Na nádraží jsem dorazil se zpožděním jako poslední. Zbylých šest účastníků, Infin, Mýval, Talík, Kubka, Honzík a Lupínek na mě už čekalo. Jedeme vlakem jen do Třince, odkud budeme pokračovat autobusem. Infin dal hochům na výběr z několika cílových chat, už ve vlaku vedl Ostrý, na kterém jsme se definitivně shodli i později.

 

 

 

Autobusem jedeme z Třince na zastávku Tyra – pila. Z počátku postupujeme závratnou rychlostí přibližně jeden a půl kilometru za hodinu, hážeme po sobě neustál sníh a občas se podává sandwich, jeden z nás se ocitne na zemi a ostatní si přes něj lehnou. Cestou jsme narazili na velký traktor, který stál zaparkovaný a zasněžený u cesty. Stal se oblíbenou atrakcí a konala se u něj první svačina. Zatímco hoši seděli na traktoru, Infin si spokojeně lehl do sněhu a krmil se banánem.

 

Když jsme dorazili k chatě, očekávali jsme, že bude plná lidí, ale nebylo to tak zlé. Obsadili jsme jeden stůl a většina si dala česnečku a kofolu, někteří fajnšmekři si dopřáli něco jiného. Měli jsme podezření, že u jiného stolu seděl Rybařík, nebyli jsme si však úplně jistí.

 

Krátce poté co jsme zahájili sestup jsme uhýbali těžké technice, první stroj nás docela udivil, byl to pásový buldozer ale nejspíše na dálkové ovládání, protože nikde nebylo místo pro řidiče. Druhý stroj byl sice větší ale mnohem méně zajímavý bagr řízený docela obyčejně řidičem.

 

I cestou zpět se podávalo několik sandwichů, dali jsme si záležet, aby se každý alespoň jednou ocitl úplně dole. I mě přepadli a zdolali počtem, aby mě zalehli. Cesta dolů je mnohem rychlejší, pobíháme i přesto že je na mnoha místech led a klouže nám to. Stihli jsme tak dřívější vlak, než jsme původně plánovali. Odjíždíme z Hrádku a do Karviné se vracíme kolem páté.

 

Sysel