Na nádraží Olomouc město, tedy u klubovny, se nás sešlo poměrně dost. Vlastně kromě Kayaka a Nikiho všichni. Štěpánovi se udělalo nějak ouzko, popotahuje a nechce s námi jet, respektive se nechce rozloučit s rodiči. Nakonec jsme se dohodli, že to zkusí a v případě potřeby zavoláme jeho tatínkovi a ten by si ho někde vyzvedl. A dobře jsme udělali, protože Štěpa byl po celou výpravu naprosto v pohodě!

Nastupujeme tedy do Regionovy, dokonce si i většina kluků sedá. Panu průvodčímu zabralo dvě zastávky, než z jeho příručního strojku “vylezl” patřičný cestovní doklad. Skoro to vypadalo jako by hrál nějakou digitální hru. Ale byl vstřícný, hledal nejlevnější variantu…

V Senici na Hané rychle přestupujeme do přistavené soupravy a hned na další zastávce se sypeme z vagonu ven. Je krásně. Dávám nástup a hned je tu první soutěž - vypsat co nejvíce zastávek, kde vlak během jízdy zastavil. Rysi i Vydry napsali téměř všechny, Lišákům jich pár chybělo.

Z nádraží vyrážíme směrem k Náměšťskému zámku. V mírném stoupání alejí z lip malolistých, vedoucích v zámku, se mne několik hochů postupně ptá, jestli můžou jít čůrat. Karamba, proč se mě na to ptáte? Přece si nevezmu na triko zakázat vám to. To byste pak šli v rozkroku řádně zpoceni, a to by nebylo dobré…

Oplocení okolo zámku elegantně tvoří půdorys téměř dokonalého kruhu. A nám poslouží jako vymezení trasy pro soutěž s názvem Indiánský posel. Jednotliví chlapci musí předat svému kamarádovi zprávu: “Postavíme sněhuláka, který v noci nehuláká, který děti nebije, nekouří a nepije!” Je na místě dodat, že se jedná o jednu z humorných básní olomouckého folkového zpěváka Karla Plíhala. Zřejmě nejpřesnější zprávu přenesli poslové Rysů a tím pádem získávají tři body. Dva body za druhé místo putují k Vydrám.

Přesouváme se na ruiny starého středověkého náměšťského hradu. Zde nejprve hoši tipují, co za tři pány představují tři sochy vytesány ze dřeva. Znázorňují českého krále Jana Lucemburského, rychtáře a kněze.

Poté všichni procházíme zříceninu, rekognoskujeme terén a vymezujeme hrací území, ve kterém budou rozházeny lístečky, jež po nalezení a správném zapsání vytvoří zprávu. Tou je zpráva „Že nedostanete v životě vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí“. Jako první správný text na záznamovém archu odevzdávají Rysi, těsně následování Vydrami. Lišákům se dnes nějak nedaří… Sběr lístků probíhá již tradičně soutěží o známky. Zkrátka, kdo jich donese nejvíc, získávají známku. Dnes je ovšem soutěž zpestřena doplňujícími pravidly. Za měkké “i” je dvojnásobek bodů. Známku si vybojovali Frenky, Gorka a Mlčoch.

Opouštíme ruiny hradu a máme namířeno k Beňovské skále. Cestou míjíme po pravé ruce amfiteátr, který je vyhlášený díky hudebnímu festivalu Zahrada, který se zde v minulosti pravidelně konával. Po levé ruce je krásně posečená louka, na které o něco později vytýčíme trasu zářijového závodu DOD, džungli. Nějaký kilometřík a půl nám rychle utekl. Jsme na krásném místě na koruně Beňovské skály. Dole se nachází ohniště, lavička a, světe div se, kroksy! Zde svačíme a postupně se věnujeme průzkumu skály. Dokonce i Kovy, jenž o sobě prohlásil, že “má závrať i na židli”, se odvážil vylézt i na širokou skalní římsu i na vrchol skály.

Čas, než všichni dojedí svačinky, které jim připravily maminky, vyplňuje malý testík všeobecných znalostí. Z třinácti otázek a tudíž třinácti možných bodů, získali nejvíce Rysi. Druhé místo patří Vydrám. Jó, Lišákům se dnes nějak nedaří…

Vracíme se na louku nad amfiteátrem, vytyčujeme trasu Džungle a po chvíli může první závod Dlouhodobého oddílového desetiboje započít. Každý má k dispozici dva soutěžní pokusy. O pořadí rozhoduje, samosebou ten lepší čas. Pouze v případě shodného lepšího času by o pořadí rozhodoval ten horší. A už to odsejpá, už se závodí! S nástrahami džungle se hoši vypořádali takto: 1. Sky 0:22, 2. Gorka 0:28, 3. Frenky 0:29, 4. Maty 0:30, 5. Mlčoch 0:31, 6. Pedro 0:34, 7. Simon 0:35, 8. Kovy 0:36, 9. Sevak 0:38, 10. Marek 0:40, 11. Kroky 0:42, 12. Kryštof 0:49, 13. Čedar 0:51, 14. Theo 0:52, 15. Štěpán 0:54, 16. Ondra 1:08.

Následuje Gonio jednotlivců. Kdo poslepu najde vysílač, který se v pravidelných časových intervalech hlásí krátkým hvizdem píšťalky? V několika kolech je nejrychlejším hochům rozdáno dost známek. Konkrétní zisky jsou: Po dvou známkách mají Frenky, Maty, Gorka a Sky, jednu známku mají Simon, Kovy, Kroky, Pedro, Sevak, Kryštof, Marek, Mlčoch a Čedar.

Balíme se, abychom se posunuli o pár desítek metrů níže, na pódium amfiteátru. Kluci blbnou na příhradové konstrukci. Ano, nebojte, i fotka bude! Pedro se zavěsil na vodorovnou příčel a vystřihnul deset shybů! Prý se dnes říká přítahy…

Následující chvíle jsou věnovány nácviku šesti uzlů a kombinovanému uzlování. Naprostou katastrofu přineslo počínání družiny Lišáků, když se jim ve všech třech pokusech lasa rozvázala. Jó, Lišákům se dnes nějak nedaří… Uzlaři Vyder nakonec “utrpěli” vítězství, když posledním pokusem (po dvou neúspěšných) s přehledem a výrazným náskokem dvaceti čtyř vteřin porazili Rysy. Dosáhli času 1:06. Ti, což je chvályhodné, měli dva kompletní: úspěšné pokusy.

Přesouváme se na travnatý “ochoz” nad hledištěm a několikrát se zde pokoušíme rozmotat svá těla v Rubikově hře. To se má tak - všichni poslepu nahmatají cizí ruku a chytnou se jí. Když se všichni takto spojí, otevřou oči a snaží se vzniklý propletenec rozmotat. Někdy se to povede, ale někdy také ne. I dnes tomu tak bylo…

No, a to už je pro dnešek vše. Cesta z městyse do města proběhla zdárně a minutku před půl pátou po poledni se na nádraží u klubovny loučíme.