28. říjen 2015 – Procházím s Danou a Merlinem územím v Slezských Beskydech, kde naše nožky ještě nevstoupily. Může za to geocaching a není to poprvé, co se ocitáme v zajímavých místech díky této celosvětové hře a nelitujeme toho.
Míjíme usedlost na samotě, kolem které protéká potůček Hluchová, na pozemek se vstupuje přes lávku. Vidím ohniště s totemy, altánek, sportovní hřiště. V blízkosti není žádné jiné stavení. Hned mne napadlo, zda by nemohl oddíl toto místo navštívit. Chalupa je opuštěná, zahajuji průzkum. Nikde žádné jméno, telefon…  Nahlížím do vestibulu a když vidím cedulku „Používejte přezůvky“, je mi jasné, že chalupa je půjčovací. Ale kde zjistím nějaké info?
Necelý kilometr odtud je hospoda, zkusím štěstí tam. Hospodský zrovna řeže dřevo na cirkulárce. Navzájem se neslyšíme a tak na chvíli přeruší práci. Důležité informace mi předá.
 

Od prvního momentu celou akci pokládám za tajnou. Řeším termín a ten je nalezen velmi rychle a pak trasu kudy jít s tím, že půjdeme za tmy. Postupně se obsazují místa a blíží termín Nočního výsadku. Na poslední chvíli se přihlásí i Filo a nováček Tomáš. Věřím, že oba toho nelitují. Kapacita chalupy je 30 míst, přihlášeno je celkem 29 osob. Nejede Mona, Ondra a Sobík. Nemocní to muži.

22. leden 2016 – pátek, oddílovka. Upřesňujeme rozdělení týmů. Noční výsadek nebude na družiny, ale na dva týmy. Červený vede Saly a Modrý Runy. Podrádce u Salyho je Koumes. Jsem přesvědčen, že jako podrádce se Koumes osvědčil, to je přesně jeho místo. U Modrých je podrádcem Švejk. Tam si nejsem jist, kde je jeho místo. Je to s ním jak na houpačce. Chvílemi fajn a chvílemi je mi blbě. O dalším rozdělení se rozepíši až později. Za zmínku snad stojí Filo. Při testovacích hrách na oddílovce je přiřazován jednou k modrým, pak zase k červeným. To se ještě nevědělo, zda pojede. Odehrajeme celkem tři hry – stíhač, zajatec a pevnost. Bližší popis soutěží je v tabulce. Snažil jsem se trochu vymýšlet názvy tak, aby to sedělo k nočnímu výsadku.

27. leden 2016 – středa. Odjíždím s Meďákem převzít chalupu a základní informace. Domluveno na 15:00. V Třinci je to opět zasekané, takže už chytáme zpoždění. Pak se projevila moje orientace. Věděl jsem, že k chalupě jede autobus a vede turistická značka. Poučuji o tom Meďáka a přesvědčen o tom, že jedeme dobře, držím se stále autobusových zastávek a zelené značky. Jejda tady sice pokračuje zelená, ale chybí cesta…  Tož kde je chyba? Zapínám navigaci – značka tam vede, to jó, ale červená. No co, budeme tam trochu později. Majitel na nás čeká. Naše zpoždění mu nevadí, což jsem rád, protože znáte mé zásady o dochvilnosti. Prohlížíme s Meďákem celou chalupu, kontroluji kuchyň, vyptávám se na teplo. Když mi majitel Tomáš sdělil , že při -16°C měli uvnitř 31°C, jsem spokojen. Jen toho jediného záchodu se trochu bojím.

