Během týdne se na našich stránkách, (to jako tady), objevila zpráva, že na oddílovku se chystá velká událost. Má dorazit někdo, koho jste ještě neviděli, možná zažijete někoho, koho jste ještě nezažili. A pokud se to nepodaří, neuvidíte nikoho, a také nic nezažijete! Tak takhle nějak to bylo napsáno, takhle nějak to bylo oznámeno. Dokonce i anketa byla spuštěna, aby si mohli Trojkaři tipnout, kdo nás svoji návštěvou oblaží, a kdo bude správně tipovat, bude náležitě odměněn.

Okamžitě zareagovali Modří racci. Ale činní Trojkaři se zachovali tak, jako by se jich to netýkalo, jako by nechtěli, aby vůbec někdo na oddílovku přišel. A toho pozvaná návštěva využila, a nedostavila se. Ale dostali jsme šanci ještě týden. Mám na mysli to hlasování. A pokud bude strhující, neboť hlasovat mohou všichni Trojkaři, i rodinní příslušníci, přátelé oddílu a lidičky přející, snad pozvanou návštěvu zvikláme, aby se tedy uvolila a nás navštívila.

Už dopoledne začalo sněžit, zprvu jen tak, aby se neřeklo. Vždyť je teprve únor, třetí zimní měsíc. Když jsem dorazil do klubovny, abych ji uvedl do stavu po svém týdenním „řádění“ (vše možno dosledovat z přiložených snímků), byla tráva před školním areálem ještě zelená. Ale vločky padaly s neúnavnou pravidelností a byly velké jako dětské pěstičky. Všiml jsem si, že Antek dovalil z beden v garáži uložených stanové plachty a jehlanové dílce. To bude třeba uložit na naší „půdičku“. Sklidil jsem barvy, štětce, pravítko a tužky. Zkontroloval tělocvičny, zatím jsou obě mrtvé, nikde nikdo. Jen čerpadla v klubovně slabě vrní a hodiny z „Titanicu“ do toho ševelení cvakají.

Před půl čtvrtou se s chlapci roztrhl pytel. Prvně se zde objevil Koumes a pak se to sypalo jako – jako před oddílovkou. Ale na starou klubovnu na „Školské“ to nemá. Převlékáme se, síťovku s tenisáky a proutěný koš s míči bereme a valíme do tělocvičny. Na nástupu, při zapisování docházky, zjišťuji, že Tomáš  nedorazil do sobotní tělocvičny, protože vůbec nevěděl, že oddíl do nějaké jiné tělocvičny chodí, a k tomu ještě v sobotu. Co tam u těch Rysů v té družině dělají, a co dělá Shrek, který Tomáše do oddílu přivedl a má ho na starost? Ale ještě dříve, než jsme zahájili oddílovku, dorazil Antek a přebírá otěže. Nebudeme hrát, co jsem si připravil, schovám si to na někdy jindy. Doráží uzdravený Dodo, nepřijde nemocný Saly a Vendym zase nic nevíme.   

Na rozcvičení dvakrát jirásko, ne vícekrát, protože čas nás tlačí. Přeživší dostávají známky, vybití se dožadují alespoň ještě jednoho kola. Nic, nic nebude. Následuje signalizace, kde vítězí Lišáci. Vydry nejsou schopné zprávu vyluštit. Pak teprve odehráváme druhé kolo „nonsweeperu“, či jak se to jmenuje. Ale ještě tomu předchází zajímavý „úkaz“. Švejk má za úkol vybrat 10 žetonů, čehož není schopen. Prvně napočítá 8 koleček, načež ho Antek napomene! Tak si dává lépe záležet a podává Antkovi 13 žetonů. Antek ho odhání pryč, že takovou pomoc nepotřebuje. Se zlou s potázal i na pomoc přichodivší Shrek. Ten napočítává 12 koleček.Tentokrát sestavují kombinace Rysové. Lišáci a Vydry hází na koše. Svoji kombinací rychleji skládá Páťova šestka. Přichází Patka a s Monou mizí do klubovny plánovat další práce. A zjevuje se zde i Štěpka. Vrací nafasovanou výzbroj, prohlíží si klubovnu a loučí se s námi.

V tělocvičně se odehrává další kratochvilná hra. Antek vyšle písmeno, kdo zachytil, postupuje kupředu. Jako malé dětičky jsme hrávaly něco podobného, ale jmenovalo se to: cukr, káva, limonáda, čaj, rum bum! Jako první stěny dosahuje Dalmi, ale byl-li někdo před ním, to vám neřeknu, kdyby jste mě chlebovou polévku mučili. A máme tu novou hru. „Kočko“. (Až později jsem vyrozuměl, že hra se jmenuje „očko“, nehraje se ve čtverci, ale v trojúhelníku, a určitě se nehraje na filcových metách a parketách, protože to děsně klouže). Ale jinak je to velice podařená hru, do tělocvičny jako stvořená, vzdáleně připomínající čtverylku. Nebudu tu vypisovat pravidla jenom to, jaká děsná psina se při ní odehrávala. „Klucíí, to vám byla psina!“

A pak šup do klubovny. Antek prohodí několik vět o zítřejší výpravě. nebyla sice uvedena v kalendáriu, ale hovořila si o ní na minule oddílovce a v posledních doplňcích. A přesto jsou mnozí zaskočení a nedokážou odpověď, zda se zítřejšího podnik zúčastní. Skarbowy vyzvídá, kdy přijde Jiřinka. Spojuji se na chodbě s Lálou, ale nebere mi telefon, taková drzost! Nikdo nepřijde, málo jste v anketě hlasovali – tak v klubovně informuji dychtivé Trojkaře. Za to vám teď zkontrolujeme nalepené bodovací lístečky. Mám podezření, že si z nás několik výtečníků opakovaně dělá legraci, ne-li přímo srandu. Deset možných známek neobdržel nikdo. Dalmi je už sbalený, že už se jde domů, protože bude půl šesté. Nemůže uvěřit, že to tak není, že oddílovka končí až v 18.00 hodin. Inu – nováček. Ještě radistickou olympiádu jsem rozdal a odstartoval. Prvně se přihrnul Dodo, odháním ho pryč, zpráva není úplná. Ejhle, chybka v posledním slově. Ale Runy na ni přišel a odevzdává zprávu pořádku. I Třísku musím odehnat. Protože si šifranti nedokážou domyslet poslední slovo vietnamštiny, musím ohlásit, že správné znění není „nerlů“, ale „nervů“.

Končíme dalším kolem pexesa. Ale to už v klubovně nejsem, valím si to domů, mám vycházky pouze do 18.00 hodin. Venku je nádherně bílo, všechno je zasněžené, tráva, keře, stromy. Lidé jsou zachumlání a pospíchají domů. Já taky. Škoda, že ta osoba dnes nedorazila. Mohlo se to skvěle podařit, když je venku taková „slavnostní“ nálada. Ty výsledky z pexesa snad někdo dopíše tady dolů do komentářů.

                                                                                                                                                                                                         MOna