Pátek, 24. října 2025

Nějak jsem si popletl dobu prázdnin. Vsugeroval jsem si, že je vysvědčení a hoši mají volno už v pátek. V říjnu je škola teprve dva měsíce, což mi v mé úvaze vůbec nevadilo. O volné středě jsem také nevěděl, když jsem výpravu plánoval. V kalendáriu byla výprava avizovaná už od září, nikdo si toho nevšimnul, nikdo neupozornil.
I tak se to začalo komplikovat. Infin mohl v pátek vyjet až v 19:30. Zkoušel jsem sehnat „náhradníky“ Šamota a Meďáka, zda by nejeli na jeden den a noc. Prvotní zájem vyšuměl do ztracena.
Protože je v pátek škola, sonduji, kdo by se mnou mohl ráno. První se přihlásil Lupen, po něm Osi a nakonec i Kubka s Honzou. Super, vyjíždíme v devět ráno.
Musíme se zastavit v Olomouci za Kassou pro baterku. Hlasujeme, zda si odskočíme na oběd do McDonaldu. Vlastně nebylo o čem hlasovat, všichni chtěli. V objednávání online na displeji jsem byl mezi hochy asi nejhorší. Morseovku sice neumí, ale tuto zkoušku by splnili levou zadní.
V Mohelnici kupujeme potraviny. Nějaký základ už vezu z domu, ale dost toho ještě chybí. Pak už můžeme konečně na Tvrz.

Začínáme úklidem Tvrze a tříděním potravin. Zprovozňujeme inženýrské sítě – vodu, teplo a elektřinu. Když máme hotovo, testujeme airsoftové zbraně. Po nezbytném bezpečnostním školení zkoušíme, které zbraně opravdu dobře střílí. Hrajeme deskové hry a čekáme na druhou polovinu oddílu. Přijíždí po 22. hodině. Jedou pozdě, ale stejně se museli zastavit v mekáči. Přivítáme se, hoši se zabydlí, provedeme první brífink a po odehrání pár deskových her jdeme spát. Ještě pro upřesnění – druhé auto: Infin, Mýval, Talík a Pieči.
V noci mě i Infina probudil nováček Pieči. Je mu prý nějak divně, asi má zimnici, nemůže spát a je mu zle. Nám je taky divně, neboť nás oba vyděsil. Nabízím mu, ať si přinese spacák a jde spát dolů. Je zde podstatně tepleji. Odmítnul, prý ještě zkusí usnout nahoře.

Sobota, 25. října 2025 – Podzimní rodeo a airsoft

Ráno už mám palačinky z poloviny hotové, když přichází Pieči. Je na něm znát nevyspání a také nemoc. Kucká a soplí skoro pořád. Podle mne na výpravu vůbec neměl jet, ale co už. Domů ho nepovezu. Na druhou stranu, nováček a po jediné oddílovce se sám přihlásí na pětidenní výpravu. Kromě té nemoci to zvládnul velmi dobře.
Budí se postupně i ostatní, včetně Infina, který dosmaží druhou polovinu palačinek. Po úklidu a doplnění zásoby dřeva rozehráváme rodeo. Zkusili jsme upravit družiny, aby to bylo trochu konkurenčně schopné. Navíc jsme v lichém počtu a jeden mrzák má zlomenou ruku. Vytvořte z toho něco. Rysi – Kubka, Pieči; Lišáci – Osi, Talík a Lupen; Vydry – Mýval, Honza.
Soutěže začínají standardně – souboj jezdců, kovbojské přetahy. Při každé soutěži musím vysvětlovat kompletně pravidla. Občas i zkusíme kousek odehrát. Je to kvůli Piečimu, neboť ještě nic z těchto soutěží nehrál.
Odehrajeme ještě několik her do rodea a protože se bojím zhoršení počasí, přecházíme na airsoft. Nejprve osvětluji pro všechny znova bezpečnost a pak způsob hraní.
1. varianta – čtyři proti čtyřem. Doplňuji stav členů o Infina. Jelikož se hraje jen pro zábavu, nevedl jsem si žádnou tabulku a vlastně ani nevím, kdo s kým hrál. Třeba to někdo doplní pod článkem. Odehrajeme několik her a jdeme na další scénář.

