Ybbstaler Alpen  (Rakousko)

18. září 2012  (16. - 19.9.2012)

Ještě večer řešíme, co podnikneme zítra. Původní záměr pro delší ferratu padnul. Možnosti jsme nakonec vybrali dvě. Ferratu Kaisergams, na které byl Jóňa už v neděli. Vzdálenost od kempu je 5 km. Druhá možnost, přidat se k Jóňovi a Irče. Ti zítra končí a rozhodli se cestou zastavit na ferratě Heli - Kraft - Klettersteig . Vzdálenost kolem 20 km od kempu.

Ráno se probouzím opět velmi brzy. Nějak nemohu poslední dny spát. Toncek i Mour spí až do osmé hodiny. Všichni jsme dobití jak psi. Vybíráme si ferratu Kaisergams. Heli - Kraft odkládáme až na zítra, při odjezdu domů.
Počasí je dnes ještě lepší než včera. Z batohu vyhazuji všechny náhradní hadry. Nechávám si jen to, co mám na sobě. Ferrata je celkem krátká a blízko kempu, takže by bylo zbytečné tahat sebou mikinu a bundu. Obtížnost Kaisergams je D, převýšení nějakých 300 m.
Loučíme se s Jóňou a Irčou a odjíždíme autem na parkoviště, které je na křižovatce u mostu přes řeku Salzu. Voda má nádhernou modrozelenou barvu. Už teď se domlouváme, že se půjdeme večer okoupat.
Kopec na který polezeme je nám okamžitě jasný. Nahoře jsou dokonce vidět nějací lidé. Mour tvrdí, že je jich moc, já říkám snad dva nebo tři lezci.
K nástupnímu místu je to asi 20 minut chůze. Nohy neskutečně po včerejšku bolí. Konečně se dostáváme k lezení. Mour mne poučil, abych používal víc přírodní chyty. Vyhnu se tak dalším puchýřům. Odhodlal jsme se, že zkusím vše slézt bez dotyku jistícího lana. Prasklé puchýře mám plné špíny a stejně se s nimi moc držet nedá. Dnes jsem si vzal celoprstové rukavice.

Po prvním těžším výstupu nás na vyhlídce čeká „nádherný“ kamzík. Plechový krasavec. Pozorujeme odtud asi 10 raftů na Salze. Začínají trasu přímo pod náma.
Ferrata má v jednom místě i lanovou dráhu pro kladku. Takové boční rameno nad propastí. Využívají to zde komerční průvodci. Pro nás (nemáme kladku) je to nepoužitelné. Toncek i Mour by to rádi vyzkoušeli. Provedli chabé pokusy se zavěšením na karabinu. Spád byl ovšem tak malý, že by mohli zůstat uprostřed lana. Poučil jsem je o fyzice a raději jsme šli dál.

Máme dost času, tak se víc kocháme, bavíme, fotíme… Taková správná pohodovka. Plánek k ferratě se nám chvílemi zdá trochu zmatený. Nedokážeme občas poznat, v kterém místě vlastně jsme. Včerejší trasa s postupnými čísly na skále byla jasnější.
Těsně pod vrcholem mám dojem, že se Toncek s někým baví. Vylezu nahoru a na odpočinkovém místě sedí snad 15 studentíků s průvodci.
V tomto místě má být i keška. Odcházíme raději na samotný vrchol. Tam je dalších pět maníků. Zjišťujeme, že jsme horní pasáž obešli opačným směrem. Nahoru si to šine další skupina. Vystupují ze skály, tam by měla být obtížnost D. Vracíme se zpět k místu, kde je keška. Rozhodujeme se pro větší svačinu. Ono se totiž sestupuje stejnou cestou, jako se jde nahoru. Než se najíme, postupně celá skupina opouští tohle místo a já mohu zdárně zalogovat svoji druhou Rakouskou kešku.

