Měl bych napsat zápis z výpravy… Do sluchátek si pouštím londýnské filharmoniky, kteří mi interpretací nejznámějších rockových skladeb budou zpříjemňovat následující chvíle strávené u pecka a začínám si sumírovat co a jak se seběhlo: Ještě v pátek večer jsem si říkal, jak pohodové ráno budu v sobotu před výpravou mít. To jsem ovšem ještě netušil, že nemocný Lukáš si to z pokojíčku přihasí již o půl šesté s tím, že už je vyspinkaný, že se chce převléct a dívat se na Pata a Mata! Dva marné pokusy o jeho „zpacifikování“ nevedly ke kýženému cíli. No, nic, říkám si. Do srazu jsou ještě tři hodiny, aspoň si vše v klidu připravím!

Nakonec z domu vybíhám tak akorát, s tím, že si na rohu v obchůdku koupím ještě pečivo ke klobáskám. Jaké však bylo moje překvapení, když při zatlačení na madlo dveří tyto nepovolily. Zavřeno. Naštěstí přímo na nádraží je pekárna. Tam ale bývají dlouhé fronty! Nakonec vše stíhám. Rohlíčky putují do sáčku, který se mi však protrhl dřív, než jsem je stihl schovat do loapu. Nechtěně jsem si tak musel zažonglovat, aby mi ani rohlíky, ani peněženka, ani loap nespadli na špinavou zem prodejny, čímž jsem pobavil několik nakupujících cestujících, čekajících ve frontě! Usedáme na čalouněná sedadla již slušně zaplněné RegioNovy a po chvíli vyrážíme. Foťák! Zapomněl jsem foťák!! Vagon je silně přetopený. Snad kdyby venku bylo -15°C, měli bychom pocit jiný. Ovšem dnes jsme během několika minut zpoceni až na patě! Vystupujeme v Jívové. Hochy zpravuji o tom, co nás dnes čeká a nemine. Zmiňuji také geocachingovou sérii „Hrubovodské železniční mosty“, načež vedle nás stojící hlouček zbystřil pozornost. „Vida, kolegové kačeři!“, říkám si, ale kontakt nenavazujeme. Každému rozdávám deset hracích známek, jako základ pro celou dnešní výpravu. Tyto si každý musí snažit uchránit, případně rozmnožit v chystaných soutěžích. Hned první drobná soutěž však skončila fiaskem. Jelikož jsme v Jívové, úkolem je donést květ vrby jívy, čehož nikdo nebyl schopen. Tak ještě možná kočičky, co? Vy botanici! Ukazuji všem dvoubarevné květy plicníku lékařského, koberce sasanek hajních, mezi nimiž se tlačí dymnivka dutá, a u nedalekého mostu i pryšec chvojku takřka gigantických rozměrů! Zmíněný most je unikátní tím, že je postaven jako „dvoupatrový“. V prvním „patře“ překlenuje jeden z přítoků řeky Bystřice a na jeho mostovce je položena živičná vrstva pozemní komunikace. Nad tímto mostem je pak vybudován druhý most, který nese železniční svršek trati Olomouc – Krnov, která byla do údolí Bystrice zasazena před stočtyřicetin lety. Po odlovení blízké keše je vyhlášena soutěž o nalezení letopočtu, kdy byl most vybudován. Je s podivem, že všichni borci přišli s rokem 1994, přitom správný údaj 1872 se nalézal bezprostředně nad ním! Od mostu jsme neušli ani padesát metrů a je tu první nálet. Zasaženi bylo Goblin a Monty a přišli tak o jednu známku. Na patě svahu vidím nádherný plicník a tak zkouším Goblina, jak dával pozor. „Pryšec hajní!