Venku je škaredá plískanice. Málo nás, málo! Sedím jako na trní. Civím na ty hodiny z Titanicu, kde se zastavil čas, ty secesní hodin ukazují, jak se jim zamane. A to je, prosím pěkně, Antek už několikrát reklamoval. Těsně před čtvrtou se klubovna přeci jen zaplňuje, chvatně se převlékají Trojkaři. Pádíme do tělocvičny. Přestože Rysové dnes dosahují 100% účasti, je na ně žalostný pohled. S tím se bude muset něco zrobit. Tři družiníci se nemohou rovně postavit proti osmi.

Špatně se mluví v tělocvičně. Zvuk se nepřirozeně rozléhá, nikomu není rozumět, nic není slyšet. Ale hučení, bučení, kvílení a chichotání – tak to je silné. Proto si nechávám „omáčku“ na klubovnu. A hned vytahujeme bucláky a rozcvičujeme se honičkou ve trojících. Přichází Lesan a žádá mě, abychom jim příští týden pustili tělocvičnu, protože zde budou o víkendu pořádat nějaké gymnastické závody. A už teď mu jde z toho hlava kolem.

Tak jsem ho uchlácholil, ať se ničeho neobává, že my příště půjdeme ven, i kdyby trakaře padaly. Pár „dlouhých uší“ nás nenápadně odposlouchává. Zaháním je na nástup a osvětluji pravidla „eskymácké vybíjené“. Rysové mají početní nevýhodu a obě družiny, dle držení míče, od nich ihned vyčistí parket. To aby se jim nepletli ve vzájemných soubojích. Pak sedí Rysové zamlkle na lavičce a pozorují melu na hřišti. A tak vidí i to, jak Vydry pronásledují Júňa. Ale Lišák vybojovává míč a nakonec vybíjí pronásledovatele. Lišáci bouří, div ho na ramenech nenosí. Po třech kláních Mají nejvíce bodů Lišáci, poslední jsou Rysové.

Při hře „šašek a král“ mě zase berou „mory“. Ti borci na hřišti vůbec nepřemýšlí. Místo aby družina nejdříve vyřadila všechny hráče, bije okamžitě po králi. A sem tam sedící vyřazení hráči, si navzájem přihrají ukořistěný míč a vzájemně se osvobodí. Mě berou „mory“! Ale nakonec jsme si pěkně zahráli. Tentokrát vítězí Vydry. Rysové jsou na tom opět stejně. Budeme s tím muset něco zrobit! Sklízíme bucláky a ještě jedna zpráva v morseovce. Výdej známek a odchod, Runy bude poslední, do klubovny.

V klubovně ta slibovaná „omáčka“. Jen čerpadla tiše vrní a Jack hučí do Sysla. Pár slov o odeslání „památného“ dopisu do redakce časopisu „ABC“ – jářku, je tomu 53 roku, přesně dnes! Pár slov, jak to tenkrát bylo, co se tehdy odehrálo. Dále si čteme o tom, jak vznikl oddílový znak. Synci ještě netuší, co bude následovat. Konec „omáčky“.

Rozdáváme blankety na „matematico“ a už se vytahují karty, už padají čísla. Po převrácení 25-ti čísel sčítáme body. Páťa vybojoval 580 bodů, druhý je Séba s 520 body, hrající dnes tuto hru poprvé. Jack a Runy 490 bodů. A tak dále a tak dále. Poslední je Infin s 370 body.

Po rozdání testů „oddílový znak“ se mnohým výtečníkům, obzvláště těm, co před chvilkou pozor nedávali, protáhly obličeje. Jack chce navštěvovat gymnázium a neví jak a co vyjadřuje oddílový znak. To je hanba! Ostatně, i Tříska by se měl chytit za nos, protože jde také studovat „gympl“. S Jackem.

Čas pokročil. Zbývá úsek radistické olympiády. Nic o něm neříkám, nic nevysvětluji. Jsou to kapitálky. Tříska s Runym mi předávají zprávu do dvaceti vteřin, jiní luští několik minut bezvýsledně. Páťa mi dokonce, s šalamounským úsměvem, předává celý text – „Nakonec omluvil čtenou noticku Írís. Celkem esteticky srovnaná trasa. A kromě možnosti, oddálil čas Árivy. Lahodný uchu.“ opsaný. A diví se, že to nemá správně. Už je nechci trápit a prozrazuji v čem je klíč. Takové jednoduché, když člověk ví, jak na to. Přesto mi Infin, Sobík a Vendy zprávu nikdy nedoručili. Asi je zmátla rozdělená slova. Vybírám známky, i za kroj dnes oblečený (Runy ho má už v batohu, aby se mu neumazal), pár slov o zítřejší výpravě a mažeme do mrazivého a potemnělého večera.

                                                                                                                                                                       MOna