Ještě včera odpoledne poletovaly sněhové vločky. Ale dnes je pěkně, skoro 10°C a Saly, co otevřel klubovnu, teď leží na lavici a odpočívá. Dalmi přináší oddílové věcičky a ohlašuje ukončení pravidelné činnosti. Pomalu se místnost zaplňuje a téměř všichni se převlíkají do tělocvičny, ačkoliv jsem nic neřekl. „No tak jděte, a koš a míče s sebou!“
Poslední borci – Švejk a Júňo, se převlékají a peláší do tělocvičny. Vytahujeme bucláky a na rozcvičení ani tu honičku ve trojicích nemohu zařadit, protože nás není více než 13! Tak zavděk beru vybíjenou dvěma míči.
Několik her, ta poslední se speciálním vysvětlením herního projevu a – rozdáváme známky. S hrůzou zírám na čas a nechávám bucláky odklidit s výjimkou dvou. Ty jsou osazeny proti sobě, dvě družiny (třetí bude podávat míče), na boso a šup na ostrov. Družiníci se navzájem ostřelují a snaží se zasáhnout kohokoliv z protivníků na „nepřátelském“ ostrově. Ten pak musí z bucláku ven a stává se podavačem míčů. Ale z bucláku musíš pryč i tehdy, kdy jsi vytlačen bojovou vřavou těl uhýbající před letícím míčem – před letícími míči.
Zkrátka – Lišáci vyhráli dvakrát a Rysové (vždy posilněni nehrající družinou) jednou. Nakonec hrají proti sobě dvě poloviny mančaftu a známku dostávají ti, co na ostrově vydrželi tři minuty. A už je čas sklidit bucláky a opustit tělocvičnu, Runy půjde poslední.
valíme na hřiště
„Antku, ehm, Mona, můžeme si nechat kraťasy?“ ptá se kdosi. „Ano, ale musíte mít bundy a čepice“. A tak jo! Koš, míče, mety a bedničku od zeleniny z „kyrlingy“ a hlavně plechovou sumku z 13-ti granáty. Ale ouha. Granátů je pouze dvanáct! Jakýsi výtečník má jistojistě gumový granát doma, někde ve skříni. A kdyby ho příště dovalil do klubovny, no, hlavu bychom mu neutrhli.
Sluníčko svítí a jako vlčáci stojí oddíl před oploceným tartanovým hřištěm. Ale tam nepůjdeme, my budeme házet granátem. U školy, kam jsem jako chlapec chodil. A vždy se dívám na to patro, kde byla má třída. Ano byla, protože škola „Nejedlého“ je už dětmi opuštěna, už se zde neučí. A část oken je zabedněna a spojovací trakt je ubourán. Když stojíme pod těmi velikány rodu Salix alba, (teď nevím jak to napsat – zkrátka – pod těmi vrbami jsme se fotili v 1. D, a ve 3. D, a ve 4. A, a v 5. F a v 9. B – tak ty vrby tam stále stojí), vidíme jak k nám pádí pan školník, s omluvou nástup přerušuje a informuje nás, že dnes je hřiště otevřeno pouze do 18 hodiny.
A teď už to natahovat nebudu! Dva hází granátem a ostatní hrají fotbal na tom hřišti, kam jsme nechtěli jít. A ten první odchází a volá další dva. Ti doráží v okamžiku kdy druhý dohazuje. Pěkně nám to vyšlo. Na rozstřel nastupují Runy, Švejk, Mates, Séba, Startér a Jack. A ještě za zmínku stojí to, že jediní, co spodem házeli – jako nějaká děvčata, byli Špejlík a Vendy!! A co se dělo při kopané, to víte jenom vy a pan školník.
A ten je rád, že už jdeme, bo je šest hodin večer. V klubovně proběhla radistická olympiáda „enyky benyky“ a pak rozdáváme papíry k táboru. Všichni dostali. I Kubík, dnes nepřítomen, bo je chorý. A psát o tom, že mnozí výtečníci se oblékají v polovině oddílovky a tím strhávají ostatní, už nebudu. Tak to je všechno!! Jo, zítřejší „Branný den“ je zrušen bez náhrady!
MOna
V těchto dnech stojí za to opět si připomenout...
MOnaTo tak vždycky bývá. (Překvapilo by mě, kdyby...
MOnaNěkteré návrhy byly dosti zvláštní!
Kassa105 let od schválení naší vlajky. Podívejte se jak...
MOna...
@ntek