Sjíždíme se před čtrnáctou hodinou na parkovišti u Kauflandu. Poslední doráží Mona s Lálou. Rysům chybí jenom Dalmi. Za to Lišáci jsou zde pouze dva – Danny a Tříska na novém bicyklu. U Vyder se omluvil Lvíče a postrádáme Kubulu s jeho mekavým klaksónkem. Z Modrých racků, vyjma vedoucího, zde není nikdo. Ačkoliv šarže tvrdí, že před chvíli zahlédli Filliho a Cubica na kolech. Tedy, jestli to byli oni. Na nástupu Mona podává jednoduché školení a nástin dnešního cyklobraní. Tomáš nemá přilbu. Tak pozor! Příště už s námi nepojede.
Vyrážíme po cyklostezce a nahoru k lázním. Prvně se srážíme u hasičů naproti restaurace „U Tesarczyka. Dále budeme postupovat v rojích až téměř k nejvyššímu bodu Karviné. Po odjetí prvních rojů předvádí Koumes, jak se to na kole nemá. Naproti zbrojnice sjel z cesty kde „porantal“ krajnici a následně se vymázl ve struze. Vzápětí naskakuje na svůj stroj, aby scénku opět zopakoval. Při druhém pádu ztrácí bidon, který nemůže najít. Naštěstí jeho kousky nevidí návštěvníci restaurace, krev taktéž nevidět a ani autobus zatím nejede – tak se vlastně nic nestalo! (A to nás Mona varoval, že dnes nemá s sebou lékárničku). Po zkrocení svého kola pak další putování páně Koumese proběhlo v pořádku. Mona nevěří svým očím. Vždyť Koumes má najeto z oddílu asi nejvíce kilometrů, když se s bráchou dopravují na schůzky ze „šestky“ kolmo. O nezáviděníhodném titulu „poručík Dub“ dnešní výpravy je patrně už rozhodnuto.

Stoupáme po asfaltové silnicí kolem Černého lesa. po pravé straně roste nové satelitní městečko Mizerova. Hezké domečky. Sluníčko také slušně peče. K restauraci „Štěrba“ tak dorážíme pěkně zahřátí. Točíme prudce doleva a sjíždíme podél kraje Černého lesa k odbočce na lesní cestu. Dál pokračujeme v hroznu. Nevím proč, ale připomíná mi to „hadovku“ – kouzelnou spojnici v Lužických horách. Kmeny borovic a vysoká heboučká travička. Mona nás upozorňuje, ať si dáváme pozor na šišky, kterými je cesta poseta. O tom by nám mohl vyprávět Kozák. Spouštíme se na nejnižší místo dnešního putování – k brodu. Stoupačka za brodem je děsně rozbahněná, ani Mona ji nevyjel, ačkoliv tvrdí, že se to dá. Tak své bicykly tlačíme až nahoru do „doubravy“. Tedy ne všichni. Pár „celých mužů“ za úvozem naskočilo na kola a nahoru vyjeli. Zde padáme do listí a pokračuje druhá přednáška o cyklistice – popis kola. Tak se dozvídáme, že správný biker neříká „kostra“ ale rám a levé závity na kole jsou pouze v levé šlapce (pardon – v pedálu) a středovém složení. Ležíme na zádech, sajeme pitíčko z bidonů a hledíme do korun listnáčů. Dragon, s přitakávajícím Peggym, Monu ujišťují, že to tady znají. Že by zde tajně trénovali?

Jdeme do sedel a po páteřnici Černého lesa dorážíme až na křižovatku lesních cest. Krmelec, významný to orientační bod, po levé ruce nikde nevidět. Buď se rozpadl nebo ho „nimrodi“ odklidili jinam. Točíme napravo a šineme si to až k hraničním kamenům. Zde pořizujeme první snímky. Padá návrh, že bychom se mohli podívat do Polska, což Mona kategoricky odmítá, protože nemáme pasy. Pojedeme nazpět až na Tabákovou paseku. „Polomuži“ se divý, proč jsme sem tedy jeli, když jedem nazpátek. Následuje nejpěknější úsek „páteřnice“. Ale naše paseka je už ohrazena pletivem proti okusu zvěře. Točíme doleva a mírně z kopce sjíždíme kolem další paseky, kde jak básní Mona, bychom mohli vybudovat „příměstský tábor“ a dál dolů, k chaloupce „baby Jagy“. Před léty zde byly vedeny lité boje v airsoftu. Po pravé straně máme betonovou zeď bývalých kasáren. Dragon všem oznamuje, že tady to zná. Zastavujeme u studánky a mančaft se dožaduje svačiny. Tak tedy jo. Několik bikerů zkouší, údajně nejkvalitnější, vodu vytékající z pramenu. Kdyby měl kdokoliv nějaké střevní problémy, tak aby jste věděli odkud jste si je přivezli. Po úklidu tábořiště mizíme do areálu bývalých kasáren. Zbyly z nich pouze asfaltové chodníčky a pár objektů za železnými vraty, kde byly dvě mobilní odpalovací rampy. Mluvíme o možném zorganizování airsoftu.

Dále se ubíráme po příjezdové cestě a napravo lesní cestou. Mona slibuje, že uvidíme zajíce. Byl tam. Sedí na pařezu, přední tlapu a uši má ulomené, je totiž z betonu. Tak jsme si ho všichni pohladili. Evans a Peggy, zůstávající vzadu, se ho snaží řádně usadit. (Nepodařilo se. Za čtyři dny jsem okolo jel a zajíc se válel pod pařezem). Přes další paseku a dřevěný mostek se dostáváme ke „stromovousovi“. Je to jeden z nejmohutnějších stromů v Černém lese. Mladší hoši se jej v pětici snaží obejmout. Ze starších bikerů žadoní Dragon, ať mu Mona udělá fotku s Tomášem a se stromem. (Ta fotka se nepovedla – Byla rozmazána). A to je závěr dnešní výpravy. Pak už jen prudkým sešupem a výjezdem přijíždíme na asfaltku mezi domky za „tesarčíkem“. U restaurace se loučíme a rozjíždíme se domů. Najeto cca 16 km.   

                                                                                                                                                                                                                                                  Nemo