Dnes odemyká klubovnu Páťa a „mateřsky“ stahuje přicházející Trojkaře do klubovny (má za to známku). A je nás tu už hodně. A nějaká maminka stojí mezi dveřmi se dvěma chlapci. Chtějí vstoupit do oddílu. Dnes odehrajeme „zápasnické třídy“, závod DOD, to bude „maso“, to bude přivítání. A už je tu Antek, a proutěný koš se bere a míče se berou, a loudáme se do tělocvičny. Jsme všichni, Dodo přijde později, a Runy přijde ještě později, protože to psal do doplňků.

Rozcvičujeme se „jiráskem“, hrou, která mi začíná lézt krkem, ale hochům se stále nezajídá. A už je tu i Dodo, nemůžeme dále čekat na Runyho a Salyho, a na Dalmiho, co si ruku zlomil, vytahujeme gymnastické koberce a zatuchlé žíněnky. Stavíme „třídy“ pro březnový závod DOD (Družinový Olympijský Desetiboj). Všichni do trenek a na boso. Sundat hodinky, řetízky, brýle. Je zakázáno kopat, kousat a za vlasy tahat.

Družiny si losují pozice v první třídě – nejvyšší, ale celý oddíl z ní „vyletí“ a zůstane zde nejsilnější „muž“ oddílu. I když ani to nemusí být pravdou, pokud družina nesáhne k chladnému kalkulu a neobsadí první třídu „benjamínkem“ (loni to tak učinili Rysové, kdy v první třídě ponechali Onďase, žáka třetí třídy ZŠ). Nic nám nebrání odstartovat boj v zápasnických třídách. „Do toho!!“ Neuplynula ani minuta a zápasníci jsou už roztroušeni ve všech třídách. Stačí chvilka nepozornosti, jeden šťouch, jedno zachycení, potáhnutí a jsi ve čtvrté třídě, kde se to už mele hlava nehlava. Stop! Čtvrtá třída odchází na parkety a vyčkává až si to bojovníci v horních třídách vyříkají.

Jako první byli vyřazeni nováček Luky, řezník Špejlík, Séba a všetečný Mates. Nejdéle v nejvyšších třídách vzdoroval Jack. Ale stačila chvilka nepozornosti a putoval až do tříd nejnižších, kde se na něj supi vrhli a vyhodili ho společnými silami ven. Nestačím zapisovat pořadí. To se celou dobu nic neděje a pak vyletí z pole několik „nadějných zápasníků“. Budeme končit. Ve vrchní třídě si mezi sebou rozdali Páťa a  Švejk, kde měl navrch obratnější rádce Rysů. Dodo ze třetí třídy vytlačil Shreka (bojujícího v decentních krátkých tepláčcích). Pátou třídu udržel překvapivě Sysel. Inu, je to už kus chlapa.

Po odklizení, ustrojení a kontrole stavu členstva, vysvětluje Antek upravená pravidla hry „na čtyři mety a dva životy“. Pracovně jsem to neúmyslně nazval „kočko“, protože jsem špatně slyšel výklad, když jsme tuto hru hráli poprvé (na venkovním hřišti). Dvakrát se hra přerušuje, Vítek je napomínán za přešlapy a Antek si to pamatuje. Na metách se mění hráči jak na autobusové zastávce. Ale už je první vyřazen! A za ním kráčí druhý. Tak jen pojďte, synci, na lavičku si pěkně sedněte. Končíme několik minut před pátou.

Úspěšná část mužstva získává známky a na úplný závěr, kdo má již sbaleno, opouští – se zastávkou u Antka, tělocvičnu. Ale musí poznat souhvězdí, co mu na dispeji ukazuje skarbowy. Ne, nebylo to souhvězdí „čáp“, ani jiné neexistující (myš, žehlička, apod. somariny), ale labuť. Nu, každopádně víme, kam vrhnout další pedagogický „nátlak“. Jenom mám značné obavy, že nedopadne na úrodnou zem.

V klubovně si Antek robí letmou iventuru materiálu a část výtečníků, protože si nečetli doplňky (nebo si je četli a přesto nesplnili bod č. 175), si dodělává klíč na šifru kobky. Cink, start. Prvně odevzdává zprávu Runy, za ním Švejk a pot něm Páťa. Sedmým je překvapivě Vendy a posledním překvapivě Mates. Ten si nějak špatně vyrobil šifrovací klíč, či kýho výra?!

Následně probíráme zítřejší výpravu a nakonec spojujeme stoly, jak jsme ještě nikdy neučinili a hážeme kostkou. Předtím ovšem musí každý nadiktovat Antkovi číslo součtu, který padne po odehrání všemi hráči. Je chybou, že číslo každý hlásí nahlas, protože nerozhodní synci opakují čísla podle starších, o nichž si myslí, že jsou chytřejší. Akorát Sysel provádí mentální alotria a dušuje se, že všem padne šestka, proto výsledek bude 102. Co už mu při druhém hodu pokazil Dodo, protože hodil dvojku. Hrajeme dvě kola, s občasným pádem kostky na zem a následným hledáním.

A už je tu konec, nástup, potlesk, odchod domů. V klubovně zůstává úklidová četa. Snažím se pro Grifina nafotit historické vlajky raketových osádek našeho oddílu. Ale moc mi to nejde, proto je beru s sebou.

                                                                                                                                 MOna, foto Mona