Tak jsem si poslední týden pro sebe pořád říkal, zda-li jsem nenaplánoval listopadové Kalendárium nevhodně, když jsem pouhý týden po jednodenní výpravě na Jedovou naplánoval 62. podzimní RODEO, třídenní "podnik nejvyšší priority". Ani předpověď počasí, kterou jsem s každou aktualizací pomyslně hypnotizoval, mým chmurám zrovna nepomáhala... Kolik hochů se Rodea zúčastní? Neochořeli snad někteří? ...Nicméně, co je psáno, to je dáno! Rodeo se uskuteční!

Tak, jak jsem byl celý týden nesvůj, tak v pátek jsem byl naopak až v neuvěřitelné pohodě. Kluci doma byli v pohodě, vše, co jsem chtěl, jsem měl nachystáno, sbaleno. Vlastně vše ne! Zapomněl jsem na jednu věc, kterou s sebou vozím téměř všude, nejen na oddílové podniky. Ale o tom až později... Krátce po půl paté bylo neoficiálně zahájeno 62. podzimní RODEO v historii Olomoucké TROJKY.

Na Sv. Martina ... aneb Den první, pátek 11. listopadu 2016

Když jsem s hochy přicházel s pětiminutovým předstihem na "naše" místo ve vestibulu hlavního nádraží, již zdáli vidím hrozen lidí. Poznávám oba Gorky, Minka, nade všechny čouhající hlavu Xuryho, všetečného Twista... Navzájem se zdravíme. A vida! I Ludva tu je! Nakonec zde není pouze nemocný Hepík, po nemoci jsoucí Sky a Bubla, jehož docházka v letošním tábornickém roce je řídká, jako noty na buben! Dávám k dobru historku z minulého týdne, kdy jsme celý oddíl jeli na skupinovou jízdenku pro dvě osoby. Jak v jedné písni Žlutý pes zpívá "Poučen z předchozích nezdarů..." odcházím obezřetně zakoupit jízdenky na dnešní den. Obezřetně proto, že ačkoliv pojedeme dvěma vlaky, každý provozuje jiný dopravce, každý s jinými tarify. Vše se podařilo, můžeme vyrazit!

Eskalátorem sjíždíme do podchodu a po schodišti vystupujeme na třetí perón. Informační cedule hlásí pětiminutové zpoždění. Nadík, denně dojíždějící do Prostějova, je nechápavě zakroutil hlavou řka: „Ještě se mi za ty tři roky nestalo, aby vlak s příjezdem 7:23 byl v Prostějově před půl osmou!“ Konečně přijíždí náš spoj. Stojíme zrovna před částí vagónu, která je upravena pro převoz kol. To se nám hodí. Kletry ukládáme do tohoto prostoru, kdo by teď jel s kolem, že? Po chvíli však, k našemu údivu, se ve dveřích objevuje mladá malá plavovláska se svou „silničkou“, obutou do terénních plášťů (tedy možná „cyklokroskou“). Karbonový rám, osazení povětšinou Dura Ace. Hm…, zřejmě slušný oddíl. Hoši jsou rozseti po celém vagónu. Tu sedí dva, tu tři, tu jeden. Dokonce se naši dva hoši (kdo to byl?) namáčkli na jednu vojandu! Ta jim pak pomohla i s odložením bund nad sedadla.

V Postřelmově, poslední zastávce před Šumperkem se začínáme šikovat u dveří, když se nás pan průvodčí ptá, jestli je to náhoda, že máme stejné kletry nebo záměr. Potvrzujeme mu, že je to záměr a on, viditelně odpovědí uspokojen, poznamenal, že má doma stejný! Na nástupišti, na které jsme vystoupili, je již připraven motoráček s logem Železnice Desná, který nás dopraví do cíle naší cesty. Dopravce, který obsluhuje tuto trať, akciová společnost Arriva Morava, v půli prosince končí a trať převezmou k provozování České dráhy, již po nově elektrifikované trati. Několik cestujících se průvodčího ptalo, jak „to“ bude fungovat a on jen smutně pokrčil rameny a odpověděl, že neví. Ze zaslechnutého rozhovoru, který vedl s jednou milou seniorkou, jsem zjistil, že na místo průvodčího nastoupil hned od počátku, kdy byla Svazkem obcí údolí Desné trať po ničivých povodních v sedmadevadesátém roce znovu obnovena a že do Českých drah nebude přecházet. Vystupujeme na zastávce Velké Losiny. Nedaleko vidíme nasvícený kostel Sv. Jana Křtitele. Jak to, že je vpravo? Vrtá mi hlavou. Nějak mám pocit, že fara, kde máme domluvený nocleh je vlevo. Nicméně Ludva velí doprava, že tu často jezdí a že to tu zná. A má pravdu. Na faře se svítí. Zvoním na kancelář … a nic, zvoním na první patro …  a nic, zvoním na druhé patro .. a zase nic. Zvoním na všechny zvonky současně … a? No zase nic! Zvoním, již telefonem, na číslo, nalezené na internetu, odkud po chvíli získávám to správné. Paní Ponížilová, která nás měla ubytovat na nás zapomněla!! Máme ale prý vydržet, prý někoho pošle. Hoši s Ludvou se jdou projít ke kostelu a před ním pak hrají na Rybičky a rybáře. Na zahřátí. Ono je totiž docela dost chladno. Jsem přesvědčen o tom, že mrzne!

