V sobotu ráno je zataženo, ale neprší. Ve vzduchu je cítit sníh. Před nástupem v 9.00 hodin valím do konzumu vyměnit dvě 10 kg PB láhve. A hned zatápíme. Po chvíli se klubovnou line teplo. Stále čekáme, že ještě někdo dorazí. Rysové jsou totiž pouze dva – bratři Urbančíci. To, že Koumes je nemocný, víme už od včerejší oddílovky. Ale kde jsou Peggy, Dragon a Tomáš? Lišákům chybí nemocní Tříska a Jack. Honza je už od včerejška v Praze. Nepřijel ani Dodo od Vyder. Chytil nemoc od bratra. A nedorazil nikdo ani z Modrých racků! Rozdáváme si propozice k Vánoční nadílce.
Zahajujeme morseovkou. Luštíme úsek do radistické olympiády. O první místo se poprali bratři Śniežkové. Jak jinak? Stavíme věžičky z dřevěných kostek kubusu. Lišákům a Vydrám padají jejich stavby několik desítek vteřin před koncem. Vydrám se podařilo Rysy, jimž věžička nespadla, překonat, Lišákům ne.

Následně pátráme po klubovně po rozmístněných kostkách. Rozsvíceno je pouze ve skladu a zasedačku osvětlují kamna. Hrajeme na průměr družiny a Rysové jsou přesto poslední. Po "vymetení" klubovny musíme vyhlásit svačinu. Většina závodníků je totiž už vysílená.

Vyrážíme k borovicím za klubovnu. A s námi i 46 tenisáků. Nejdříve chytáme míčky na schodech. Opět výsledek průměrujeme. Po třech kolech jsou nejobratnější Vydry, což Švejka téměř rozlítostní. Před plotem srážíme tenisáky věžičku z kyrlingů – hod na cíl. A zde mne opět „udolali“ Lišáci. Vyčítají mi, že jsem jejich závod špatně odstartoval. Nebyli totiž schopni po opakovaném startu věžičku do pěti minut shodit. To je za 0 bodů. (Poprvé ji srazili do 10 s.). Dávám jim tedy třetí možnost. A Lišáci jsou první. To je tak, když musím pískat, zapisovat a do toho se snažím udělat ještě nějakou tu fotéčku. Začíná padat zmrzlý déšť.

V teploučku klubovny Rysi poráží obě družiny ve „stopách zvěře“. Úspěch Marka a Švejka je o to větší, že naše karty stop vidí poprvé v životě! Následuje rozčilující závod „stovka kostkou“. Házíme tou velkou, molitanovou. Jako první dosahují stovky Lišáci. Od začátku jeli na jistotu. Nejdelší sérii hodů mají však vždy Vydry, ale jakmile chytne do rukou kostku Sochor, padne jednička. Roman má z toho málem smrt. Švejk vrhá kostku do kolen protihráčů, což Vydry těžce nesou. Po napomenutí Švejk své hody vyšperkoval a kostka mu pro změnu lítá za hlavu. Blíží se čas oběda. Přemítáme, zda vyrazíme na Území a rozděláme si „hovínek“, ale Sochor vyhrožuje, že za chvíli musí domů. Tak své uzenky pojídáme v klubovně. Venku se beztak opět rozpadal zmrzlý déšť.

Přemýšlím co dál? Tradiční závody nejsme schopni odehrát. Prohlížíme si štíty z dob dávno minulých. Zjišťuji, že Vydry mají na své hobře trofej, kterážto patří Lišákům. Lišáci okamžitě startují, placku berou a následně pak po klubovně hledají hřebík, aby ji mohli pověsit na místo nejčestnější! Mezi jídlem si hoši začínají plnit body do stezky. Evans mi předvádí 20 kliků, Kryštof a Švejk „vyrábějí“ kotouly. Lvíče mi neustále cpe pod nos svoji novou stezku, abych mu podepsal 50 km s oddílem. Roman s Rendym listují v sešitu odborek a tlačí na mne, abych jim ozřejmil některé zkoušky. Uklízíme proviant a vyrážíme naposledy ven.

Nad volejbalovým hřištěm šplháme na čas do větví rozložitého dubu. Zde se průměr nepočítá a přesto vítězí nejpočetnější družina – Vydry. Rysi zaostávají necelé dvě vteřiny za Lišáky. Za klubovnou tenistů hledáme 71 zavátých stop. Švejk je úplně "zfultaný". To už je mezi kmeny natažena Ariadnina nit. Družiny si zavazují oči a vyráží do bludiště. Zde vítězí Rysové na plné čáře. Zprvu jsem měl podezření, že Švejk vidí, ale po té co několikrát ostře narazil hlavou do stromu, mně přesvědčil že tomu tak není. Nováčci od Rysů ještě neznají záludnosti tohoto závodu, proto si počínají tak rychle – bez rozmyslu. To například Evans už ví, že v lese rostou stromy. Tak jen hezky opatrně, aby se nikomu nic nestalo - Lišáci poslední. Ale Evans za to našel nějakou volně pohozenou hasičskou rukavici, či co?, a teď pomocí ní straší ostatní Trojkaře.

No a když už máme ty šátky na očích, tak si zahrajeme kratochvilnou hříčku: „Kde je Kristus?“ Prvně ke mně doráží Švejk, následuje postupně celý oddíl. Kryštof se zpěčuje, když mu chci sundat šátek z očí po té, co se mě dotkl. A pak už jen všichni zíráme, jak si počínají Marek a Danny. Dannyho výkony v tomto, pro něho určitě oblíbeném, závodu jsou všeobecně známy. Kdyby tlačil před sebou sekačku, určitě by zbavil celý pozemek přebytečného křoví, trsů suché trávy a zakrslých stromků. Švejk jde zase do kolen. Má snad jeho bratr v úmyslu přelézt plot? "Co to dělá? Vždyť já jsem byl první a on je poslední!" dí druhý Rys.

Vracíme se do klubovny. V chodbě je rozmístněno 24 karet souhvězdí. Rysové se trefili do jednoho, další sérii vystavenou na botníku nenašli. Škoda, mohl jsem si rozšířit svůj obzor. Sochor je jako na trní. Rozdávám tedy tabulky na V&V, aby si ji ještě stačil vyplnit a pak ho pouštím domů. Posledním závodem je hledání schovaného budíku. Kdo jej najde, nenápadně se posadí. Lišáci v druhém kole mají značné problémy. Budík je ukrytý za rámkem na jejich vývěsce. Při třetí hře jsem položil budík do odpadkového koše a přikryl jej pomačkanou PET láhví. Nejdříve usedá Švejk. A oddíl potom bloumá po zasedačce, načež Roman prohlásí, že ten budík není k nalezení. Jestli pak není v kýblu? Ale podívat se nikdo nejde. Kdo by se taky chtěl přehrabovat v ohryzcích a slupkách od salámu, že? Sčítáme body za hledačku, připisujeme výsledky posledních závodů V&V a bojovou morálku.

Na nástupu vyhlašujeme vítěznou družinu 86. oddílového rodea - Vydry. Rysové štít vítězů z jarního rodea neobhájili. Poklízíme, loučíme se a před 14.00 hodinou pádíme domů na oběd.