Tak nevím, jestli mám já – přímý neúčastník tohoto podniku psát zápis a začít tak nějak obligátně? Jak se Fili a Harry rozhodli zorganizovat další pařeniště a na stránky vyvěsili výzvu, aby se všichni přihlásili a diskutovali o tom, jaké kdo má pecku a zda se zúčastní, či nikoliv. A o tom, jak se Aidy přihlásil do diskuze, ale rok a půl staré, nebo o roztržce mezi Modrými racky, zda oddílové pařeniště je pro celý oddíl, či jen pro vybranou „tlupičku“, která si přinese své vlastní pecko. (A diskuse to byla tak silná, že Harry počal malomyslnět). Taky jsme nepochopil, jaký vliv na účasti Třísky by mohla mít skutečnost, že má v „noťasu“ polský Windovs.
Už tři oddílovky před plánovaným podnikem se promílaly podrobnosti, aby se následně organizátoři dozvěděli, že nikdo nic neví, snad jen to, že to proběhne u Antka ve sklepě. Nakonec jsem byl vyzván k vypracování propozic, bez toho abych znal podrobnosti připravovaného podniku.

Na oddílovce probíhá sběr „pecek“ a Fili řeší, jakým způsobem se dopraví do Antkova sklepa stoly a lavice, což měl údajně na starost Cubic, ale ten teď v trávě pozoruje berušku a nikterak nereaguje. Fili povolává staršího bratra a s jeho pomocí odváží nábytek do Petrovic. Akorát nemají klíče od garáže, protože Harry předpokládá, že garáž bude otevřena!(?). Ke konci oddílovky frčím zpátky na odpolední směnu a úpolové hry s oddílem za klubovnou jsou dokončeny pod vedením Maroše. Ještě v práci řeším jakým způsobem se dostane k Antkovi do sklepa Véna, protože dopravu, kterou loni obstarával Antek, pořadatelé letos nezajišťovali. (Véna nemá v profilu ani „mejlovou“ adresu, ani telefonní číslo – a přesto byl na pařeniště zásluhou Tomášova otce dopraven. Martine, děkuji!!) Po návratu z odpoledni směny se na mne v garáži Antek obořil, jakým způsobem jsem to zorganizoval, že se mezi Modrými racky pohybují i nezletilci Aidi, Koumes, Sid (ten už se chtěl posledně šalamounský vetřít na přípravný večer!) a Sochor. Tak o tom nemám ani páru, protože nejsem organizátorem podniku.
Ale ve sklepě všechno zatím klape. Koumes a Aidi se krmí v bojlerovně, v garáži jsou rozmístněné stoly a nataženy káble a v sušárně už blikají monitory. Před třiadvacátou hodinou je zprovozněna síť a probíhá zkušební hra pilotní hry. Tou byla, stejně jako posledně, zvolena Cal of Duty 2.

1. den - sobota

Venku je chladno a zataženo. Ale zde u Antka ve sklepě je teplo a veselo. Dalšího plantážníka přiváží rodiče a ten s kletrem a často i s noťasem, neboť ne všechny stroje byly včera zapojeny, je přivítán s jásotem. Družiny se ubytovávají. Lišáci v sauně (chybí: Jack, Sobík, Martin a Kuba), Rysi v bojlerovně (chybí Shrek), a Vydry v kotelně (chybí Sněžka, Štěpka a Šimi). Probíhá poslední připojení, ale ještě dříve než začala operační činnost, padá Harrymu při zapojování káblů fragment minometného granátu z II. světové války, Antkem až z Dukly přivezený, na „noťas“ Lály. Plast sice praskl, ale naštěstí to na funkci žádný vliv nemá. Pařeniště je zahájeno kolem desáté hodiny.

Pouze občas nahlížím, Švejka napomínám, aby snížil „volume“ – neboť generál Švejk je hlavním organizátorem operační činnosti „garáže“, a snažím se zjistit, co se děje a jak se vede. Hoši jsou zabraní do válečné vřavy a vůbec mně nevnímají. Každé kolo trvá dvacet minut. To se hraje třikrát a následně se opakuje, takže jedna mapa trvá v čistém čase dvě hodiny. (Opravte mně, pokud je to jinak). Po vyhodnocení si „screeny“ ukládá Fili na disk. Domlouvá se se mnou, že si oddíl převezmu před dvacátou hodinou, kdy proběhne dvouhodinová hygienická přestávka. To už by měli být účastníci najedeni a napojeni.
Při další kontrole činnosti narážím na Sida, kterak se živí a napájí u klávesnice a ještě vůbec ne svého stroje! To je na červenou kartu. Maroš si mi stěžuje, že ho napomínal, ale Sid na nic nereagoval. Spidera musím několikrát vyzívat, aby se odstrojil, protože je jediný kdo se pohybuje v suterénu Antkova rodinného domu v zimní bundě. Ani Aidi nemá předpisovou výstroj. Ostatně, není sám.

