Při pohledu z Trúby, věže bývalého Štramberského hradu, si návštěvník připadá jako král v pohádce. Dokonce i založení hradu je tak trochu pohádkové. Podle pověsti měla tvrz stát na protějším kopci Kotouč, ale stavbu překazili trpaslíci...

Město Štramberk, to není jen hrad, to je i místní specialita Štramberské uši – karamba UŠI...!!

V pátek odpoledne se scházíme na hlavním nádraží u automatu a důkladně blokujeme průchod k nástupišti. Nejsme ale jediní, ve vestibulu se schází několik dalších skupinek podobného ražení, často větších. Chvíli ještě čekáme, jestli dorazí Xury nebo třeba Sky, ale nakonec Ludva kupuje lísky do Štramberka pro deset lidí a celý oddíl nastupuje do osobáku do Přerova...

Pátek 9. 6. ve vlaku a na faře

V pátek odpoledne se scházíme na hlavním nádraží u automatu a důkladně blokujeme průchod k nástupišti. Nejsme ale jediní, ve vestibulu se schází několik dalších skupinek podobného ražení, často větších. Chvíli ještě čekáme, jestli dorazí Xury nebo třeba Sky, ale nakonec Ludva kupuje lísky do Štramberka pro deset lidí a celý oddíl nastupuje do osobáku do Přerova. Ludva stříhá bingo, rozdává nastříhané lístečky a vysvětluje pravidla, kde je potřeba. Chvíli se nemůže dopočítat členů, pak ale zjišťuje, že se Matyáš posadil sám na čtyř sedačku a kouká mu jen pár vlasů na zátylku. Jako poslední tedy dostává Bingo a instrukce. To už jsme ale v Přerově, kde přesedáme. Čeká nás asi půl hodiny po hlavní trati na Ostravu, přesto nikdo nevyhlíží Pendolino. Zato, když se objeví na druhé straně rybník, ozývá se přímo hurónský řev a body za Binga už se hromadí. Náskok si drží Gorka, Pendolino projíždí nepovšimnuto. Ve Studénce znovu přesedáme na místní motoráček. Kassa si sedá tak nešťastně, že na něj celou cestu peče, stejně jako už ve vlaku s Přerova. Klíčovým místem pro bingaře se stává Příbor – po přejezdu jedou dva vozíčkáři, od vlaku odchází paní s dítětem v kočárku, okolo projíždí cyklista a v hospůdce u fotbalového hřiště sedí paní s šátkem na hlavě. Gorku dotahují Mink s Twistem a Krokym. Projíždíme kolem Kopřivnické Tatry a už vystupujeme ve Štramberku. Je ukončeno Bingo, největším oříškem se ukázala srnka a řepkové pole.

Po lávce na kolejemi a pak stále do kopce skrze vesnici šlapeme směrem k Trúbě. Ani ne za půl hodiny dorážíme na náměstí, ke schodům k hradu, kde je v domě s číslem 1 fara, ve které budeme o bydlet. V nestřeženém momentu si chlapci kupují hromady místních uší a jejich balení se pak povalují všude. Chvilku po nás doráží přímo ze stavby místní skaut Obelix a s Ludvou vyřizuje předání klíčů. Chlapci mezitím dělají nepořádek v ještě nepředaných místnostech. Twist s Gorkou objevují piano a kytaru v místnosti u kuchyně a dá pak strašnou práci přerušit jejich kakofonie a odtrhnout je od nástrojů – nejdou vytáhnout z elektriky!

