"Je ráno, Sámbhar zatroubil, jednou a vícekrát, a při jezírku hlubokém laň vyrazila poskokem. Sám jsem tam také zabloudil, jednou a vícekrát.
Je ráno, Sámbhar zatroubil, jednou a vícekrát. Slídivý vlk jelena zhled, smečce to běžel povědět. Po stopě se pak hnali vpřed, jednou a vícekrát.
To ráno zle houf vlků vyl, jednou a vícekrát. Země se nohy nedotknou, zrak pronikne i hustou tmou, tak v džungli za kořistí jdou, jednou a vícekrát."

Lovecká píseň séónijské smečky (Knihy džunglí)

Proč tento úvod? Jednoduše proto, že tato báseň (píseň) vypůjčená z knihy Rudyarda Kiplinga, provázela hochy po celou výpravu. Ale pěkně popořadě…

Na nástupišti D městské hromadné dopravy v přednádražním prostoru se nás sešlo šestnáct (14 + já a Ludva), ale na výpravu odcestovalo jen patnáct účastníků. Scott, jenž má ze včerejšího dne naražené koleno, nakonec vyhodnotil, že by výpravu nezvládl a jede domů. Navíc Maty má zvrtlý palec na noze, Kayak naraženou kostrč a Gorka s Krokym chodí, jakoby měli vlka. Ale není to vlk, je to přetrénování nohou – Gorka byl v posilovně a Kroky doma, na výbušnost, přeskakoval snožmo matraci. Tento potulný lazaret se vysypal z autobusu na konečné v Radíkově. První nástup. Družiny dostávají záznamové tabulky jednotlivých slok Lovecké písně séónijské smečky – Lišáci první, Rysi druhou a Vydry třetí. Za soutěže budou získávat písmena a zapisovat je do připravené tabulky. Družina, která rozluští svou sloku jako první, samozřejmě výpravu vyhraje.

A hned na konečné mohou do prázdné tabulky doplnit první písmenka. Počet zastávek, včetně nástupní a výstupní netrefila ani jedna družina a to ani v zadané toleranci. Za názvy zastávek již však nějaká písmena získávají. Kolem kaple sv. Ježíše, co vypadá spíše jako zvonička, a samoobslužné maloobchodní prodejny sítě Hruška, jsme si to namířili vzhůru k rozhlasové vysílací věži, respektive k chatkám Pod věží. Další písmenka mohou družiny doplnit do tabulky, a sice za určení rodových a druhových jmen listů stromů, které si donesou. Vydry a Lišáci nasbírali a poznali šest vzorků. Rysi o jeden více.

Přesunujeme se k Fortu č. II – Radíkov. Máme štěstí, bránu uzavřeného areálu nám otevírají Krokyho spolujezdci z biketrialu, kteří ve zdejší hale mívají zimní tréninky. Využíváme zpevněnou plochu před samotnou pevnůstkou a družiny si mohou zanést do tabulky tolik písmen, kolik zvládnou během půlhodiny odvysílat morseovkou – vždy jeden vysílá a zbytek družiny chytá. Zajímavě se vysílají písmena s diakritikou, tedy háčkem nebo čárkou – např. 28RH – znamená 28Ř (R+háček). Co znamená UK, si jistě domyslíte! Zde excelují Vydry, které si za svůj výkon zapisují 20 písmen.

Pokračujeme, a to po naučné stezce, lesem, později podél louky až k přístřešku – turistické odpočívce. Tentokráte máme smůlu. Přístřešek je obsazen partou seniorů, dopřávajícím si odpočinku a posilujícímu loku z placatky. Nevadí, nedaleko se usazujeme na dvě lavice, kde hochům rozdávám lístečky s pátým kolem Radistické olympiády. Ve zprávě „Na závěr své exhibice nabídli biče divákům.“ nedělalo problém ani tak slovo „exhibice“, jako spíš slovo „biče“. Vyluštili všichni, a to v tomto pořadí: 1. Kroky, 2. Sky, 3. Gorka, 4. Pedro, 5. Simon, 6. Theo, 7. Čedar, 8. Maty, 9. Paolo, 10. Buben, 11. Svaťa, 12. Kryštof a 13. Kayak. V průběhu luštění se nám uvolnil přístřešek! Při poslechu legendy svačíme. Ludva, možná inspirován příběhem, vytahuje laso a začíná lasovat. Přidávají se k němu dva či tři hoši. Do sedel! Příští zastávka bude až na Kartouzce.

Na zřícenině kláštera přísně mnišského řádu Kartuziánů již několik skupinek lidiček je, avšak nám to nikterak nevadí. Uchylujeme se na okraj zříceniny do míst původních mnišských cel a domků. Na tomto odkazu lze shlédnout pravděpodobnou podobu původního kláštera i zjistit, kde jsme se vlastně usadili… Na blízkém kopečku rozmisťuji 26 karet s nápisy, písmeny a stopami. Úkolem je postupovat jakoby dominovým způsobem – poznat stopu a nalézt další kartu. Jako první se snaží Vydry a vyluštit zprávu „Maje vlastnosti starých rytířů“ jim trvalo 30 minut a 12 vteřin. Rysy a Lišáky vypouštím raději z tříminutovým odstupem najednou. Rysi se s úkolem prali 33 minut a 40 vteřin, Lišáci ještě více.

Ještě jednu soutěž zde odehrajeme. Jmenuje se „Zrnka moudrosti“. Na dvanácti kartách je zapsáno dvanáct mouder jako například „Čím je člověk rozumnější a lepší, tím více dobra nachází u jiných.“ Nebo „Nejskvělejší talenty ničí se zahálkou.“ Hoši, vybaveni pouze záznamovou kartou, mají karty nalézt, moudro si zapamatovat, a pokud jej přednesou správně, příslušné políčko na kartě jim je označeno. Trojkařům, na rozdíl od Trojčat, je ještě před předáním moudra položena pro jejich rozhození náhodná otázka. A tak se kupříkladu stalo, že Sky byl zaskočen otázkou „Jak se jmenovala Tvá maminka za svobodna?“ Ani nevím, jestli ono moudro pak přednesl správně…

Čas pokročil, musíme vyrazit. Cestou si družiny vybírají písmenka za poslední dvě soutěže. Svou sloku zvládli rozluštit jako první borci od Vyder, kterým ještě několik možností na písmenka zůstalo nevyužito. Lišáci využili všechna získaná písmena a svou sloku také vyluštili. Rysům nějaká písmena chyběla, a jelikož obě zbylé družiny již úkol splnily, jsou jim postupně prozrazena. Jdeme tak akorát na čas. Na zastávce čekáme jen šest minut! No, a po chvíli již vystupujeme na „efku“ v přednádraží.

Kdo z členů Olomoucké TROJKY zanechá nějaký pěkný komentář v diskuzi (musíte se však přihlásit...), bude odměněn na oddílovce pěti známkami!