1.den – pátek 25. října 2019 – Hned po práci nakládám materiál do auta. Je toho hodně, trochu mám obavy, musí tam vejít ještě pět kletrů. Jaryn to má ještě horší, jeho Hjundé i20 není pro pět kletrů stavěné. Ale nakonec se vleze ke mně vše a k Jardovi taky. Mates přichází včas a tak můžeme vyrazit pro Infina. Nakonec nastupuje u svého paneláku i Séba se Startérem. Odjíždíme z Karviné lehce po 15. hodině. Jaryn jedou až v16:00.
Osádka mého vozu už je naučená, že bez gumových bonbónů se mnou nemohou. Ale to, co koupil teď Startér, to muselo být někde ve výprodeji u Vietnamců a ještě s prošlou zárukou. To by nepožvýkala ani kráva.

Na tábořišti jsme po páté hodině. Séba má za úkol okamžitě rozdělat oheň v kamnech. Já s Infinem nasazujeme pumpu a pak připravujeme Tvrz pro deset účastníků. Každý obdrží bedýnku od ovoce a do ní si dá nejnutnější věci. Dole zůstává spacák (na nových hradlech od školky) a ostatní věci v kletru jdou na půdu. Odtud bereme šest dílů podložek, co byly na táboře pod bazénem. Upravují se zóny, kde se bude spát a kde budeme hrát hry. Přijíždí Jaryn se svojí osádkou (Sysel, Vítek, Lukin a Ossi). Ti už se zabydlí celkem rychle.
Dnes má ještě každý svoji večeři, zítra už bude společná strava. Na prvním briefingu předávám Infinovi pokladnu, Sébu pověřuji vypracováním veškerého nákupu na tři dny. Sysel má od příjezdu na starost Ossiho a Lukina. Mates a Vítek se budou po celou dobu starat o oheň v kamnech. Startér je mistr kuchař. Také se domlouváme na finálním jídelníčku a programu. Vyhodnocuji, jak si kdo vedl s přípravou – úkoly, které každý obdržel před akcí.
Hodnocení zadaných úkolů a dalších her, je pomocí nábojnic od Toncka. Dnes večer už je to jen za výhru v kartách Šestá bere (Krávy). Ale kdo vyhrál, už si nevzpomenu. Další nábojnice rozdávám tomu, kdo najde Polárku, určí nějaké souhvězdí a vysvětlí co znamená Měsíc v novu. Jdeme spát kolem půlnoci.

