na 15. listopadu 2019 * K3

 

09. Podzimní dobrodružství na Tvrzi, 25 - 28. října 2019 * K3

1.den – pátek 25. října 2019 – Hned po práci nakládám materiál do auta. Je toho hodně, trochu mám obavy, musí tam vejít ještě pět kletrů. Jaryn to má ještě horší, jeho Hjundé i20 není pro pět kletrů stavěné. Ale nakonec se vleze ke mně vše a k Jardovi taky. Mates přichází včas a tak můžeme vyrazit pro Infina. Nakonec nastupuje u svého paneláku i Séba se Startérem. Odjíždíme z Karviné lehce po 15. hodině. Jaryn jedou až v16:00.
Osádka mého vozu už je naučená, že bez gumových bonbónů se mnou nemohou. Ale to, co koupil teď Startér, to muselo být někde ve výprodeji u Vietnamců a ještě s prošlou zárukou. To by nepožvýkala ani kráva.


Výstup na Veľký Rozsutec (1610 m n.m.) - Malá Fatra, 29. srpna 2019 * K3

Nevím, proč se mi tentokrát do zápisu z výpravy vůbec nechce. Přitom Malá Fatra je moje srdeční záležitost. Pohoří, které mám asi nejvíce rád. V loňském roce splněny dva sny. Stál jsem na Velkém Rozsutci v zimně (průchod s mačkami, ledopády Jánošíkových dier, s Tonckem a pak nádherná výprava - Východ slunce na Velkém Rozsutci. Obě nezapomenutelné výpravy. Tak co mne to na ten Velký Rozsutec ještě tak táhne? Letos jsem tam byl dvakrát. Jednou s Danou a teď s Rybaříkem, Simem, Júněm, Infinem a Syslem.

Zvolil jsem tentokráte trochu jinou trasu, než bývá běžné. Vlastně bych to ani neměl nazvat výprava na Velký Rozsutec, ale spíše výprava na Osnicu a Malý Rozsutec. Na Osnici jsem byl pouze já podruhé, pro ostatní to byl „prvovýstup“. Na Malém Rozsutci byli poprvé Júňo, Infin i Sysel.

Projekt Sauna – Bouzov - Kozov; 19. července - 4. srpna 2019 * OK3

Několik let mi v hlavě uzrával nápad, jak udělat na táboře provozuschopnou saunu. Starý model, byť velmi romantický a někdy i dramatický, už nešel na našem tábořišti provozovat. A to z několika důvodů. Nebylo se kde ochladit. Věžnický potok je každý rok téměř na suchu a bývalá hráz je už opravdu bývalá. Výstavba nové hráze, no viděl jsem několik pokusů. Nakonec jsme rádi, když zvedneme trochu hladinu v umývárně.
Další problém, nedostatek dřeva na rozžhavení kamenů. Většinou to byla značná spotřeba. Poslední roky to bylo dřevo ze starých podsad. Při jedné z vykrádaček Tvrze nám ukradli kleště na vytahování rozžhavených kamenů. A také už není onen kbelík s dírkami na dně. V indiánské sauně se mohlo vysaunovat tak 8 osob a to v podstatě jen jednou za večer.
A protože mi saunování na táboře moc chybělo, začal jsem přemýšlet co s tím.

Sky Watcher – Pozorovatel oblohy – Bouzov - Kozov; 19. července - 4. srpna 2019 * OK3

Sky Watcher - Pozorovatel oblohy
Mezi návrhy názvů tábora se objevil, mimo jiné, i název Dobsonův tábor. Musel jsem se jen pousmát, nikdo z účastníků vlastně nevěděl, že pan Dobson kdysi vymyslel podstavec na ložiscích, který drží a dovoluje otáčet dalekohledem všemi směry. Takže název by byl vlastně „Tábor na podstavci nebo stativu dalekohledu.“ Lepší název by byl možná Newtonův tábor. To je typ zrcadlového dalekohledu s jedním primárním vydutým zrcadlem a druhým rovinným, eliptickým. Nákres a dovysvětlení si najděte na internetu sami. Ještě lepší by byl název Tábor pozorovatelů oblohy. Tak se náš dalekohled totiž jmenuje – Sky Watcher. Jenže nepřízeň počasí nám umožnila pozorovat oblohu jen čtyřikrát. Je to sice víc než viděných raků ve Věžnici, ale méně než saunových dnů. Takže raději Tábor se saunou.