28. leden 2016 – čtvrtek, den „D“ – Noční výsadek – na nádraží jsou všichni včas. Předáváme kletry do RON dodávky. S Meďákem odjíždí Aidi, druhý vůz je obsazen Macem a Harrym.
Červený tým – Saly, Koumes, Dalmi, Jack, Mates, Juno, Vendy, Vítek, Tříska – dopraven po vlastní ose.
Modrý tým – Runy, Švejk, Páťa, Filo, Dodo, Sysel, Shrek, Véna, Tomáš.
Mne doprovází Ryba a Fili.
Na nádraží začíná první soutěž. Heslo výpravy – Emil Merk. Nevěděli tito členové: Koumes, Dalmi, Juno, Vítek, Vendy a Runy.
Druhá otázka byla už týmová: „Kde budeme vystupovat, případně směr naší trasy“. Tohle vše se dalo vygooglit pomocí Emila Merka a souřadnic, které byly uvedeny na seznamu věcí. Myslím, že Salyho tým odpověděl alespoň trochu správně. Před nástupem do vlaku rozdávám každému jednotlivci světelnou tyčinku v barvě jeho týmu.
Další záludná hra „Co je to?“ Každý tým obdržel plastovou věcičku (v barvě týmu) s tím, že než vystoupíme, odpoví správně. Po trápení a veselých odpovědích, jsem dodal nápovědu: „zeptejte se průvodčího…“. Ten to samozřejmě věděl, takže odpověď plomba už byla správná. Další otázkou je, jaké souhvězdí bylo vyobrazeno na seznamu věcí. Červení vědí, u modrých to ví Sysel, ale družina mu nevěří. Což se stane během nočního výsadku několikrát.
Oba týmy vysílají dva své členy do soutěže, aniž by věděli, co se bude dít. Vybrán je Jack a Filo. Probíhá jen kontrola loapů. Oba mají vše, Filo prohrává, protože má penál. Měla být pouze tužka a pero.
V Návsí vystupujeme z vlaku, Ryba si dal hůlky do batožinového prostoru. Upozorňuji ho, že takto se ztrácí hůlky. A jak jsem řekl, tak se také stalo. Naštěstí si jich všiml Fili…, ale Rybův obličej byste na perónu museli vidět.
V Návsí prší. Počasí není zrovna podle mých představ, ale snad se to změní. Všichni si „zapínají“ svítící tyčinku a připravují čelovky.  Jdeme po žluté značce, zpočátku nic moc. Prší, míjí nás nějak hodně aut, všude samá lampa. Po opuštění civilizace, myšleno osvětlení stezky a blízkost rodinných domů, to začíná být teprve ten správný noční přechod. Další otázka do soutěže „Co je to?“. Co znamenají žluté značky a jakou barvu turistického značení mají navíc Poláci. Později přidávám ještě otázku, co znamená jeden nebo dva bílé pruhy okolo stromu. Žlutou barvu „spojky“ věděl Sysel, ale opět ho nikdo z týmu neposlouchá.
Všechny tyto minisoutěže jsou bodovány samostatně a součet je vyhodnocen až na závěr. Takto hodnotím i morseovku a hlavolamy. I tak se počet soutěží na konci nočního výsadku vyšplhá na úctyhodnou třicítku. První soutěž v noční tmě je nazvaná agent. Družina má za úkol vytvořit co nejtěsnější kruh a uvnitř schovat jednoho agenta z družiny. Mohou si přeházet bundy, čepice. Někdo navrhoval i boty… Úkolem druhé družiny je rozpoznat, co nejrychleji, kdo je agent. U červených je ukryt Vendy a u modrých Tomáš. Vítězí modrý, Runyho tým. Následuje morseovka, vysílá se světelnými tyčkami. Vypadá to velmi hezky. Členové začínají morseovku pomalu znát, vždy odevzdají řešení obě družiny. Což jsem rád. Jedná se sice pokaždé jen o jedno slovo, ale luští se bez tužky a papíru.
Přestalo pršet, občas se ukáže nějaká hvězda. U farmy je už vidět i celá souhvězdí. Družiny nejsou schopné rozpoznat do hodnocení nic. Proč jim o tom Mona tak pěkně vykládá a na obloze vše ukazuje. Soutěž souhvězdí zredukuji na rozpoznání nejjasnější hvězdy naší oblohy, kterou ukáži a chci znát jméno. Věděl pouze červený, Salyho tým.
To už jsme na samotném vrcholu Filipka. Obloha je úplně jasná. V přístřešku u velkého stolu papáme.
Vysílání písmen pomocí světelných tyčinek. Ne morseovkou, ale něco jako neonový nápis. Docela to chlapcům jde. Občas někdo nechápe, že když si stoupne před písmeno, aby doplnil svoji tyčinku do písmene, přijímačka nic nevidí. Vítězí červení, zásluhou Salyho, který dokázal většinu písmen udržet sám.
Ještě před vrcholem začíná být terén téměř neschůdný, nahoře je to už samý led. Nabádám hochy, aby nešli středem cesty, ale raději po louce, kde je neušlapaný sníh. Některým není radno, ani pomoci. Nejprve upadl na zadeček a hlavičku Sedrik a vzápětí Vítek. Blížíme se k pomníčku Emila Merka. Forstmaistera (lesníka), který zde zahynul 24.6.1911. Nejlépe zareagoval Saly a odpověděl na zbývající otázky ohledně Emila Merka. Přecházíme na zelené značení. Jednou lehce zakufrujeme, ale pak už nás čeká jen sestup do údolí Hluchová. Jdeme podél říčky stejného názvu, konečně se objevují osvětlená okna naší chalupy. Délka trasy, lehce přes 6 km. Z toho 4 km stoupání.