2.den – sobota 26. října 2019 – ráno je budíček „Až se vzbudíme“. Začínáme hned s palačinkami. Postupujeme podle normy pro deset lidí. Palačinky jsou pak každé ráno. Borůvkové, jahodové, povidlové s mákem, nutelové, každý si mázne dle chuti. Množství je víceméně neomezené, protože pokaždé zbude i na svačinu.
Odjíždím s novým hospodářem a nákupčím do obchodu. Sysel, Lukin a Ossi byli zasvěceni do mé představy o arboretu a hned se pustili do díla. Ostatní mají za úkol přípravu palivového dřeva.
V Mohelnici v Lidlu nakupujeme a já čumím, co si to ten Infin pořád píše. Nedalo mi to a hned sonduji. On si zapisuje do svého bloku každou položku i s cenou. Před pokladnou už ví, kolik budeme přibližně platit a jestli jsme ještě v plusu. Já mu totiž pohrozil, že když to přešvihne, platí on. Totéž provede i v Kaufu. Tam už nás brzdí a zakáže Granko. Jaryn chtěl na snídani i dvě paštiky. Tahle je levná 3 Kč kus..., to mu bude stačit. Já kupuji vždycky mléko s víčkem na závit. Infin mě odpálkoval, že tohle bez víčka je o pět kaček levnější na litru.
Musím ho trochu pomluvit, bo on byl lepší než já a to přeci nejde... Ještě mi vyštěkal mozek a transfůzní sáček s krví (sladkosti, atrapy na halloweena). Nám se to se Sébou moc líbilo a Startérovi by se mohl mozek hodit.
Přijíždíme zpět. Ostatní se mezitím činili. Hlavně Sysel s kinderpartou. Každý měl své kleště na větve a s nimi čistili svah od náletových buků a dalšího plevele. Asi je to chytlo, protože je z práce nešlo odvolat. Makali tam každý den několik hodin. Bylo na nich, které stromky nechají. Podařilo se jim najít břízu, olši, javor mléč a javor klen. Moc bych jim přál, aby sem dostali třeba za dvacet, třicet let a našli ten stromek, který byl kdysi jako proutek a mohli si říct, tenhle stromek jsem „osvobodil“ a pomohl mu růst. A teď je z něj pořádný strom.
Je připravena prvotní herní zóna na airsoft. Vyřazovací střelba na Coca-colové plechovky. Je třeba otestovat zbraně a vybrat si s čím chci hrát. Doma jsem vybral jen to nejlepší. Dokoupil jsem čtyři nové zbraně a od Jirky Nádvorníka dostal Scorpion vz.61. Ten je určen pro toho, kdo má v daném momentě nejvíce odměnových nábojnic. Vesměs s ní hraje ale jen Infin a Sysel. Pro mne nepoužitelná zbraň. Nedá se s ní mířit, navíc dostřel nic moc. Střelbu na plechovky vyhrál ???
Už při tomto testu zjišťujeme, že některé zbraně jsou nepoužitelné, porouchané. Ještě, že jsem jich vzal víc, než nás je.
Odjíždíme auty na zříceninu Vraní Hora. Tady kdysi oddíl airsoft už hrál. Jaryn si to pamatuje. Ostatní zde byli poprvé. Hrajeme jediný scénář. Tři brání hrad, ostatní útočí. Pokud je obránce zasažen, mění si pozici s útočníkem. Je-li zasažen útočník, vrací se za příkop na hřbitov a může znova do boje. První zásah jsem dostal do kloubu prstu. Hned mi pěkně zmodral. Jeden zásah mezi oči (do brýlí). Prostě jsem byl pořád mrtvej. Sám jsem nepicnul nikoho. Špatnej den. Raději jsem pak fotil. Myslím, že kromě mne se do pozice obránce hradu probojoval každý. Infin ztrácí z nového Coltu zásobník. Najít se nám ho už nepodaří.
Vracíme se zpět na Tvrz. Oběd se posouvá vlastně až na večeři. To znamená, že jedno jídlo budeme mít navíc. Rozhodnutí padlo na francouzskou polévku. Ta se dá jako jediná nechat na jindy. Teď se vrháme na přípravu bramborového salátu a řízků. Pracovní čety mezi tím odchází za svojí prací. Syslovci samozřejmě do arboreta.
Startér a Infin tvoří bramborový salát. Startér vše míchá v hrnci holýma rukama, zabořen až po lokty. Mamka to prý taky tak dělá, tak je to nejlepší. Neprotestuji. Zvládli to s Infinem skvěle, včetně dochucení.
Se Sébou připravujeme maso na řízky. Hospodář koupil vepřové, byly zrovna v akci. Koupili jsme dvě kila. Séba každý plátek rozklepal na velikost A5. Musel jsem je půlit. Spočteno – každý má čtyři řízky. No jestli tohle sežerem...  Ještě k tomu musím připočíst jednu bedlu. Večeře, spapali jsme všechny řízky i s bedlou. Salátu trochu zůstalo. Nevadí, ten je přeci nejlepší uleželý. Mnohé večeře tak zmohla, že se na chvíli natáhli. Například Séba spal skoro až do večerky.
Večer je opět prostor na stolní hry. Po hodně letech si z chutí zahraji Puerto Rico. U Ducha Jaryn jen nevěřícně kroutí hlavou. Krycí jména raději nebudu popisovat, to je na samostatný článek. Večerka půlnoční...

