48. DOD - Schwarzwald, Dubina; 2. června 2018 * K3

Jakou cenu má připravovat podnik, kterého se zúčastní 44,444 % členstva? Jakou vypovídající hodnotu mají výsledky posledních dvou závodů DOD – Družinového Olympijského Desetiboje, když se klání zúčastní necelá polovina oddílu? Jakou? No, žádnou! Ale říkal jsem už kdysi, že poslední měsíc tábornického roku by neměl být bodovaný, bo jeden jede na školní výlet, jiný do školy v přírodě, další s rodiči k moři (termín je cenově výhodný), a tak se na posledních podnicích sejdou synci, co nikam nejedou a nemají co robit. A tak to vypadá i dnes.

Naštěstí přifrčel Fili, oddílový „bike“ guru. Sláva, nebudu sám. Stopky budou synchronizovány a jednotlivý borci budou moci vyrazit na trať! Na trať jízdy zručnosti. V Černém lese, kde by se mnoha maminkám zvedl žaludek a fotříci by si „trail“ neodvážili projet. Ale budiž.
Platany u našeho kamene se chovají nestandardně.

Grifinův platan vesele bují, moje „chciplina“ (vlevo od kamene), se vzpamatovala a také si vesele bují – i bez opěrných kmínků, ale ten strom vpravo – pomoci bychom mu měli. Pár slov o jízdě po pozemních komunikacích, snímeček do kroniky a už se šplháme chodníkem pod majestátnými duby nahoru. A pak kolem zahrádkářských kolonií pod rájecký hřbitov a nejprudším kopcem, (na území Karviné) se dostáváme k restauraci „Štěrba“. Synci jsou natěšení na první „houpačky v lese“, ale já ještě zůstávám. Na hospodě mě zaujala cedule, kterou jsem tady posledně neviděl. Tak rychle foťák z batohu ven a → viz foto! No toto! Tak to jsem nevěděl.

Pálím si to dolů Černým lesem, trochu mi to připomíná nástup na „Hadovku“ v Lužických horách. Už mě čekají. Z hlavní cesty odbočuje neznatelná stezka vlevo. Nabádám k rozestupům. První vyráží na kouzelný „trail“. Ještě než jsem se zacvaknul, válí se po zemi Sobík. Bicykl se splašil, či „kýho šlaka“. „Mona, mě tam něco brzdí!“, upozorňujeme „biker“ Sobík. Karamba, vždyť má přetočená řidítka o 360°. Tak to urychleně dáváme do pořádku, Sobík se otírá od prachu a jehličí, a stíháme oddíl. Narážíme na dalšího borce – Cecila. Ten není schopen sjet žádnou muldu ani houpačku. Nic mu nevyčítám, i mě brnká strach na žebra. Nějak mi to dnes nejede. Ty doby kdy jsem řádil ve Schwarzwald, a dokonce zde i jel závody, jsou nenávratně pryč. Takových dvacet let – bych si tipnul. Nebo tak nějak!

Dostáváme se podél lužního potůčku, karamba – to by byly záběry – ale nemám tu sílu vrátit synky zpět, na hlavní „páteřnici“ Černého lesa ke křižovatce u „perníkové chaloupky“. Už zde nestojí. Jakýsi vývrat ji před několika lety převrátil. A tak ji lesníci rozebrali a pryč odvezli. Škoda ji. A vzhůru nahoru na „Tabákovou“ paseku až k hraniční čáře – a na „naše“ místo. Sobík bloudí. Neví kudy. A to už zde několikrát byl. Jé, Vendy je tady. Nenašel nás na srazovišti ­ asi přijel pozdě!, a tak se vydal přímo sem. Paráda. Je nás už osm!       

Prvně si jdeme trať projít. Pěšky. Na trati se stále pracuje. Přibyly další prvky – hrby, skoky a muldy. Přecházíme rokli a dostáváme se na cestu mezi nízkými stromy a dál a ž k lesní cestě. Vycházíme ovšem jinde než posledně. Výjezd z tratě je posunutý o dobrých sto metrů od křižovatky. Séba navrhuje vyčistit původní cestu, ale ostatní ho vůbec neposlouchají. Vracíme se zpátky. S Filim chceme závod hned odstartovat, ale závodníci žadoní o chvíli na trénink a na občerstvení. A tak se roj rozjíždí opět do lesa. I Cecil šel trénovat. Ovšem na kolo nesedl a prošel si s ním úvodní pasáž. Už se závodníci vrací. To, co předvádí na kole Séba a Startér, to se jen tak nevidí. Škoda, že to můj přístroj nedokáže zachytit. Parádní skoky!

Z Polska se sem dostavili dva chlapci na sjezdových kolech, na hlavě „integrálky“ a nevraživě nás pozorují. Za nimi se šourá nějaký děda, v rukách si nese rozkládací křeslo a hrnek s kafem, či co. To křesílko si v lese mezi muldami a skoky rozkládá a chystá se dívat, patrně na vnuky, jak se v lese budou prohánět.
S Filim si seřizujeme čas a já vyrážím do cíle po lesní cestě. Sotva jsem se usadil a připravil, už se žene lesem Séba. Po minutě se zjevuje Mates, a tak to frčelo jako na drátkách. Po dvanácti minutách startuje Fili druhé kolo.