Hlavní kuchař Maco už má navařeno. Teplá gulášová polévka byla moc dobrá. Rozdělujeme týmy do pokojů. Přijíždí Kamo s Janou, Dominikem a Třískou. Tříska měl večer koncert a jako jediný klarinetista nesměl chybět. Zůstává jen Tříska. Dominik nechtěl, Kamo nemohl, je po operaci kolena a Jany jsem se neptal. 
Vybírám, od těch co mají, mobil. Nechávám je u sebe po celou dobu akce. Celkem sedm kousků. Nikdo neprotestuje, nikdo si nedovolí protestovat.
Večerka je před půlnocí.
Všimněte si, že občas uvádím družina, občas je to tým. V obou týmech bylo 9 členů, což je taková správná družina. Další dny budou už možná lehce zmatené, uvidíme jak mi slouží paměť.

29. leden 2016 – pátek. Večer se domlouváme na budíčku. Vstaneme, až vstaneme. Kdo bude vyspinkaný sejde dolů a může hrát hry. Myslel jsem, že vstanu první, ale vzbudil mne Mates, který při hraní her, nelidsky řval. Kdo ale hrál s Matesem už nevím.
Začínáme rozcvičkou. Dobíháme k nedalekému rybníčku, provedeme několik protahovacích cviků a valíme zpět na snídani. Ta už je připravena. Švédské stolování i s nutelou, jé my se máme.
Po snídaní odcházíme na hřiště. První hra je „střelec“, hod na kofolu. Každá kofola je podepsaná, sestřelená petka odchází z boje i s majitelem. První padla myslím Salymu. A pak už to šlo celkem rychle. Vítězí blue team. Druhá bojovka má název „bojovka“. Každý člen má na ruce krepový proužek, jeden hráč týmu má dva. Pokud mu je krepák stržen z paže, hráč je mrtev. Opět je to jednoznačně v režii Runyho modrého týmu.

Sniper, možná by byl lépe hratelný, kdybychom nemuseli neustále lovit míč v potoce. Raději nedávám ani výměnu stran. Konečně vítězí červení.
Souboj (kohoutí zápasy), jeden tým vyšle svého bojovníka do kruhu a druhý k němu nasadí soupeře. Takto se postupně prostřídají všichni. Hrajeme dvoukolově , s tím, že nesmí nastoupit stejná dvojice proti sobě. Některé souboje jsou dobré a některé pády na zmrzlém podkladě ještě lepší. Nejlepší pád měl asi Mates. Vítězí modří.
Mám připravenou další hru, nazvanou virus. Lehce sadistická. Překvapuje mne, s jakou bojovností se do ní vrhnou zrovna ti nejmenší. Tým utvoří kruh (buňku) a jeden člen protitýmu se snaží dostat dovnitř, zkrátka jako virus. Jeden tým tvoří příliš malý kruh, nejde to. Zkoušíme spojit oba týmy a kdokoliv se mohl stát agresivním virem. Tady se to daří i těm malým neškodným virům, jako je Véna nebo Vítek. Hra končí nerozhodně.

Poslední dvě hry. Morseovka a slepecká hra, „vrať se do kruhu“. Z kruhu, přibližně 1,5 m v průměru, vykročí jednotlivec a udělá deset kroků. Pak se otočí a musí se vrátit zpět. Začínají červení a téměř nikdo se nevrátil zpět do kruhu. Už jsem myslel, že je to moc obtížné, ale modří mne přesvědčili, že to jde. Jsme slušně promrznutí, teda alespoň já. Odcházíme na svačinu, jogurt s rohlíkem. Od tohoto momentu nevím přesně časovou linku. Ale myslím, že do oběda hrajeme karetní hry. Bang a novinku Munchkiny o kterých mohu už teď říci, že se v oddíle udrží.

