Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909

Den první – čtvrtek, 2. únor

Začátek dne je v 15:45, což je sraz. Z členů jako první přišel Nadík, po něm Goblin (já) a Peťa (já) (pozn.: zápis prvního dne psali Rysové, proto „já“ a „já“). Borci Riky a Monty nepřišli. Chtěli jsme Montymu zavolat z Nadíkova telefonu Nokia – starší model, ale dobrý design. Byl od jeho bráchy Vojťase a on tam Montyho číslo nemá. Jo a paní (velmi, velmi opilá) požádala celkem zdvořile o zapálení cigarety. Nemohli jsme.

Celkem nejistým krokem se vydala na jedno, dvě, tři, možná i víc koleček kolem nádraží. Já (Goblin) jsem měl kletr v Bubákově žabičce. Potom jsme se Kassovou Kiou vydali na cestu se zastávkou u Ludvova domu. 1. bod je Průběh cesty. Jízda, jízda, jízda, zvětšování sněhu, zastavení policisty, zastávka na vymočení a chata. 2. bod je O čem jsme se bavili. Většinou o PC hry př. MMO, MMORPG, RPG, Browser a Online hry. Peťa řekl: „Taková hra, kde máš takovýho člověka, kterej se musí před před ostatníma člověkama…“ (pozn.: věta skončila, jakoby zbytek spolknul!) Dále jak fotbaloví fanoušci v Egyptě zabili až 75 lidí, teplota, znamení (Peťa měl od svého 13-ti letého bráchy namalovaný fixem na krk), o výbavě, atd. 3. bod je Vtípky. Takže Nadíkovy, naše (Goblin a Peťa). Dále Nadík řekl: „No, policajti vylejzaj jen nad nějakej ten stupeň!“ (pozn.: také zřejmě nedokončená věta…) A na začátku ještě Peťa s botama. Jéje, to je dlouhé vysvětlování, ale vy si to pamatujete. (pozn.: Peťa dorazil na sraz v zimních botách, které mu ovšem byly malé. Ještě před nasednutím do auta se přezul do jarních semišek!! A to jsme ještě nevěděli, že si nevzal ani přezůvky!!).  Dále jsme očekávali více sněhu, no asi tak 1 metr. Ale průměrně tak 2-3 krát méně. Konečně už jsme na Pavučince. Teprve po nás přijel Bubák. Jo a cesta trochu houpavá. Donesli jsme věci do chaty a začali vybalovat. Já (Goblin) jsem pomáhal vybalovat mně (Peťa). Věci, které si Peťa zapomněl: přezůvky, tužku, klíč na morse, atd. Dále jsme šli nasekat dříví. My jako, promiň Kassa, dementi, jsme ho chtěli nasekat, ale za náma ho bylo plno. No jo, my hlupáci. Nadík vytáhl tankistickou helmu. To byl rozruch. Zachumlali jsme se a předtím najedli. Dosyta. Jak kteří. Ludva nám pustil Cimrmanovo divadlo. S několikrát přerušovanou básničkou, živými obrazy a nakonec s 1. a 2. částí úseku. (pozn.: myšleno zřejmě 1. a 2. částí legendy, vztahující se k prvním dvěma úsekům) Většina se smála.  Většina. Nechci jmenovat, kdo se nesmál (Nadík, řečeno šeptem). Tak nám začal první úsek s hledáním míče proti trudomyslnosti. Nadík ho našel, no (smajlík – mračící se) 2. úsek jsem psal já (Goblin) a Nadík. A já psal, až jsem předal Kassovi.

Goblin (pozn.: přepsáno doslovně, jen opraveno pár prohřešků vůči Češtině)