Asi po dvaceti minutách sjíždí na parkoviště u fary bílá felicie a vystupuje z ní starší paní. Ještě napůl v autě již na nás volá, že na nás paní Ponížilová zapomněla. No, jako bychom to nevěděli. Nicméně je to příjemná dáma, vše mi ukázala, vysvětlila a po chvíli zase odjíždí. A jsme tu sami, pan farář je v Sobotíně a vrátí se až pozdě v noci. Na čtyřce (rozuměj pokoj – co pokoj, apartmán!) se vybalujeme a steleme postele. Dole, ve velké kuchyni, kam se také posléze přesouváme, se zatím již vaří hrnec vody na čaj. Večeříme a k tomu popíjíme horký čaj. Po večeři zahajujeme rodeo první a dnes také poslední soutěží, a to kostkovanou – několika soutěžemi s hracími kostkami. Nevím, jak je to možné, ale Vydrám kostka neustále běhá po zemi. Zatímco Vydry uhrály bod pouze ve „stovce“ - součet nad 100 a „jednička kazí“ - součet oček až do té doby, než padne jednička, tak Rysi uhráli body za „sudá-lichá“ – sudé se přičítají, liché odčítají, „sedmičku“ – počítá se pouze, když je součet oček na dvou kostkách přesně sedm, „dvojice“ – dvě shodná čísla hraná se dvěma kostkami, „součet rozdílů“ – součet rozdílů oček na dvou kostkách, „malá“ – pouze pokud padne na obou kostkách číslo menší nebo rovné třem a „postupky“ – počet postupek nahraných třemi kostkami. Celkový součet nepřekvapí a Rysové si tak připisují do tabulky první tři body.

Následuje partička Pexesa R:V = 56:40 a také třetí kolo Radistické olympiády, ke kterém se luští Esrom, tedy obrácená morseovka. Časový limit zvládají s přehledem všichni hoši, a to v tomto pořadí: 1.Nadík, 2. Xury, 3. Čedar, 4. Gorka, 5. Mink, 6. Rafan, 7. Kroky, 8. Sigi, 9. Maty, 10. Bery, 11. Twist a 12. Double. Nechybí ani čtená legenda, pátá a šestá kapitola Grifinova čtvrtého, na Jestřábovu Stínadelskou trilogii volně navazujícího příběhu, Poselství ze Stínadel. Na sporáku se zatím vaří čaj na ráno. Poklízíme kuchyň a společenskou místnost a odcházíme se uložit na kutě. Na dobrou noc posloucháme první dva díly rozhlasové hry Když duben přichází. V noci bylo na pokoji pořádně rušno. Polovina manšaftu postupně vrže dřevěnou podlahou a dveřmi toalety, chtěje jít na malou. Karamba, hoši…!

Zima, teplo, zima... aneb Den druhý, sobota 12. listopadu 2016

Ráno mne Mink a Double, zelenáči jedni, donutili vyhlásit budíček dříve, neboť nevydrželi v klidu ležet a nutně si museli cosi špitat! Převlečení, hygiena. Hygiena se odehrává přímo na pokoji, a to jak v koupelně, tak u dřezu kuchyňské linky – paráda! Na snídani scházíme opět do velké kuchyně v přízemí. Čaj, již včera uvařený, je ohřátý za chviličku a my se s chutí pouštíme do svých závinů. Po snídani, ještě než půjdeme ven, luští družiny Mluvící čtverečky. Zprávu „Přestali potom mluvit, protože přicházeli zase již do hustě obydlených uliček“ zvládli dříve rozmotat Rysi a připisují si druhé vítězství. Vydávám pokyn ke sbalení jednoho kletru pro každou družinu a připravení se k odchodu.