Výstup na Veľký Kriváň (1709 m n.m.) - Malá Fatra, 26. června 2019 * K3

Nějaký africký vzduch zařídil po celém území Česka i Slovenska nebývalé teploty. 90 % dlouhodobě měřících stanic hlásí rekord. Přesto se ráno na výpravu těším a věřím že i ostatní přítomní. Fili, Jaryn, Mates, Vítek, Infin, Júňo a Sysel. Jedno auto řídí Jaryn, druhé já. Od klubovny odjíždíme v 6:00. Mírné, klasické zdržení v Čadci a pak 50 metrů od cíle. V nejužším místě opravují cestu a zrovna, když přijíždíme, náklaďák zablokuje cestu úplně a asi 15 minut nakládají a skládají matroš. Jaryn vystoupil z auta a vynadal mi, že prej kdybych trochu šlápl na plyn…  Asi neví, jaké jsou pokuty u našich bratrů za rychlost. Ještě nás trochu zdrží přeparkování jednoho auta do Vrátné, pod lanovku.
Vlastně jsem ještě nenapsal, kde začínáme. Je to v Tiesňavách. Nezdá se mi velké vedro, asi 20°C. Jen je tak nějak dusno. Po prvních metrech stoupání jsme všichni komplet propocení. Tohle jsem ještě nezažil. Vítek a Mates hlásí, že se jim potí i brýle.

101. a 67. jarní RODEO, Věžnická TVRZ, 31. května - 2. června 2019 * OK3

Asi by bylo správné, kdybych se tady – hnedle zpočátku mého povídání o tomto podařeném podniku zmínil, jaké nesnáze jsme měli se 101., respektive, 67. oddílovým RODEEM! A to dříve, než vypuklo!
Termín, lokalita a další doprovodné nezbytnosti, jako kosení louky, vyčistění lesa, kontrola studny, přesuny v družinách před táborem, vybrání studánky za Moravským polem, táborová ODH (oddílová dlouhodobá hra), oprava elektrického a vodovodního rozvodu po TVRZI, to byla jen taková naprostá selanka. (Nemluvě ani o připravované „tajné táborové atrakci“ – a nebude to ani kolotoč, ani již „profláknutá“ lanovka. A ta, no, nevím jestli bude uvedena v provoz, když už jste se všichni namlsali!

Ale mám podezření, že část oddílu už tuší, co se chystá. Snad se Antek prokecl, snad Patka (oddílový tesař), něco naznačil. Toto vše bylo rozebráno na „Operaci TATÝNEK“! Ale o tom jsem už psal! Tady, kdesi dole! Někde níže. Jen se podívej!

Společné 101. a 67. jarní RODEO – plánovaná výprava pro Karvinskou a Olomouckou Trojku. Tvrz – Věžnický potok,

Původně jsem chtěl, aby zde byla nějaká pěkná omáčka o historii. 101. rodeo, to je vlastně víc než 50. let a to už by se dalo zavzpomínat. Jen těch míst, kde všude se tábořilo a boje se odehrávaly. Kdybychom spočítali a vyjmenovali všechny hochy, kteří se soupeření zúčastnili, to by bylo číslo.
Nejvíce by se mi líbilo, kdyby zavzpomínali hoši z různých oddílových generací. Třeba Kim, Fous, Tom, Lečo, Patka, Šamot, Kamo, Maroš, Ursus, Rybařík, Fili, Maroš ml., Jaryn, Vitas, Doktor, Bobr, Tříska, Saly, Mates, Sobík. Já ty lidi nedokáži ani chronologicky seřadit.
Oddílová RODEA pro mne samotného byly a stále jsou výjimečné podniky. Nejlépe vícedenní, pod stany. Stačí třeba zavzpomínat na poslední, u Kama na Boudě. Po hodně dlouhé době opět na Slovensku. Předposlední Slovenské bylo u Maroše na jeho louce, přesné místo musí určit Maroš. Kančí studánku už bych asi nenašel. Táboření pod Starým hradem, Sluneční skály (tam nevím, jestli některé RODEA byla). Slovenská RODEA byla vždy nádherná. Naopak si nejsem jistý, jestli nějaká RODEA byla na našem území v jiném pohoří než Beskydy.