Den druhý – pátek, 3. únor

Ještě včera, ale již po večerce, vyšiluje Peťa s čelovkou. Je mu nahoře teplo. Nakonec opouští horní lůžko a stěhuje se dolů. V průběhu noci  dvakrát nakládám do kachláků a nad ránem ještě jednou totéž provádí Bubák. Ovšem pojem „nad ránem“ je dosti relativní, jelikož mezi okenní křídla dvojitých oken jsme vecpali molitanové matrace a tak nebylo v místnosti poznat, zda je již ráno, či je ještě noc. Při pohledu na čas a zjištění, že je již dvacet minut po deváté, vyhlašuji budíček. Teploměr ukazuje -22°C. Zatímco se mužstvo dere ze spacáků, odcházím do kuchyně ohřát párečky na sporáku. Vše je zmrzlé na kost. Dokonce i polévka v prášku! S bubákem začínáme řešit problém se dveřmi, ve kterých se včera večer zasekl zámek. Postupně snášíme z horního skládku různá udělátka, křížový šroubovák ovšem nenacházíme. Trn z paty nám vytáhnul Ludva, jenž má na svém kapesním nožíku i křížový šroubováček. Povolili jsme jím všechny vruty, až na jeden, který jsme odstranili použitím síly. Ještě štěstí, že je tu zámečník Bubák, který nedbaje omrzlých prstů se vnořuje do útrob zámku a … vítězí! V již krásně vytopeném pokoji je promítnuta legenda ke třetímu a čtvrtému úseku. V tom třetím družiny vyrábí sochy do Petrohradské Ermitáže, jedné z největších a nejslavnějších galerií na světě. Tu naši hrdinové navštíví po dlouhém bloudění v mlze. Sochy jsou tvořeny z papíru, za použití pouze nůžek a lepidla. Obě sochy představovaly polárníka na lyžích a odborná porota se jednohlasně shodla na faktu, že Nadíkova socha je lepší. S Ludvou mezitím zatápíme v kamnech v kuchyni a vaříme těstoviny s „milánskou“ směsí a sýrem. Vybavení kuchyně hrnci je výrazně nedostatečné, těstoviny vaříme a posléze i smícháváme v zadělávací míse. Po obědě se připravujeme na výpravu na Nýznerovské vodopády. Nadík si nasazuje svou černou tankistickou helmou. Všichni, až na Peťu, si bereme lopaty na ježdění. Ten toho ovšem po chvíli lituje a žadoní o zapůjčení lopaty u ostatních Trojkařů. Ludva si kousek svojí lopaty ulomil hned při prvním sjezdu, Goblin pak o chvíli později. Zřejmě je opravdu silný mráz, který způsobil zkřehnutí plastu lopat! Po chvíli přicházíme ke kamennému mostu s krásně zpracovanou výdřevou a notnou dobu se bavíme shazováním zmrzlých sněhových hrud na led, kryjící protékající Stříbrný potok. Goblin a po něm i Bubák otiskují svá těla do sněhu a vytváří těžkotonážní andílky. Sestupujeme po schůdcích k hladině, do které padá voda z největší části vodopádů. Nadíkovi na schodech uklouzla noha a instinktivně se zachytil velkého rampouchu, který mu ovšem zůstal v ruce, což způsobilo pokračování pádu na zadní část těla. S rampouchem pak předváděl jakási podivná bojová umění či Darth maula nebo co! Pořizujeme nějaké fotografie a po chvíli vyrážíme zpět. Nyní ovšem podél potoka. Dvakrát překonáváme led, míjíme hráz zdejšího klauzu, který uměle zvyšoval hladinu vody pro plavení dřeva na pilu, až se dostáváme zpět k silnici. Po návratu na základnu zjišťujeme, že v obou kamnech jsou ještě žhavé uhlíky, což je dobře, moc dobře. Ohříváme čaj, převlékáme se a následuje čtrnácté pokračování Radistické olympiády a sice Arabské písmo. Nejrychlejší je Nadík následován Goblinem. I Peťa, jenž odmítl přezdívku Káros, oznamuje vyluštění zprávy před uplynutím stanoveného limitu. Zpráva zněla „Vztek se zrcadlil v jeho očích“. Jako vždy, i dnes, čteme jednu kapitolu knihy a poté se přesouváme do vedlejší místnosti, kde v rámci čtvrtého úseku zkoušíme driftovat. Vítězství patří opět Nadíkovi, potažmo Vydrám. Vysvětluji manšaftu, jak mají připravit večeři a přenechávám jim kuchyň. Vyhazujeme Peťovu sekanou, která se celý den vyhřívala v pokoji, až z toho zezelenala. Sám si sedám nad papír, abych si sepsal poznámky z dnešního dne. Po nějaké době se otevírají dveře a vypadá to, že kluci svůj úkol zvládli. Sekané jsou krásně opečené, brambůrky do měkka uvařené. Po večeři si pouštíme legendu k pátému úseku „Píseň proti trudomyslnosti“ a vzápětí, po vysvětlení pravidel, se obě družiny snaží otextovat melodii nějaké všeobecně známé písničky tak, aby obsahovala polární tématiku. K překvapení všech dospělých nebyl Goblin schopen vymyslet jakýkoliv text a tak úsek opět vyhrává Nadík, jenž  sepsal polární baladu na nápěv písně Tři citrónci. Odjíždí Bubák. Zítra má volejbalový turnaj. Večer se sesedáme ke stolu ke karetním hrám Coloretto, kde se dařilo Nadíkovi a 6-tá bere, kde všem vytřel zrak Goblin. Peťovi začínáme říkat Džin, uvidíme, jak se přezdívka chytne. Pár minut po jedenácté futrujeme dřevo do kamen a ukládáme se ke spánku.

