V týdnu před výpravou obrazně řečeno rozhazuji mezi Modrými racky sítě, neboť na výpravě proběhne říjnový závod DOD – střelba ze vzduchovky a bude potřeba mít na místě zodpovědnou osobu, která by na střelbu dohlížela. Nabídli se Kay a Dym, kterým tímto děkuji!

Čtrnáct trojkařů se třemi Modrými racky se v sobotním dopoledni, vybaveni rouškami a respirátory, přepravilo soupravou Českých drah do Hrubé Vody. Ačkoliv není kdovíjak teplo, sluníčko již svítí a vypadá to, že nás čeká nádherný den...

Hned na místním nádraží dávám nástup a vyhlašuji první soutěž, a sice, která družina mi donese morseovkou napsaný německý název obce Hrubá voda. Chtěl jsem, aby si hoši prohlédli ojedinělou, zhruba stoletou, secesní budovu místního nádraží, na níž se název Grosswasser ještě zachoval. Ovšem ouha. Hned naproti budovy stojí cedule naučné stezky, kde se mnou požadovaná informace dala také zjistit. A tak pár vteřin po odstartování se u cedule vytváří hrozen chlapců a po chvíli přibíhají Rysi se zprávou, kterou, ehm, nemohou najít v Mlčochově notesu. Druhé Vydry mají v přepisu banální chybu, zapomněli na jedno „s“. Darovali tak vítězství Lišákům. Druhé místo patří Vydrám. Na staniční budovu i nápis na jejím štítu se pak jdeme podívat společně.

Překonáváme Bystřičku po mostu vedoucím k bývalému hotelu Rudá hvězda, nyní Hluboký dvůr, jež je součástí nově vybudovaného Parku sportu. My se zde však již moc nezdržujeme a začínáme stoupat. Čeká nás na relativně krátkém úseku stoupání zhruba dvě stě výškových metrů. Vyhlašuji nálety. Míjíme odbočku ke štole Klára, kde se hlubinně těžila břidlice i bývalou štolu Libor. Vyjde-li nám čas, zastavíme se tu při zpáteční cestě. Ale hlavně musíme stihnout střelbu!

V jednu chvíli si volám oddíl k sobě s nataženou sevřenou pěstí. Pojďte se podívat, co mám v dlani! Gorka se pomalu blíží a s pusou od ucha k uchu utrousil: „viděl bych to tak na sedm vteřin!“ A měl pravdu, chlapec jeden!

Konečně přicházíme na Soví kámen, jenž se nachází již o fous za hranicí vojenského újezdu Libavá. Malou omluvenkou pro nás je, že my přece budeme střílet! Dym s Kayem na nic nečekají, berou si kufr se vzduchovkou, lapač diabolek a celtu a připravují střelnici. Pár zkušebních ran a už k sobě volají prvního střelce. Jako první zareagoval Sevak a peláší ke střelnici. Ostatním je povoleno malé občerstvení po dobu, než v břidlicové proláklině rozmístím rudé lístečky pro následující hru.

Zprávu z lístků nejrychleji sestavili Sky a jeho vydří družina, těsně následováni Lišáky. Rysům se zprávu nějak nedaří vyluštit a musím jim s luštěním lehce poradit. Lístečky využívám k další rychlé soutěži. Družina musí donést jen a pouze lístečky, jež dají dohromady součet 99. Zde již byly časové rozestupy minimální. Tři body za první místo připisuji Lišákům, dva Vydrám a jeden Rysům.

V dalších dvaceti minutách musí družiny postavit co nejvyšší věžičku z kamenů. Terén s břidlicovým okolím je k tomuto ideální. Soutěž s přehledem vyhrávají Vydry. Dokonce na samý vrchol věžičky opatrně pokládají křemen s tím, že je to „třešnička na dortu“. Lišákům a Rysům musím věžičku sofistikovaným způsobem (klackem) přeměřit a zjišťuji, že Rysi ji mají zhruba o deset centimetrů vyšší.

