„Tělocvična je zařízena, tentokrát ji rušit nebudu, i kdyby na jedné straně tělocvičny stál s horečkou Sysel a na druhé zvracel Shrek. Bo tak to má být...“ Tak takhle narážel Antek na skutečnost, kdy stopnul před dvěma týdny první podnik nového kalendářního roku z důvodu vysoké churavosti mančaftu. Tak jsme se domnívali, že se to zlepší, ale mnozí „boroci“ jsou zasaženi opravdu těžkou chřipkou. Pár z nich dokonce bylo tak zesláblých, že nebyli schopni „podat o sobě zprávu“.

Čtrnáct Trojkařů vpadává do otevřené spojovací chodby tělocvičny a hned je přivíráme, aby sem nelezl kousavý mráz. „Antek je tu!“. Hrstka starších, vesměs otužilých jedinců, peláší pro kabele a sabatory. „Jé, florbalky! Antku, bude se dnes hrát florbal?“, doráží Dalmi na skarbowego. Ale ano, Jakoubku, co by se dnes hrálo jiného? Když je tu florbalová výzbroj, bude florbalu. A dokonce i nově opravené branky visí v nářaďovně. Třikrát hurá!

Na úvod rozhoz zavátých stop, dnes je dána do oběhu nová červená půlsérie. Ve sběru vítězí Vydry – nejpočetnější družina, poslední jsou Lišáci. Ti si stopy nechali raději doma, aby nemuseli nic odevzdávat. Na rozehrání hra „na indiány, kovboje a bizony“. Něco na způsob „červení a bílí“. Ale hoši po několika kolech hru rozbíjí, tak se vrháme na chobotničky a vzápětí na třetí dohrávku „čtverylky“. Rysové a Lišáci mají po šesti figurách, Vydrám přežilo 12 družiníků. Celkově vítězí Vydry před Lišáky a Rysy. Stačí se podívat dolů pod zápis, kde to je všechno vyvěšeno.        

Hřiště je vyklizeno a připraveno na snajpra. Rysi celkem hravě (a překvapivě) poráží Vydry 9:3. Švejk, dirigent hry Vyder, je téměř na pokraji zhroucení rozčílením z herního projevu své družiny. Sluší se ovšem podotknout, že jedním z prvních vybitých je zpravidla on sám. Ve hře Vyder perlí Startér. Čtyři Lišáci čtyřem Rysům odolávají déle a nakonec podléhají 4:5. A to se v jednu chvíli zdálo, že Rysové hanebně opustí hřiště s vyprášeným kožichem. 

Nebýt zápisu výsledků a několika nepovedených fotografií, na duši bych přísahal, že na III. tělocvičně jsme futsalu nehráli. A my jsme ho hráli. Mně to totálně vypadlo z paměti, anebo jsem byl někde jinde. Ale kde? Dohrávku měli dnes Vydry. S Rysy prohráli 3:4, nad Lišáky s opačným skórem zvítězili. Celkem zřejmě slušné klání.

Během zápasů Antek nenápadně odchytává nehrající jedince, vesměs úterní florbalisty, a předvádí jim novou kolekci florbalové výstroje, co pořídil. Především kolenní chrániče, kalhoty a rukavice. Komedii předvádí Dalmi. Ten si nejdříve obléká kalhoty a pak si hodlá nasadit si chrániče na kolena. Antek ho uvádí z omylu, což Dalmiho těžce rozhodí a není schopen si po sundání „tepláčků“, nasadit správně nákoleníky. „Ty jsi mačo!“, konstatuje Antek. Jenomže ani vzápětí deroucí se Filo, že by si to jakože také zkusil, si nepočíná zrovna obratně, což Antek trefně komentuje. Ještě pár Trojčat žadoní, že by si to také zkusili, ale je už dohráno a připravuje se hřiště na „krabanou“.  

Dnes hrají v sedacím fotbalu dva zápasy Lišáci a oba prohrávají. Citelně jim chybí „bombarďák“ Saly a „haluzák“ Tříska. Sysel se po parketách plazí jak „spací vagón“ a Jack v bráně působí dojmem, že stále není srozuměn, za kterou že to stranu hraje. Na Antka jde spaní (má po noční směně), přelézá mantinel se slovy, že se jde trochu „proběhnout“ a zapojuje se úspěšně do hry na straně Lišáků. Neusnul!