3.den – neděle 27. října 2019
...budíček, vstávám první. Tak jako včera i zítra. Rozdělávám oheň v kuchyni i v jídelně. Začínám smažit palačinky, přidává se ke mně Infin. Manšaft postupně vstává. Každý po umytí obdrží mléčko, bohužel bez kakaa, a nasnídá se. Teplé palačinky jsou fajn. Posledního, koho budíme je Startér a Séba, který spí na stole.
Všechny dny máme slunečné, ale teplota se zde pohybuje od 5° do 11°C. Tráva vlastně nikdy nevyschne úplně. Ráno je tak mokrá, že i kratší procházka v teniskách znamená promočení durch. Na fotbal, který byl na výpravě taky plánován, nemáme ani pomyšlení. Raději se znova věnujeme pracím. Sysel, Lukin a Ossi pokračují ve vyklešťování náletových dřevin. V jednu chvíli se mne Sysel vážně zeptá, jestli by to mohli proklestit až na horní cestu.
Mates, Vítek a Startér pokračují v zásobě dřeva a navíc připravují venkovní ohniště. Budou špekáčky.
Infin a Séba připravují další airsoftovou mezihru. Uprostřed hřiště je umístěna kláda a na ní hrnec. Je vytvořeno pět stanovišť, každé v jiné vzdálenosti od cíle. Pravidla jsou jednoduchá. Pokud se trefíš do hrnce, posouváš se na další stanoviště. V momentě, kdy někdo trefí z posledního, nejvzdálenějšího místa, je ukončena hra. Střílí se stále ve stejném pořadí, od nejmladšího. Vítězí Mates.
Hned poté následuje airsoft na týmy. Mates, Ossi, Jaryn – Infin, Sysel, Séba – Vítek, Startér, Lukin. Hrajeme dvě hry. První vyhrává Matesova skupina, Druhou Vítkova.
Při dotazu a hlasování, zda ještě jednu hru, anebo výpravu do Javoříčských jeskyní vítězí s převahou jeskyně. Což mne celkem překvapilo. Opékáme proto rychle špekáčky a balíme se na výpravu. Po jeskyni máme hned v plánu přesun do aquaparku v Olomouci. Časově je to trochu našpanované, ale jelikož všichni dělají to, co mají dělat, vše stíháme. Poslední prohlídka v Javoříčské jeskyni je v 15:00. Jaryn trochu zakufroval u parkoviště, ale i tak jsme u jeskyně s 20 minutovým předstihem. Na prohlídku s námi jdou asi jen dvě rodinky s malými děvčátky. Potěšilo mne, když jedna dívenka plačtivým hláskem hlesla, že nevidí, co pan průvodce ukazuje, naši habáni se okamžitě rozestoupili. Tak by to mělo být. Pak si sice někdo od nás, naštěstí vzádu, lehce ulevil. V jeskyni, kde je ozvěna a není odvětrání to není zrovna nejlepší nápad. Navíc si celý den dobíráme Lukina a všechny prdy se svádí na něj. Ten chudák nestačí ani pořádně odporovat. Zvláště když i Jaryn vše, co zaviní, převede hned na něj. Druhý den jsem to už musel zakázat. Teda ne větry, ty zakázat nejdou. Jen se musela najít jiná oběť, anebo majitel.
Protože teď už nás čas tak netlačí, přesun do Olomouce už není v takovém kalupu. Vítek si vzal do města maskáčovou blůzu a svůj oblíbený klobouček. To, že divněji už by vypadal jen Červenáček se svojí lodičkou, nějak nebere. U pokladny vyjednám rodinnou slevu. Kluci mne v autě ještě přesvědčovali, že půjdeme na 3 hodiny. 90 + 15 minut musí stačit. Máme ještě dělat večeři. Očekával jsem trochu větší zázrak. Tož parní sauna tam byla. Dva tobogány, dvě vířivky. Do vířivky jsem se vůbec nedostal.
A tak vyhrávají tobogány. Lukin se smutně vrací od prvního se slovy, že ten je od 10 let a on má už 11. Potom jezdí v tobogánu (trychtýři), který je od 12 let. Měl to nějaké pomatené. Infin se v trychýři svezl jednou, vylezl z vody mírně vyděšen. Prej takovou blbost už podruhé nepojede. Ve žlutém tobogánu se jezdí na nafukovacím kruhu. Nabádám kluky ke krádeži, hodily by se na Kladky. Jen by se asi špatně přenášely přes turniket.
Infin se ptal, jestli si musíme brát ty čluny do tobogánu..., asi se praštil v trychtýři do hlavy. Jaké čluny, vždyť je to kruh? Okukujem s Jardou ještě chvíli hezké holky a pak už musíme všichni do šaten. Ven vycházíme tak akorát, málem jsme dopláceli. Ale jsme vykakaní, vykoupaní, vymydlení a je nám fajn.
Na večeři je rizoto. Otázka za nábojnici – co je to za strom. Asi nejlepší odpověď od Séby – šalvěj. Mates a Vítek oba shodně – dub, ne vlastně buk. Byl to habr. Druhá otázka, „Které znaky v morseově abecedě nejsou zastoupeny pro žádné písmeno?“ Myšleno, kombinace teček a čárek. Lukin věděl, Séba ne. Pak protestoval, prý nepochopil zadání.
Myslel jsem, že po bazénu budou všichni utahaní, ale opět hrajeme hry a jdeme spát až po půlnoci.

4.den – pondělí 28. října 2019
Ráno se mnou vstává i Startér. Přes palačinkové těsto už je naprostý profík a tak já jen smažím. Proti palačinkovým snídaním nikdo neprotestoval. Jen Jaryn poznamenal, že když nebude muset jíst tu druhou paštiku, kterou si objednal, dá nám ty 3 koruny, co stála.
Na oběd máme v plánu fazole. Protože oheň v kamnech musí být vyhaslý co nejdříve, oběd uvaříme už při snídani. Na oběd to jen přihřejeme na kamnech v jídelně.
Do airsoftu už se nám nechce. Vítězí stolní hry. U Portorika Lukin prohlásí, že ještě uvidí, na čem bude ujíždět. Myšlena produkce kávy, tabáku, cukru, indiga nebo kukuřice.
Na závěr tak nějak vyhodnocuji výpravu. Znovu se vracím k úkolům před výpravou a upozorňuji na úkoly, které rozešlu po výpravě.
Členové dostali každý nábojnici a tu mohli tajným hlasováním dát tomu, s kým by chtěli jet příště, kdo byl podle nich nejlepší, případně si zvolit vlastní kritérium, proč zrovna onomu chce svoji patronku věnovat. Nejvíce, čtyři patrony, obdržel Infin. Po jedné Sysel, Séba, Mates a Ossi.
Při sčítání všech získaných nábojnic to dopadlo takto: Infin, Sysel 11, Mates, Séba 8, Lukin, Ossi 5, Vítek 4, Startér 3.
Plánovaný odjez v 15:00. Odjíždíme asi 15:20. Já i Jaryn rozvážíme všechny až domů, tak jak je zvykem. Poslední vystupuje doma Mates.  