Následuje signalizace. Kryštof vytahuje ze svého batohu signálky – zřejmě slušnej oddíl! Družiny se dělí na vysílačku a přijímačku a jde se na věc. Zpráva obsahuje zištný úkol: „Nalezněte v lese suché dřevo na podpal“. První místo patří Vydrám. Že by to bylo těmi signálkami? Druzí odevzdávají Rysi. Lišáci se tentokráte jaksi zadrhli.

Obědová pauza. Sháníme pruty, připravujeme si uzeninu a rozděláváme oheň. Já jdu na chvíli vystřídat obsluhu střelnice, aby se i Dym a Kayem mohli v klidu naobědvat. Střelba pokračuje zdárně, zbývá již jen pět borců. Kroky mi donáší topinku z chleba, ale ne ledajkou, prý musím ochutnat! Je to prý „topinka dělaná na kameni maštěném mastným z klobásy“! Ačkoliv topinky opékané na ohni z principu nesnáším, musím uznat, že tahle byla fakt dobrá!

Jakmile kluci pomalu dojídají, vyhlašuji půlhodinu na tréning kombinovaného uzlování. Poté budou následovat dva stopované pokusy. V prvním kole dosahují Rysi času 1:13, Lišáci 1:29 a pozor, Vydry 0:45. V druhém kole se Rysi i Lišáci zlepšili, ale na vítězství jim to nestačilo. Rysi stáhli čas na rovnou minutu, Lišáci na 1:11.

Nechávám svázat tři lasa do kruhu, který bude využit pro hru Člověče, nezlob se. O co jde? Pokusím se vysvětlit. Družiny se usazují kolem kruhu, zhruba po třetinách jeho obvodu a dostávají hrací kostku. Stejně jako v deskové variantě hry jim musí na kostce padnout šestka, aby mohli nasadit figurku, v tomto případě běžce, do hry. Následujícím hodem se určí, kolik kol musí běžec uběhnout, aby se dostal „do domečku“. Podaří-li se mu to, než některé ze zbývajících družin padne šestka, má bod. Pokud ne, je ze hry „vyhozen“ a připojuje se znovu k družině. Hru již sledují i Kay s Dymem, kteří již mají sbalenu střelnici. Docela jsme se, jako přihlížející bavili. Zejména v momentech, kdy byl běžec vyhozen v posledním okamžiku, poté, co obkroužil několik kol. Pro pořádek doplňuji i pořadí – V, R, L.

Vyhodnocujeme DOD – střelbu ze vzduchovky: 1. Kayak 82, 2. Kroky 81, 3. Gorka 80, 4. Mlčoch 76, 5. Sky 75, 6. Kovy 74, 7. Maty 70, 8. Marek a Pedro 68, 10. Čedar 57, 11. Ondra 29, 12. Kryštof 27, 13. Theo 18, 14. Sevak 16.

Balíme se. Rádcové dostávají záznamovou tabulku na bodování Výstroje & Výzbroje a po chvíli mi již hlásí dosažená procenta – Vydry 95%, Lišáci 90%, Rysi 81,8%. Posbírám ještě nějaké papírky (proč tam po nás vůbec zůstaly!) a zvedám jednu roušku. Ta, kupodivu nikoho není. Později na nádraží mi všichni tu svou ukazují – nějaký lump měl zřejmě náhradní… Odcházíme. Zastavíme se ještě u štoly Klára.

Branka v mřížích osazených u vstupu do štoly je otevřená a tak můžeme proniknout nějakých padesát, možná až ke stovce metrů (špatně se to odhaduje) do jejího nitra. Štola se mírně stáčí a nám rychle mizí denní světlo, pronikající sem vstupem. Na zemi je poměrně mnoho vody. Dál již nepůjdeme, i když udávaná délka štoly je přes tři sta metrů.

)">

Cestou k nádraží ukazuji postupně klukům list buku lesního. Za jeho poznání jsou Kroky, Kayak, Gorka, Čedar, Mlčoch, Sevak, Theo a Pedro odměněni známkou. Na nádraží ještě vyhodnocujeme nálety. Ani jednou nebyli odhaleni Maty, Kayak, Gorka, Kroky, Pedro, Sky a Sevak. Všichni získávají po známce.