Během dne přijíždí Laura a Lucka. Obě mají víceméně svůj vlastní program.
Maco se v kuchyni činí. Na oběd je kuře na paprice. Měl bych napsat, že i ostatní se činí, ale jelikož jsem za celou dobu této výpravy nemusel ani jednou nic dělat ani řešit v kuchyni, nevím, kdo to za mne všechno udělal. Musím tedy asi poděkovat všem starším.
V dobách klidu hoši válí kulečník, točí powerballem a řeší některé z hlavolamů. Hlavolamy jsem vydal už včera večer. U jednoho vysvětluji jak je obtížný a jak se má řešit. Než domluvím, někdo mi hlásí, že už má šestiúhelníky složené. Tak to mne hodně překvapilo. Kdo to byl?
Rybařík odchází na průzkumnou výpravu. Zkusí najít schůdnou neznačenou cestu na hlavní hřeben na Stožek. Po návratu mi sděluje, že polních křižovatek je tam víc než dost, ale trasa je bez problémů.
Odpoledne hrajeme oblíbeného hamounka. Dlouho se k čokoládě nemohl nikdo na delší dobu dostat. Pak se to zadařilo Dodovi. Sežral snad půl tabulky. Je bodován každý, kdo vložil kousek čokolády do pusy. Větší štěstí měli červení.
Nevím přesně kdo všechno stavěl stan. Myslím, že u toho byl Švejk, Dalmi, Sedrik a Koumes. První noc přespí ve stanu Švejk se Syslem, následující Dodo, Tříska, Runy.
Hlavolam „Antek“ vyřešil nejrychleji Saly, další pořadí nemám poznamenáno.
Rozehráváme turnaj profesora Galea. Nejúspěšnější je Saly. Osm výher z devíti možných. Na opačné straně je Véna a Tomáš. Pouze jedna výhra. Vítězí červení.
Vendy projeví zájem o sprchu. Nebráním mu, čistotný to chlapec. Jen jsem ho nachytal jak jde do sprchy s necesérkem a plnou výbavou. Přesně to, co jsem psal v seznamu věcí. U Dalmiho nalézáme například křupky i když bylo veškeré jídlo zakázáno a ještě mi bezostyšně lže do očí, že mu to tam nabalila mama. Hoši já si tohle vše pamatuji a vracím i s úrokama.
Na vánoční nadílce starších mi Delfín vnutil spoustu „debilních“ pohledů s trampskou tématikou. Co s tím budu dělat? Zněla moje otázka k Delfínovi. Ty si nějak poradíš. Tak zněla odpověď. A tak jsem zauvažoval, jak se jich zbavit. Hra letáky. Každý dostal šest stejných pohledů. Pohledů s různou tématikou bylo asi deset druhů. Po startu si začali všichni mezi sebou měnit letáky. Kdo měl šest různých, mohl odevzdat. Nejrychlejší tři – Filo, Runy, Sedrik.
Jenom nastal problém s tím, že jsem měl všechny pohledy zase u sebe. Naštěstí dav projevil zájem a já se jich rád zbavil. Největší hraboš byl opět Runy. Ten chlapec je asi trochu nemocný. Bere domů vše, co se mu nabídne. Pokud se to nevyvine do kleptomanie, je to ale v pohodě.
Během dne provádím několik přepadovek na úklid. Vždy beru na kontrolu Runyho a Salyho. Chci po nich, aby sami rozhodli, který pokoj je lépe uklizen. Většinou se shodneme na pokoji modrých. Jen jednou byli lepší červení. V podmínkách, kdy je na pokoji 9 členů, to nebylo nejhorší.
V kuchyni máme připravenou na stole šifrovanou morseovku z nožů a vidliček. Hoši neví, co se po nich chce. Jen jim řeknu, že už běží stopky. Oba týmy okamžitě rozdělují, co si má kdo pamatovat. Určitě je to setonovka nebo kimovka. Sysel tvrdí, že by to mohla být morseovka. Je nekompromisně umlčen. Oběma týmům v určitý čas sdělím informaci, že to není ani setonovka ani kimovka. Pak teprve začínají řešit morseovku. Zpráva byla „jogurt“. Modří byli rychlejší.
Večer přijíždí Maroš.
Na večeři jsou dietní párky. Po večeři ještě vysvětluji hru nonoswepeer, kterou budeme hrát zítra. Pak už jen hrajeme nebodovaně různé stolní hry. Nějaké novinky má i Maco. Večerka je vyhlášena před půlnocí. Budíček je domluven ve stejném duchu jako včera.  

