Neděle – zjišťuji, že ještě stihnu přímý přenos z vojenské přehlídky v Praze. Pochoduje tam Kulajda a také Toncek. Ten si ovšem veze zadek v bojovém vozidle kajman. Stejně jsem nepoznal ani jednoho. Všichni zelení, Kulajdovci pískoví...
Nechávám název této výpravy 100 let republiky, protože nic vhodnějšího mne nenapadá. Datum je ale jediná spojitost s naší akcí. Lípu jsme nezasadili, ohňostroj nebyl a vojenská přehlídka už vůbec ne.
Vyjíždíme skoro přesně. Cesta bez problémů. Všechny obchody zavřeny, takže nákup provedeme až v pondělí. Mé auto vydává nepříjemné zvuky. Myslel jsem, že mi odchází některé ložisko. Dnes jsem zjistil, že mi odešli brzdové destičky. Meďák se vrací domů. Lukin večer venku hodil šavli. Příčina nezjištěna, asi Meďákova spanilá jízda.
Na Tvrzi neotvíráme ani okenice, je už tma. Rozdělávám rychle oheň v kamnech a provádíme drobné zabydlovací úpravy, jdeme pro vodu do studánky a vaříme čaj. Venku stále prší. Ani z toho nemám depku. Jsme pod střechou, snad to nějak zvládneme. Začínáme připravovat palačinky a hrát hry. Po delší době hraji Bang! A hned jsem šerif a také jsem jim hned ukázal, jak hraje šerif. Neměli šanci. Osi hrál spoustu her poprvé, musím uznat, všechny pochopil rychle a hrál dobře. Podruhé jsem byl bandita a tam mne z vězení skoro nepustili. Takový měli ze mne strach (vypadnul jsem jako první). Ten večer hrajeme ještě Šestá bere. A pak ty palačinky..., poslední dojídáme  ještě ráno.

Mám zde svůj přenosný reproduktor. Pouštíme si Hop Tropy, Pink Floydy, ACDC a jinou hodnotnou muziku. Než se připojí se svým mobilem přes bluetooth Infin. Jeho tuctuc diskotéková hudba ze 70 – 80 let, navíc pouštěná stylem, co 10 sekund jiná skladba, to byl zážitek. Úplný DJ Bobo.
Místo nástupů pořádáme u stolu briefingy (jak já tyhle anglické výrazy nesnáším, českých máme asi málo). Musíme domluvit jídelníček s nákupem na zítra. A taky rozdělení manšaftu na dvě party. Překvapení airsoft, jsem si totiž nechal až na večer. Infin, Véna, Startér, Lukin – soupeř Séba, Shrek, Mates, Osi. Usínáme kolem půlnoci.

Pondělí – vzbudilo mne tiché mluvení Matese a Vény. Je něco kolem osmé. Odcházím na dámskou latrinu. Když se vrátím, vzhůru už jsou všichni a ve Tvrzi je opět diskotéka. Večer si někteří vzali do spacáku brambůrky. Ráno jsou na podlaze kolem jejich spacáků zbytky. Nic není na výpravě zakázáno, ale některé věci jsou na hraně.

Do obchodu se mnou jede Startér, Osi a Mates. Vybírají ještě poslední nákupky a peníze. A přitom jsem večer říkal, že si mohou k seznamu doobjednat co chtějí. Šlo by to z rozpočtu. Lukin si třeba objednal Tic-Tac bombóny. Ti, co zůstali, mají drobné úkoly, než se vrátíme.
Udržet oheň a zajít pro vodu. Zvládli jen rozžhavit komínovou rouru do ruda. I když jeden z příkazů zněl, nezapálit Tvrz. Na vodu tak nějak zapomněli, ale zato spálili spoustu dřeva. Zbytečně. Na oběd jsme se rozhodli pro špekáčky. Každý dva, a jako bonus anglickou slaninu. Shrek a Startér chtěli potvrdit rozdělání ohně. Nechávám je tedy, ať si udělají přípravu. S ostatními bereme káru, nůžky fiskars a odcházíme třídit klestí pro oheň.