2. varianta – každý proti každému. Hraje se bez přestávky. Hřbitov je „na židli“. Kdo je střelený, odchází na hřbitov. Později nechávám na hřbitově vždy dva hráče. K této hře byla nejblíže asi reklama na Plzeň: „Tak zase mrtvá…“ Ale kde jinde nabít bezpečně svoji zbraň, než na hřbitově.

3. varianta – Ochraňujte krále. Oddíl dělíme na tři skupiny. Jednu tvoří asi nejlepší hráči – Infin a Honza. Další dvě jsou po třech. V území je ukryt král. Kdo jej získá, má bod. Musí jej chránit (mohou ho přemisťovat). V momentě, kdy krále nikdo nechrání, může ho zvednout nad hlavu kdokoliv jiný a jeho skupina získává bod a automaticky chrání krále. Opět bez evidence, kdo byl nejlepší. Nejlepší byl ten, kdo si dobře zahrál.

Hrajeme celkově něco přes dvě hodiny. Po celou dobu měly hry spád, bylo vidět i nějakou taktiku a bojovnost. Nesetkal jsem se ani jednou s hádkami typu „já jsem nedostal, já jsem tě trefil“. Snad nejhůře hrál Pieči. Chvílemi chodil po hřišti jako Robokop – natažená paže, vzpřímené tělo a chůze směrem k protivníkovi. Skvělý terč. Také jsem zaznamenal při hře „Ochraňuj krále“, když Lupen na Piečiho několikrát zvolal: „Já jsem s tebou, nestřílej na mě…!“
Ale já byl jen válečný fotograf, jak jste si zahráli, byste měli napsat vy.
Na oběd je plánováno rizoto. Vaří Infin s dobrovolníky. Já řežu venku dřevo, něco i nasekáme. Pomáhá mi Osi, Lupen a Honza.
Ve Tvrzi hrajeme pár soutěží do rodea. Mimo jiné i rébusovou hádanku, kam půjdeme zítra na výpravu.
Večer je věnován deskovým hrám. Při nich začínám s přípravou hot-dogů. Nadchlo mě to, když jsem viděl fotky olomoučáků z jejich výpravy na Tvrz. Pomáhá mi Infin. Ten už předem avizoval malé množství. Dva hot-dogy, to se nenají. Nakoupeno celkem dvacet porcí, je nás devět. Zůstávají nám dva kousky navíc. Všichni jsou ze dvou tak „nažraní“, že je nikdo nechce. Pracně je rozdáváme.
Piečimu dávám během dne jeden coldrex. Nejprve jej odmítá, ale evidentně mu trochu pomohl. I když jeho stav je tak na lůžko. Bohužel se mezi námi pohybuje celou výpravu, což jsem naštěstí odnesl jen já a Lupen.
Jdeme spát kolem půlnoci.