Po půl osmé večer, kdy už se venku setmělo, vyrážíme ven, do polí. Snažíme se postupovat v tichosti, abychom co nejméně domorodců rozrušili při jejich sobotní večeři. Spider na mně vyzvídá, zda se půjdeme podívat na hvězdy. U gymnazisty mne tato otázka, vzhledem k tomu, že je obloha těžce zatažena, ani měsíc nelze spatřit, jemně rozhazuje a snažím se dopátrat zda-li neměl na mysli, že si budeme promítat souhvězdí z laptopu. Teď zase nerozumí on mně.

Pokouším se pořídit úchvatný snímek s názvem „Pod lampou“, ale nedopadlo to dobře, ostatně jako většina snímků z pařeniště. V polích, kde je zákaz rozžínat čelovky, postupujeme k remízku. Žužla se věší na starší chlapce, protože tolik tmy pohromadě ještě nikdy neviděl. Ukazujeme si osvětlenou Karvinou. Z leva jdou vidět dva bloky rehabilitačního sanatoria na Hranicích, silueta vodárenské věže, sídliště nad „kaflandem“, fabrika Jäkl, kovonské komíny, věž kostela Povýšení sv. Kříže ve Fryštátě, Nové město a přeskujeme pole a remízky, zeleně svítící kladiva těžních věží šachet, les Oblázek, a na obzoru žhne žlutá záře nad Orlovou, elektrárna Dětmarovice, Závada a polský Godow, a červené bodovky mobilních vysílačů. Jediné souhvězdí, které jsme ten večer viděli, bylo nízko nad obzorem, červeně zářilo a jmenovalo se Blíženci. (Dva komíny Dětmarovické elektrárny).    

U lesa dostávám otázku, zda tu „žijou nějaký zvířata“. Samozřejmě. Před chvíli, když jsem zde byl se Sirem, běžely po poli srny. Jsou tu divocí králíci a možná i zajíc, v osení se schovávají bažanti, nad poli se vznáší káňata. Mají hnízdo někde tam v rohu. I poštolky zde hnízdí. Občas sem zabrousí kočka a můžeš se potkat i s lasicí nebo kunou. Ale teď asi nic neuvidíme, protože strašně „řvete“.
Poznáváme, po tmě, strom rostoucí mezi polem a cestou. Quercus rubra a o kus dále další Alnus glutinosa. Kdybychom si je pravidelně neukazovali, označím vaše znalosti za „dostatečné“. Ale vy jste si dokázali vzpomenout akorát na to, že jsme si je už kdysi ukazovali. Pozor! Blížíme se k přejezdu. „A to tady jako jezdí opravdický vlak?“ „Samozřejmě, a ne ledajaký. Ale mrtvej vlak, bez páry a bez píšťaly, kotle dávno studený. Nikdo lístky neprohlíží, s brzdou je to zrovna tak, s pavučinou místo kouře, jede nocí mrtvej vlak!“ Ó, to jsem neměl říkat. Druhák Žužla se vyděsil a počal ječet. Ale jen tak lehce a decentně, trocha toho herectví a touha po obdivu do toho byla vsazena. Tož, kdo by se toho zhostil, když zde není Sobík? Toho využili ostatní hoši a počali se navzájem strašit, až se nakonec nikdo neodvažoval opustit chumel kráčející po kolejích k železniční vlečce. 

Na dalším přejezdu ověřujeme počty v družinách a spouštíme se kaštanovou alejí ke křižovatce a zatáčíme doleva a míříme zpátky k prvnímu přejezdu. Takový velký triangl jsme prošli. Posledně, v zimě, kdy teplota byla pod -10°C a všude byl sníh, jsme zde skotačili, sněhové pláty po sobě vrhali a do toho zářily sodíkové výbojky. Dnes stojíme ve tmě na přejezdu a losujeme, která družina vyrazí první. Zhostili se toho Rysové, za nimi půjdou Vydry a nakonec Lišáci, protože Runy, pod vlivem dojmů z večerní vycházky, odkvačil do lesa vyprázdnit si střeva. Družiníci sice tvrdí, že to bude tím kotlem polívky, který zhltal, to však nemění nic na tom, že Sochorova družina půjde poslední.