30. leden 2016 – sobota. Ranní vstávání bylo lepší než včera. Zajímavé bylo, že u stolu už zase hrají Mates, Vítek a nevím kdo ještě, ale určitě nikdo z větších hochů. Po budíčku je opět rozcvička. Účastní se jí i Toncek, který právě doběhnul z Návsí. Běžel stejnou trasou, jako jsme šli ve čtvrtek večer. Jeho čas byl 53 minut. Přijíždí také Dana, Terka, Dan a Merlin.
Po snídaní začíná příprava na výpravu. Každý obdrží balíček na cestu, může si doplnit teplý čaj do termosky nebo PET láhve.
Chtěl jsem vyjít tak o hodinu dříve, ale nějak toho nejsme schopni. Když už stojíme venku na nástupu, pořád se někdo pro něco vrací do chalupy. Nejvíckrát asi Júňo. Vyrážíme. Po pěti minutách zjistí Júňo, že nechal batoh u chalupy. Grrr, mě trefí šlak. U rozcvičkového rybníčku je první nástup a soutěž. Dalmi nemá ani laso ani šátek, i když jsem pro výpravu hlásil jen tyto dvě věci. Škoda, že mu to tam mama nedala. Úkolem je najít si strom, zavázat si oči, uvázat na strom lodní smyčku a na druhém konci sebe na dračí a pak zvednout ruce. Vítězí modří.
Už u chalupy obdrží každý tři žetony v barvě týmu pro jan ken po. Prohrát může pouze svou barvu. S vyhranými soutěžit už nemůže. Rackové hrají se zelenou barvou. Mám dojem, že jsme o zelené přišli během chvilky. Fili pak ze zoufalství hraje o kliky. Hlavně se Sedrikem. Lítají tam šílené cifry. Pak si uděláš 100 kliků, pojď hrajeme dál, o kolik..., ani nevím jestli si to pak oba odcvičili.
Týmy měli za úkol určovat stromy a keře. V zimě trochu těžší, ale smrk, jedle, borovice vypadají pořád stejně...  Modří poznali smrk, jedli a buk. Červení smrk, břízu, buk a ostružinu.
Ukončuji jan ken po. Vítězí červení. Nečekaný nálet všechny trochu překvapil. Nejvíc asi Tomáše, který to nikdy nehrál a nechápal. Ale schovat se stihnul. Když nevíš, dělej to, co dav. Dalmi sebou seknul do bláta. Trochu se tomu divím, protože všude je sníh. Zapisuji pokaždé ty, co nestihli limit. Na závěr vyhrávají modří o jeden život (12:13).
Navigátor výpravy je Maroš. Pokaždé se jen zeptám, jestli jdeme dobře a on potvrdí, že ano.  Úvodní část jdeme mimo značení. Průzkum sice provedl Rybařík, ale na výpravě s námi není. Odjíždí z rodinných důvodů domů. Konečně značka, žlutá. Jdeme dobře, ten Maroš je fajn kluk. Chválím ho do momentu, než se mrknu sám do navigace a zjišťuji, že jsme úplně jinde než jsem chtěl. Ten Maroš je fajn kluk. Nijak moc to nevadí, jsme jen na trase opačným směrem, než jsem chtěl.
Vysílání morseovky se spojkou. To už snad hoši ani nepamatují. Musíme opakovat dvakrát. Když mi Švejk předává odpověď praskl mi levý bubínek a nervy. Na podruhé se to povede. Úspěšnější jsou červení.
Dostáváme se na hlavní hraniční hřeben. Tady lehce zakufruji. Postupujeme stále po žluté s tím, že obcházíme vrchol. Po nějaké době mne Dana upozorní a my se vracíme asi 300 metrů zpět. Hoši se neustále koulují, dokonce i zezadu, což je zakázáno. Koule jsou ledové a tvrdé. Přemýšlím, jestli spustit hru, kterou jsem měl připravenou, ale cestou jsem nikde nenalezl ten správný terén. Snad právě tady. Hra se jmenuje atentát. Já představuji presidenta. Ostatní mne mají zneškodnit koulí v určitém úseku trasy. Mojí ochranku tvoří Toncek a Fili. Toncek neustále vykřikuje „sejměte ho!“ a podobné populistické hesla. Asi dostává špatný plat, jako ochranka. Jejich úkolem bylo chytat osoby, které mají kouli v ruce. Řidiče mi dělá Dan (přítel od Terky). Měří přes dva metry a měl by mne chránit tělem a chytat koule místo mne. Hru jsem úplně nedomyslel, no co odskákal jsem to hlavně já, ale bylo vidět, že to hochy baví a mají mne rádi. Někteří už měli připraveno snad deset ledovek. Chtělo to odehrát testovací hru a pak teprve na ostro. Schytal jsem víc než deset zásahů a jako president jsem tuto hru zrušil. Snad příště chlapci, až budu potřebovat zase zchladit.
Pokračujeme směr chata Stožek. Obcházíme vrchol, začíná být hodně kluzko. U chaty navíc děsně fouká. Přesto dáváme větší svačinu. Postupně všichni mizíme v Polské chatě (schronisku). Někteří si kupují turistickou známku, stojí je 70 Kč. Kupovat jídlo je zakázáno, všichni mají dost velkou svačinu. Nakonec povoluji nákup pití. Náš čaj je zadarmo, škoda peněz, ale mé peníze to nejsou. Vendy si kupuje nějaký suvenýr.
Pokračujeme ještě kousek dál, asi jeden kilometr. Našim cílem je skalní útvar skały grzybowe (hřibové skály), ležící na hranici, na Polské straně nedaleko vrcholu Kiczory. Beskydy moc skalních útvarů nemají.
Na jednom ze sloupů vidím vyobrazeny všechny barvy turistického značení. Další soutěž je, teda spíš je to zkouška toho, zda mne hoši občas poslouchají. Červení dokázali určit všechny barvy, i to, zda jde o naše nebo polské značení. Modří poznali také všechny barvy. Jen se nechali přesvědčit Švejkem, že značky jsou čtvercové i když je to obdélník jak vyšitý. Takže odpověděli špatně. Švejk místo toho aby přiznal, že se spletl, či udělal chybu, svádí vše na ostatní. Třeba ho ještě uvidíme někde ve vrcholné politice.
Za nedlouho jsme u cíle naší trasy. Někteří se okamžitě sápou nahoru, byť je skála mokrá a namrzlá. Nahoře je navíc sníh. Co napsat, opět to byl Švejk. Šikuji hochy do společné fotografie. Toncek a Aidi stojí za mnou, tak je nabádám, ať si připraví nějaké koule. Cvaknu potřebný snímek a mizím. Rozpoutá se krátká bitva, ukončená heatshotem do Aidiho hlavy. Až se divím, že to v pohodě ustál a nezačal někoho lynčovat. Asi nevěděl odkud to přišlo, anebo byl příliš otřesen.
Vracíme se stejnou cestou zpět k chatě. Tady dávám nástup a nechávám na každém, ať si vybere, zda půjde se mnou přes vrchol Velký Stožek (978 m n.m.), nebo cestou po vrstevnici. Nikdo netuší, že se jedná o tajný závod. Na vrchol nešel Mates, Vítek a Shrek. To znamená výhru pro modré. Přitom na vrchol od chaty je to snad 100 metrů s žádným převýšením. Sestup k rozcestníku je ale jiné kafe. Kdo to tam zná, ví jaký to je sešup. Navíc je opět vše pod ledem. Nabádám hochy stejně jako na Filipce ať jdou lesem. Koumes, Dalmi, Sedrik a ještě pár borců, jakoby neslyšeli. No viděl jsem spoustu nehezkých pádů. Hlavně Dalmiho a Sedrika. U rozcestníku dávám nástup a hochům vyhubuji. S těmito lidmi na ferratu? Asi ne, ať jedou se školou nebo rodiči třeba do ZOO. Nejlépe k tygrům. Se mnou mohou do Norska, tam jim dám pár pohlavků a oni mi je odeberou na převýchovu.
Pokračujeme po žluté, dolů z hřebene. Kousek za námi jde nějaká třída, nebo oddíl. Míjí nás na odpočívce, kde budeme značku opouštět a půjdeme opět neznačenou trasou. Prochází a pozdraví ahoj, naši nejchytřejší je ale neumí normálně pozdravit, Dalmi na ně pořvává češč bando. Co si o jeho chytrosti mám myslet.
Hrajeme zde jednu z posledních her na výpravě. Než ale stihnu vysvětlit pravidla, po naší stezce se přiřítí čtyři jezdci na koních. Poslednímu upadnul klobouk, tak ještě udělal otočku. Dokonce prohodil pár slov. Naštěstí Dalmi mlčel, asi nevěděl jestli to je polský nebo český kůň.
Všichni si zavážou oči. Oba rádcové jsou přesunuti dál. Na signál musí svůj tým zavolat k sobě. Saly si stihnul tajně domluvit, ať se všichni drží za ruce, což byla dobrá a vítězná taktika.
V chalupě opět dáváme všechny boty ke krbu a kamnům. Maco do všech poctivě narval noviny. Některé botky byly mokré opravdu durch und durch.
Čeká na nás výborné rizoto. Večer ještě odehrajeme nonosweeper. Zjišťuji, že v jednom zadání mám chybu od Kassy, druhé jsem sprasil já. Naštěstí mám úloh více, takže stačí jen jednu partu znovu odstartovat. Nejtěžší úlohu řeší za modré Filo, za červené Saly. Ani jeden ji za půl hodiny nevyřeší. Později to zvládl mimo soutěž Runy. Zkouší ji také Švejk. Vidím ho jak hru balí a odnáší. Dotaz: „Vyřešil si to?“ Nakloní hlavu a čučí na mne. Dotaz dvě: „Tak co, vyřešil si to?“ Nakloněná hlava na druhou stranu, stejný pohled. Dotaz tři: „Vyřešil si to?“ Konečně dostávám odpověď „ Co myslíš?“ Co si myslím, jsem mu už raději neřekl. Ale zpátky k této logické hře. Soutěžilo se ve dvojicích. Za modré byli úspěšní pouze Sedrik se Syslem. Měli také nejlepší čas (7:49). U červených vyřešil Tříska s Vendym, Dalmi s Vítkem a Jack s Matesem. Ostatní nesplnili 15 minutový limit.
Večer už je jen vhodný pro hraní stolních her. Někteří se šli také vysprchovat, i když bojler je jen jeden a myslím, že teplou vodu neměl nikdo.
Z výpravy na Velký Stožek používám výhradně fotografie, které fotil Dan (přítel Terky). Líbí se mi víc než mé a to už se mi dlouho nestalo. Snad se vám budou taky líbit.