Neděle, 26. října 2025 – Jahodová hora

Ano, správné řešení rébusu bylo Jahodová hora. Ráno, než někdo vstane, mám skoro všechny palačinky hotové. Každá družina obdrží jeden LOAP batoh a do něj si nachystá svačinu, lasa a šátky. Pití všichni odmítli, což mi nevadilo. Není to celodenní výprava.
Přesouváme se auty do Svojanova. Po zaparkování a přesunu k prvním loukám vysvětluji pravidla k stromům a k ptačím budkám.
Stromy – každý obdržel prvotní žeton. Pokud budeš vědět další strom, získáš žeton. Když nevíš, žeton vracíš. Vše vysvětluji pod větším stromem, na kterém je posed. Třešni nikdo nepoznal, a tak žeton ztrácí všichni a jsou na nule.
Ptačí budky – kdo uvidí ptačí budku a zahlásí jako první, má bod. Nesmí být ode mě dál než deset kroků. Nejlépe si vedl Honza a Lupen. Třeba Talík, který má nosit brýle na dálku a nenosí je, byl úplně marný. To by musely být budky jak autobusová zastávka.
Trasa na Jahodovou horu je pohodová, vlastně po celou dobu jdeme po vrstevnici. I závěrečné stoupání na Jahodovou horu je spíše rovinka. Cestou bylo několik náletů, jen tak pro radost. Bez hodnocení.
Před vrcholem je soutěž do rodea – slalom. Slalomový běh mezi borovicemi. Na vrcholu je krásný javor mléč, výborný pro šplh na strom.
Začíná zde hodně foukat, proto se raději přesouváme na rozcestí, kde jsou vhodné klády na sezení. Tady posvačíme banány a někteří i fasované kavenky. Krabici kavenek nám daroval otec Matěje. Tak děkujeme.
Jediný, kdo je vhodně oblečený na výpravu, je asi Lupen – mikina, bunda, čepice. Ostatní to lehce podcenili. Nejvíce asi nemocný Pieči – jen triko a tenká mikina.
Prostě mě neposloucháte, když něco říkám. Ale to si budu stěžovat asi vícekrát.
Vracíme se stejnou trasou. V jednom místě z horizontální trasy přecházíme do lesa na vertikální trasu, abychom se dostali na další horizontální cestu nad námi. Ta vede na horní svojanovské louky nad táborem. Na stezce nečekaně zmokneme. Takový kratší vydatnější déšť. Ti, co měli jen mikiny, moc nadšení nebyli.
Přicházíme na louky. Nad námi téměř modro. Déšť na nás spadnul z jediného mráčku. Původně jsem to už nechtěl zdržovat a přesunout se co nejrychleji k autům, ale když je najednou tak krásně, odehrajeme ještě dvě hry do rodea.
Štafetový běh – ten ale zkomplikuji brýlemi, které vše obrací. Protože mám pro každou družinu jedny, mohou startovat všechny družiny najednou.
Druhý závod jsou liščí ocásky. Pro velký zájem hrajeme dvakrát. Boduje se samozřejmě jen první hra.
Hoši louky nad táborem poznávají, vzpomněli si na rakety z tábora Sedmi střech (2021). Kdyby seběhli z kopce, byli by v táboře dříve, než to objedeme auty.
Na Tvrzi se Infin opět ujímá kuchyně. Dnes jsou to špagety s masovou konzervou a ajvarem. Většinou to děláme s mletým masem. Bál jsem se skladovat tak dlouho mleté maso, a proto jsem zvolil raději konzervy. Po otevření konzerv Infin zjišťuje kvalitu. I já jsem dostal jeden krajíc s masem a cibulí. Herdek, dobré to bylo. Jedna konzerva padla na testy (bylo jich dost).
Venku mezitím chystám s Osim, Mývalem a Lupenem střelnici pro plynové pistole. Soutěž bude do rodea. Střílet se bude do plechové roury, umístěné na lavici. Stanovišť je sedm a jsou od sebe do vějíře rozmístěny, zhruba pět metrů vždy dál od cíle. Střílí se pravidelně (podle věku), a pokud trefíš, přesuneš se na další stanoviště. Když netrefíš, zůstáváš na místě. První byl Honza, druhý Kubka.
Po odstřílení a obědě začínáme chystat saunu. Jde to snadno. Stačí jen otevřít saunu, připravit lavici venku, rošt ke sprše, zprovoznit sprchu hadicí a čerpadlem od potoka až k sauně, nasadit teploměr a zatopit. Vše provedeno během krátkého času. To je luxus.
Mýval ostatním navrhoval, že by se mohli zaběhnout opláchnout na propustek a pak rychle do sauny. Naštěstí to ostatní vyhodnotili stejně jako já. Od sauny k propustku to bude tak 300 až 400 metrů a zpět. To se určitě vyplatí.
Sedím ve Tvrzi a popíjím kafe. Kde jsou ti saunéři, už se chystají? Ne, oni už jsou prý v sauně. Nevěřím svým uším, vždyť tam teď zatopili. Jdu se tam podívat a opravdu – všech pět hambatých tam sedí. Vždyť na teploměru máte 13°C. Nahřáto bude tak do hodinky. Musel jsem je vyhnat do Tvrze. A tak s těmi hambatými pitomci sedíme ve Tvrzi u kamen, občas se někdo skočí mrknout, jaká je aktuální teplota. Konečně se blíží teplota ke 100°C. Pak už to prý bylo perfektní. Infin se mnou do sauny nechtěl, a tak jsem přišel já zkrátka.
Večer končí deskovkami, spát odcházíme dřív.