Na programu je vybalení, ubytování a večeře. Ta probíhá v amfiteátru hned nad farou, pod hodinovou věží se zvoničkou. Zvon nám trochu nahání hrůzu, cinká jednou za každou čtvrthodinu v hodině a v celou ještě odbíjí samotný počet hodin. Ludva vzpomíná na ubytování na kastelánu na zámku Hrubá Skála, kde je věž kostela se zvonem přímo proti oknům jednoho pokoje, vzdušnou čarou asi deset metrů. Jestli je okno zavřeno nebo otevřeno vůbec nehraje roli. Oproti tomu to tady vypadá na těžké leháro. Mink nám na travičce předvádí různé kreace, které se naučil ve svém bojovém tanci. Nadík s Ludvou se snaží opičit, ale zjišťují, že to není tak jednoduché, jak to od Minka působí. Po jídle se přesouváme do fary, jen Mink si stěžuje, že se nestihl navečeřet. Rychle chystáme matrace ve spací místnosti, což zahrnuje převracení stolu a přesun židlí. Poté si družiny v jídelně zapisují, co vlastně vědí o Štramberku a okolí, než se v něm začneme pohybovat. Tuhle hříčku jsme bohužel po cestě zpět ve vlaku už nezvládli uzavřít. Pak se věnujeme mírně vzdělávací variantu pantomimy. Každý si připraví krátké vystoupení na téma „Co bych chtěl v budoucnu být, dělat nebo umět“ a zamyslí se i nad tím proč. Nejvíce bojuje se zadáním Gorka, kterého musí k odpovídajícímu závěru navést Ludva. S předvedením pak už nemá problém nikdo, jen Matyáš se trochu ošívá, ale nakonec i on překonává ostych. Chvíli jsme probírali Nadíkův nápad na práci s bicykly. Největší diskuze se strhla okolo Čedarova sbírání CWG v rámci geocachingu. Po pantomimě dáváme ještě dvě černé historky. Nejvíce je jimi fascinovaný Gorka, ale u druhé už se půlce místnosti klíží oči, tak končíme, probíhá večerní hygiena a jdeme spát. Na dobrou noc Kassa pouští „pohádku“ z telefonu.

Sobota 10. 6. na faře, na Kotouči a v Šipce

V sobotu před budíčkem už Kassa postává nad ostatními a nemůže se dočkat osmé hodiny. Zvonička nad farou mu nedala dospat. Vstáváme a dáváme si rozcvičku venku v amfiteátru – dokud neprší. Předpověď na dnešek je značně nepříznivá, má pršet celé dopoledne a pak i večer. Tak uvidíme, co z toho bude. Rozcvičujeme se obíhanou a soubojem mezi trpaslíky, obry a čarodějnicemi. Dopadají mezi nás první kapky, tak se přesouváme dovnitř na snídani. K snídani je makovec a venku už leje jak sviňa. Odkládáme nákup proviantu na zítra, dnes bychom měli vyjít s tím, co máme.

Protože zůstaneme v dohledné době zavření na faře, je po snídani vyhlášena „Sedavá baba“ – stejné jako normální baba, ale hraje se do odvolání a baba se smí předat jen nesedícímu protihráči. Pak má každý za úkol napsat dvě témata, která ho zajímají, o kterých by chtěl hovořit, na což přímo navazuje „Turnaj řečníků“. Hraje se ve dvojicích, řečníci mluví zároveň, vyhrává, kdo vydrží na dané téma mluvit déle. O tři body vyhrávají Rysi. Následně napřed vymýšlí každá družina tři věci, co si s sebou vzít na pustý ostrov k přežití: křesadlo, destilační přístroj, kotlík, sekera, mačeta, 1000 hektolitrů pitné vody a potom je třeba napsat co nejvíce využití daných věcí. Nikdo nevymyslel nějaké super udělátko na únik z ostrova, na body těsně vyhrávají Vydry. Pak se rozdělujeme do dvojic a rozhýbáváme se v „Loutkách“. Napřed loutkař hýbe volně loutkou, pak loutka doplňuje pohyb a nakonec loutka pasivně brání pohybu. Role loutkaře a loutky se ve dvojicích vždy střídají, tak aby všichni vyzkoušeli vše. Pak následuje krátké zamyšlení, koho co nejvíc bavilo či nebavilo. Další soutěží na družiny je „Šifra“. Družina si vymyslí svou šifru a pak má za úkol předat si mezi sebou zprávu, tak aby ji druhá družina nevyluštila. Obě družiny volí formu předávání pomocí mluveného slova, a zatímco Vydří šifra – vždy druhé písmeno v každém řečeném slově – je Rysi po delším úsilí odhalena, jejich šifru – jedenáctá řečená věta – Vydry neodhalily.