Den třetí – sobota, 4. únor

V noci opět dvakrát vstávám, abych přiložil do kamen a po zkušenosti ze včerejšího dne si nastavuji budík na devátou hodinu (pro jistotu). Vše ovšem dopadlo jinak. Deset minut po osmé mě vzbudilo bušení na dveře. Soukám se ze spacáku a jen tak v pyžamu a gumových křuskách se po otevření dveří ocitám tváří v tvář nešťastné mladé dívčině, která mě naléhavým hlasem prosí o pomoc. Zapadla autem asi padesát metrů nad Pavučinkou. Raději ani nepátrám, jak se jí to povedlo, a jdu vzbudit Ludvu, kterému se očividně moc nechce. Nakonec to dopadá tak, že budím i zbytek manšaftu, ať se probudí a oblečou. S přípravou snídaně nemáme mnoho práce, stačí nakrájet vánočku a otevřít marmeládu. Jedna vánočka je ohlodaná. Zdejší myši musí být ohromně odolné, nebo mít kvalitní výstroj! Den začínáme partičkou Pexesa (R=22, V=10) a tažením pětadvaceti čísel Matematica (R=295, V=340). Následuje další část legendy a vzápětí šestý úsek „Důležitá porada“. Družiny luští přesmyčky. Natřikrát zatápím v kamnech (vždy zapomenu přiložit další třísky) a pouštím se do vaření čočky. Vtipně využívám zadělávací mísu ze včerejška, jejíž obsah jsme večer dorazili. Mezitím je Ludvou ukončen úsek a hraje s ostatními Město, jméno, zvíře, rostlina, věc. Nadík, jakmile spatřil čočku, zbledl, chopil se vařeného vajíčka a odporoučel se na lůžko. Nakonec je donucen sníst alespoň ještě krajíc chleba. Po obědě se připravujeme na výpravu na Boží horu. Peťovi se rozjíždí zip na bundě. Zkoušíme znovu nasadit jezdce, leč nedaří se nám to. Nakonec Ludva vytahuje Moirovou mikinu a pertexovou bundu, ohrnujeme rukávy a takto ustrojen může jít Džin s námi. Do Žulové vezu manšaft autem. Ludva si znaleckým okem přeměřuje kufr auta a poté odbíhá zpět do Pavučinky, aby po chvíli znovu vyběhl, třímajíc v rukou sáně. Parkujeme a zahajujeme výstup po křížové cestě. Po prvních několika desítkách metrů zatím sněhová pokrývka nenapovídá, že by se na saních dal kopec sjet. Cesta je posypaná popelem a mimo obec vyčnívají kameny. Ovšem, jak zjišťujeme později, jde to! Nahoře na Boží hoře odehráváme šestý úsek „Rána do křídla“. Ve sněhu je klacíkem vyryta kresba tučňáka, pochopitelně s křídlem, aby bylo kam mířit. Nestřílíme puškou, ale využíváme zde odložené dlouhé pruty na opékání. Nadík trefil křídlo prvním hodem a znovu úsek vyhrává. Chvíli blbneme na lopatách a saních na krátkém „prďáku“ před kostelem. Nenápadně se vytrácím do zadních partií kopce, kde jsme minule nalezli adrenalinovu kadibudku. Stále tu stojí, dokonce již ani nemusí být zapřena větví. Jsem zachráněn! To ta čočka, to ta čočka!! Při usilovné práci na kadibudce se kochám pohledem na sluneční paprsky, probleskující skrz holé větvičky místních habrů. Je krásně! Konečně je vydán povel k sestupu. Ludva si bere na saně ještě Džina a Nadíka, odráží se a valí si to, zpočátku po cestě, později po spádnicí svahu dolů. Pěkná jízda. Další část trasy si vymínili Goblin s Džinem. Jelikož jsem se opozdil, nebyl jsem očitým svědkem veselé události, ale doléhající hlasitý smích mi dával znamení, že se stalo něco veselého. A také ano! Goblin nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu jízdní dráhy, vřítil se se sáněmi a Džinem za zády na křížovou cestu, která v tu chvíli posloužila jako skokanský můstek, a nakonec oba přistáli mezi mladou smrčinou. Oba naštěstí vylezli v pořádku. Při sestupu si střídáme sáně, lopaty a Ludvovy trekkingové hole. Dole ve vsi, v regulovaném korytě potoka, boří místní dětičky ledy. My nasedáme do transportního vozidla a vracíme se na základnu. V obou kamnech nelézáme ještě žhavý popel. Paráda! Džin má komplet mokré nohy od kolen dolů. Je poslán na horní lůžko do spacáku, kde posilněn paralenem usíná. Nadík s Goblinem a po nich ještě Ludva připravují dřevo na otop. Pěkně v teple začíná Goblin krájet klobásku a cibuli na míchaná vajíčka, která jdou vzápětí do kuchyně připravit společně s Nadíkem. S kulisou v podobě filmu společnosti Red Bull The Art Of Fly si zapisuji poznámky z dnešního dne. Ještě je nemám komplet a již se otevírají dveře, objevuje se pekáček a za ním hoši kuchaři. Vůně míchaných vajíček se line pokojem a obsah pekáčku brzy mizí v našich útrobách. Po večeři rozehráváme Alhambru, kde nás všechny deklasoval Nadík, kterému „šly“ peníze a zkupoval stavby s nižší hodnotou. Společně s velmi dlouhou zdí mu zajistily přísun bodů. Po Alhambře se naši hoši chvástají, že porazí vedení v Pexesu. Rozkládáme indiány a po půlhodince je jasné, že „skutek utek“. Pro úplnost uvádím i výsledné skóre 9:23. Již si jen jdeme vyčistit zuby, nakládáme do kamen a šup do spacáků.

