21. října 2023

Přijíždíme s Danou na Tvrz. Vždy trnu, jestli Tvrz není vykradená, nebo spadnutý strom přes střechu. S Tvrzí není naštěstí nic, ale pohled na táborovou louku mi vyrazil dech. Celá je zrytá divokými prasaty. A když píši celá, znamená to celá. V celé šířce a od lesa až po gingo. Okamžitě je mi jasné, že pokud s loukou nic neuděláme, nedá se zde tábořit, ani hrát jakékoliv sportovní hry. Mám z toho těžkou depku. Svině jedny…
Rozjíždí se diskuse, co s tím budeme dělat.

20. dubna 2024
Při oslavách mých narozenin vidí zkázu i další. Spoléhám na Maroše, Ursuse, Kassu, že přijdou s dobrým nápadem, nebo řešením. Nic kloudného nás nenapadá. Jen jsme přesvědčeni o nutnosti sehnat někoho místního s těžkou technikou. Mountfield kultivátor by byl k ničemu. Motyky, tak jedině s čínskou armádou.
Pozval jsem také Lenku, ředitelku z bývalé lesní školky. Přeci jen ona nějaké kontakty v okolí má. Slíbila, že se poptá a nějakého traktoristu snad sežene.

3. – 8. května 2024
Jsme na Tvrzi na oddílové pětidenní výpravě. Lenka nás odkázala na Ondru, majitele pozemku. Ten zná nějaké zemědělce a ví o našem problému. S Infinem k němu jedu a rozbíhá se debata a následně telefonáty. První telefonát neúspěšný. Borec s traktorem a bránami by mohl nejdříve za tři týdny, ale dal Ondrovi informaci na dalšího z Vranové Lhoty. Jenže ten byl nedostupný. Později nám Ondra poslal kontakt s tím, že se máme s ním domluvit.
Odpoledne už do Vranové Lhoty odjíždím s Bubákem. Lukáš Hederich odložil svářečku a probral s námi možnosti. Protože už na pozemku byl, navrhl jediné možné řešení. Hluboká orba, nechat pár dnů sednout a pak pojezdit kultivátorem. Konečně, sedm měsíců po zjištění, máme někoho, kdo nám pomůže.
Infin vytahuje starou sekačku a chce posekat trávu alespoň tam, kde to jde. Nejprve je třeba odstranit pojezd. Lépe řečeno kryt pojezdu a samotný řemen. Vše už bylo zničené a zasahovalo do točícího se nože. Infin pak statečně seká před Tvrzí prostor, velikosti tenisového kurtu. Jde to ztuha. Přemýšlím, že ho po čase vystřídám. Jenže sekačka už toho měla dost a rozhodla se pro definitivní konec. Prasklo šasi, a to už ani stříbrná páska nespraví. Ano, naše nejmilejší a nejstarší sekačka je kaput. Co ta už s námi zažila. Vlastně ani nevím, z kterého byla roku. Jen si pamatuji, když s ní Kassa ve vysoké trávě najel na lívanečník. Zvesela mi jej pak ukazoval se slovy: „Hele, kaplanova turbína.“ Tato překvapení, včetně větví a kamenů, nám nechávala v trávě lesní školka.
Na této brigádě alespoň slavnostně vyměníme dveře v dřevníku za nové.

11. května 2024
Přichází fotografie od Lukáše. Hluboká orba provedena. Další úprava pozemku přislíbena na 18. května.

