Výprava s cílem opéci si nějaký ten špekáček, klobásku. Vyšší cíle si tato výprava neklade.  
Anebo ano? Být v přírodě s kamarády, zahrát si nějaké hry, kochat se podzimní krajinou, to je přeci dostačující cíl. Alespoň pro mne.
Scházíme se opět v 7:30 na nádraží. Volám Infinovi, kde se toulá. Prý ještě tři minuty. Za chvíli znova telefonát, neví, snad to stihne. Skoro u nádraží Infin zjistil, že nemá boty, a tak to otočil ještě domů.
Ve vlaku probíráme ony párky. Z Infina vylezlo že nemohl najít nůž, vzal si alespoň ten svinovací. Tak to mě začalo okamžitě zajímat, asi nějaký super nůž. Při zjištění, že se jedná o lámací, nebo odlamovací nůž mne trochu zklamal.

V sámošce v Mostech je povoleno dokoupit si párek, nebo klobásu. Využije toho jen Mýval. Já si jdu koupit pečivo. Mýval u pultu hodnotí své možnosti. Paní prodavačce u pultu řekne, že chce jen jednu klobásku, bo nemá tolik peněz. Jen 200 Kč. U klobásky byla cena 187 Kč. On nepochopil, že je to za kilo, ne za kus. Tolik by nestála ani čabajka ve vánočním futrále.
Dnes jede s námi poprvé na výpravu nováček Matěj. Trochu se bojím, protože vím, že trasa bude téměř patnácti kilometrová. Většinu trasy jdeme po cyklostezce. Nemám to rád, ale tato cesta je prostě výhodnější a kratší.
První „hrou“ je poznávání stromů. Od nejmladšího určí každý postupně jeden strom, dle vlastního výběru. Jednou určený strom už nemohou další použít. Prvním kolem projdou všichni. Druhé kolo, poznej další strom, který ještě nebyl jmenovaný. Mýval našel modřín, Donut topol osiku, Talík jedli a Osi borovici.
Další hrou je hra kámen, nůžky, papír. Jen trochu upravená. Na začátku má každý své pořadové číslo – 1 až 9. Nejmladší 1 a dále podle věku. No co jsem asi dostal já na startu?
Pak nastávají souboje. Můžeš soupeřit pouze s čísly, která jsou k tobě nejblíž. Třeba číslo 3 může hrát pouze s 2 a 4. Vyhraješ-li s menším číslem, provedeš výměnu. Tak se snažíš dostat na co nejnižší číslo. Ani jsem nečekal, že to bude mít takový úspěch. Mohu se pochlubit, Z devítky jsem byl na jedničce velmi rychle a už jsem se držel jen na medailových pozicích. Posledních pět minut bylo hlášeno. V ten moment se hra zrychlila a začala mít ten správný fofr. Ještě jedno pravidlo – losovat s někým si mohl jen jednou. Podruhé si se stejným hráčem mohl hrát až po losováním s někým jiným. Stačí pokud losoval s někým jiným jen jeden z oné dvojice. Vítězí Talík. Další pořadí: 2. Infin, 3. Antek, 4. Lupínek, 5. Donut, 6. Mýval, 7. Sysel, 8. Matěj, 9. Osi
Na výpravě s námi je i Sysel. Vlastně se objevil poprvé od svého nástupu na vysokou školu v Brně. Trochu vyzvídám. Zatím je spokojený, jen ta vysokoškolská strava. Jí jen těstoviny, rýži a hořčici. Poradil jsem mu ovesné vločky. Jo to prej taky jí. Kdyby dával na táboře v kuchyni pozor, mohla být jeho strava pestřejší. V matematice jsem mu vůbec nerozuměl. Ale jinak z něj vyzařovala opravdu spokojenost, pokora a nadšení. Snad mu to vydrží.
Začínáme s nálety. Upozorňuji Donuta ať si zapne kapsu s mobilem. Mohl by jej ztratit.