Pondělí, 27. října 2025 – Výprava do Kubíčkova lomu

Ráno je na snídani makovec a kakao. Všichni dlouho vyspávají, a tak stihnu nachystat všechno sám. Nikdo nevstává, musím vyhlásit budíček. To se na Tvrzi moc často nestává.
Přijíždí Bubák. Na výpravu pojede s námi. Předpokládá se déšť, dnes to hoši s oblečením nepodcenili.
Zaparkujeme na malém plácku u výchozího místa ve Starém Maletíně. U auta Infin začíná rozdávat přilby. Kdyby mě alespoň ten Infin poslouchal. Přilby měly být do jeskyně Podkova, ale až se budeme vracet z této výpravy. Navíc měl přilby nést v batohu všechny on.
Vyrážíme, k prvnímu zastavení u studánky je to asi kilometr. Začíná pršet. U studánky je vybudováno veřejné bludiště. Mám v plánu jej zařadit do rodea. Než proběhne bludištěm poslední, už prší celkem vydatně. Schováváme se chvíli v přístřešku u bludiště.
Odehrajeme do rodea ještě kámen, nůžky, papír, a protože radar nehlásí žádné zlepšení, odcházíme. Kubíčkův lom je odtud už jen 700 metrů, byla by škoda jej nenavštívit. Prohlédneme si lom, vyfotíme pár fotek a frčíme zpět k autům. Nemá smysl zdržovat se a nemá smysl ani přesun do jeskyně Podkova v Mladeči. Všichni jsme slušně promočení. Musíme se jen zastavit v Mohelnici nakoupit potraviny na dnešní oběd.
K obědovečeři je plánován kuřecí řízek s bramborovým salátem. Na snídani by měla být hrachová polévka s krutonky. Řízek a salát dělá Infin s partou, já s Bubákem uvaříme jen polévku. Kdo nevaří, stihne po nějakých pomocných pracích i deskové hry. Řízek i salát se povedl.
Před večerkou odjíždí Bubák.

Úterý, 28. října 2025 – Odjezd domů

Během výpravy mi Infin oznámil, že musí být doma už ve tři hodiny. Má nějakou firemní online konferenci. Vlastně nejlépe ještě dříve, musí něco dodělat. A tak po snídani začínáme balit a uklízet. Oběd nemá smysl. Vlastně se pětidenní výprava smrkla na třídenní. Někteří přijeli v pátek před půlnocí a odjeli v neděli před obědem.
Vyhodnocení Podzimního rodea – viz tabulka. 


Celkové hodnocení, na to si skoro netroufám. Několikrát jsem na výpravě vybouchnul. Poslední večer jsem částečně rezignoval, šlehlo mi v zádech a měl jsem pocit, že na mě něco leze. Ale nejspíš to byla jen slabší deprese z celkového dojmu výpravy. Kromě jeskyně Podkova jsme vše stihli podle mého plánu, tak nač si to kazit.
Nebudu hodnotit, jen bych se opakoval. Nic se nezmění, nezlepší a já se z té deprese nějak zase vyhrabu. Snad…

Přesto věřím, podle díků na WhatsAppu, že se vám výprava líbila.