03. Velký a Malý Kosíř, 15. září 2012 * O3

Bez Nadíka, jehož trápí kašílek, se scházíme u klubovny a z přilehlého nádraží vyrážíme žlutou RegioNovou směrem k Senici na Hané. Nejprve stojíme v uličce, jen Jiřík sedí na volném místě. V Horce nad Moravou vystoupila snad polovina cestujících a my obsazujeme místa vedle sebe. Jelikož v naší nástupní stanici Olomouc – město nefunguje výdejna jízdenek, dostávám do svízelné situace pana průvodčího, když po něm chci jízdenku SONE+ pro Olomoucký kraj. Po několika minutách ťukání do přenosného přístroje nakonec požadovaný lístek pomalu „leze“ štěrbinou ven. Sláva, nechtěl jsem se ptát, jestli náhodou nehraje Tetris!

V Senici na Hané přestupujeme do motoráčku a vystupujeme hned druhou zastávku v Drahanovicích. Odtud vedou naše kroky nejprve k Černé věži, asi nejznámějšímu symbolu obce. V Černé věži, která je po hříchu celá bílá, je zrovna nainstalována výstava „Kouzlo skleněné baňky“. Po zakoupení vstupenek si prohlížíme interiér věže (včetně prévétu) a obdivujeme vitríny s různými historickými žárovkami a elektronkami.

Už jsem málem odešli ven, ale bodrá hanačka, která nám prodávala vstupenky, nás směruje ještě do sklepa, kde prý ústí chodba k bývalé Horní tvrzi. Pravdou je, že se tam nachází jakási prohlubeň, ne nepodobná kopané studni, krytá kovanou mříží. Jori neváhá a vhazuje tam desetikorunu. No, mohl mít třeba nanuk…!

 Teď již definitivně opouštíme Černou věž, nikoli však areál jejího okolí. Zdejší kamenné lavičky s dřevěnými sedáky místní letní scény využíváme k první soutěži o známky. Po odstartování si družiny z obálky vysypaly text pověsti o Velkém Kosíři, jenž byl rozstříhán po řádcích. Asi již tušíte, že úkolem je správně poskládat řádky pověsti tak, aby dávaly smysluplný text. Jen velmi těsně vyhrávají Rysové – Goblin s Jorim.

Odcházíme kolem pítka a pokračujeme napříč Drahanovicemi, kolem rybníka a zahrádkářské kolonie se konečně dostáváme do lesa na zelenou značku. Zde také, nedaleko Kníniček, začínáme hrát nálety. Kromě několika houbařů, bloudících s hlavou skloněnou k zemi po lese, jsme nepotkali žádné lidi. Až teprve těsně pod vrcholem, když stezka vedla hustým smrkovým podrostem, nám jde v ústrety jedna rodina. To už máme za sebou několik kol Terénního pétanque, jemuž jasně dominoval Goblin.

Na vrcholu Velkého Kosíře potkáváme dva „zasloužilé“ turisty, zřejmě manželský pár. Věci si odkládáme u přístřešku a svačíme. Neuplynulo snad ani pět minut a od Čech pod Kosířem se přiřítili tři bikeři. Ti se také po dojezdu na vrchol občerstvují. Asi jsme je inspirovali. Jori lehce okousal jablko a chystal se mohutný ohryzek odhodit do trávy, ovšem jeden z bikerů jeho úmysl prokoukl, zastavil ho a na svém jablku mu názorně demonstroval, co že má zbýt z jablka po jeho snězení – zůstala mu v ruce pouze stopka! Nadík si zase z batůžku vytáhnul táborový hroznový cukr! To je sysel!!

Po naší obědosvačině hrajeme Myší ocásky (pozor, neplést s Liščími ocásky!), kdy se provázek zpoza pasu vytáhne přišlápnutím. V jednom ze tří kol přišlápnul nechtěně Goblin Jorimu místo ocásku nohu. Ten odkulhal a jedno kolo vynechal. Do následujícího kradení provázků ze stromu, jež hlídá slepý hlídač, se však již zapojil. Postupně se vystřídali všichni na místě hlídače. Myší ocásky vyhrál Monty. Naneštěstí jsem si však nezapsal výsledky kořistění provázků a neb jsem hlava děravá, zapomněl jsem je.

Balíme se a fotíme se u mapy a u základního kamene plánované rozhledny. Mimochodem, je možné si za 10 000,--Kč zaplatit jeden schod, respektive umístění cedulky na jeho podstupnici. No, neber to! My už ale na nic nečekáme a rázujeme si to směrem k Malému Kosíř.

Na rozcestí „Nad Gabrielovem“ potkáváme paní s labradorským retrívrem, která nám položila zajímavý dotaz. Chtěla vědět, co je za kopcem, jehož k nám přilehlou stráň v dálce asi jednoho kilometru obepíná oplocenka. Ještě zajímavější však byla její reakce, když se dozvěděla, že Čechy pod Kosířem. Ona se totiž otočila a odešla směrem, ze kterého se k nám přiblížila!

My pokračujeme neznačenou cestou směrem ke Slatinkám, cestu si krátíce hrou „Když jsem byl v Americe“. Na okraji Slatinek si cestu zkracujeme napříč polem a po pár minutách již stojíme u křížku na Malém Kosíři. Zatímco manšaft svačí, je na nedaleké cestě připravena Terénní kimovka. Ještě před vypuštěním první družiny na trasu, přichází nahoru (dá se vůbec říct nahoru?) mladý skautský pár z Olomouce. Letmo se zdravíme. Terénní kimovku vyhráli Qéčko s Montym. Goblin měl totiž jednotlivé pozice posunuté a tak s Jorim získali pouhé dva body.

Při pohledu na hodinky zjišťujeme, že abychom stihli vlak, musíme přidat do kroku. Goblin vzal kamarádsky Jorimu batoh, aby mu ulehčil. No nebudu napínat, vlak jsme stihli. Jak byly příjemné koženkové sedačky! Ve vlaku, ale již tom druhém,  se vyplácí získané známky z dnešní výpravya po chvíli jsme již „doma“ u klubovny.

01 - výstava Kouzlo skleněné baňky02 - skleněné baňky v Černé věži03 - ústí bývalé tajné chodby k Horní tvrzi04 - skrze okénko Černé věže05 - Goblin a Jori při skládání pověsti o Kosíři

06 - Monty a Qéčko při stejném úkolu07 - drahanovická Černá věž - ve skutečnocti bílá!08 - již na Velkém Kosíři - kradení provázků09 - základní kámen budoucí rozhledny10 - kudy tudy na Malý Kosíř?

11 - na Malém Kosíři