Vždycky mě fascinovala planeta Mars, a stále se tak děje. Schiaparelliho kanály – snad Valles Marineris, polární čepičky kysličníku uhličitého, Terra Cimmeria, Syrtis Major, Rima Tenuis z Běhounkova románu, nejvyšší hora Sluneční soustavy – Olympus Mons (21 287 m/n. m). Jeho dva měsíce Phobos a Deimos - Strach a Hrůza. Nikdy jsem nechtěl letět na Merkur, ani na Venuši. Je tam moc velké horko. Lunu (rozuměj Měsíc), jsem si odpustil, tam bude velký nával. Ale Mars – to je jiná pečínka. ostatně nejvíce sond ze Země vyletělo právě k Marsu. (Nebo se mýlím?)

Jupiter je plynný veleobr, snad Io, Europa, Callisto nebo Ganyméd – jeho čtyři největší měsíce, co jsme letos nespatřili, (ačkoliv hvězdářský dalekohled byl připraven). Následující Saturn se svými měsíci a Uran a Neptun jsou už moc daleko. A pro mou generaci ještě Pluto se svými měsíci Charón, Nix, Hydra, Kerberos a Styx – tak to už je ale opravdu moc daleko.

předehra:
Stejně špatná, stejně nejistá, snad ještě horší než ta loňská, ale už ne tak děsivá. Strach z „koronakrysy“ je daleko menší, ne tak strach z různých vládních prohlášení a nařízení hygieniků. Jeden tábor uzavřen, ten zrušen, tam zasahovali zdravotníci a jinde i hasiči. Obraz rozdrcených stanových podsad padlými stromy v důsledku řádění nepředvídatelného počasí, nám radosti v přípravě tábora nikterak nepřidal.

Propozice k táboru byly rozdány včas – v okamžiku, kdy jsme se zase mohli shromažďovat, kdy jsme se sešli ve své klubovně. Překvapilo mě, kolik Trojkařů sveřepě potvrdilo, že na tábor určitě jedou. Co překvapilo – doslova mě to šokovalo! Vždyť jsme se téměř rok, (až na pár „oslovených“), neviděli. A vypadá to tak, jakoby se nic nezměnilo. Jedou všichni!
Ale pak začal pokulhávat Cecil (ostatně jako vždycky), svoji účast stáhl nováček Vrána (což si myslím bylo velkou škodou) a vůbec o sobě nedal vědět Roy. Také Darek (Monův prasynovec) odřekl účast v důsledku přepadení važnou chorobou, kdy skončil se zápalem mozkových blan na „JIPce“ hranické nemocnice. Mrzutou zprávou bylo oznámení, že v oddíle končí Mates. (Smutno mi je, brzy utekl na druhý břeh!!)

Vše je tedy v pořádku, na Ukončovače věci potřebné sbaleny – karamba, kde je ten luk, karty loupežníků, odznaky juniorů a táborová knihovna? Ale budiž, hlavně že máme švýcarský zvon!! Výzbroj a výstroj složili do garáže – místa nakládky, bratranci „Křižáci“. Moc jim děkuji!! Provedli to perfektně!

složení družin:
V předvečer tábora mi přišlo do schránky složení družin, které vytvořili Antek a Kassa. Přiznávám, že jsem mnohé figury neznal, a jak jsem později s údivem zjistil, nevěděl jsem ani ke kterému oddílu patří.
Poprvé za společného táboření Olomoucké a Karvinské TROJKY došlo k věci naprosto nevídané – jeden oddíl se „proměnil“ v jednu družinu, (bo jich bylo méně!) A druhý oddíl vytvořil zbylé dvě družiny. Už nebyl Rys Rysem a Vydra Vydrou, ale Rys byl Lišákem a Rys byl Vydrou a Vydra byla Lišákem. A všechny olomoucké Vydry a Lišáci byli Rysem. A žádny karvinský Rys nebyl Rysem, ale jenom Vydrou nebo Lišákem.
A kde je ten Infin – rádce karvinských Rysů? Kde je ten Gorka – rádce olomouckých Lišáků. Vedou úplně jinou družinu, hájí úplně jiné barvy, jiné totemové zvíře. Tohle byl pro mě nejtěžší moment tábora.

střecha číslo „1“
Když jsem se dozvěděl, že realizační tým revitalizace „TVRZE“ hodlá na táboře shodit střechu nad kuchyní a za plného táborového programu vybudovat novou, domníval jsem se, že autoři tohoto návrhu se naprosto pomátli na rozumu.  

Smršť na táboře (28. července v 17.40 hodin SEČ), aneb „střechy čísel: 2, 3, 4, 5 a 6“
Je nutno upřesnit, že táborový čas se neshoduje s časem složek integrovaného záchranného systému, neboť u nás je poledne opravdu ve 12.00 hodin, zatímco pro celý (ehm, Evropu, je to ve 13.00 hodin, nevím jak v Británii). Proto ten dodatek „SEČ“, protože pro normální lidi platí „SELČ“ – tedy středoevropský „letní“ čas. 

Příspěvek do časopis „TOMÍK“, oficiální tiskoviny „Asociace TOM“
 
Z kroniky „Tábora sedmi střech“ – oddílů TOM 2603 Karvinská TROJKA a 3. skautského oddílu Olomoucká TROJKA.

