Kaiser Franz Joseph – Klettersteig

Kaiser Franz Joseph - KlettersteigHochschwab  (Rakousko)

17. září 2012  (16. – 19.9. 2012)

Dlouho se snažím někoho přesvědčit, aby se mnou ještě na ukončení sezony zajel do Alp. Nevím už přesný počet oslovených, ale nakonec jsem zůstal s Tonckem sám. Naštěstí na poslední chvíli potvrdil svoji účast Mour a také Jóňa s Irenou.

Cíl jsem měl jasný, zdolat ferattu Kaiser Franz Josef a pokud to půjde, tak další dny ještě něco navíc.


V práci končím dříve, takže odjíždíme z Karviné s Tonckem v 11:00. V Brně na nádraží do auta nastupuje Mour. Na navigaci mám nastaven cíl – výchozí parkoviště k ferratě. Chceme si to ještě večer omrknout. Cesta uběhla bez komplikací, na parkoviště jsme dojeli kolem 18 hodiny. Koukáme na skálu před sebou a já tvrdím, že tohle nemůže být stěna s převýšením 860 m. Odhaduji to na mnohem míň, s tím, že za ní to ještě pokračuje. Naštěstí pro mne se pletu.
Přenastavuji souřadnice na náš camp. Trochu mne udivuje, že je to jen 5 km. Mělo to být 30 km. No nic, věřím technice. Vyjíždíme. Navigace nás neomylně vede do kopců a chce abych pokračoval ještě dva kilometry šotolinovou lesní cestou, kde je zákaz vjezdu. Mour mne přesvědčil abych jel… po 500 metrech to vzdávám a volám kolegovi z práce ať pošle správné souřadnice. Do 5 minut už jedeme správným směrem.
V kempu se shledáváme s Jóňou a Irčou, kteří přijeli už včera a stanují. Stan sice máme taky, ale zvolili jsme ubytování v budově (12 € os/noc). Zjišťuji jaká je to výhoda mít sebou někoho kdo umí jazyky. Mour se s barmanem vesele baví anglicky, občas se smějí. Já taky, abych vypadal jako že rozumím. Dozvídáme se, že v pokoji pro 15 osob budeme sami. Nikdo kromě nás od zítřka v kempu není. Dokonce nebude ani obsluha. Na otázku zda nám dá klíč od pokoje, chlapík bodře odvětí, že neví kde je. Ještě ho prý nikdo nechtěl. Prostě nezamykají. Večer se připravujeme na zítřejší výpravu. Mour pouští na noťasu Šimka a Grosmmana. Budíček, přes mé protesty že je to pozdě, nastaven na 8:00.
Ráno je nádherné. Je jasné, že bude celý den pěkně. Venku se potkáváme s Jóňou, který mění plán, protože Irča se dnes nějak necítí. Půjde tedy s námi na naši trasu.
Parkujeme auto a přesouváme se 15 minut k ferratě. Mezi tím, co se strojíme, nastupují do stěny dva Poláci. Třetí to hned vzdává a odchází. Na otázky horních lezců „Jurek gdzie idziesz” radím novému kamarádovi odpověď „Do dupy”. Jsem rád, že umím alepoň trochu jeden světový jazyk. Polák moji odpoveď s nadšením použije a odchází.
Přichází ještě jeden lezec po nás. Pouštíme jej před sebe. Pozoruji jeho styl a hodnotím stěnu slovy „To nevypadá tak těžce”. Po nástupu do stěny okamžitě zjišťuji svůj omyl. Dva převisy hned zpočátku dávají jasně najevo, že to dnes nebude žádná sranda.

01 - Poláci (Zibi a Sake) 02 - Kolmý začátek s převisy 03 - Obtížnost D 04 - Vše je teprve před námi 05 - Mezi 4 a 5 úsekem

Kaiser Franz Joseph – Klettersteig je rozdělen do deseti úseků. Ustoupit z ní se dá pouze po prvním. Pak už to nejde. Leda záchranáři s vrtulníkem. Celkové převýšení ferraty je úctyhodných 860 m. Časový údaj hovoří o 4 hodinách. Obtížnost je D.
Ferrata je na jižním svahu. Už na startu ze sebe sundáváme oblečení a zůstáváme jen na lehko. Doporučení z popisu uvádí minimálně 2 l tekutin.
U druhého bodu koukám na ostatní, co tomu říkají. Na všech je vidět, že si po první pasáži celkem mákli. Ale všichni jsme odhodláni jít dál.
Těsně před 3 bodem se podařilo Mourovi uvolnit spršku kamenů na mne a Jóňu. Jóňa stál bokem. Já se stihnul přitlačit na skálu. V momentě, kdy jsem byl přesvědčený, že už je po všem, zasáhl moji přilbu kámen a následně se svezl do hlavy. Myslel jsem, že je to můj konec. Bez přilby bych byl asi odepsaný. Ještě teď na hlavě cítím místo, kam jsem kámen chytil po odrazu do hlavy. Uff, bylo to štěstí.

06 - Jóňa a Antek 07 - Toncek s kamerou na přilbě 08 - Mour nás zapisuje do vrcholové knihy 09 - Tonckův první sněhulák a Mourovo napajedlo 10 - Pohled do údolí na obec Eisenerz

Pomalu zjišťuji, že se mi na rukou začínají tvořit puchýře. Než dokončím tuhle cestu až do konce, mám na rukou osm puchýřů. Dva na pravé ruce jsou do krve.
Vždy pokud to jde, dáváme si krátkou pauzu a nabíráme síly. Já si izolepou olepuji prsty, ale moc to nepomáhá. Na dalším úseku je rychle ztrácím. Na osmém bodu je vrcholová kniha. Je zde také keška. Odtud se přesouváme přes travnatou pasáž k finální partii. Toncek cestou našel čerstvý sníh. Postavil si prvního sněhuláka. Mour, kterému došlo pití neváhá a narve do petky sněhu co se dá. Tahle ledová tříšť mu vydrží až do konce na parkoviště.
Poslední 9 – 10 úsek je v podstatě kolmá stěna. Přichází to, čeho jsem se obával. Dostávám první příznaky křečí do rukou. Volám na Moura ať se kousek vrátí a podávám mu foťák a prosím aby zůstal blíž u mne. Naštěstí jsem závěr zvládl už celkem bez problémů.