Oheň jsem nakonec zapálil já, bo to prý nejde. Jde to, snad jste se alespoň dívali. Dva klacky uhořely, špekáčky padají do ohně. Naštěstí jich máme dost. Startér otáčí svůj hořící klacek a opéká slaninu přímo na tomto ohýnku. Hned měl pro to svůj název „samopek“. Kde on na ty názvy chodí. Asi to má po otci, ten byl stejný .... teď hledám pojmenování. Škoda jen, že Startérovo nejoblíbenější slovo na celé výpravě byl „primeros“. Všechny jeho „scénky“ jsou většinou fekální, nebo sexistické. Co na tom, že ho neustále upozorňuji ať toho nechá. Musí mít v sobě nějakou drobnou vadu (psychiatr by na to měl hned název s předponou dis...). A to mu je 12 let.

Briefing – školení bezpečnosti airsoftu, nastínění scénářů. Véna upraví dobře hned první. Každý má svoji podepsanou plechovku od koly. Když ti ji někdo sestřelí, posouvá se o lavici dál. Mrtev si až po sestřelení ze čtvrtého stolu. Testujeme takto zbraně a taky jak to střílí. Nejdéle vydržel myslím Shrek. Ale sledovat střelecké schopnosti některých byl zážitek... Startéra jsem posunul sestřelením o jednu lavici. Hned šel po mé plechovce. Tak jsem ho dalšími třemi ranami vyřadil úplně.

A pak už se hrálo proti sobě. Jeden tým obsadil studnu a druhý prostor okolo Tvrze. Lavice a stoly naležato fungovaly jako slušné krytí v terénu. Cílem bylo ubránit týmovou plechovku. Jedna je na studni, druhá na židli u Tvrze. Infinova skupina dostávala těžce na frak. Druhý scénář je klasika, jedni obsadí les za dámskou latrínou a druzí les dobývají. Na závěr se hraje jedna hra každý proti každému. Tráva je úplně mokrá, les taky. Ono během dne ještě stále občas zaprší. Pro dnešek končíme. Je třeba se převléct, dát vše sušit a chystat večeři.

Bramboráky. S přípravou mi pomáhá Mates a Startér. Ostatní hrají hry. Jen co je těsto připraveno, Mates i Startér zdrhají k hráčům. Smažení zůstalo na mě. Jelikož mastnota a stolní hry k sobě nejdou, při jedné přestávce se postupně všichni nají. Něco zůstalo i na ráno.
Večer se dělíme na dva týmy. Infin, Séba, Véna a Osi hrají splendor, já, Lukin, Startér a Shrek karubu. Pojídáme u toho vše, co se dá. Poslední hru, kterou hoši vytáhli, je duch. Chvíli je pozoruji, než zjišťuji, že neznají vůbec pravidla. Po vysvětlení se chopím karet a pak je to neskutečná mela. Hrajeme snad třikrát. O půl jedné v noci už to musím utnout a nařídit večerku. Po ulehnutí se ještě chvíli bavíme, ale najednou je ve Tvrzi úplné ticho. Ticho jak v mateřské školce, když děti usnou. Když jsem tu se staršími, platí pravidlo „Kdo usne první, vyhraje!“, protože chrapot je to takový, že je problém usnout.

Ještě bych měl připomenout scénku, kdy Startér večer straší ostatní. Když se vrací z latríny, několikrát zachrochtá a myslím, že i skočí na Matese. Kdyby jim to udělal cestou na latrínu, tak už tam možná Mates ani nemusí.  