18. – 19. května 2024
Přesouvám se s rodinou (Dana, Terka a Edík) z lázní v Teplicích, na Tvrz. Má pršet, navíc Lukáš napsal, že to dnes asi časově nestihne. Tak uvidíme.
V Tvrzi, na dně zeleného kyblíku nalézám netopýra. Eda je z něj úplně u vytržení, takhle netopýra z blízka ještě neviděl. Dokonce si ho troufnul i pohladit. Ženy usoudily, že netopýr je v posledním tažení, a tak se rozhodly, že se jej pokusí zachránit. Tereza vyguglila informaci o podávání oslazené vody, později zjistily, že nejlépe oslazená káva. Když už začaly shánět pinzetu na chytání hmyzu, pojal jsem podezření, že tu někomu hrabe. Netopýr nabízený hmyz nechtěl. K večeru uraženě odletěl.
Už při příjezdu mi volá Lukáš. Odpadla mu nějaká práce a mohl by s traktorem přijet. Super.
Když jsem viděl tu hlubokou orbu, napadlo mě, že pokud by to zůstalo tak, je to horší než od těch prasat.
Konečně přijíždí Lukáš s červeným Zetorem a hned začíná kroužit. Objel asi pět koleček a já měl pocit, že se nic neděje. Pole je pořád stejné. Snad po hodině, nebo dvou, začíná být znát nějaký výsledek. Půda se začíná scelovat a konečně se na to dá dívat. Největší radost má opět Eda. Prohlídka traktoru a jízda poslední tři kola. Co víc si mohl přát? Jedu samozřejmě taky. Myslel jsem, že to z nás vytřese duši, a to už jsme jezdili po srovnané půdě. Jaká musela být ta první kola si nedokážu ani představit.
Hodím ještě řeč s Lukášem. Radí nám, ať vybereme drny, které prostě nejde zaorat ani zaválcovat. Na to, jaké jsem měl z toho nervy a deprésy, nás to ani nestálo moc peněz.
V podstatě mi spadl kámen ze srdce a teď budeme jen čekat, jestli se louka stihne zazelenat, nebo bude tábor na blátě.
Už během úpravy pozemku chodím po hlíně a vybírám větve, kořeny a hlavně kameny. Kamenů jsou desítky kýblů. Většina skončí v potoce, některé nechávám u paty stromů s tím, že se odnosí později. Pomáhá mi Eda. Pokaždé, když řeknu: „Támhle je velký kámen.“ Eda odpoví: „Nech to na mě.“
Přijíždí Petr Holas. Byli jsme předem domluveni na předání nějakých TTT a oddílového materiálu, když je takový fanda a sběratel. Přivezl mi na oplátku ukázat originály od Marko Čermáka a dalších ilustrátorů.
Prší. Po dešti jdeme ještě na krátkou procházku a cestou nacházíme postupně osm mloků. Edovi mloka slibuji od počátku, co na Tvrz jezdí a teprve dnes se zadařilo.
Moc hezký a optimistický víkend to byl.

25. – 26. května 2024
Další pracovní víkend na Tvrzi. Jedeme rodinná osádka, Dana, Toncek, Eda.
Potkáváme se zde s Lálou a její kamarádkou. Protože se blíží déšť, obě rády přijmou přístřeší a čekají až se to přežene. Jdou z Nectavy do Loštic. Slušná trasa.
Ráno přijíždí Bubák. Jsem s ním domluven na převozu bubnové sekačky od švéda, z mlýna. Je tam uložena přes zimu, aby nám ji na Tvrzi neukradli. Švéd Nils ji na oplátku může používat dle libosti.
Sekačka do Octávie vlezla, trochu koukaly madla, ale na ten krátký převoz to stačilo. Když jsme ji vezli na táboře do mlýna, do Suzuki se nevlezla. Kassa seděl v kufru a sekačku táhnul za sebou.
Plán je, posekat místa, kde je tráva a kopřivy až k pasu. Sekám nejprve trávu od mostku k Tvrzi. Pak vstup do lese k latrínám. Začínám toho mít dost, střídá mě Toncek. Za chvíli mi hlásí, že to nějak moc vibruje. Za další chvíli, že nejede posun. No nazdar, další sekačka v háji. Hledáme, v čem je problém, konzultujeme telefonicky s Marošem.
Prasklo šasi, opět. Hlavní příčina, vypadl jeden nůž, ze čtyř. Tím vznikly ty vibrace. Pojezd nejel proto, že praskla přetěžová pojitka. Dosekali jsme.
Maroš přislíbil, pokud to půjde, urychlenou opravu. V úterý pro sekačku na Tvrz zajel. Přivezl tam strunovou od Jirky Nádvorníka a naši mountfieldku sekačku. Vzal domů na opravu bubnovou a na hřbitov sekačku, co doničil Infin.
Začínáme s čištěním pozemku od drnů. Ještě horší práce než kamení. V neděli přijíždí Kassa, Maty a Kroky. Sluníčko hřeje až moc a my v tom vybíráme a odvážíme pryč z pozemku většinu drnů. Člověk má pocit, že to nikdy neskončí, jsou to stovky kýblů a koleček. Při jednom vysypávání kýblu, takzvaným švihem, mi švihlo v zádech. Beru si tabletku a bederní pás a dávám krátkou pauzu. Na konci prací hodnotíme dílo. Je to opravdu poznat, pozemek je podstatně čistější, rovnější. Chybí ještě dočistit hřiště.
Eda si předposlední den v lázních zranil kotník. Nohu má v lehké sádře. Nedá se ho udržet na místě. Pořád by chtěl pomáhat a pracovat. Asi jediný…
Sádra je špinavá, dolámaná. Kdo s ním půjde k doktorovi na kontrolu a sundávání. 
V neděli večer stříhám Edovi sádru. Běhá a skáče jak kamzík. Na žádnou kontrolu nejdeme.

