Jedenáct volných míst pro tuto výpravu. Někteří ovšem o výpravě předem nic nevěděli. Nevadí, i tak se na všechny, kteří projevili zájem dostalo. Večer, po uzavření cestovní pojistky, píše Vrána na WhatsApp, že nepojede. Uvolněné místo zkouším ještě přes Infina nabídnout Bulharovi. Ten ale účast odmítá. Protože je už pozdě, nechávám volné místo být. Kdo na výpravu chtěl, ten jede.
Sraz u klubovny v osm. Všichni jsou zde včas. Kontrola cestovních dokladů, pro jistotu. Určitě nás čeká na hranici kontrola a nerad bych to řešil až na přechodu v Mostech. Zvláště, když vím, že proběhne až cestou zpět ze Slovenska.
Cesta trvá necelou hodinu. Bez komplikací. Jen sleduji teploměr. Doma 8 °C, v Těšíně 14 °C, v Oščadnici Dedovka 7 °C. Navíc na parkovišti trochu fouká. Oblékáme se. Séba a Startér nasazují i zimní čepice. Nad námi je blankytná obloha.

Odcházím „smlouvat“ nejlepší variantu jízdenek na lanovku. Povedlo se. Přesto nás dnešní výprava stála poměrně dost.
Čtyřsedačkovou lanovkou jsme vyjeli nahoru. Jedu poslední. Než vystoupím, oddíl už se rozprchnul po dětských atrakcích, které jsou hned v dosahu. Nechávám to chvíli být, ať se „děti“ vyřádí. Protože na bobovce nikdo není, využíváme toho a podnikneme spanilou jízdu. Alespoň nepotkáme na trase nějakého pomalého jezdce.

Parametry bobové dráhy. Uvádí, jedna z nejdelších na Slovensku. 1300 metrů. Rychlost 40 km/h. Doba 7–10 minut. Bobová dráha v Mostech u Jablunkova měří jen 650 metrů.
Dolů jedu s Edíkem. Občas mi řekne „bojím“ pak zase jedeme naplno. Na konci vysloví to svoje „šetě“, protože ještě, ještě nedokáže vyslovit. A tak jedeme ještě jednou.
Někteří si také doplatili jízdu navíc. A pak řádíme na atrakcích, které jsou zdarma. Historický kolotoč oslovil i mne. Jenomže vím, jak vyhodnotí můj organismus vše, co se točí a houpe. Tak se jen kochám a fotím. Sébu a Startéra naopak zaujaly roury, kde si zalezli a odpočívali. Něco jako když se snaží housenka zakuklit. Jenže pak z kukly vylezl zase stejný Startér. Krása se nezlepšila, IQ také ne.
Náš cíl je Velká Rača, měli bychom konečně jít. Není to nikterak náročný výstup. Zvláště, když jsme si pomohli lanovkou. I tak nás čekají necelé tři kilometry a výškově 300 metrů. Cestou odehrajeme několik náletů. Pak toho raději nechám, neboť turistů je mnoho a někteří se ptali: „Čo medveď?“
Ono nebyl ani důvod a prostor hrát nějaké hry.
Na vrcholu je přiměřeně turistů. Čantoryje byla podstatně horší. Tady jsme si našli svůj plácek na louce a když si člověk do podzimní travičky lehnul, sluníčko ještě hřálo, tak to bylo docela příjemné. Pozorujeme okolí, čekáme až se uvolní rozhledna. Naše chvíle přichází. Zaplatil sis, hybaj na rozhlednu. No ona to je jen taková vyvýšená plošina, z které vidíte úplně to samé, co z louky. Viditelnost není nejlepší, ale není ani nejhorší. V dálce zasněžené Vysoké Tatry. Malá Fatra s dominantním Velkým Rozsutcem. Velký Choč, Babí hora a další.

Někteří navštívili také polskou chatu (Schronisko PTTK na Wielkiej Raczy). Maco se zde chtěl najíst, neboť jak mi sdělil, vyměnil kvůli tomu i zloté. Pak to vzdal, v chatě bylo moc lidí. Sobík zjisti, že se dá platit i kartou a berou také Eura. A tak si koupil litrovku Coca coly za 100 Kč. Trošku jsme mu vyčinili, ale on to okomentoval „…a co jako…?“
Čeká nás sestup 4,3 km. Stále z kopce, žádná rovinka. Mnozí zde pochopí to, co stále tvrdím. Raději do kopce. Dolů bolí nohy mnohem více. Klesáme výškových 583 metrů.
Startér cestou sbírá bedly, Najde dva nádherné exempláře a několik malých. Poprvé přiveze domů taky něco smysluplného. Až jsem mu záviděl. Ta první bedla stála za to.
Jak zhodnotit dnešní výpravu? To je asi individuální, za mě, jednoduchá, hravá, drahá, ale příjemná výprava do míst, kde oddíl už léta nebyl. Trasa se dala více zdramatizovat a kilometrově protáhnout, jen k tomu tak nějak nebyl důvod. Leda by Pišta a Sysel chtěli konečně dohrát dračák. Na sedmikilometrové trase to nestihli.
Vlastně mi chybí ještě cesta autem zpět. Kontrola na hranici důsledná, ale zdržení minutové. Na semaforu při opravě mostu čekáme podstatně déle.
Děkuji Infinovi a Macovi za autodopravu. V Karviné jsme byli všichni zhruba ve stejnou dobu.

PS: Poslední tři výpravy, které jsem tento tábornický rok pořádal – Velký Rozsutec, Velká Čantoryje, Velká Rača. Další bude Velký Stožek, Velký Polom anebo něco menšího…