Záběry pořízené bezprostředně po několika minutové větrné smršti, doprovázené vodní clonou, vypadají hrůzně, ale ne, nelekejte se! „Živá síla“ nebyla tknuta. Osazenstvo tábora ušetřeno! (I když poslední čtyři táborníci, odvazující gondolu z lanovky, prchali z lesa v okamžiku, kdy kolem nich praskaly kmeny stromů a proti nim se zvedaly koláče kořenových „balů“ stoletých velikánů).

Případ, kdy na zásobovací automobil může spadnout vyvrácený, či prasklý kmen stromu, jsme si dokázali představit, a kdesi v hloubi duše s ním i počítali. Ale, že jeden jasan ztepilý se vyvrátí tak, že zdemoluje pět vozů v řadě, s tím se asi počítat nedá ani v těch nejmorbidnějších scénářích!

Možná si položíte otázku, proč na jednom táboře je pět zásobovacích vozů? (Pozor, dva se nám podařilo zachránit. Jeden z řidičů totiž druhý den nastupuje do zaměstnání a včas odjel, druhý „transportér“ vezl svého řidiče na předem domluvené lékařské ošetření do – hodně daleko – díky tomuto vozu, jsme mohli pokračovat v další táborové činnosti)). Ty, vesměs nepojízdné vraky, patří převážně oddílovým veteránům. Přijeli na tábor vyměnit část střechy naší táborové základny. Pracovali o své dovolené – bez nároků na jakoukoliv odměnu – snad jen ten krátký, prchavý návrat do chlapeckých let. Realitou se stala „černá obluda“ – odměnou jim tak byla devastace jejich auta.

Nabádání:
Dejte si proto pozor, kde táboříte, kde parkujete. Jak daleko do louky mohou zasáhnout padající stromy, stožáry vysokého napětí a jiné „přítažliviny“, třeba skály, vodní plochy – kam až dosáhne výboj způsobený bleskem, který jde k nim. Kam daleko se dovalí utržený balvan, kam se doplazí sesutá půda. Jak blízko jste vodnímu toku a jak nízko jste k jeho hladině, jak daleko je hráz rybníka nad vámi. Každý ostřílený vedoucí ví, že tábořit se musí u vody a v dosahu lesa. Voda a oheň!
Je málo komických komentářů „odborníků“ na veřejných diskuzích a různých sociálních fórech? Vyvarujte se toho, aby jste se stali předmětem jejich zájmů!

Pokud naše hořké zkušenosti pomohou alespoň jednomu vedoucímu oddílu, kapka medu pak padne do té hrůzy, do té naší hořkosti!

P.S. Tábor pokračoval, díky „sedmému transportéru“ pak v naprosté pohodě. Jenom několik dospělých – veteránů TROJKY si svoji „dovolenou“ představovalo naprosto jinak!!

„Ráno moudřejší večera?“
Chodíte-li nějakou dobu, několik roků, několik desítek roků – kolem kmenů majestátných velikánů, co rostou do nebe (říká se, že „stromy nerostou do nebe“, ale kdo má nějaký strom ve svém srdci), ví, že to není pravda. Vytvoří se mezi vámi vazba, radostné pouto, že ten druhý tu je, když vy zase přijdete, třebaže ten „druhý“ o tom poutu neví!!
Obyčejní lidé tu radost nedokáží zachytit, protože nebyli svědky pádů zmrazků jinovatky z jejích větví na čistý sníh, nesáhli na sluneční louče prosvítající skrze prstíčky listů, či svazky jehlic. Vidět i dlouhé stíny vrhané dorůstajím Měsícem jim bylo odepřeno. Nespatřili hvězdy ani Mléčnou dráhu v jejich zvolna se pohybujících korunách. Nepohladili si šupinatý, drsný, popraskaný, hladký, sametový – kmen. Šoupálek dlouhoprstý poskakuje po větvích, o kus dále tluče datel, brhlík přelétl z větve na větev a mravenci lezou kamsi nahoru a pak zpětně dolů. Ti obyčejní lidé necítili smůlu, necítili mízu, necítili krev stromu.

Podsadník – střecha číslo „7“

Když přišel do oddílu Cyril, kamarády něžně zvaný Cirda, hrdě se hlásící k srbské národnosti, a projevil zájem o přezdívku „Medvěd“, řekl jsem mu, že „Medvěd“ už v oddíle byl – byl to rádce Lišáků a není vhodné dublovat jeho přezdívku v tak krátkém čase. Navrhl jsem mu tedy latinský název medvěda a to je „Ursus“. Troufám si říci, že jsem nic nepokazil. Že Cirda, bývalý rádce Rysů, je opravdovým „medvědem“, předvedl to při operaci „střechy číslo 7“! Jeho pravou rukou byl Ludva, ostatní ať prominou!! (Nebo mě vyplísní! Ale jo. I ten Jaryn se tam objevil, Toncek taky, pomotával se tam i Vitas. I já jsem tam ocmrndával, ale nic jsem nerobil, já jsem jen dokumentoval).

Maskaróny