31. leden 2016 - neděle. Dnešní ráno začíná bez rozcvičky. Je přece neděle, i když mě třeba rozcvička chyběla. Ostatním nejspíše ne. Také snídaně je jiná. Vánočka a kakao.
Po úspěchu s morseovkou s příbory, chystám šifrovanou morseovku pomocí ovoce a zeleniny. Družiny hned chápou morseovku. Jen nějak nedokáží rozlišit, co by mohla být tečka a co čárka. Dodo měl tři písmena ze zprávy dobře, ale pak najedou ztratil nit. Když označil krytosemenné jako čárku, spadl Toncek smíchy málem pod stůl. Někdy ta školní výuka dětičky úplně zblbne. Nerozeznají ovoce a zeleninu, ale poznají krytosemenné. Zpráva byla puška. Vítězí a zároveň i v celkovém hodnocení morseovky a signalizace červený tým.
Toncek začal venku chystat střelnici pro odstřelovače. Nachystal dvě stanoviště. Dvacet a třicet metrů. Terč byl oddílový gong. Musím jej ještě kladívkem vyklepat. Nepočítali jsme s takovou razancí. Určitě bych si chtěl zahrát airsoft proti téhle zbrani. Samotná odstřelovačka je přesná replika britské odstřelovačky, včetně váhy. Zbraň má skvělou optiku. Dodo už podruhé dojal Toncka, když ohodnotil optiku slovy: „To má dobrou lupu“. Ve střelbě jsou úspěšnější modří.

