Tak to nám to teda vyšlo!!
Pokud dočtete report z výpravy až do konce, zjistíte, co nám vyšlo…

V časově komfortním okamžiku srazu v devět hodin se u eskalátorů v nádražní hale sešlo třináct členů oddílu. Chvilku ještě vyčkávám, zda se neobjeví ještě někdo. Není tomu tak. Vyrážím koupit jízdenky a jsem nemile překvapen cenou. Ukázalo se, že výši mýtného jsem tentokráte absolutně neodhadl správně… No, co už teď!

Ještě pár minut před plánovaným odjezdem vlaku nesvítilo na informační tabuli číslo nástupiště a koleje. Z hloučku chlapců se ozývá: „ČD – čekám dlouho – času dost – čekej dál!“ To se již ale tekuté krystaly v příslušném sloupci vytvarovaly do tvaru dvojky a my valíme na druhé nástupiště. Družinám rozdávám dvě varianty matematicko-logického testu, vypůjčeného z jednoho staršího ročníku soutěže Matematický klokan, a to ve dvou variantách – pro trojčata jednodušší, pro trojkaře náročnější. Ve vlaku obsazujeme prostor pro přepravu jízdních kol a Vydry posléze odchází přes spojovací můstek do vedlejšího vagónu.

V České Třebové se bleskově přesunujeme podchodem na vedlejší nástupiště a páskujeme se do navazujícího vlaku, který měl být již devět minut na trase. Trvá však ještě několik dalších minut, než se souprava dává do pohybu. ČD – čekám dlouho… Nicméně za „nějakou chvíli“ již vystupujeme v cílové destinaci. Vedle cyklověže dávám nástup, pár slov o výpravě, pohled na Pastýřku a vyrážíme k náměstí. Takové fajnové lavičky mezi stromy! Svačíme a přitom vyhodnocujeme „cestovní“ soutěž. Rysi získali dohromady 109 bodů, Lišákům se podařilo nasbírat 140 bodů a stačilo jim to na vítězství, Vydrám 136 bodů zajistilo druhé místo. Matyho s Kayakem posílám do informačního centra zakoupit turistické známky. Mají jich tam mnoho, ale nás zajímá jen pět z nich. Svaťa neodolal nákupnímu nutkání a koupil si lízátko. Nebýt však Čedara, asi by si ani nelízl. Nebyl totiž schopen rozbalit plastový obal!

Skrze nádvoří renesančního zámku, s nádhernými arkádami na průčelní straně i obou bočních křídlech, a zadní bránu míříme směrem k hřbitovu. Foto na kamenném mostě, přes řeku – no hádejte jakou? Přece Třebůvku! Po chvíli již stoupáme po Schodech mrtvých na hřbitov. Kluky vedu podél kostela Povýšení sv. Kříže k lapidáriu, kde jsou vystaveny kamenné náhrobní desky. Zde využívám chvilky a ptám se hochů, zda-li si vzpomenou alespoň na dvě zastávky, kterými jsme projížděli druhým vlakovým spojem. Pouze Pedrovi, Krokymu a Matymu jsem mohl odpověď uznat a získávají tak známku. K další pamětihodnosti se dostaneme podél ohradní zdi hřbitova a posléze kolem čtyř barokních kapliček, čtyřzastávkové křížové cesty. Onou pamětihodností je Kalvárie na Křížovém vrchu. Zde se chvilku kocháme, každý něčím jiným – pohledem do kraje, sochařskou výzdobou kalvárie, „lepeňákem“ či oplatkou… Další dvě známky může každý získat za nejbližší odhad počtu schodů, které jsme museli vystoupat a také za správnou odpověď na otázku „Pero jakého ptáka jsme míjeli na chodníku?“. Při odhadu počtu schodů měli nejbližší tipy Kryštof a Maty (oba se zmýlili jen o dva stupně), známku získali i Gorka, Svaťa a Kroky. Pavího ocasního pera si všimli Kayak, Kroky, Svaťa, Gorka, Čedar, Maty, E.T. a Paolo.

Do sedel! Vyrážíme k Pastýřce! Uličkami mezi rodinnými domky i zkratkou z travnatého svahu sestupujeme k rozsáhlému areálu Vyšší odborné školy Ministerstva obrany. U vstupu nás zaujaly reliéfní palcáty nad hlavním vstupem do budovy a zejména bitevník L39 – Albatros. Bezprostředně za areálem školy se napojujeme na cyklostezku „Peklo“. Po ní lehce stoupáme až ke studánce V Pekle. Po levé i pravé straně jsou patrné stezky singletracků pro horská kola, občas zahlédneme i bajkery. U studánky (neboť odpočívka kousek dál je obsazená) si dáváme pauzu. Tuto pauzu, kromě lehkého občerstvení, vyplňuje soutěž o to, která družina si zapamatuje více z textu „Prosba lesa“. Měl jsem trošku obavu, že všechny tři družiny přednesou prosbu celou, ale tyto obavy se ukázaly jako liché. Lišáci s 53 správnými slovy totálně převálcovali Obě zbývající družiny (Vydry 24 slov, Rysi jen 14!). Začíná se na obloze tvořit „azuro“! Paráda!

