Jako chlapec – „Trojkař“, neřku-li dítě (to ještě daleko dříve, než jsem „Trojku“ poznal), jsem Vánoce miloval. Já je vlastně miluji dodnes, ale nějak divně se to vždy – obzvláště v posledních letech – „zkroutí“, (i tento zápis z tradičního oddílového podniku jsem chtěl především pojat úplně jinak!), ale budiž – pozorný čtenář mi určitě porozumí.
Vánoční nadílka se v oddíle (tradičně), odbývá vždy poslední pátek před Štědrým dnem. Ale ne tak letos. Dětičky – a tím pádem i „ZŠ Prameny“, mají v pátek už vánoční prázdniny. Škola je zakódovaná, a my do klubovny nesmíme. Obyčejný smrtelník si nedokáže představit, s jakými obavami jsem ve čtvrtek do naší klubovny mířil. Bude už vstup „zapovězený“? Nebo, přijdou jiní uživatelé – stolní tenis, tlupa fousatých chlapů z futsalu, borci z juda, dívenky z gymnastiky, žáci autoškoly, a já ještě nevím kdo, či kýho výra?
Velmi zle mi bylo, když jsem dorazil ke škole, a všechna okna byla potemnělá. Před bočním vchodem stáli pouze bratři Křížovi, rád je vždy vidím. A tak jsem zasunul klíč do zámku vstupních dveří a na podruhé se mi podařilo je otevřít. A spojovací dveře jsou volné a vrhám se ke kódovací krabičce, a tam svítí signál „volno“. Žádný „zámek“. Mně vám v tu chvíli spadl balvan ze srdce, snad „křižáci*“ nic neslyšeli.
Je po půl čtvrté a hoši se stále trousí do klubovny, zaklepou, vejdou – mnozí smýčící velkou kabelu, či ruksak, rukou podáním se zdraví a už je tu další. S největším zavazadlem doráží Runy, ale nutno podotknout, že 15 minut po půl čtvrté. Je třeba začít. „Karamba, Mates, kde máš kroj? Tak si vezmi alespoň oddílovou mikinu. Na – tu máš!“ Fuj, to je hanba!
Nejprve si odbudeme 10. úsek radistické olympiády – klíny. V tom nejlepším doráží Dodo, hned se vrhá na uvolněný lístek a předává mi text jako osmý, či desátý? Postupně zapisuji výsledky a další „antré“. Do klubovny se hrne, za bouřlivých ovací, Sobík. Zkrátka nás děsně překvapil, protože se na „Oznamovateli“ osobitým způsobem omlouval z „celího tidnu“, bo bude v Plzni!! Paráda!
A já hledám dataprojektor. Před třemi „tidny“ ho Antek půjčil Sochorovi!!
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Nenašel jsem promítačku! A ani chachaři, pokojně hrající vánoční partii pexesa, neví nic o tom, že by Sochor na dvou posledních oddílovkách v klubovně byl. Natož to, s nějakým zavazadlem. Není? Není! Botky si proto nerozkousám! A ani se nijak nerozčiluji, nevztekám. Už na to nemám síly. Tak se slabomyslně posazuji na židli, loupu si mandarinku a přemýšlím, co dál. Přichází Pitrís. (Zapomněl jsem napsat, že před oddílovkou se přišel podívat Norek a daroval oddílu finanční dar!) Navrhuje řešení. Ale vzhledem k tomu, že právě přišel o „osmičky“ (rozuměj – zuby moudrosti a bere antibiotika), jeho řešení nevidím schůdné. Ale stará se, kamarád. Dokonce mne napadla i morbidita, že zapojím jen noťas a po družinách si pustíme, alespoň trailer z posledního tábora, když ne další filmy, týdny připravované.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Ale hoši rozhodli jinak. Nabídl jsem totiž další povídání z knihy „Hoši od Bobří řeky“, ale z tak prudkým nezájmem se ještě nesetkal. Synci do sebe cpou vánoční cukroví, popíjejí kofolu a vesele se baví. Příběh vůbec nesledují – neposlouchají. (Kde jsou časy, kdy jsme na Vánoční nadílce pravidelně poslouchali Smetanovu Vltavu?). Tak to tedy ne! Poslech jsem přerušil a vyhlásil nadílku s tím, že po jejím skončení následuje náhradní program. Nastává frmol.