31. května – 1. června 2024
Bubnová sekačka opravena. Původně jsem chtěl jet opět jen s rodinou, ale předpověď počasí věstila, nebo věštila takovou pohromu, že to rodina raději vzdala. Zůstal jsem jen já a Toncek.
Oslovil jsem Infina, zda by nesehnal osádku a nejel s námi taky. Nakonec se povedlo a jede nás v pátek večer šest. Já a Toncek s vozíkem, vezeme sekačku a Infin se Syslem, Donutem a Mývalem.
Protože na tábořišti neprší, rozhodujeme se s Tonckem, že posekáme ještě dnes, co se dá. Nevěděli jsme, jestli to ještě zítra kvůli počasí bude možné. Já si beru mountfieldku a Toncek bubnovku. Po chvíli mi Toncek hlásí, že sekačka chvíli jela, ale zdechlo mu to a nejde nastartovat. Jsem opět na prášky. Chvíli to zkoušíme a pak volám Marošovi. „A máte tam benzín?“ první otázka. „Bože my jsme potomci, a neříkej to Patkovi prosím.“  Jsem už tak zblblej z těch poruch sekaček…
Do příjezdu Infina a večera jsme stihli posekat slušnou část. Ve Tvrzi už jen jíme a hrajeme jednu hru Echoes – houslista. Spíme všichni dole.
Ráno dělám slíbené palačinky. Do deváté slabě prší, v noci nejspíš ani nekáplo.
Začínáme s pracemi. Infin se chopil strunovky. Místo struny tam byl disk. Jenže špatně přitažen a po nastartování vyletěl jak frisbee. „Chceš mě zabít?“ Po opravě, dotažení, Infin seká až do večera. To bych já nedal, tolik tabletek nemám. V pátek se ještě stále ozývají moje záda. V sobotu už naštěstí ne.
Toncek řádí s bubnovou sekačkou, teď už bez poruchy. Na konci dne máme posekáno vše, co šlo.
Nejhorší práci měli Sysel, Donut a Mýval. Oddrnovat zbytek tábořiště. Dělal jsem to minulý týden, tak jsem jim ukázal co a jak a raději šel sadit, nebo séct trávu. Ani nevím, co je správně.
Původně jsme trávu nechtěli kupovat. Drahé, výsledek nejistý. Nakonec mi to nedalo, bo mě Maroš nabádal, že by to bylo dobré. Sehnal jsem 25 kilový pytel ve slevě. Volám informaci Kassovi. Ten mi radostně oznamuje, že koupil taky 30 kg. Tož to nás tráva stála více než traktorista.   
Nevím kolik se má sypat na metr, tak to tak všelijak „kropím“. S 25 kg jsem vysel ani ne půl území.
Hoši už mají drnování plné zuby. Sysel vykřikuje, že nematuroval se samými jedničkami, aby tu dělal nádeníka. Myslel to samozřejmě žertem. Teda tu práci, to že odmaturoval se samými jedničkami je pravda, pravdoucí. Po prázdninách odchází studovat do Brna – Masarykovu univerzitu, přírodovědeckou fakultu, fyzika, astrofyzika.
Letos také odmaturoval i Júňo, Cecil a Vítek. Všem úspěšným maturantům blahopřeji.
Domů se vracíme spokojeni v sobotu večer. Bubnovou sekačku nechávám opět v mlýně, strunovou vracím i s vozíkem Jiřímu. Od devíti ráno na tábořišti celý den neprší, často je i modrá obloha. Napsal bych, že předpověď nějak nevyšla, ale ze zpráv vím, co se dělo jinde a nebylo to zrovna příjemné počasí.
Děkuji všem pracantům a taky Marošovi a Jirkovi.

4. června 2024
Na tábořišti pracují Kassa, Maty a Kroky. Dobírka drnů, sekání trávy kolem stromků a setí trávy na hřišti. Třeba z tohoto dne trochu doplní zápis Kassa.
Doplňuji: Odnosili jsme ještě drny, které se nám zdály velké a vysbírali menší kameny, které se odhalily po dešti. Půda je akorát měkká - teď by se hodil válec! Místo toho chodíme po hřišti a zašlapujeme drny vlastní silou. Také jsme dosekli, no spíš dočistili, okolí podsadníku, cestu k latrinám a jejich okolí a také prostor u saunoviště. A pak jen šviháme rukama hrsti trávního osiva. Našich třicet kilo pokrylo téměř celý zbytek tábořiště - chybí jen kousek na hranici lesa. Při pohledu z větší vzdálenosti se tábořiště pěkně zelená, z bližšího pohledu to již tak skvostné není. No, uvidíme..

    pokračování příště...