K rozhledně Pastýřka, která se vypíná na kopci s názvem Nad Boršovem, nám cesta netrvá nijak dlouho. Kupodivu na vrcholu nikdo není. Využíváme zdejšího přístřešku k luštění hebrejského písma v rámci Radistické olympiády. Se zprávou „Třeba mají na špičce smrku rozhlednu.“ si v časovém limitu poradili všichni, a to v tomto pořadí: 1. Gorka, 2. Kroky, 3. Pedro, 4. Maty, 5. Čedar, 6. Sevak, 7. Paolo, 8. E.T., 9. Buben, 10. Vincek, 11. Kayak, 12. Kryštof a 13. Svaťa.  

V další soutěži již hraje hlavní roli rozhledna. Jedná se o štafetový výběh nahoru, zamávání u zábradlí a seběhnutí dolů. Současně tři nejrychlejší trojkaři a tři nejrychlejší trojčata získají známku. Začínají Lišáci, kteří se všemi čtyřmi časy dostávají pod hranici dvou minut – Kayak 1:13, Sevak 1:57, Kroky 1:26 a Gorka 1:20. V průměru tedy 1:29,25. Následují Vydry. Buben se zasekl těsně nad polovinou. Poté musí sestoupit. Zřejmě rozhozen z výkonu ještě dole nabral hlavou jeden ze schodů! U nich průměrný čas zachraňují Pedro a Maty – Kryštof 2:16, E.T. 2:49, Pedro 1:03, Maty 1:07. Průměrný čas 1:49,5. K rozhledně se sjeli cyklisté a došli turisté. Rysy tedy zatím odvolávám a svůj závod poběží až za chvíli. Je krásně, doslova tričková teplota. Tedy, pokud zrovna nefouká!

Další soutěží je signalizace. Probíhá tak, že se v družině vysílající postupně střídají a vysílají každý vždy jedno slovo zprávy „Pastýřka je dřevěná věž s ocelovým vřetenovým schodištěm s 220 schody a železobetonovými základy. Výška rozhledny je 27 metrů, vyhlídková plošina je v 22 metrech. Nebýt Kayaka, jenž s morseovkou dlouhodobě bojuje, patrně by vyhráli Lišáci. Ale nakonec jsem se rozhodl je suspendovat na třetí místo. Vítězství tak spadlo do klína Vydrám, vysílajícím Kryštofovými signálkami, a druhé místo patří Rysům. Své batohy si poté ukládáme ze zadní strany přístřešku, neboť tento využívá rodinka, která si sem přišla opéct uzeninu.

Uvolnila se rozhledna a tak ke svému závodu mohou nastoupit Rysi. Svými časy se probojovali na druhé místo. K mému překvapení i oni všichni stlačili své časy pod dvě minuty – Paolo 1:44, Vincek 1:53, Svaťa 1:20 a Čedar 1:45. V průměru na jednoho výkon vychází na 1:40,25. Kayak nabral hlavou ocelový prut zavětrování a jelikož mu nezhaslo, muselo se mu jistě rozsvítit!

V průběhu závodního snažení Rysů jsem v okolí schoval pro každou družinu devět kartiček, které museli jednotliví hoši štafetově najít, sestavit z nich obrazec a následně spočítat, kolik se na něm nachází trojúhelníků. Tuto soutěž jsem chtěl původně odehrát v jiném prostoru, ovšem tento byl potřísněn odskočivším si Paolem. Správný počat trojúhelníků jako první odevzdali Lišáci, těsně následovaní Vydrami. Rysům jsem musel při počítání napovědět.

Čas se nachýlil a musíme vyrazit. Opět po cyklostezce sestupujeme směrem k Moravské Třebové. Cestou jsem úplně zapomněl, že jsem měl v plánu se zastavit u Jahnova kamene. Vracet se již nebudeme. Alespoň příště, bude-li nějaké příště, máme jeden cíl v záloze. Pohodovou chůzí se přesunujeme až na nádraží. Zde je vtipně výpravní budova od půl třetí uzavřena. Nastupujeme do soupravy a po chvíli slyšíme hlášení „Tento spoj není obsluhován. Vámi předem zakoupené jízdenky si označte ve strojku.“ Ha! Žádnou dopředu zakoupenou jízdenku nemáme. Zkouším automat ve vlaku, ovšem v něm lze zaplatit pouze prostřednictvím In-karty ČD. Nakonec se ukázalo, že spoj je obsloužen a paní průvodčí nám může vystavit jízdenku.

V České Třebové, opět podchodem, přecházíme na správné nástupiště. Během několika minut se spustil takový lijavec a vichr, že na nástupiště prší současně z obou stran! Kdyby se tento rozmar přírody přihnal o něco dřív, byli bychom dozajista zcela „durch“! Tak to nám to teda vyšlo!!
Vlak od Prahy je narvaný, musíme stát v chodbičce, ale to pro nás není problém!
Ještě následující den v neděli je pěkně, ale již v noci z neděle na pondělí teplota razantně klesla, v noci na mínusové teploty, přes den jen slabě nad a dokonce napadla i vrstva sněhu! Tak to nám to teda vyšlo!!