Během šifrování Kassa škrábe brambory a krájí ježky k obědu, takže krátce po šifrování už zasedáme k jídlu. Kvůli odložení nákupu nemáme ke špekáčkům kečup, ale Nadík nachází ve farních zásobách aspoň pepř a další koření. V poledním klidu se hrají Kachny a Kassa s Ludvou, Matym a Krokym rozjíždějí Port Royal – pěknou a relativně rychlou hru, se složitě napsanými pravidly. Venku už kolem oběda přestalo pršet a tak po dohrání Kachen vybaveni papírem a tužkou vyrážíme do muzea Zdeňka Buriana.

Muzeum je pár kroků od fary, v podkroví domu na štramberském náměstí. Reprodukce spousty děl pana Buriana rozvěšené mezi trámy krovu působí docela hezky, spíš ale galerijním, než muzejním dojmem. Každý má za úkol vymyslet dvě otázky, ze kterých potom uděláme na faře test. Slabou hodinu si prohlížíme vystavené obrazy a na závěr nás místní kurátor a průvodce zve na připravovanou výstavu o kresbě Zdeňka Buriana v díle Jaroslava Foglara a ukazuje nám originál malby k přebalu prvního vydání foglarovky „Pod junáckou vlajkou“, skicu indiána k obálce „Hochů od Bobří řeky“ a nějaké další. Obohaceni se přesouváme zpět na faru, kde se po krátké rozvaze a konzultaci s aktuálním radarem rychle balíme a vyrážíme k jeskyni Šipka.

Hned na náměstí je vyhlášena všímanda na celou dobu cesty, mužstvo si ale stěžuje a tak se nemusí nic počítat, všímanda bude opravdu všímanda, ne počítanda. Procházíme Horní Baštou, a po krátkém klesání vesnicí začínáme stoupat k vrchu Kotouč. U pomníku prezidenta Masaryka se rozdělujeme do dvojic, jeden v dvojic má zavázané oči a druhý ho vede. Procházíme galerií pomníků - Národní sad - na svazích Kotouče, u Jiráska si dvojice mění role a až nad Jurovým kamenem si sundáváme šátky. Jsme kousek od vápencového lomu Kotouč a i přes zákaz nemůžeme odolat a prohlédnout si tuhle impozantní jizvu v krajině z její horní hrany. Následuje ještě krátký výstup na vrchol Jurova kamene a pak sestup kolem Janáčkova altánu ke zvoničce s nádherným výhledem na Štramberk. Výhled nám ale kazí mračna hrnoucí se ze severozápadu, zpoza trúby. Kassa s Čedarem se odpojují a jdou hledat nejstarší živou kešku v ČR, zbytek schází k a do jeskyně Šipka. Pohled od ní k trúbě nás moc netěší a hned, jak přichází Kassa s Čedarem pokračujeme rychlým přesunem do Štramberku, na faru. Voda už je cítit ve vzduchu. Kluci vepředu si ještě stíhají zablbnout na houpačkách před místní školou, ale jsou vyhnání a pokračujeme k faře. Začíná pršet, hned jak se za námi zaklapávají dveře a opět je to docela průtrž, provazce vody se valí k zemi. (Pan Pratchett v jedné knize ze série Zeměplochy napsal, že: „…voda z oceánů se rozhodla dobýt zemi zpět vzdušným výsadkem…“, tak nějak to dneska vypadalo.)

