31. ledna 2025 (pátek)
Vyjíždíme v 9:00, operativně, každý je nabrán u svého bydliště. Naše auto musí ještě nakoupit potraviny v Mohelnici. Infin se proto rozhodl vyrazit s lehčím zpožděním.
V Kaufu zjišťujeme, že ajvar je jen pálivý. Volám proto do škodovky Infina s návrhem na koupi jiné, výborné omáčky. Nepřichází v úvahu. Oddílová pochutina ajvar musí být. Ajvar jsem kdysi vůbec neznal, nezná to slovo ani word a furt mi to opravuje na avar. Chuťově kečupový humus, ale Infin to v oddíle prosadil a teď se obětovali a zajeli nakoupit ajvar do Globusu.
Nečekané a větší překvapení než ajvar byl padnutý strom, spíše trojstrom přes příjezdovou cestu k Tvrzi. Naštěstí v místě spodní louky. Jenže stromy ležely až do poloviny louky. Poprvé jedu přes tuto louku. Trocha strachu tam bylo, ale projeli jsme a později i Infin a Maroš.
Snažíme se okamžitě rozdělat oheň, teplota ve Tvrzi je lehce nad nulou.
Po příjezdu druhého auta rozdělujeme práce. Úklid půdy, zajištění vody na všechny dny, stáhnutí a nařezání dřeva a příprava bramborového salátu.

Večer přijíždí Maroš a přiváží Osiho, protože ten přijel domů z lyžáku později. A také Bubáka, kterému se pokazilo cestou auto. Maroš přivezl novou baterku, kterou sám skládá a tvoří. Je svým dílem úplně unesen, tak jsme mu to s Bubákem trochu zkritizovali. Naštěstí se neurazil, prý na tom bude ještě pracovat. Je to borec.
S Marošem a Bubákem chodíme po Tvrzi a tábořišti a probíráme, co bychom mohli letos dělat, opravovat, tvořit.
Největší problém, je posunuté koryto Věžnice. Já navrhoval koše gabiony na kameny a vytvořit ochrannou hráz. Maroš to vyhodnotil jako nereálné a navrhnul bagr.
Voláme ještě Ursusovi. Je čerstvě po operaci a má nový kyčel, ale to mu nevadí, aby nám neřekl na otázku „Seženeš bagr?“, odpověď „Není problém.“ Je to borec.
Večer hrajeme deskové hry. Večerka kolem půlnoci. Hoši odchází spát na půdu. Je mi jich líto, v kuchyni a na půdě je neskutečná zima.

1. února 2025 (sobota)
Ráno na teploměru 10°C. Uvnitř samozřejmě, venku je lehce pod nulou. Nejvyšší teplota ve Tvrzi byla 17°C. Kamna nevyhasla po celou dobu. Kdysi jsme to v zimě vytopili i přes 20°C. Po výměně střechy se zrušilo zateplení a na mnoha místech je hodně děr, tak už to nejde.
Snídaně palačinky. Vstaneš, jíš… Poslední vstal Lupínek (v 10 hodin).
Program – drobné práce, vaření, deskové hry a pár her a vědomostních otázek na body.
První vědomostní byla už večer: Poznej cokoliv na obloze a pojmenuj. Škoda, že nesvítil měsíc, nebo neproletěl netopýr. Prostě nikdo nic. Většina určila Severku. Nevadí, že byla na jihu a byl to Jupiter. Jediný Kubka poznal Kasiopeju. Zrovna dnes jsem s Mourem řešil koupi nového hvězdářského dalekohledu. Má to cenu?
Ráno byla soutěž, uvaž uzel jednou rukou. Starší nad 12 let měli za úkol dračí smyčku, mladší si mohli vybrat dračák nebo loďák. Neporadili si s tím Mýval a Lupen.
Do bodované soutěže se ještě dostala nová hra Sky Team. Letecký simulátor pro dva. Kooperativní hra. Pilot a kopilot musí přistát s letadlem. Trochu jsem se bál, že se hra nebude líbit, protože jsem ji po svém prvotním nadšení předvedl Meďákovi a Šamotovi, a ti to moc dobře nehodnotili.
Nepamatuji tak velký zájem o nějakou hru, nepočítám-li Magic. Hra se hrála v podstatě pořád. I já jsem přistával, většinou s Infinem, který mi to kazil, skoro na všech letištích. Sky Team - návod. 
Bod za přistání získal Osi s Talíkem. Ostatní havarovali.
Druhá hra, pro oddíl novinka – elektronické kostky GoDice. Kostky jsou přes bluetooth spojeny s mobilem či tabletem, v kterém je několik variant her. Rozepisovat nebudu, kdo chce, podívejte se na odkaz. Myslím, že taky nadchlo. Jedna hra byla také na body. GoDice - popis.
Třetí hra MikroMakro. Hra, kterou jsem dal Tonckovi na Vánoce. Doma nás to hodně bavilo. Kubka s Honzou mi na oddílovce řekli, že jedničku už hráli, tak jsem koupil ještě dvojku.
Opět jsem nevěděl jak to hochy osloví. V noci jsem musel dát stopku. Já hrál s Honzou a Lupínkem druhý díl, Osi, Talík, Mýval a Bubák hráli jedničku. Ještě v den odjezdu museli odehrát poslední příběh, který jim chyběl. V odkazu najdete demo hru, můžete si vyzkoušet o čem to je. Ukázková hra - zde.  
V sobotu před obědem odjíždí Maroš s Bubákem. Práce máme naplánované. Bagr snad bude.
My odcházíme na vycházku. Venku je pěkně, modrá obloha a bezvětří. Vycházka – 5 až 6 km. Tak akorát, aby nám vytrávilo.
Na oběd je řízek s bramborovým salátem. Klobouk dolů, kromě palačinek, všechno jídlo vaří a smaží Infin. Dokonce i nádobí umývá. Pomáhá mu většinou Honza a nevím, kdo ještě.
Několik her měl také Kubka s Honzou. Názvy nevím. Jedna odzkoušena, druhá alespoň vysvětlena. Hodnotit nedokáži. Jednu hru – desková šestá bere, jsem chtěl odehrát s Lupínkem. Jenže ten ty pravidla moc neovládal. Přečetl jsem si je dodatečně až později.
Na večeři jsou dietní párky. Mýval se pokoušel překonat svůj poslední rekord, ani nevím, kolik jich nakonec dal. Snad sedm.
Hrajeme hry opět až do půlnoční večerky.