Otevírají se batohy a veliké kabele. Sysel nás obdarovává marlenkou. Sobík vánočními větvičkami, dvě jsem pověsil na oznamovatel. Originální dárky rozdává Startér. Vymetl mamince asi drogistickou skříňku a družiníci získávají houbičky na esšálky a pět dřevených kolíčků na prádlo. Švejk daruje reflexní pásky na nohy bikerů (dva mám doma). A další originální dárky, tím nemyslím tužku a trhací zápisník. Je rozdáno, je rozbaleno. Poklízíme klubovnu, oblékáme se a vyrážíme ven. Do Stinadel, do Fryštátu! Na chodbě potkávám fousaté chlapíky – futsalisty a domlouvám se s nimi, že se sem ještě kolem šesté hodiny vrátíme. V pohodě. Oni končí až v sedm večer.
![]() |
|
![]() |
![]() |
![]() |
Tak se vesele valíme. Chci zrobit nějaký pěkný snímek a zjišťuji, že nemám přístroj. Falmi a Runy s nabízí, dostávají klíče a klušou do klubovny. Přecházíme křižovatku u Tržnice. Ulice jsou svátečně vystrojené, a nějaké lidí je možno potkat. Náměstí je poloplné, nebo chcete-li – poloprázdné. Stánky jsou však obklopený houfy koupěchtivých. Júňo žadoní, že si chce koupit palačinku, Sobík tvrdí, že jsou výborné. Švejk s Aidim už do sebe lijí horký dětský punč. To je bomba. Doráží Dalmi a Runy. Směrujeme k ohradě s ovcemi a kozou. „Pozor, aby někoho něco nekouslo!“ Opatrně si je hladíme. „Pojďte ke stromu, abychom udělali fotografii 00!“
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
„Jé, strom! A vánoční!“ „Jezuskote, můj ty Tondo kudrnatej, to je ale postřeh!“ U stromu naštěstí nikdo není. Ale hoši vůbec nerozumí tomu, co po nich chci. Opodál nás pozoruje mladší chlápek, taky fotograf. Jenomže jeho přístroj dlí na stativu a nesnímá rozvíjenou tlupu dětiček. Nakonec se cosi podařilo (nepodařilo) přesouváme se tedy k „Betlému“, kde se dětičky fotí. Potkáváme Vendyho. Nějak nesměle se omlouvá, že dnes nemohl, v ruce drží mobil, snad hledá pomocí „GPS“ maminku. (Dnes chybí pouze Vendy, Onďas, Filo a Véna!!).
Vpadly jsme tam jako jeden muž pár snímků a rychle pryč. Sraz u kašny. I zde se o cosi pokoušíme, ale hochy to už nebaví. Na pódiu se připravuje vystoupení skupiny „Jablkoň“, ale oni už chtějí domů. Ještě „fotéška“ před fryštátskou radnicí a šlapeme si to do klubovny.
Zde se loučíme, závěrečný nástup, potlesk a rozchod domů. V klubovně zůstává několik pomocníků. Vítek vynese odpadky, Švejk s Aidim zametají prázdnou klubovnu, Saly, Jack a Tříska nosí lavice a stoly na chodbu a následně zpět. Tak ahoj! Šťastné a Veselé. (Uff! Mám před sebou ještě noční směnu!!)
MOna, foto Mona
* toto „žoviální“ oslovení si dovoluji použít z tohoto důvodu: v oddíle jsou tři generace „chlapů“ – děd, syn a vnuk (to jsou „Rybaříci“, nebo-li: Ben-Rybařík, Rybařík a Mates). „Křižáci“ jsou jiná tlupa: Willi, jeho brácha Kelvin, synové Williho: Milli, Séba a Startér; a syn Kelvina – Vitas. K tomu netřeba co dodávat.
V těchto dnech stojí za to opět si připomenout...
MOnaTo tak vždycky bývá. (Překvapilo by mě, kdyby...
MOnaNěkteré návrhy byly dosti zvláštní!
Kassa105 let od schválení naší vlajky. Podívejte se jak...
MOna...
@ntek