Langošová výprava na Filipku.

Původně to bylo chudé jídlo venkovanů, které se připravovalo z těsta určeného na chléb. Když se ráno pekl chléb v peci, z kousku kynutého těsta se udělal plochý bochánek, který se pekl na žhavém popelu nebo na stěně pece (maďarsky láng = plamen, odtud název lángos = „ohnivý, z plamene“).
Až později, ve 20. století, se langoš začal smažit v oleji, což ho přiblížilo dnešní podobě – měkký, nadýchaný, plackovitý pokrm s česnekem, sýrem nebo zakysanou smetanou.
Dnes se rozšířil po celé střední Evropě – kromě Maďarska ho najdeš i v Česku, na Slovensku, v Rakousku či Srbsku – často s místními obměnami.
 

Vlak ČD (Času Dost) přijíždí do Karviné se zpožděním. V Bystřici už to je 11 minut. Spolu s námi z vlaku běží více cestujících. Naštěstí autobus čeká, asi je na to zvyklý.
Už na oddílovce bylo jasné, kolik nás pojede. Na úvodní fotografii jsme všichni, i se mnou.
Podle předpovědi počasí má začít pršet v 10:00 – to je zhruba příjezd autobusu do Nýdku. Vystupujeme z autobusu, a už prší. Déšť nás doprovází až na vrchol Polední, kde si v novém přístřešku dáváme svačinu. Pro každého mám sponzorskou kavenku. Zůstalo mi jich ještě dost z Tvrze.
Dnes bodujeme hry pomocí dřevěných figurek. Čím větší figurku vlastníš, tím lepší umístění budeš mít na konci. Některé soutěže jsou skupinové – vždy dvojice proti dvojicím. Dvojice se po každé soutěži přerozdělí. Pět členů doplňuje Sysel. Mnoho soutěží je na jednotlivce.
Navíc je možné získat malinkou dřevěnou figurku – kašpárka, který chrání hlavní figuru. Při prohře nemusím obětovat svoji hlavní figurku, ale obětuji kašpárka. Rozuměj tak, že hlavní figuru neztratíš nikdy, jen si ji při prohře vyměníš se soupeřem za menší, s nižší hodnotou.
Kašpárek se většinou získal za odpověď na otázku. Například: proč nevidíme nikdy odvrácenou stranu Měsíce? To věděl jen Sysel. Ale taky otázky, kde jsme vystoupili z autobusu, jak se jmenoval generál, který má pomník na Polední, a spousta dalších.
Postupujeme dál, už bez deště. Potkáváme nějaký dívčí oddíl. Všichni nesou kámen. Úplně jsem zapomněl, že na vrcholu Polední je kromě Šnejdárkova obelisku také Mohyla české státnosti. Tak příště.

U vrcholu Loučky jsem měl v plánu hrát hry, ale louka je z větší části oplocena elektrickým ohradníkem a pasou se na ní krávy a býčci. Tam, kde ohrazeno není, je louka zaminována kravinci.
Kdysi jsme se běžně dotýkali drátů v ohradnících – taková zkouška odvahy to byla. Teď se k tomu nikdo nemá, tak nabízím kašpárka každému, kdo se dotkne ohradníku. Kromě Matěje to zkusili všichni.
Konečně chata Filipka. Obsazujeme jeden stůl uvnitř. Všichni si dají langoš a většina i kofolu.
Dvojice u stolu dostávají soutěžní předmět „Co je to?“ Až venku odpovídají. Neví nikdo. Při doplňkových otázkách konečně odpoví správně Mýval – vzorkovací ampule na odběr stolice.
Přecházíme přes vrchol Filipka, už nás čeká jen klesání až do Návsí.
Stále hledám místo, kde odehrát hru Šlechta. Hra, která se hraje v počtu lidí „co nejvíce“, je akorát. Konečně nacházíme krásnou louku. Vysvětluji pravidla a začínáme hrát – v sedmi lidech. Paradoxně to jde i v tak malém počtu. Na začátku každý stojí na pozici podle své figurky. Král je Honza. Hraje se patnáct minut. Po ukončení budeš mít figurku opět podle pozice, kde jsi skončil. Tady je kašpárek nepoužitelný. Vyhrává Osi.
Odehrajeme ještě „Kde je Kristus“ a Kohoutí zápasy.
Na nádraží v Návsí Honza potřebuje na velkou. Hodí minci do automatu, ale do WC se nedostane. Jdu se zeptat na pokladnu. Tam mi sdělují, že musí vstoupit hned, jak to pípne. Přijde mu otevřít. Tohle bych chtěl řešit v krizi – mohl bych hned použít odběrovou sadu na vzorky.

Vyhodnocujeme figurky:

1. Osi
2. Matěj
3. Kubka
4. Honza
5. Mýval

Ve vlaku hrají Kubka, Honza, Osi a Mýval nějakou multiplayerovou hru na mobilech (Clash Royale). Nevím, jestli mi to vadí, nebo ne – spíš ne…

Výprava, rodinná výprava, se mi celkem líbila. Do Karviné přijíždíme za tmy.