2. února 2025 (neděle)
Měřím teplotu v kuchyni: 3°C. Na půdě to nebude o moc lepší. Přesto hoši spí do deváté. Palačinky už mám hotové a hoši nikde. Snad nezmrzli. Někteří se objevili až kolem desáté. To nás trochu limituje s plánem na tento den. Infin a Honza se postarali o oběd, o ten slavný ajvar. Kečupovou omáčku jsem cítil v žaludku hodně dlouho. Ale bylo to tak levné.
Ostatní postupně uklízí, balí a přistávají s letadlem.
Kdo je volný, má za úkol namalovat malý a velký vůz tak, jak je vidí na obloze. Nikdy je neviděli, i když je to nejprofláknutější obrázek v každé publikaci, kde se vysvětluje sever. Možná některá díla neskenuji a zveřejním. Jediný Sysel namaloval bez chyby. U něj to ale byla povinnost.
První den jsme topili i v kuchyni. Pak jsme toho nechali, protože nikdo nebyl schopen uhlídat oheň a kamna vyhasla. Problém byl, když chladly plechy. V určitém momentu se první zkroutil do vrtule. Ale do obří vrtule. Nejprve jsem ho zatížil hrnci s vodou. Jenže když docházela voda, plech se opět zkroutil. Vyslal jsem tedy Mývala pro velké kameny, které by nahradily původní zátěž. Na poprvé přinesl kameny, nepochopil, že musí být alespoň desetikilové. Tak šel znova s doprovodem Osiho. Oba usoudili, že velké kameny jsou jedině za vodou a tam se dostanou jedině přes padnutou vrbu. Krásné kameny tam byly, akorát cesta zpět přes vrbu nedopadla. Teda dopadla. Uprostřed vrby šel kámen i Mýval do potoka. Škoda že jsem to škodolibě neviděl. Nachytal jsem ho, až když věšel mokré kalhoty u kamen. Kalhoty nevyždímal a pověsil si je metr od kamen. Trochu nesamostatnost a nerozum. Završil to tím, že neměl náhradní kalhoty. Naštěstí mu hodný Talík půjčil své, náhradní. Talík 12 let, Mýval 17 let. Kalhoty měl Mýval velké. Prý druhé kalhoty v seznamu nebyly. Hned jsem mu ukázal a přečetl seznam. Na co já to píšu. Talík pro změnu neměl čepici. Nenosí prostě čepici, tak si ji ani nevzal. Pravidelně po výpravě bývá nemocen a jak jsem předpověděl, ve středu nepůjde na florbal (a nešel).
Bál jsem se co bude s loukou, jestli divočáci opět nebudou rýt. Zatím dobrý. Od prasat dobrý. Nejspíše je nějaká dohoda mezi divočáky a krtky. Krtinců je, nepočítal jsem to. Zkuste na fotce. Kdyby některý vystrčil hlavu, i když je chráněný, ten by to schytal.
Odjíždíme lehce po 14 hodině. Stromy na cestě jsou naštěstí odklizeny.