„Júvanečky, to máme ještě času, vždyť není ani půl dvanácté!“ Nenechme se ovšem touto skutečností zmást. Čeká nás celé jedno kolo zápasů ve florbalu. Bo, ne každou tělocvičnu přiveze Antek florbalovou výzbroj a výstroj. Tak rychle do toho! Teď se dočkávají i Trojčata. Oblékají si brankářskou výstroj. Vítkovi musí Antek radit, Sobík si naopak (rozuměj – opačně!), obléká vypolstrovaný dres. Asi bude soupeřům ukazovat záda. Brankáři se dostrojují, hráči si rozebírají florbalky. Akorát Sysel není schopen rozhodnout se jakou si to má vzít. A když se ho Antek ptá, zda hraje „na leváka“ nebo „na praváka“, evidentně mu nerozumí a vysvobozuje se odpovědí, že je mu to jedno. Lišáci trénují Sobíka a ostřelují ho v jeho svatyni.

Nastupuji proti nim Vydry. A přestože si Sobík v bráně počíná docela slušně, loví jeden míček za druhým. Mám pocit, že Švejk tento zápas pojal jako věc osobní prestiže (obzvláště když zde dnes nejsou Saly a Runy), a s každým dalším gólem upadá do euforie. První „poločas“ končí 13:0 pro Vydry. Jack, nejvyšší šarže Lišáků, přijímá Antkovi pokyny. Druhá třetina nezačala pro Vydry dost dobře, dá se říct přímo katastrofálně!! Lišákům se podařilo vstřelit Vítkovi dva góly a Švejk řve ze střídačky na svoje mužstvo jako tur. A na němou otázku Antka vysvětluje, že takhle to prohrají. Pravda, v druhé třetině Lišáci vstřelili ještě čtyři góly, ale Vydry pod Dodovým vedením jim pět tref přidali. Celkový výsledek (III. třetina se nehraje) zní 18:6. Uff! Důležité ovšem je, že to Jack ustál, nesložil se a své družině nic nevyčítal.

Zápas mezi Vydrami a favorizovanými Rysi (Páťa a Dalmi hrají na soutěžní úrovni), končí 7:2. Švejk zírá na Antka jak bubák, je rozhořčen, je rozloben, byl podveden! Sudí mu před zápasem slíbil, že proti „truhlářům“ mohou nastoupit společně s Dodem do první i druhé třetiny. A on musel v polovině střídat a Dodo nemohl pokračovat. Protože v první třetině hráli Švejk, Dodo, Vendy a v bráně Vítek, do hry nyní musí nastoupit Startér a Mates. Proto odcházejí Vendy a Dodo. Proto se cítí Švejk ukřivděný! Rozumíte tomu?*

Nastává dohrávka prvního kola. Do brány Rysů zaklekává Dalmi. A co se to děje? První gól vstřelují Lišáci. Dalmi udiveně loví ze sítě míček a pokrčuje rameny nad vyčítavým pohledem Páti. Diváci řvou, diváci bouří. A Antek přilévá olej do ohně. „Pokud se Lišákům podaří Dalmimu vsolit ještě jeden gól, získá družina „Studentskou pečeť“ (to je taková čokoláda). Celou!“
Když loví Dalmi míček podruhé, napadá mě že se domluvil s Jackem za kousek tabulky čokolády. Páťa vyhrožuje, že druhou třetinu půjde chytat on. Rysové vítězí v první třetině 7:5. Lišáci jsou spokojení, mají čokoládu.

V druhé třetiny nastupuje do svatyně Rysů Páťa a sází se s Antkem, že jemu Lišáci gól nevstřelí. Páťa předvádí v brance eskamotérské kousky. A na hřišti se odehrává nádherný zápas. Lišáci pálí na bránu ze všech úhlů, Rysové taktéž občas provětrají Sysla. Nakonec buldozer Filo, větroplach Dalmi a hrou neotřískaný Séba sází Lišákům ještě dva góly a to je všechno. Rysi poráží Lišáky pouze o čtyři branky. A Páťa vyhrává čokoládu. Antek slibuje nějakou velkou, dobrou, polskou!!

Na závěr ještě tři hry „jiráska“, i já jsem se do hry zapojil, ale to, jak mě Startér vybil, to mu „do smrti nezapomenu“. Uklízíme a valíme se do šatny. Júňo se dušuje, že dnes nebude posledním. Karamba, poslední jsem já. Jen tak mimoděk jsem zašmátral po krabici se zavátými stopami a zjišťuji, že ji nemám. Jak to? Vždyť z tělocvičny odcházelo „poslední komando“ a nic mi nepřinesli. Vracím se, a opravdu, pod lavičkou leží legendární plastová krabička na lyžařské vosky, ehm, na zaváté stopy. A když jsem přišel do šatny, už tu nikdo nebyl, jen na lavici kde se převlíkali Júňo a Sobík, nalézám černé vlněné prsťáky – rukavice. Tak čí pak jsou?

                                                                                                                                                                              MOna, foto Mona          

* můžete se ozvat v diskusi pod zápisem