Máme ještě chvíli na stolní hry. Po svačině začínáme s balením a úklidem. Vše jde celkem v pohodě, jen jednou jsem se trochu rozhněval. Koumes mi tvrdí, že uklidili všude i pod postelemi. Zvednu první a tam několik papírků. Runyho pokoj při úklidu objeví pod postelí koblih. Nebyl nikoho od nás. Alespoň vidí jaké to je, když se musí uklidit i to, co jsme neudělali my. Já už to mám ale takto nastaveno. Předávám tábořiště, chatu, chalupu, objekt v lepším stavu, než jsem jej převzal.
Po obědě, fazole s klobásou, už moc času není. Oddíl odchází přes Filipku do Návsí na vlak. Stejnou trasou, jako noční přechod. Pro jistotu chci nějakou rezervu. Můžeme se zastavit na chvíli na chatě Filipka. Někteří hoši chtějí turistickou známku. Závěrečný úklid a předání chalupy je na Macovi, Meďákovi a Marošovi.
Zpáteční cestu, oproti nočnímu přechodu, jde s námi Aidi, Toncek a Tříska. Toncek, jelikož nemá batoh, ale má kofolu, shání někoho s batohem, za úplatu možnosti napití. Kofola skončila u Shreka, což byla velká chyba.
První zastavení je na rozcestí, nedaleko pomníčku Emila Merka. Tady odbočujeme k chatě Filipka. Bohužel, turistické známky nejsou. Před chatou na lavičkách dáváme lehčí, vlastní občerstvení. Přestávku zbytečně nenatahujeme, jsme těsně před chatou a z Shrekova loapu se stává kropící vůz s kofolou. Blesková akce nezachrání z Tonckovy kofoly nic. Špatně uzavřený uzávěr, navíc ji má nepochopitelně v loapu vzhůru nohama. Chybami se člověk učí, řekl bych. Kecám, zabil bych ho!