11 - Závěrečný, obtížný úsek 12 - Místo, kde jsem dostal křeč do rukou 13 - Před desátým, posledním bodem 14 - Poslední místo s obtížností D 15 - Vypadá to na elektrické vedení

Na konci ferraty je ještě Nepálský můstek, který sice nikam nevede, ale na focení skvělé místo. Tak se tam vyblbujeme nejméně půl hodiny. Na otázku Moura, zda se můžu s Jóňou odepnout z jištění (kvůli skvělému záběru), Toncek propuká v smích a hned tu větu zařadil mezi poslední věty před smrtí.
Nad touto ferratou je ještě jedna, probíhá v jeskyni. Kousek po hřebeni, pak se sejde dolů do stěny a vrací se zpět nahoru. Ještě včera jsem tvrdil, že pokud vylezu France Josepha, zkusím i to. Už cestou nahoru jsem věděl, že toto je nad mé síly a schopnosti. Ke stejnému závěru došel i Toncek a myslím že i Mour a Jóňa. Ferrata se nazývá Rosslochhöhlen a její obtížnost je D/E. Což znamená převis.

16 - Dole na parkovišti máme auto (600 m n.m.) 17 - Jóňa 18 - Můžete se na chvíli odjistit? 19 - Mour 20 - Hochswabské Alpy

Po demokratickém hlasování jestli jdeme rovnou dolů, nebo ještě na vrchol vyrážíme nahoru. Cestou jdeme kolem obtížnější ferraty, kterou právě prolézají Poláci. Po krátkém bloudění přicházíme na jeden „předvrchol“, kde usuzujeme, že časově dojít až na samotný vrchol je riskantní. Dáváme raději poslední svačinu a otáčíme se k sestupu. Ten nám jde celkem dobře. Sestup, 1000 m převýšení, zvládáme za dvě hodiny. Já dostávám občas křeče do levého lýtka a prstů v botě. Mour a Toncek si nesou z hora kameny na památku. Potkáváme i pár kamzíků.
Na parkovišti se nám hodil druhý překladatel. Jóňa se svojí němčinou objednává radlera a mě free pivo. Chlapci jsou udiveni, když paní v bufetu natočí půl piva a doleje ho spritem. Mour a Toncek to ohodnotili slovy „No, zkusili jsme to…“ Mour si pak dá ještě kvasnicové, nefiltrované. Jóňa ochutnal a ohodnotil slovy „To je humr…“
Do kempu dojíždíme až za tmy. Aby toho nebylo málo, za jízdy mne do prstů na rukách chytají křeče. Projíždíme serpentinami v horách a Jóňa zezadu na mne neustále pokřikuje ať jedu kilo, tady můžeš jet normálně kilo… Později zjišťuji, že on vlastně vůbec jejich krásné Volvo neřídí, jezdí s ním jeho ženuška.
V kempu jsme opravdu úplně sami. Za sprchu se platí 1€ na 5 minut. Toncek objevil za sprchami hadici, která byla napojena na baterii. Tak jsme si namíchali potřebnou teplotu a hodili ji vrchem do sprchového boxu. Jóňa se sprchuje snad půl hodiny (když je to tak levné).
Vaříme si kuře na paprice a Mour do toho nasekal dvě uzené kuřecí stehna. Toncek při vysypávání pytlíku odkládá prázdné na zadní plotýnku. Jenže si ji před tím nedopatřením zapnul. Ještěže v kuchyňce nebyl požární hlásič.

Večer si pouštíme před spaním na noťasu Cimrmana – České nebe. Konec už nevidím…
 


Poznámky pod čarou

- Z nejobtížnějších úseků ferraty není fotodokumentace. Prostě se nedalo fotit. Nezvládal to ani Mour, kterému jsem předal fotoaparát už na první pasáži. Uvidíme jaké bude mít záběry z kamery Toncek. Ten měl kameru uprostřed své přilby.
- Doma vážím kámen, co Toncek nesl z vrcholu - 4,7 kg (blázen)
- Celkový čas našeho výstupu byl něco málo pod 5 hodin. A to jsme se hodně „flákali“, takže si myslím, 4 hodiny jsou reálný čas.
- Oficiální klasifikace D - Velmi těžké - velmi strmý skalní terén, místy kolmé partie. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a příležitostně umělými stupy ( kramle, kolíky). Místy značně exponované. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti III nebo IV. Lze doporučit pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům a horolezcům. Nezkušení by měli být jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem.
- Moje osobní hodnocení. I když to ze zápisu vypadá jako bych měl jen samé zdravotní komplikace, byl to neskutečný zážitek. Myslím, že na hraně mých schopností a fyzických sil. Pravděpodobně se na tuto ferratu už nikdy nedostanu. Naštěstí v okolí jsou ještě jiné, o něco lehčí a taky krásné ferraty.
- TOPO náčrt s instrukcemi ferraty Kaiser Franz Joseph-Klettersteig v pdf.

- Děkuji Jóňovi, Mourovi a Tonckovi za pomoc při plnění mých snů.

                                                                                                                        @ntek