Přijíždím ke škole, deset minut před devátou hodinou a vidím, jak Sobík vidí mě a pádí ke dveřím spojovací chodby. Nikdo zde není, dveře jsou zavřeny. Jsme tedy poslední? Sedíme na schodech, já po noční směně, Sobík cosi drmolí. Sluníčko svítí. Dýchá na nás předjaří. Nejsme poslední, jsme první! To tu budeme sami? Ale ne! Už se valí hoši. Zrovna přijíždí Antek a odchytává jednotlivé tlupičky a ověšuje je kabelami a sabatorami s „oddílovými věcičky“. To máte: florbalová hokejky, dresy, rozlišováky, přilby, míčky a míče, pešky. Přijíždí i Fili a vláší bedničku s kyrlingy. Neriskoval jsem včera a nerozdával kotouče hochům domů. Těžce bych je z nich získával. A další partija se hrne. Nebudeme sami. Pan školník nám otvírá, na chodbě jsou kupy sběru. Hovoří s Antkem a sprostě kleje. Zase nějací výtečníci se v tělocvičně věšeli na basketbalové koše a poškodili uchycení ve zdi. Holt, sádra není to pravé ořechové, co uchycení zpevní. Ale my máme svědomí čisté a od určité doby (dávno minulé) se na koše nevěšíme, ani si jich jinak nevšímáme.    

Zahajujeme poslední, pátou, tělocvičnu Zimní 13. (V posledních letech jsme jich vždy měli šest, ale letos to jaksi nevyšlo. A tahat tělocvičnu do dubna, to se mi nechce.) Vybíráme zaváté stopy a hurá na chobotničky. Zapojují se i Rackové – Kamo, Fili a Antek. Já se nezapojuji, bo se mi chce spinkat a tak s tím bojuji na lavičce. Vytahujeme bucláky a hnedka „jirásko“ a pak gymbal. Dnes odehrajeme druhé kolo. Foukám balónek. Nabízel se sice Sysel, a dokonce i Sobík se sápal po míči, ale ještě by zašantročili špuntík nebo by balónek Sysel přefoukl. Ne, pěkně děkuji, nafouknu si ho sám! Fili mi neopomíná oznámit, že ten balon se zase zmenšil.

Lišáci poráží Vydry 11:5. Švejk naříká, Švejk hořekuje, Švejk běduje, klečí, hlavou bije o zem a pěstmi bubnuje do parket. „Co mám dělat?“, bombarduje dotazem rozhodčího. „Zavolej Runymu a Dodovi“, odpovídám mu. Zápas mezi Rysy a Lišáky probíhá vyrovnaně a tak i končí 12:12. Ale v souboji s Vydrami, kdy je Švejkova tlupa hned zpočátku těžce deklasuje, se Dalmi úplně zesypává – tak hluboce, až na úplné dno naprostého rozkladu, že to v oddíle už dlouho nepamatuji (nemaje na mysli herecké výstupy Švejkovy). Bezradně se táže se, co mají dělat. „Tak zavolejte Shrekovi, Filovi a Onďasovi!“ zní odpověď rozhodčího. Podrádce se trochu vzpamatovává až po té, co mu Antek pohrozil, že ho pošle domů. Nakonec Rysi náskok snižují a prohrávají pouze 13:7.

Další ročník gymbalu dohrán, uff!, bez jakéhokoliv úrazu. Pravda, nárty noh nás ještě od gumového míče pálí  (gymbal se hraje naboso), mnozí mají i červené obličeje. Jiní, jako dnes mladší bratr Salyho Kuba (přišel se podívat na první oddílový podnik a hned do takové mely!), budou vzpomínat, jaké to je, když tě setrvačná síla letícího gymbalu převrátí na parkety. Ale co vás, synci, nezabije, to vás posílí!

Sklízíme bucláky, nastává čas florbalu. Branky jsou vytaženy a do brankářské výstroje se soukají strážci družinových svatyň. Filimu to jde celkem dobře, ale Vendy si nasazuje přilbu na hlavu obráceně (myslím tím horenohama), takže nic nevidí, ani to jak se Antek svíjí smíchem na lavičce. Ale družina mu pomáhá. Rysové rozehrávají zápas s Vydrami a hned první pecka pod Vendyho klíční kost tak pálí, že Vendy poskakuje v brankovišti a neví co má dělat. Ten dres vůbec nekryje. Jak by také mohl krýt, když ho má Vendy obléknut obráceně? Vše rychle napraveno a zápas se vzápětí přelívá z jedné polovinu na druhou.

Mona nachází v kumbálu jednoduché zařízení na ukazování výsledků – desky formátu A₃ s fóliemi a čísly. Ta mění v okamžiku vstřeleného gólu. Jenomže to byl takový šrumec, že vedoucí nestačil čísla měnit. První poločas vyhrávají Rysové 10:0. Švejk má z toho málem mrtvici a předvádí další činohru. Až z toho jeho družiníci začínají mít srandu. V druhém poločasu Rysové polevili a Vydry vstřelují Filimu 5 gólů. (Karamba, ani nevím, zda se hraje o „Studentskou pečeť, či nikoliv!). Švejk není spokojen s herním projevem své družiny, ale za zmínku stojí podotknout, že on sám nedal ani jeden gól. Vydry si odcházejí odpočinout na žíněnky a Švejk rozebírá herní projev Vyder s rozhodčím Antkem. 

Lišáků je více, chybí pouze zvracející Tříska. A tak mají větší možnost střídání. V brankovišti se zasyslil Sysel. První poločas s Rysy končí bezbrankově. V druhém poločasu Rysové vítězí těsně 4:3. Nádherný zápas. Bez jakýchkoliv škaredých projevů nálady a nesportovního chování. Posledním zápasem do tabulky je střetnutí Lišáků a Vyder. Vendyho střídá v brance Mates a udivuje diváky svými bravurními kousky. Špatný ovšem není ani Sobík v brance Lišáků. Nakonec Vydry udolávají Lišáky těsně 4:3. Švejk je šťastný. Několikrát skóroval, jeho družina vyhrála.

Rysové by měli dohrát dva zápasy ve snajpru, ale vzhledem k jejich účasti a výsledku z prvního zápasu 3:10 s Lišáky, (to jejich řady posílili Mates a Vítek) od dalšího zápasu upouštíme s tím, že na oddílovku se jich možná dostaví více a nebude jim znovu vyprášen kožich. (To se bohužel nestalo a na další oddílovce prohrávají Rysi s Vydrami 1:14!!) Tak ještě to obligátní „jirásko“, kde bojuje každý sám za sebe. Zapisuji poslední získané známky, balíme nářadí a těsně před 13. hodinou ukončujeme další ročník Zimní 13. ZDAR!!

V šatně, úplnou náhodou, nacházím v postranních kapsách svého loapu (ne oddílového typu) vlněné prstové rukavice černé barvy. Našel jsem je v šatně po únorové tělocvičně. Určitě jsou Júňa nebo Sobíka. Ale oba dva se teď dušují, že jejich nejsou. Až Sobík, na mé naléhání, protože na co mi budou rukavice, do kterých nestrčím svoji ruku?, připouští, že takové rukavice měl, ovšem šedé barvy. Ještě chvíli ho přesvědčuji, že ta černá je vlastně tak trochu šedá. Nakonec si Sobík rukavice bere. Teď ještě musím zařídit, aby si z klubovny sebral svoji čepici. Venku svítí sluníčko.

                                                                                                                                  MOna, foto Mona