“ vystřelí Goblinovi z úst! No nazdar! Zaperlil taky Nadík, když se nechal slyšet, že se jedná o blatouch! No nazdar, bazar! Raději už nenechávám nikoho dále tipovat! Procházíme chatařskou kolonií a po chvíli již vidíme bývalý chatkový pionýrský tábor. Zde jsme měli v roce 1991 první střediskový sraz, kdy v našem středisku pracovalo sedm oddílů! Bystřici zde překonáváme přes pontonový most a já hned zkouším pozornost skautíků otázkou na dopravní značku před mostem. Nejblíže správné odpovědi byl Qéčko, který tipnul zákaz vjezdu, ovšem ne nákladních vozidel, ale všech motorových. Na kamenitých náplavách levého břehu řeky (ovšem napravo od nás) poté všichni staví věžičku z 15-ti kamenů. Už už to vypadalo, že zvítězí Qéčko, ale při pokusu o uložení čtrnáctého kamene se mu celá věž sesunula. Zvítězil Nadík s poměrně výrazným náskokem před Goblinem. Pokračujeme a těsně před Smolovém nás zastihla povodeň 15, před níž se zachránil pouze Nadík. Když už stojíme, následuje ještě blesková soutěž, kdo nejdřív nasbírá 15 bukvic, což se podařilo Nadíkovi. Ve Smilově se zastavujeme u státem chráněného třísetletého klenu, podepisujeme se do logbooku zdejší keše a jelikož Smilovský mlýn je v těžkém obležení zdejších domorodců a tudíž nepřístupný, pokračujeme po modré směrem k Hrubé vodě. Za zatáčkou na cestě poté Vydry vyhrávají v signalizaci, když se jim slovo Drosophila podařilo odeslat a chytnout dřív, než Rysům.  Drosophila je latinské rodové jméno mušky octomilky. Ano, je to ta malá potvora, která se vždycky objeví na zkvašeném ovoci! Ve svahu nad naší cestou rostou krásné prvosenky. Monty chytil, při upozornění na ně, záchvat smíchu, když je nazval podprsenkami! A korunu všemu nasadil Bubák, chtěje mu vyplísnit, že to není žádná erosenka, nýbrž prvosenka! To už se však blížíme k prvnímu z osmi mostů, zařazených do geocachingové série. Mosty jsou relativně blízko u sebe, takže lov probíhá pěkně plynule. Přicházíme do Hrubé vody. Obědváme na lavičkách místního nádraží. Bubák sice prosazuje perfektní hospodu „U supa“, ale neprošlo mu to. Stejně mají zavřeno! Vybalujeme klobásky a salámy a netrvá dlouho a kolem našich laviček, kde se vzala, tu se vzala, se mlsně plíží mourovatá kočka. A vyplatilo se jí to. Vzduchem, jako miniaturní frisbee, plachtí několik koleček Bubákovy Vysočiny. Po nasycení vytahuji úzké lístečky a všem ke hned jasné, že bude následovat radistická olympiáda. Je to tak, dnes jsou na pořadu čtverce. Se zprávou „Snažím se žít jako aristokrat“ si nejrychleji poradil Nadík. Zato Monty se nějak nemohl rozjet a to mu radil i Nadík i Goblin! „Do sedel!“ zbývají dva mosty. Nedaleko nádraží se Nadík rozhodnul, že se musí vycikat. Málem si u toho smočil i šátek, jenž měl v kalhotách místo opasku! Za posledním mostem zjišťujeme, že máme ještě čas. Je rozhodnuto ztéci ještě zříceninu hradu Hluboký. Valíme si to nahoru kolmo k vrstevnicím. Monty se obává, že zkolabuje, Bubák si sundává další vrstvu oblečení. Na vrcholu přemýšlím, jak že je to vlastně již dlouho, co jsem tu byl naposled. Bylo to v době, kdy jsem měl krátce své první (a zatím i poslední) MTB. Zjišťuji, že to nebude o moc méně než dvacet let! No tě pic! Již po cestě scházíme směrem k zastávce. Bystřici překonáváme přes most u seminárního hotelu Akademie a k vlaku to máme již jen nějakých dvě stě metrů. Za čtyři minutky už slyšíme za zatáčkou táhlé zatroubení a po chvíli již sedíme ve vagonu. Manšaftu vyplácím známky za umístění na výpravě i za dnešní i včerejší radistickou olympiádu. Zakrátko již vlak brzdí na olomouckém nádraží. Monty prosí Bubáka, aby ho vzal ke klubovně, kde nechal včera telefon. Přidávají se k nim i Nadík a Goblin a tak do nádražní haly odcházím jen já s Qéčkem!