Úterý – vstáváme až kolem desáté. Já teda byl ještě v pět ráno na latríně (těch bramboráků bylo moc). Venku vanou, nevanou, řádí vichry. Z kadibudky slyším padat několik stromů. Je to neskutečný rachot. Napadají mne myšlenky „Hergot, to by byla blbá smrt...“
V Tvrzi znova usínám. Potěšilo mne, že rušič Mates a s ním Shrek vypadli po probuzení ven. Tam se u ohniště mohli bavit, jak chtěli. K snídani je maková rolka, sypané mysli a nějaké křupinky do mléka, co vybral Startér v Kaufu. Hoši jsou natěšeni na pokračování airsoftu. Snaží se vymyslet nové scénáře. Některé později i uskuteční. Jen se mi zdá lehce uvolněná morálka, proto na briefingu rozděluji nejprve úkoly a až bude hotovo, půjde se hrát. Nádobí ze včerejška, škrábání brambor na oběd, voda ze studánky, příprava dřeva a rozdělání ohně v kamnech. Nakonec nejvíce dalo zabrat rozdělání ohně. Dokázal to až Infin.

Ač mají všichni zákaz natahovat zbraň. Dokonce ještě nebyl dán pokyn k ládování kuliček do zásobníku, Shrek ve Tvrzi vystřelí ze své zbraně kuličku. Typický blbec (napsal jsem to tak jak jsem mu to řekl), osoba která nemá mít zbraň vůbec v ruce. Zkouší se mnou dokonce diskutovat o tom, že tam nebyla, nebo neměla být kulička. Takových blbců už se takto nechtěně zastřelilo nebo zastřelili kolegu. Tady se mnou není diskuse. První žlutá karta. Ještě jedna a dohráli jste všichni. Nebudu vás mít pod kontrolou, někdo musí dělat řízky a tak mi musíte zaručit 100% bezpečnost a sebekontrolu.

Venku po celou dobu fouká silný vítr, každou chvíli spadne někde strom. Obloha je ale modrá a je teplo. Až večer ve zprávách vidím, jaká to byla v republice kalamita.

U první hry přijíždí Meďák. Měl nedaleko služebku a nás vezme po cestě zase domů. Pomohl mi alespoň obalit řízky. A pak mi dělá společnost při smažení. Řízků je tolik, že si myslím, že je nesníme. Po dosmažení posledního řízku ukončuji hru a jdeme na oběd. Mates mne ještě pohrozil vzpourou, protože došel čaj a není co pít. Já pití mám a co sis navařil sobě a kamarádům ty? Celkem rychle ukončená vzpoura.
A pak už jen balíme a uklízíme. Jediní, kdo se projevili jako zašíváci byl Séba a Mates. Než se vrátili s vodou, bylo už vše umyto a uklizeno. Jejich vodu jsem je nechal vylít do výlevky. Díky kluci, takhle nějak si představuji osobní zodpovědnost, kamarádství a pracovitost.
Přes některé mé výtky, (já mám vždy nějaké problémy s tím, že něco není tak jak si představuji, případně tak jak jsem si naplánoval), jsem byl rád, že jsme jeli. Bavil jsem se dobře, legrace bylo dost. Airsoft se povedl. Jo a ty řízky jsme všechny snědli, škoda, že jsem ten plný talíř nevyfotil. Ona celá fotoprezentace je jen z airsoftu. V jedné z fotek jsem vymazal svého opla – kompozičně se tam nehodil

Téma pod čarou
Volala mi po výpravě maminka, jestli to byla akce jen pro vybrané. Nebyla, na oddílovce jsem zjišťoval, kdo má o výpravu zájem. Pokud by se sešlo více lidí, byl jsem připraven sehnat další auto. Respektive auto bylo k dispozici (otec Osiho). Ale nebylo třeba, další zájemci se nehlásili. Ke komunikaci byla celá sobota a část neděle. Možná kdyby byla výprava v kalendáriu dříve, přihlásili by se ti, co už měli něco domluveno s rodiči. Ale to je vše jen v rovině kdyby, co by...