Konečně se blížíme k Medvedie skale, místu, kde budeme opékat. Už jsem začínal mít hlad a navrhoval několikrát svačinovou pauzu. Prý ne, ať nám párky lépe chutnaj. Těsně u cíle sbíráme klestí a větve na oheň. Sláva, už jsme tu. Kolem ohniště jsou lavice. Mýval dokonce našel pět kovových vidliček. Já mám dvě teleskopické. Lupínek vytahuje z nožíku své křesadlo. Posílám ho do háje a vytahuji ze sáčku kousek pevného lihu. Sakryš já mám hlad, nechci tu křesat do nekonečna. Trochu mastňácké, ale nic proti ničemu. Jediný, kdo neopéká párek, je Lupínek. Na otázku, jestli mu to nechutná, odpoví, že opékal včera.
A pak vlastně ještě Talík. To, co opékal, byl nějaký sójový bob nebo něco s vysokou dávkou pilin a málo masa. Černé to bylo během dvou minut.
Nejprve jsme zde sami, vlastně i celou trasu nepotkáváme nikoho. Postupně se objevují další turisti. Skupina starších na „obřadním kamenu“ rozkládá nějakou karetní hru. Chvíli si s nimi povídám. Na otázku, co je to za zvláštní hru, se mi dostává odpovědi, že je to esoterická hra.
Raději jsem se dál neptal a stočil řeč jinam. Čekáme až oheň dostatečně dohoří, já a Lupínek obětujeme něco ze svého pití na uhašení.
Odcházíme kousek stejnou trasou a pak se stáčíme směrem k hlavnímu hřebenu. Opět cyklotrasou. Tady už je cyklistů více. Je to hlavní trasa z Kamenné chaty. Celý den jsou krásné pozorovací podmínky. Malou Fatru vidíme celkem často. Dnes jsou ale vidět v plné kráse i Tatry.
Cestou si každý z pytlíku postupně vytahuje pět písmen na dřevěné destičce. Pokud jej řekne v morseovce, může si ho nechat. Mýval z pěti jen tři. Taková ostuda. Donut neustále z pytlíku tahal „#“, nebo „?“ a na závěr „!“. Neuvěřitelné.
Z toho, co jsi získal sestav slovo, či více slov. Donut složil OHYB. Přesvědčoval mě i na slovo OHYBE. Když jsem chtěl ať to použije ve větě, kamarád to ohybe. No mě nepřesvědčil, ani neohnul. Talík složil KOFO. Musel jsem na internet, abych mu to uznal. Je to sirup do kofoly.
Konečně jsme na hlavním hřebeni. Viditelnost na všechny strany je dechberoucí.
Dávám na pařez PET láhev a připravujeme dvě airsoftové zbraně na střelbu. Colt 1911 a Glock 17. Z každé se střílí pětkrát. Nejvíce zásahů má Talík (4).
Blížíme se k poslednímu stoupání k Severce. Kolem je krásná, vysoká a suchá podzimní tráva. Skvělé místo pro poslední nálet. Skrýt se stihnou všichni.
Už jsme na sjezdovce Severka, když Donut zahlásí, že ztratil mobil. Neříkal jsem to…
Vrací se zpět hledat. Za chvíli za ním posílám Mývala. Zkouším mu volat, třeba to pomůže. Osi mě hned sdělil, že má Donut tiché vyzvánění. Odcházím za nimi, protože se dlouho nevrací. Z dáli už na mě křičí, že ho našli.
Na Skalce je povinná zastávka na kofolu. 49 Kč za půllitr, nekup to?!
Cestou dolů zvažujeme, zda zrychlit, nebo zpomalit. Vlak jezdí každou hodinu. Rozhodnuto, šlápneme do kroku a snad to vyjde. Vyšlo to. Pět minut do odjezdu a my nastupujeme do vlaku.
Ve vlaku je poslední soutěž. Roztoč malou, dřevěnou káču na mém mobilu. První Donut (28s), poslední Osi (2s).
Celkově vítězí Talík, druhý Donut a třetí Mýval s Matějem.
No a k Matějovi. Zvládl svoji první výpravu skvěle.
Ve vlaku koukám z okna a na bříze spatřím sovu. Asi dobré znamení. Kdo může říci, že viděl v přírodě sovu.

Fotografií z dnešní výpravy bude poskromnu. Byť je nádherné podzimní počasí, nějak mi to nejde. Pořád proti slunci, nebo je to zamlžené…