Sraz v 7.35 byl tentokrát členstvem dodržen. Čibyl přivezl Qéčka přesně na čas, a byl na sebe náležitě hrdý. Po malé chvilce dorazil i Ludva se svým osobním šoférem (sestrou) a psem. Nevěděl, zda nebude mít psa i Bubák, a tak si raději ponechal variantu, že by pes zase cestoval domů. Naštěstí Bubákův pes před osmou hodinou ranní nevstává, takže mohl zůstat. (Popravdě, ani nevím jeho skutečné jméno, ale celý den na něj Ludva vola Asu (pozn.: jmenuje se Asuka)) Venku sice poprchá, ale nakonec nás to neodradilo a Ludva šel koupit lístky, zatím co osazenstvo obdivuje psa.

Přesouváme se na perón do motoráčku, který nás poveze přímo až do Bludova. Po uvelebení se, každý nafasoval lísteček s devíti věcmi, které se měl postupně snažit během cesty objevit. No bohužel jsme jeli po vedlejší trati, takže Pendolíno nikdo neodškrtl. Po nějaké době už ostražitost polevila a tak se hraje - Až pojedu do Afriky, tak si s sebou vezmu: kufr, pyžamo, notebook, smartphone, sluneční brýle, slipy, umělé zuby, propisku, psa, tablet, batoh, odpadkový koš, elektrický obušek, kolečkové brusle, RPG, zpáteční jízdenku, boty, mikinu, auto, solární nabíječku, atd. Občas už jsem zaslechl nápovědu i od spolucestujících, kteří se celkem bavili.

Když jsme vystoupili v Bludově, tak déšť ustal ale bylo mokro, takže jsme se vydali směrem k cíli dnešní výpravy na zříceninu hradu Brníčko. V místě, kde jsme si chtěli udělat odpočinek a něco zahrát, právě probíhaly závody hasiček. Překážkový běh na 60 metrů. Takže abychom nabrali nějaké síly, trochu lozíme po odstavených překážkách a čekáme na první běhy. Děvčata byla šikovná, ale musíme pokračovat dál za svým cílem. Kousek dál zastavujeme u dvou kaštanů a překvapeni počtem nevyloupaných kaštanů se dáváme do sbírání, vyloupávání a následně rozdávání a schovávání kaštanů. No a jakmile jsme vyšli z lesíku už bylo Brníčko na dohled. U ohradníku byla vyhlášena povodeň. Jediný Nadík byl schopen vylézt na kůl. Ostatní sice věděli co dělat, ale jen bezradně koukali po okolí. No a pak už jen kousek cesty a jsme nahoře.

Odkládáme batohy, hltáme svačinky a hned se pouštíme do průzkumu terénu. Pobíhání a lození po hradbách následně Bubák zatrhl neboť Jirka byl schopen na rovné široké plošině zakopnout a spadnout, naštěstí jen na zadek, ale přeci jen. Mezi tím Ludva vybral lístečky se spatřenými věcmi a následně se vydal ukrýt rozstříhanou zprávu do dávných místností a každý sám za sebe následně hledal a opisoval písmenka. Nejrychlejší byl Nadík, následoval Qéčko a nakonec i Jirka tuším vyluštil. Monty, i za přispění šíleného psaní a několika chybějících písmenek, nakonec luštění vzdal. Dalším úkolem bylo vyběhnout a posbírat co nejvíc písmenek. Opět se pořadí opakovalo. Další soutěží bylo trefování se tenisáky do okna hradu. Každý měl 4 hody a tuším, že se každý nejméně jednou trefil. Monty trefil přes okno i Bubáka, který se snažil něco vyfotit. No asi měl na co zamířit. Na závěr pobytu ještě jedno kolo kolem hradu na čas. Nejrychleji Ludva, pak Nadík, Monty, Qéčko a Jirka, ne zcela správnou trasou, poslední.

Poté ještě poslední občerstvení a hurá na zpáteční cestu. Dole ve vesnici probíhaly nějaké oslavy, tak je slyšet hudba a hluk motoru nějaké závodní tatry. Cestu si zjednodušujeme tím, že vrchol kopce obcházíme po lesní cestě a opravdu se vracíme na značku a díle jen klesáme z kopce. Těsně před koncem sestupu Jirka zakopl a spadl na ruku, naštěstí byla jen naražena a on v šoku, takže nic zlomené nebylo. Stejně si ale opět strčil ruce do kapes, asi se tak lépe chodí. Zkoušíme i zralost volně rostoucích jabloní, ale ještě nejsou sladké. Jen tvrďáci sní celé jablko. A už míříme do Postřelmova, kam dorážíme s časovým předstihem, ale bohužel na Džungli se už nedostalo, protože opět začalo pršet. Usedáme do vlaku a cestou hrajeme Indiány, nebo kovboje, nebo jak se jmenuje to plácání o kolena v rytmu s krytím, nabíjením a střílením. A to je vše.

Bubák