Musíme čekat na Matyho, ale tentokráte to není jeho vina. Nemůže najít svoji mikinu, protože si ji oblékl brácha Kroky. Ovšem jeho mikinu zase má na sobě Sigi. No mě snad picne! Na plácku před budovou si na nástupu hodnotíme ranní počínání. Zkrátka takové malé promluvení do duší. Po rozchodu mi Čedar hlásí, že u kostela je multina (rozuměj cache neboli česky keš) a jestli prý o ní vím. Vím, vím. Dávám svolení ke zjištění informací z náhrobku jistého Franze Vogela. Vypočítané, finální, souřadnice ukazují na kopec Vyhlídka, v některých mapách značen též jako Ševčičák. Tak zrovna tam namířeno nemáme! Místo toho míříme podél toku Losinky do centra. Při chůzi jsem použil výraz „do města“, což pobavilo Ludvu, proto zde používám „do centra“. Dole v korytě klape několik vodních mlýnků – taková malá reminiscence na letošní tábor! Zastavujeme u turistického informačního centra, které je však od listopadu zavřené. Nadík a Xury jsou vysláni, aby dokoupili nějaký potřebný proviant. Část ho nakupují u „ťamana“ a pro párečky míří do COOPu. Zbytek oddílu řádí na zamrzlé kaluži zahrádky místní vinotéky. Musím však usměrnit směr klouzání, neboť mám oprávněnou obavu o lemující dřevěné zábradlí. Konečně jsou oba rádcové zde a my přecházíme kolem vitríny se čtyřmi budíky, které jednotlivě ukazují čas, teplotu, tlak a relativní vlhkost vzduchu, do lázeňského parku.

Vybíráme si místo co nejvíce na sluníčku, jež se nesměle dere mezi mraky. Z las připravujeme kruh na Souboje jezdců. Jezdci i koně si odkládají bundy stranou a už se to řeže! Zajímavou bitvu předvádí Xury s Minkem, kterému statečně vzdorují dvě menší Vydry Twist s Berym. Nakonec přece jen vítězí výšková převaha a Rysi se mohou radovat z dalších tří bodů. Hned následují Kovbojské přetahy, které hrajeme tzv. na „dva vítězné“. Zde si Vydry konečně tři body za první vítěznou soutěž, protože Rysové se dvakrát dokázali přetrhnout. Je fakt zima. Hoši mají možnost se zahřát během pro listy stromů. Nalézáme zde, mimo jiné, obří listy dubu červeného, který většina určila jako „nějaký javor“. Následuje Kombinované uzlování. Loďák se váže na jednu z laviček, lemujících parkový chodník. Okolo jdoucí „čumilové“ nechápou, protože zajisté nikdy nic podobného ještě neviděli! V obou kolech dosáhli lepšího času Rysi a připisují si tak další tři body.

Pokračujeme dál. Procházíme kolem památníků obětí čarodějnických procesů. (Podle místních legend a pramenů měly procesy na Losinsku počátek u jedné chudé ženy, které onemocněla kráva a nedojila mléko. Kořenářka jí poradila, že kráva musí sníst proměněnou hostii, a tak žena šla do sobotínského kostela a po přijímání hostii vyplivla přijatou proměněnou hostii do připraveného šátku; přitom ji viděl ministrant, který to okamžitě prozradil knězi. Kněz uložil ženě pokání (modlitbu) a propustil ji, ale tím to neskončilo. Záhy byla ona selka spolu se dvěma dalšími ženami nařknuta z čarodějnictví a na Losinské panství pozván z Olomouce Jindřich Boblig, který začal „hon na čarodějnice“ v pravém slova smyslu. Majetek odsouzených samozřejmě propadal inkvizitorům, a tak se zájem Bobliga obrátil především směrem k těm, kteří vlastnili lány anebo jiné nemovitosti (například papírnu). Nejznámější obětí těchto justičních vražd se stal kněz Kryštof Alois Lautner. Procesy probíhaly v letech 1678–1696 a životem v nich zaplatilo asi 100 osob. Byla o nich napsána kniha a natočen film Kladivo na čarodějnice, které situaci popisují celkem věrohodně. – tolik praví Wikipedie). U vyvěrajícího teplého pramene probíhá běžecká Štafeta, okořeněná výběhem na šestatřicet schodů lázeňského domu, kterou vyhráli vydří chlapci. Zkoušíme teplotu pramene. Nevím, zda se jedná o onen nejteplejší minerální pramen na Moravě, ale pravděpodobně ne. Nicméně teplý je dost. S jednou krátkou odbočkou pro skupinu hledačů pokladů, vedenou Čedarem, se vracíme na základnu.