My jsme ale v suchu a teple a po povinném umytí zablácených nohou se vrháme na kuře na paprice, které je k večeři. Hladi dojídají ještě pikantní verzi, která se nám naštěstí nevešla do původního hrnce. Po večeři pořádáme znalostí test z Burianova muzea, ten se, ale lehce zvrhl a je spíše početní. Pokud víte kolik a na kterém Burianově obraze je mláďat, lidí i mamutů, měli byste velkou šanci na úspěch. Nejlepší byl Čedar s Matyášem, kteří věděli, anebo správně tipli dvě třetiny otázek, vítězství se nakonec přiklonilo na stranu Vyder. Pak hrajeme a vyhodnocujeme všímandu. O bod vyhrávají pro změnu Rysi, přestože betonovému modelu trúby (snímek č. 4) nasadili dřevěnou střechu. Venku je ještě světlo a přestalo i pršet, jdeme ještě na chvíli do amfiteátru, kde hrajeme na „Bombu a štít“ a pak také týmovou a bezdotykovou variaci na „Liščí ocásky“. Kassa s Čedarem a Matym jdou ještě ulovit jednu kešku. Zbytek si opět myje zablácená lýtka a pak usedáme v jídelně ke stolu, kde se snažíme přijít na to podle jakého principu, se určuje „…co jsem viděl, když jsem byl v Americe.“, „…co můžu vidět ze svého okna.“ a také „kolik přešlo oveček.“ Před spaním dáváme ještě dvě černé historky, jednu speciálně těžkou pro Gorku, o paní co si v baru objednala sklenici s vodou. Na dobrou noc nám Kassa pouští Londonovu povídku „Rozdělat oheň“.

Neděle 11. 6. na Trúbě a ve vlaku

Dnes vstáváme opět v osm. Rozcvička se nekoná, je neděle. Snídáme, balíme se a probíhá úklid spací místnosti – dokonce i vysáváme. Oddíl vyráží na trúbu, Ludva na nákupy, abychom dnes měli co jíst.

Zatímco Ludva se vydal s bolavou hlavou (neboť předtím v průchodu od kluboven trefil okapní žlab) od vrátek fary dolů, na nákup potravin, my stoupáme po schodech vzhůru k Trúbě. Je devět hodin, zatím zde turistu nevidět. Jen personál chaty doktora Hrstky připravuje venkovní posezení a rozmisťuje pro chtivé dětičky automaty na hopíky. Kupuji vstupenky na věž. Než mi je paní pokladní předá, omlouvá se, že mi musí dát náhradní papírové, neboť Trúba byla zasažena bleskem a došlo ke shoření elektroinstalace včetně počítačové sítě, která obsluhuje turniket. Jak jsme si mohli hned povšimnout, jeho ramena jsou také složena a zajištěna žlutou stuhou. Stoupáme nejprve po ocelové šroubovici a poté po dřevěném, léty ohlazeném schodišti vzhůru na vyhlídkový ochoz a poté k těm barevným okénkům, co se na ně Maty tak těšil! Já jsem ještě ani nedošel k ochozu a už vidím Minka, jak nabírá sestupný směr! No toto! Užij si to přece, zaplatil sis! Je nádherné počasí, sluníčko ještě není vysoko, a proto je krajina kolem jasně zřetelná. "Ty jo, hladomorna! A to oni je tam jako házeli?" No, ano, byla to těžká doba… "Ty vogo, pětikačka…“ Kdosi si povšimnul mince ležící vedle vyhládlé figuríny. Maty si vyškemral foťák a nyní se chová jako japonský turista. "Maty, nefoť přece kdejakou blbost, kdo to bude potom mazat?" Dole v infocentru, dá-li se to tak nazvat, provětrávají hoši své peněženky a z polic se postupně do jejich kapes přesouvají pohlednice, turistické známky a vizity či magnetky. Kroky si všimnul na věšáku pověšené rytířské helmice s hábitem a vedle stojící makety halapartny. Se zájmem si je prohlíží a všetečná paní pokladní mu hned napovídá. "s tímhle se můžeš vyfotit, jestli chceš!" No, samozřejmě, že chce. Také Maty. Kupodivu a naštěstí už jen on. Ostatní nemají zájem. Postupně se jen zapisují do návštěvní knihy.

