Dnes bude pěkná pohoda, i když počasí minulého týdne tomu nenasvědčovalo, ve čtvrtek dokonce padal sníh s deštěm a chlad nás pronásleduje už od Velikonoc. Zlom přišel až na sobotní výpravě na Hrnčín. Dnes je pondělí, sluníčko svítí a pofukuje chladný větřík. Valím na sraz bez bundy. Ještě před výjezdem jsem na poslední chvíli montoval nové zadní kolo, když jsem probrzdil původní ráfek. To bylo na podzim ve Věřňovicích.

Po cestě narážím na Sébu a Startéra. Dovádí a vychutnávají si jízdu na trialových bicyklech. Za Myslivnou mě křižuje Harry. U našeho kamene se už několik jezdců pohybuje. Přijíždí i Maco. Ten se na cyklobraní již několik dnů těší. Sláva, nebudu sám. Je zde necelá polovina oddílu. Chybí Vítek, ale nově přibyli bratři Křížovi, Vendy a Špejlík. Jinak stejná sestava jako na Hrnčíně. U našeho kamene několik slov o cíli, trase a o tom, jak se jezdí na kole a tak.

Po té, co jsme nabyli dojmu, že už nikdo nedorazí, skáčeme do pedálů a šplháme kolem staletých dubů k hornímu hřišti a spouštíme se zvolna po cestě dolů, na parkoviště. Zde jsme měli dvacet let klubovnu. Musela ustoupit fotbalovému svatostánku a v rekonstruovaném areálu nebylo pro ni místo. Stejně by se rozpadla, kdyby ji chtěli robotníci přestěhovat. Tak se alespoň zvěčňujeme na místě „nástupovky“ a vzhůru dolů k řece Olši, či Olze, jak chcete.

Šlapeme si to po letité stezce – alejí prastarých dubů, kaštanů a lip. Kořeny stromů už dávno pocuchaly betonové panely. Na mnohých místech praskliny, kam se dá zapadnout až po „nábu“, jinde stupínky a schody. V předu šlapou divočáci Mates, Vendy a Špejlík. A Sobík se snaží vyrovnat se jim. Ale není dobrý nápad. Už je mimo stezku, už je ve křoví. Ale s vysvětlením, že se nic nestalo, skáče do pedálu a snaží se dojet „divočáky“.

Na darkovském mostě si musíme vysvětlit, že takhle ne. Upozorňuji ještě na jedno nebezpečí – na protijedoucí cyklisty, bruslaře a maminku s kočárkem. Startéra zaujali visací zámky na zábradlí. Karviňáci se snaží vyrovnat atrakci v jakémsi městečku v Itálii, nebo v Holandsku, či kýho výra? Už je zde asi osm visacích zámků, možná více. Přejíždíme Olši a napojujeme se na cyklostezku. Ta nás dovede až do Louk. Nádhera. Lužní pás kolem řeky, rozkvetlé smetánky (pamplišky). Za „novým“ mostem mi oddíl ujíždí. Snažím se zachytit stav vody na splavu. Mocné vody se řítí z Beskyd. (V sobotu mi ukazoval své snímky Noro. Splavy nebyly vůbec vidět!)

Za kulatým splavem doháním Shreka a Startéra. Startér má nesmyslně nízko sedlo, Shrek se svým problém svěří až u louckého hřiště. Míjíme skupinky v protisměru, jiné hloučky nás předjíždí. Za hlavní cestou se vyklápí z železničních vagónů haldovina. Ta se udusá, naveze se na ní hlína, oseje tráva a stromy, a bude nová hora, nebo pole. Jak chcete.

Jsme na odpočívadle. Jezdci si vyměňují první zážitky, mnozí se odstrojují, jiní se cpou a napájí. Odehráváme 28. úsek radistické olympiády – zlomky. K dobru byl na stůl přiložen šifrovací klíč. Sobík shání tužku. A Júňo shání také tužku. Harry shání klíč č. 8, protože Shrekovi nelze přesmýknout řetěz. Celou dobu se valil na horském převodu! Doluštěno, uklizeno, upraveno, seřízeno, pamětní „fotéška“ na balvanech a rozjíždíme se k louckému kostelu. Několik koleček „okolokolo“ a už stojíme před železničním přejezdem. Naštěstí nic nejede. Nebudeme čekat.

Překonáváme koleje, proti nám cyklisti a vzápětí výkřiky a pád. Ohlížím se, vidím prach a srocující se oddíl u karambolu. Na zemi leží Vendy. Hrůzou pátrám po cizím cyklistovi. Uff! Nehoda je pouze v naší režii. Vendy vyčítavě hořekuje, pomalu se sbírá ze země, zvedá odtržený blatník, blikačku. I reprobedýnky opustili své místo na rámu (Vendy má na kole rádio) a teď visí mezi špajchlema na kablících.
Špejlík se vrací s dotazem, co se tady vlastně stalo. No, to by mě také zajímalo. Tříska se provinile usmívá. Podle zmateného vysvětlování všech svědků chápu, že Tříska předjížděl skupinku zprava a srazil se s „kolotočářskou maringotkou“. Neboť co také jiného Vendyho bicykl představuje? Naštěstí neteče krev! I kolo je, po drobných úpravách, provozu schopné.