Den čtvrtý – Neděle, 5. únor

Džin, zase několikrát v noci svítil čelovkou. Jestlipak on netrpí na nějaké noční můry? Probouzím se již v sedm hodin. Jelikož jsem v noci přikládal jen jednou, nějakou chvíli mi trvá, než přemluvím několik žhavých uhlíků, aby z nich vyšlehl plamen. Dokonce musím i do kuchyně pro třísky! Venku je příjemných -15°C. Na další spánek již rezignuji a odcházím vařit poridž. Zatápím na první škrt – díky, Ludvo, za třísky a dřevo! Jablka jsou fajnově zmrzlá a po chvíli i moje prsty. O půl deváté budím manšaft a vytahuji molitany z meziokenního prostoru. Konečně zase vniká do místnosti denní světlo! V průběhu snídaně zvoní pojistný budík. Nadík separuje jedno jablko z poridže a po jeho pozření se třese jak osika. Začínám mít tušení, že má s jídlem spojen vizuální blok. Džin zase při pohledu na ovesnou kaši pronesl cosi o „podobném sajrajtu jako ve školní jídelně“. Dostal jednoho ořecha a hned mu začalo chutnat. Později si sám od sebe nabíral i při sledování legendy k úseku „Výprava profesora McDonalda“. Posléze odchází Rysové i Vydra vytvořit sochu či reliéf s motivem ztracené polární výpravy. Goblin si ještě zvídavým dotazem upřesňuje, zda se má jednat o výjev z pólu nebo domácího prostředí… Bod si konečně zasloužili také Rysové. Rozdávám noty. Á, Ludva se právě otočil ve spacáku! Džinovi píši tahák k luštění not a již je odstartováno. Šestnácté kolo vyhrál Nadík před Goblinem a Džinem. Naposledy si pouštíme legendu a ve vedlejší místnosti se potom v rámci úseku „Severní pól je dobyt“  snaží udělat značku na podlaze tak, aby měli Polárku přímo v nadhlavníku. Na oběd tlačíme včerejší čočku a zbytek poridže. Poté se již začínáme balit a uklízet. Mytí nádobí byla skutečná chuťovka, že Gobline? Úklid nám trvá déle, než jsem si myslel a z tohoto důvodu také vyjíždíme později, než bylo plánováno. Další zdržení nás překvapuje v Postřelmůvku, kde musíme vyčkat, než projde Masopustní průvod. Ke klubovně přijíždíme o čtyřicet minut později. Všichni živi a zdrávi. „Polární výpravo ve složení … hajdy domů!“