U pomníčku se na chvíli zastavujeme a pořizujeme fotodokumentaci. Taktéž na nedalekém vrcholu Filipka pořídím ještě pár snímků. Ukazuji chlapcům protější „kopce“. Chtěl jsem být opět nejchytřejší. Ale Jack mne utřel. Poznal Javorový, Ostrý i vzdálenou Lysou horu.
Kousek pod vrcholem hrajeme poslední hru nočního výsadku. Každý z týmu vytvoří v řadě, ve sněhu otisk své stopy. Druhý tým je pak musí seřadit, podle toho, komu která stopa patří. Vítězí červení.

Těsně před civilizací dáváme poslední svačinku. Stačím mezitím dopočítat tabulku a vyhlásit vítězný tým. Vítězí modrý tým o pouhý jeden bod. Vyhodnocuji také celou akci. Nechávám na členech, aby mezi sebou vybrali nejlepšího účastníky celé výpravy. V prvním kole jsou vybráni Runy, Saly, Filo, Dodo a Tříska. Do druhého kola postoupí už jen oba rádcové, což považuji za dobrý výsledek. Při závěrečném hlasování vítězí Runy.
Na nádraží přicházíme tak akorát. Nečekáme dlouho, ve vlaku sedíme ve vagonu s větší polskou skupinou, která dělá až do Těšína větší hluk než my.  A to je vše, pár postřehů a dovětků, na které si vzpomenu dodatečně, najdete pod čarou...

• Švejk se každý den koupe v potoce Hluchová, první den tam byl i Sysel, ale jen po kotníky. Fotodokumentace není, nikomu se s ním do té zimy zrovna nechtělo.
• Ve čtvrtek na nádraží v Karviné jsem se dohodl s členy na tom, že se nebudou za trest dělat kliky. Nepřál jsem si aby tento trest používali také rádcové. Světe div se, šlo to. A já do dnešního dne nedal nikomu kliky. Asi jste se celkově zlepšili, anebo já vyměknul.
• Poprvé na výpravě zabavuji mobily. Nikdo mne za to nekamenoval, takže na táboře už s tím nebude žádný problém.
• Od této výpravy mi nevadí žvýkačka. Zakazuji ji pouze při sportovních kláních a Švejkovi, který nepochopil, že se dá žvýkat i se zavřenou pusou.
• V loapu mi praskla ta skvělá svítící tyčinka. Zjistil jsem to až v momentě, kdy jsem ochutnal slanou tyčinku, do které se nasákla ona tekutina s příchutí petroleje. Fuj, nikdy to nezkoušejte. Doma batoh skončil dvakrát v pračce a po dalším týdenním větrání na balkóně stále slabě zapáchá. Jak se s tím sajrajtem mohl ten Koumes na táboře natřít? Pominu-li to, že na obalu je jasně napsáno „Nesmí přijít do kontaktu s pokožkou“ svítil jako medúza. Navíc kolem něj neustále pobíhal Kamo a vykřikoval „To je borec!“
• Mrzí mne onemocnění Doda po výpravě. Nemám to rád, ono se to pak svede na mne, nedával jsem na chlapce pozor. Rodiče Dodánka jsou ale rozumní a ví, že já bych ho nikdy v té zimě neposlal spát do stanu.
• Na výpravě určitě nebylo vše „nej“. Zaznamenal jsem pár incidentů, ale vše v mezích normálu. Celkově jsem byl nadmíru spokojen. Mé oči to samozřejmě mohou vidět jinak než oči účastníků, hodnocení je tedy spíše na nich v diskusi.
• Tabulka her a výsledků
  

Odkaz na fotografie v Zoneramě - zde