Necháváme na místě všechny věci a jdeme si prolézt ještě poslední pasáž. Jak zjišťujeme, nejobtížnější, ale asi také nejhezčí část .
Dolů to jde lépe než jsem myslel. Vše jsme zvládli všichni bez jediného dotyku jistícího lana, což mě těší. Aby nedošlo k mýlce, k lanu jsme se jistili.
Do auta jsme naházeli batohy a po přezutí valíme dolů k vodě. Nádherná řeka je také „nádherně“ ledová. Ale na umytí a osvěžení moc dobrá.

Cestou do kempu se stavujeme v obchodě. Dokoupit nějaké fazole. Mour chce platit kartou. Po třetím pokusu zkouší Mour anglickou konverzaci. Ale nepochodil. Prodavačka byla schopna jen zavolat „Hilfe! Maria.“  Ovšem schopnosti Marie končily na stejné úrovni… , platíme hotově.
Kocháme se krajinou a když Mour řekne, že neví, kde vlastně jsme, zapínám navigaci. Přejeli jsme odbočku, jsme od kempu 12 km.
V kempu nás čeká nemilé překvapení. Parkoviště plné, včetně autobusu. Vedle naší budovy obří nástup, megafon, půlečky, potlesk a jiná alotria. Bereme si jen nejnutnější věci a mizíme v budově. Domluvili jsme se s Mourem, že hned po příjezdu zaplatíme. Hledám proto peníze, ale nenacházím. Odcházím k autu, abych se podíval, zda nejsou tam.
Na parkovišti jsem nadšen, autobus je připraven i s lidma k odjezdu. Jen u auta stojí dvě osoby a načumují na naše lana v kufru. Taky se mne na něco ptají. No, určitě…, to si pokecáte. Přichází třetí paní a ptá se na angličtinu. Hlesnu jen moment a chci odejít pro Moura. Paní mi ale podává lístek, který jsem měl předtím v sáčku s eury. Okamžitě jsem pochopil, že našli mé peníze. Taktéž jsem pochopil, že je dali recepčnímu. Byl jsem schopen říct jen „danke“. V sáčku jsem měl 200 €. S pomocí Moura jsem jen požádali recepčního. Ten mi je s úsměvem podal.  Obratem platíme za pobyt. Po odchodu mi nějak neseděla cena. Mour se tedy optal. Recepční se spletl a počítal čtyři noci místo tří. Snad už byl dnes všem průserům konec.
Večer si pošmáknem na fazolích a plánujeme další den. Za tmy ještě odcházíme dolů k Salze. Obloha je plná hvězd. Ukazuji s Mourem Tonckovi souhvězdí, ale nekonec rezignuji s tím, že ten chlapec se hodí tak na nošení kamenů.

Ráno se probouzíme do deště, všechny plány rušíme. Jedeme domů - celou cestu v dešti.

…alespoň nám zbyly plány pro příště.

Poznámky pod čarou

- TOPO náčrt s instrukcemi ferraty Kaisergams - Klettersteig v pdf. (Antek, Mour, Toncek)
- TOPO náčrt s instrukcemi ferraty Heli - Kraft - Klettersteig v pdf. Cestou na tuto ferratu je třeba zaplatit mýtné na Alpen strasse 4 €.  (Irča, Jóňa)
- Osobní hodnocení. Velmi hezká ferrata s krásnými výhledy do údolí. Obtížnost sice D, stejně jako u Kaiser Franz Joseph Klettering, ale nesrovnatelně lehčí. Je to ferrata na jedno odpoledne. Prostě odpočinková záležitost.
- Salza neměla chybu, teda mohla být teplejší. Když jsem viděl ty rafťáky, hned bych jel s nima.
- I když si to nepřečtou, ale chtěl bych ještě jednou poděkovat rakouským vodákům za vrácení mých peněz, které nalezli.
- Jo a Toncek některé souhvězdí nakonec poznal...
 

                                                                                                                        @ntek