Hodnocení pod čarou:

Plusy

• Počasí udělalo hodně. Zlatavě zbarvené listí s modrou oblohou je nádherná pastva pro oči. Sice chladno a vlhko, ale co víc si přát.  
• Dobrá nálada a žádná hádka po celou dobu výpravy.
• Pracovitost všech byla ohromující.
• Airsoft se povedl podle mne jak na Vraní Hoře, tak u Tvrze. Včetně meziher.
• Hry ve Tvrzi - zahrál jsem si Osadníky z Katanu a Puerto Rico, hry které jsem nehrál řadu let a měl jsem je vždy rád
• Jídelníček a stravování. Vše na jedničku.
• Kuchyňská - Infin, Séba, Startér - za jedna všechny dny, včetně úklidu a mytí nádobí
• Hospodář Infin,, mohl by mne okamžitě zastoupit. Už mi poslal i závěrečné vyúčtování.
• Séba jako nákupčí dokázal sepsat vše, co potřebujeme na tři dny a také správně nakoupit. Séba také dokázal dohledat na mobilním internetu potřebné informace k Javoříčským jeskyním.
• Sysel, práce s Lukinem a zvláště s Ossim. Takhle nějak si já představuji správného rádce. Nevšiml jsem si nikoho dalšího, kdo by se tak věnoval nejmladším zástupcům výpravy. Trochu mne sice mrzí naše roztržka a nepochopení se navzájem na závěr, ale to nic nemění na tom, co píši výše. Spíše to ber jako dodatečnou omluvu Sysle.
• Arboretum, které Sysel, Ossi a Lukin zvětšil o víc než 100 %, to se musí vidět.
• Ossi a Lukin – nejmladší účastníci, ale žádní ulejváci nebo přítěž. Spíše radost s nimi být a pracovat.
• Mates a Vítek – teplo domova. Řezat a zajišťovat všechny dny dřevo, to je celkem fuška. Kamna ani jednou nevyhasla (nepočítám noc) a dřeva bylo stále dost. Jednou sice mokré, jiné už prý v lese nebylo (tvrdil Mates).
• Startér – rozený bavič a šprýmař. Jinak taky kuchař a pomocník tam, kde bylo potřeba. Je to vidět i na fotografii z arboreta.
• Jardu hodnotit nebudu – ale jsem rád, že jel zrovna on. Ke klukům mi pasuje asi nejvíc a na holky v aquaparku měl podobný vkus jako já.

Mínusy

• Na výpravě skoro žádné.
• Před výpravou v přípravě – opisování Matese od Vítka.
• Chybné informace jako Rozhledna na Skále. Odfláknuté možnosti, kam bychom mohli, mnohdy za limitem vzdálenosti.
• U většiny špatně vypracovaný jídelníček.
• Hospodář Infin nedokázal najít tu nejvýhodnější slevu pro aquapark, ani když jsem ho k tomu naváděl.
• Ještě zde doplním vyhodnocení úkolů, které jste dostali po výpravě. Teda doufám že spíš do plusu a ne sem, do mínusu.

Na výpravě

• Hrubá mluva Vítka.
• Klobouček Vítka
• Ossi – nauč se zavazovat boty. Je to vidět i na fotce a já jsem na to alergický. Taková tkaničkofobie. Neznám správný lékařský název, ani co bych na to měl brát. Ale prý je nejlepší, když neuvidím rozvázané boty.
• Kašpárek Startér je sice fajn, ale podle mne občas za hranou a často to trvá, než se uklidní a neruší. Večer, protože spal mezi mnou a Jarynem, se chtěl s námi mazlinkovat. Což jsme s Jardou s úsměvem odmítli.
• Poslední den se Startér mazlinkoval se Sébou tak, že shodili dětské postýlky a na nich tašku s hrami, které navíc spadly na kamna. To by se ještě dalo pochopit, ale svádět to na Matese a Vítka, to se mi nelíbilo.

Všimněte si prosím, že mínusy spíše pracně vyhledávám. Jel bych s vámi hned znova.
Proto úkol pro Sysla po výpravě zní: Vyhledej prodloužené víkendy, prázdniny, svátky, kdy je možné podobnou akci zopakovat.