Scházíme dolů k lavičkám posezení u hradební zídky, kde nejprve hrajeme hru na Binární počítadlo. Jde o to, že jednotliví hoši v družině mají přiřazena čísla 1, 2, 4 a 8. Poté je vyvoláno číslo a v družině si musí dřepnout ti hoši, jejichž součet odpovídá vyhlášeného číslu. Kupříkladu při třináctce zůstane stát jen dvojka. Hrajeme do deseti bodů, kterých jako první dosahují Rysi. To již okolo proudí zástupy turistů a pobíhají cizí dětičky. Někteří drží v ruce obraz (rozuměj tablet) a fotí se v rozličných pózách. My u stolu začínáme hrát cinkačku. Vždy jeden trojkař hádá, která ruka ukrývá minci. Čedarovi jsme přichystali takové malé "překvapení". Desetikorunu jsme schovali, takže ji nikdo neměl. Matyáš dokonce jednu ruku nechtěně zvedl a toho jsme využili! V příhodném okamžiku jsem mu desetikorunu strčil pod dlaň, o které byl Čedar přesvědčen, že tam být nemůže. Když ji, jako poslední, odkryl, zvrátil hlavu a šel se projít. Když se dozvěděl pravdu, komentoval to slovy: "Bylo to frustrující!“ Známku si vyhráli Matyáš, Kroky a Čedar (v druhém, ostrém, kole). Následuje okolokolo Hrstkovy chaty, které vyhrávají Vydry časem 2:17. Rysi pak 2:34. Vracíme se na faru. Kroky si cvičně seběhl a dvakrát vyběhl schody. V amfiteátru pořizujeme pár fotografií a programu se znovu ujímá Ludva.

Na výšlap k Váňově kameni už nezbývá dost času, taky by nám mohl ujet vlak a to by bylo nemilé. V amfiteátru hrajeme na družiny „Živé pexeso“ – vytvoří se dvojice, ty si určí společný pohyb a při „otočení“ ho každý provede, úkolem hráčů je odhalit všechny dvojice. Je nás sice málo, ale pro poslední dvojice už vymýšlíme dostatečně náročné kombinace – nerozhoduje druh cviku, ale počet kolikrát ho dotyčný provede. Sice to už není moc pexeso, spíš šifra, ale o zábavu je postaráno. Rysi vyhrávají s převahou. Pak hrajeme „Kopírku“ – za úkol je přenést obraz ze zdroje do cíle, bez toho aby jej přenašeči byť jednou viděli, obraz vidí jen ten co „čte“ a kreslíř na druhém konci, informace se předává slovně. Zdrojový obraz je inspirován včerejší návštěvou Burianova muzea, je to variace na téma „Život ve středověku“, obtížná na přesné překreslení, očekává se tedy jistá kreativita. U obou družin vynikají veledíla, originál ale lépe vystihuje Vydří kresba.

Na faře rychle chystáme rizoto, tentokrát i s kečupem a dokonce i sýrem. Kassa s Ludvou dojídají každý jeden talíř a už je to trochu ošklivá pohádka. Nicméně jsme konečně měli dost jídla pro všechny. Jen Twist s Gorkou zvládli kromě oběda každý ještě balíček Štramberských uší… Po obědě se už finálně balíme a uklízíme faru. Přijíždí Obelix, převzít klíče a my vyrážíme na nádraží. Po cestě k vlaku se nic pamětihodného nestalo, ale oproti včerejšímu dešti je dneska docela vedro. Na nádraží dorážíme s rezervou, vlak už je ale přistaven. Ještě chvíli okouníme venku, a až před odjezdem se cpeme do vagónu. Paní výpravčí nám poradila, že si máme sednout doleva, že v Kopřivnici uvidíme historický vláček. Pro nás to znamená sezení na sluníčku, čemuž jsme se snažili vyhnout, a v Kopřivnici navíc zklamání, protože nejde o žádnou parní mašinu ale jen historický motoráček. Tak se pečeme až do Studénky, Gorka nám při tom ukazuje, kde že viděl toho „jelena“, kterého jsme mu neuznali jako srnku. Ve Studénce přesedáme a v kupé hrajeme občanku, před vystoupení si Kassa ještě vzpomíná na mimozemskou řeč, kterou slibuje na příště. Vlak z Hranic je úplně plný, opět sedíme v prostoru pro kola, chodí kolem nás – nebo spíše přes nás – davy lidí a ještě se nedovírají dveře na toaletu. Prostě jízda snů. Naštěstí je to do Olomouce asi jen 30 minut a tak to neseme statečně. Na nádraží je vyhlášeno vítězství Rysů, s náskokem dvou vyhraných závodů. U trafiky se potkáváme s rodiči a rozcházíme se domů.