Nadík zůstává rovnou v kuchyni a hned se vrhá na vaření „brgulu“. Počíná si srandovně při počítání kolik litrů vody má použít, kdy k tomuto výpočtu používá prsty. Přichází Double a Maty. První krájí cibuli a špekáčky, druhý již oloupané brambory. Ze spížní skříně vytahujeme gulášové polévky abychom, chtěje je vsypat do hrnce s pracně odměřeným množstvím vody. Kdo, proboha, donesl hrachovku?? Gulášek se povedl, odhad množství již méně. I s přídavkem (Gorka např. třikrát) nám v hrnci zbyla ještě polovina! No, co už, bude i na večeři! Do dvou hodin je vyhlášen polední klid. Ovšem, polední klid se, jaksi, nekoná! Když jsem přišel na cimru, tak spolek Sigi, Kroky, Bery a Maty řádí jak černé ruky a zdatně jim v tom sekundují Mink a Double. Opravdový polední klid nastává až po klikování a dřepování…

O půl třetí odcházíme, vybaveni šátkem a družina zápisníkem s tužkou, opět na čerstvý vzduch. Zkratkou přes školní hřiště vyrážíme na Chlumek nebo na Křížový vrch. Zde je na čtenáři, aby se rozhodl sám po nahlédnutí do příslušné mapy, neboť, stejně jako u dopoledního vrcholu, i tento je značen různě. Nicméně Chlumek je uveden i na cedulkách, tak se budu držet tohoto místopisného názvu. Těsně pod zalesněnou částí vrcholu chci po družinách, aby se rozdělily na vysílačku a přijímačku. Leč, narazil jsem. Po protestech, že nebyla o signalizaci řeč, jinak by si vzali klíče na luštění, svůj záměr přehodnocuji a signalizaci odkládám. Smutné. Že by se v obou družinách nenašli dva borci, kteří by signalizaci zvládli??

Posledních pár desítek metrů k vrcholu Chlumku části oddílu zpestřuje hledání keše. Druhá část pokračuje rovnou ke kamennému kříži na vrcholu. Zde nejprve všichni shání munici, tedy šišky, pro Hod na cíl. Vydrám v průběhu soutěže tato dochází a namáhavě shání další. Čas 5:07 hovoří za vše. Rysové, díky Sigmu, trefili cíl za čtyřicet vteřin. Ludva zatím ve svahu rozmísťuje lístky na Pavoučí čísla. Některé lístky hledali borci, k nelibosti zbytku svých družin hodně dlouho, přitom nebyly nijak schované! Nakonec se vyhrát podařilo Vydrám. Rysové zase opanovali následný Setonův běh. Sestupujeme na hranu lesa, odkud se, kolmo k vrstevnicím směrem dolů, odehrává Oblázková štafeta. V té byli úspěšnější Rysi, stejně jako v následném Šplhu na strom. Poslední soutěží vycházky je již za šera odehraná Terénní kimovka. Lístky byly jednoduše umístěny na betonových sloupcích oplocení fotbalového hřiště. Družiny pak sepisovaly své seznamy až na faře. Rysové popletli hned třetí položku, čímž lehce přihráli vítězství Vydrám.

Po chvíli, nutné k dostrojení a převlečení, se scházíme opět dole v kuchyni. Nejprve je na řadě první večeře, zbytek bramborového guláše. A můžeme pokračovat s Rodeem. Nejprve Sudoku. To je, díky Nadíkovi, záležitostí Vyder. Následují Šifry. Na ně se družiny dělí na poloviny a každá polovina luští samostatně. Zajímavé je, že řekl bych „nejstupidnější“ šifry daly borcům nejvíc zabrat. Do časového limitu se nepodařilo vejít jen Twistově skupině, proto si tři body za Šifry připisují Rysi. Ještě před očekávanou druhou večeří, párky, losujeme a zapisujeme do tabulky čísla Matematica. Zatím pouze cvičně, aby všichni pochopili princip a mohli se ukázat ve druhém kole. Uvidíme, zda-li jim sytý břich nezatemní mozek!

Druhá večeře je tu! Twist pozřel svůj příděl párků a prohlásil, že by si ještě něco dal. „Kassa, je tam ještě ta hrachovka?“, ptá se. No je, kam by se asi tak poděla? Twist se tedy pouští do její přípravy, která se neobešla bez menšího karambolu, když mu polévka vzkypěla a kastrólek přetekla! Konečně je vše spořádáno a my se můžeme pustit do slibovaného Matematica. V tomto druhém kole se zřejmě podařilo vylosovat vhodnou skupinu čísel, čemuž nasvědčuje několik součtů nad čtyřista bodů. Absolutně nejvíc bodů – 450 získal Maty. Za družinu pak více bodů získávají Vydry.

-pokračování příště-