Pokračujeme podél opuštěného „prasečáku“ až k Rybímu domu. Před hlavní silnicí zjišťujeme, že nám chybí „kolotočář“ Vendy. Karamba, jestli zabočil někam jinam? Vysílám Matese, ať si jde najít svého družiníka. Ale Vendy se už objevuje s vysvětlením, že ještě cosi musel na bicyklu porobit. Ale už je všechno v pořádku.    

Šplháme po zelené značce, kolem starého mlýna až k tomu „řopíku“, co má protipovodňový práh, ačkoliv stojí na kopci. Odkládáme kola, hoši si berou čelovky s touhou propátrat vnitřek „řopíku“. Nachází v něm nábojnice z pistole. Sysel běhá s klackem po stropnici objektu a snaží se skrz periskopový otvor kohokoliv zasáhnout uvnitř šiškou, kamínkem, či klacíkem. Varuji ho! Zvěčňujeme se.

Jedem stále souběžně s cyklostezkou č. 6100, ale tu opouštíme a pokračujeme dále po zelené do Louckého lesa. Harry upozorňuje na odbočku vlevo. A taky že jo! Asfaltový povrch se mění na šotolinu a ta vzápětí na „bahnohlínu“. Hotová groteska. Hluboké kaluže, pády, strkanice a sraženice. Jo, když jsme zde frčeli posledně, to bylo jiný kafé. Dorážíme do Kanady. Alespoň se zde tomu tak říká. Vyhlašuji oběd, je dvanáct hodin. Hoši se klidí pod stromy. Zem je provlhlá. Odhazujeme kola a vytahujeme proviant, Vendy zapíná stanici Impuls. Odpočíváme na sluníčku. Něco jsem zhltl, lehl si na polní cestu, tady je sucha a snad jsme i trochu „zabral“.

V lese se rozpoutalo klání. Shrek si k sobě přivlastnil Startéra a něžně jej oslovuje „Oslíku“. On sám je samozřejmě Shrek. Sysel představuje „Obrasysla“. Jak figura byla přisouzena Sobíkovi, mi zůstalo utajena. Šermují klacky a činí si nárok na „Bažinu“. Asi je budu muset jít rozprášit nebo někdo dostane přes pazoury a já to budu muset řešit, protže zdravotník Švejk dnes s námi není. Druhá tlupa pobíhá kolem Třísky a hladí ho po hlavě. Nu nic, do sedel pokračujeme dále.

Sjíždíme v lukách, přes hájky a kolonie až na křižovatku v Albrechticích před dřevěný kostel. „Tam neprojedeme“, varuje mě Vendy. Ale tvrdošíjně vedu oddíl kolem značky slepá ulice dál. Už vidím stavební stroje a unimo buňky. Na cestě chybí most, ale vedle něj je lávka pro pěší. Přejíždíme Stonávku. Jsme na křižovatce pod kamenným kostelem. Nastává nejtěžší stoupání dnešního dne. Nahoře zjišťuji, abych věděl komu mám zaspat známky, kdo kopec vyjel. Špejlík mě ujišťuje, že kdyby se mu chtělo, tak by to zvládl. Ale jemu se chtělo. Holt, to je potom těžká věc. Mates vyzvídá, zda pojedem na hráz Těrlické přehrady.

Kolem elektorozvodny vjíždíme do Velikého lesa a hledáme červenou turistickou značku, na kterou se máe napojit. Daří se. Chci pořídit fotky jedoucího pelotonu, ale Mates můj úmysl hatí. Zastavuje a pro cosi, co mu z kola upadlo, se vrací. No! Zabíjet ho nebudu! Podjíždíme most u zastávky Horní Suchá a stále po červené máme v úmyslu dojet k dolu 9. květen. Ale nějak jsme zakufrovali. Pásové značení se ztratilo. Musíme se vracet po hlavní čtyřproudé cestě. Naštěstí jsou dva pruhy uzavřeny a opuštěny. Probíhá zde frézování vozovky. Ale nikdo tu není, protože dnes je „Svátek práce“.   

Hurá! Máme červenou značku. Po Černé cestě frčíme dolů z kopce až k rozcestníku „Křivý důl“ a hrabeme se nahoru do kopce až pod les. Zde začíná Zapovězená cesta. Dávám pokyn ať všichni bedlivě sledují zarostlou cestu. Teď uvidí, co znamená dopravní značka „Pozor! Důlní vlivy!“ Cesta je roky nepoužívaná. Vegetace se dere na živičný povrch, tráva, listí, jehličí. Keře a větší stromky už zachvátili cestu.

Bacha! Utržený a svezené těleso cesty a půl metrový skok. Několik výkřiku a osvobozující smích. A další větve a další praskliny a uskočená cesta. Překonáváme další boule a propadliny. Cyklisté jsou uneseni. Před námi se objevuje strážní věž největšího karvinského „hradu“. Důl Darkov. Poslední snímečky na horizontu.

Překonáváme opět Stonávku, původní koleje „Košicko-bohumínské dráhy a dojíždíme k nádraží Darkov. Do lázní je to už, co by Bučivoj granátem dohodil. Část menších chlapců je překvapena. Vždyť zde jsme byli ráno! Odsuď jsme vyjeli. Potkáváme Filiho. Zjišťuji kdo s kým pojede domů. Loučíme se a rozjíždíme se několik desítek minut po 14. hodině. Pěkné to bylo!

                                                                                                                                    MOna, foto Mona