“Je hezká představa přivést tady oddíl” říkali jsme si s Lálou a Júněm minulý rok, když jsme stáli na Vikštejně poprvé. To jsme ještě nevěděli, že se to o rok později skutečně stane. Když se naskytla příležitost podniknout s oddílem výpravu, tak jsme neváhali! Jenže to zrovna vyšlo na první jarní výpravu. “Ale co Hradec Nad Moravicí?” říkám si. Však to je tradice! Lála, ale přišla s nápadem protáhnout trasu až do Hradce. Bude se jim to líbit? Zvládneme to ujít za jeden den? Ujdou to všichni? Spousta otázek, které se mi honili hlavou a já neznal odpověď. Byl jsem ale ujištěn, že se to určitě zvládne. A nemůžeme přece přerušit tuto tradici! A tak bylo rozhodnuto!

V čase srazu na dnešní, třetí, tělocvičnu prší. Včera bylo odpoledne 17,5 stupňů nad nulou a i dnes je teplo. Ze včerejší sestavy chybí Svaťa. Posléze zjišťuji, že mi volali na WhatsApp, že zaspali a že se nemohou dostat do tělocvičny. Když to zjišťuji, jsou již někde na Kosíři. No, bohužel… Čtrnáct borců se tedy připravuje v šatně na zahájení tělocvičny, zatímco Modří racci, oba Gorkové a Čedar, schovávají Zaváté stopy…

Když mě Maco oslovil a nabídl, abychom oddíl opět navštívil jeho rodinnou chatu, zaskočil mě trochu nepřipraveného. Pak jsem ale vyhodnotil, že oddíl už má tak málo členů, že jeho chata bude dobrá volba. Zbývalo tedy najít vhodný termín. Ověřuji jarní prázdniny. Karviná je má letos jako první. Skoro začátek února, to by mohlo vyjít i jako zimní táboření a nějaké to bobování. Z Karviné vyjíždíme a je 12°C. Sníh není ani na horách. A to je snad jediné, co se na výpravě opravdu nevyvedlo.
Jedeme auty. Infin nabírá Lupínka, Kubku a Honzíka. Já vezu Mývala, Osiho, Goliho a Talíka. Závěrečná komunikace před výpravou probíhá na WhatsAppu. Seznam věcí, plán nalodění a program. Je to operativnější než oddílové stránky.

Tak se nás ráno sešlo ještě o dva méně, než na včerejší oddílovku… Přibyl sice Theo, ale odpadl Kayak a oba borci ze Slatinek Kovy a Pavlásek. U pokladny, po vysvětlení si pojmů Lomnice a Lomnice u Rýmařova, mi paní pokladní nevzala stokorunu s tenkým proužkem – prý musím do banky. No, super! Jedenáct borců a já jsme se soupravou RegioPanterem Českých drah přesunuli do Lomnice u Rýmařova, zastávky v obci Lomnice.

Tak jsem si zase zpestřil ráno! Nezvyklý na to, že mám klíče od tělocvičny u sebe a že nám tudíž nikdo nepřijde otevřít, jsem je nechal doma. A docvaklo mi to až u brány. Naštěstí mám dostatečnou časovou rezervu a stíhám pro ně zajet…

Druhou tělocvičnu zahajujeme Zavátými stopami. Vydry dnes odevzdávají hodně kombinací, zato Rysi pouhopouhou jednu! Na důkladné zahřátí je již léty osvědčené Jirásko, ve kterém si známku vybojovali Simon a Sevak, Kovy a Sevak a ve třetím kole Pedro s Matym. Následuje ještě honička trojic a honička jezdců. Boha, hoši, jak se skáče na koně…!!

Pátek 15.12. - překvapení, které tu ještě nebylo...

Loni jsme, kvůli kolizi vhodného termínu s termínem tělocvičny a vánočním turnajem v ping-pongu, žádný oddílový vánoční podnik neuskutečnili. Letos tomu tak nebylo! Naplánoval jsem třídenní vánoční podnik v klubovně. Zhruba týden předem mě oslovila Simonova maminka s návrhem, jestli se nechceme jít podívat na Simona, který bude zrovna v pátek troubit na vánočním koncertě dechového souboru ZUŠ Iši Krejčího. Je to moc crazy? Když jsem souhlasil, hned vzápětí mi přišla zpráva: „A udělej to tak, že to Simon nebude vědět dopředu, protože mě pak hned zabije!“ Tak jsem raději mlčel…

Ha, změna! Vynucená změna. Tělocvičnu nezahajujeme tradičními Zavátými stopami, neboť jsem je nechal doma. A tak nechtěně musím podniknout cestu domů. Tělocvičnu tedy zahajují Čedar a oba Gorkové. Jirásko nemůže chybět. Známku si vybojovali Pedro a Scott, Kroky a Sevak a Maty s Pedrem. Následuje Řetězová honička, ve které jako poslední zůstali Filip, Theo a Kryštof. Dovezené lístečky zavátých stop byly poschovávány i mezi již připravenou Opičí dráhou, což bylo zajímavé. No, aspoň něco!