Když dorážíme k domu, jsem překvapen. Oddíl venku povykuje, po cizích pozemcích se pohybuje a nahání se. Kvůli tomu jsme šli, karamba, od sebe odděleni, abychom se nepozorovaně dostali na naši základnu a tiše vklouzli do garáže. Když ono bylo ale zavřeno!! Hm, to pak není co řešit.
Zhazujeme bundy, boty přezouváme a všichni jsou nahnáni do sušárny. Rackové zprovoznili dataprojektor. Prvně si ukazujeme, co všechno umí oddílové stránky a kde je co schováno, ukryto, či uloženo. Prohlížíme si oddílovou „Galerii“, kde je seřazeno na tisíce fotografií, počínaje rokem 1967 a jak je možné se k nim dostat. 
Následuje promítání pilotního filmu z posledního tábora a potom si ještě ukazujeme, jak se dostat na naše filmy na „Youtube“. A hned si dva pouštíme, abychom názorně předvedli, že to jde. A jaké by to bylo promítání, kdybychom ho nezakončili alespoň jedním dílem „oveček“? No, žádné. Chci se ještě vnutit se souhvězdím nebo s radistickou olympiádou, ale hoši nemají čas. Opouštím je tedy před půl jedenáctou s výzvou k nočnímu klidu. Do rána byl klid, alespoň jsem nic ve své posteli neslyšel.

2. den - neděle

Ráno jsem vlezl do sklepa až po osmé hodině, to jsem se vracel se Sirem z procházky. Po sklepě se pohybovalo několik pomačkaných figur. Hoši vstávali a po ranní hygieně a doplnění živin opět usedali za své „stroje“, opět se začalo „pařit“. Ani radistickou olympiádu nechtěli. A tak se pařilo, až se uvařilo pecko páně Sida. Na nic nečekal, demontoval dekle a pokračoval dále. Když jsem se snažil vypátrat v kolik hodin šli vlastně spát, vykroucel se Fili jako had. No nic, budou mít hoši krásný zážitek z pařeniště. 

Po poledni je ukončena operační činnost. A to je dobře, protože venku leze sluníčko zpoza mraků. Fili sčítá výsledky. Odpojují se počítače od sítě (zde nastala další chyba organizátorů, že nedošlo k původnímu nastavení připojení!), svinuje se kabeláž, prodlužovací šňůry, každý si ukládá své pecko. To je výhoda laptopů. Zacvaknu, odpojím myš, vytáhnu sluchátka. Vše poskládám do brašny. Ale já bych na „noťas“ nikdy nešel. Ale pryč jsou doby, kdy 23‘‘ monitor vážil bezmála 30 kilogramů. V sušárně jsou narovnány stoly na původní místo, v garáži jsou natlačeny na stěnu. Je proveden zevrubný úklid. Rodiče si odváží své „bojovníky“ domů. Poslední odjíždí Harry a Fili. Berou Tomáše do starého Ráje.

Během týdne mám potom obrovské problémy dopravit do klubovny stoly a lavice. Nebýt Kulajdy, který se vrátil ze služební cesty dříve, asi bych byl za nespolehlivého hlupáka. Za vytržený trn z paty mu děkuji. Také děkuji Antkovi, že svolil uspořádat pařeniště ve svém sklepě a všechno náležitě připravil.
A tak další pařeniště, které se částečně vymykalo z nastoleného trendu posledních oddílových pařenišť, skončilo k plné spokojenosti všech zúčastněných a za to patří poděkování pořadatelům: Harrymu (22)*, Filimu (26)*, Marošovi (22)* a Cubicovi (23)*. Koneckonců svědčí o tom i množství odebrané energie, chcete-li elektrického proudu. Na předposledním pařeništi „Stalingrad“, bylo propáleno 42,6 kW, na tomto (jak vlastně bylo nazváno?) jste propálili 78 kW. I to už o něčem svědčí!! Výsledky jednotlivých „pařanů“ jsou uvedeny v tabulce. Zvítězil, stejně jako loni Sid. Sochor obhájil druhé místo. Zachováno zůstalo i pořadí družin.

                                                                                                                                                                                              MOna

* Číslice v závorkách za jmény Modrých racků označují věk. Uvádím to zde proto, aby se ta starostlivá maminka už nestrachovala, že podnik probíhal bez dozoru dospělé osoby!!