Ještě včera odpoledne poletovaly sněhové vločky. Ale dnes je pěkně, skoro 10°C a Saly, co otevřel klubovnu, teď leží na lavici a odpočívá. Dalmi přináší oddílové věcičky a ohlašuje ukončení pravidelné činnosti. Pomalu se místnost zaplňuje a téměř všichni se převlíkají do tělocvičny, ačkoliv jsem nic neřekl. „No tak jděte, a koš a míče s sebou!“

Poslední borci – Švejk a Júňo, se převlékají a peláší do tělocvičny. Vytahujeme bucláky a na rozcvičení ani tu honičku ve trojicích nemohu zařadit, protože nás není více než 13! Tak zavděk beru vybíjenou dvěma míči.

Několik her, ta poslední se speciálním vysvětlením herního projevu a – rozdáváme známky. S hrůzou zírám na čas a nechávám bucláky odklidit s výjimkou dvou. Ty jsou osazeny proti sobě, dvě družiny (třetí bude podávat míče), na boso a šup na ostrov. Družiníci se navzájem ostřelují a snaží se zasáhnout kohokoliv z protivníků na „nepřátelském“ ostrově. Ten pak musí z bucláku ven a stává se podavačem míčů. Ale z bucláku musíš pryč i tehdy, kdy jsi vytlačen bojovou vřavou těl uhýbající před letícím míčem – před letícími míči.

Zkrátka – Lišáci vyhráli dvakrát a Rysové (vždy posilněni nehrající družinou) jednou. Nakonec hrají proti sobě dvě poloviny mančaftu a známku dostávají ti, co na ostrově vydrželi tři minuty. A už je čas sklidit bucláky a opustit tělocvičnu, Runy půjde poslední.

valíme na hřiště

„Antku, ehm, Mona, můžeme si nechat kraťasy?“ ptá se kdosi. „Ano, ale musíte mít bundy a čepice“. A tak jo! Koš, míče, mety a bedničku od zeleniny z „kyrlingy“ a hlavně plechovou sumku z 13-ti granáty. Ale ouha. Granátů je pouze dvanáct! Jakýsi výtečník má jistojistě gumový granát doma, někde ve skříni. A kdyby ho příště dovalil do klubovny, no, hlavu bychom mu neutrhli.

Sluníčko svítí a jako vlčáci stojí oddíl před oploceným tartanovým hřištěm. Ale tam nepůjdeme, my budeme házet granátem. U školy, kam jsem jako chlapec chodil. A vždy se dívám na to patro, kde byla má třída. Ano byla, protože škola „Nejedlého“ je už dětmi opuštěna, už se zde neučí. A část oken je zabedněna a spojovací trakt je ubourán. Když stojíme pod těmi velikány rodu Salix alba, (teď nevím jak to napsat – zkrátka – pod těmi vrbami jsme se fotili v 1. D, a ve 3. D, a ve 4. A, a v 5. F a v 9. B – tak ty vrby tam stále stojí), vidíme jak k nám pádí pan školník, s omluvou nástup přerušuje a informuje nás, že dnes je hřiště otevřeno pouze do 18 hodiny.

A teď už to natahovat nebudu! Dva hází granátem a ostatní hrají fotbal na tom hřišti, kam jsme nechtěli jít. A ten první odchází a volá další dva. Ti doráží v okamžiku kdy druhý dohazuje. Pěkně nám to vyšlo. Na rozstřel nastupují Runy, Švejk, Mates, Séba, Startér a Jack. A ještě za zmínku stojí to, že jediní, co spodem házeli – jako nějaká děvčata, byli Špejlík a Vendy!! A co se dělo při kopané, to víte jenom vy a pan školník.

A ten je rád, že už jdeme, bo je šest hodin večer. V klubovně proběhla radistická olympiáda „enyky benyky“ a pak rozdáváme papíry k táboru. Všichni dostali. I Kubík, dnes nepřítomen, bo je chorý. A psát o tom, že mnozí výtečníci se oblékají v polovině oddílovky a tím strhávají ostatní, už nebudu. Tak to je všechno!! Jo, zítřejší „Branný den“ je zrušen bez náhrady!

                                                                                                                                             MOna