Již včera na oddílovce byly odehrány tři zápasy podzimního RODEA, již třiapadesátého v historii oddílu. Po Matematiku, Kimovce a Sudoku vedou Vydry o jeden bod. Uvidíme, jak se družinám povede na Rabštejně, kde bude Rodeo pokračovat…

Ranní mlha se, díky srazu až v 9:20, rozplynula, nicméně stále je zataženo, po sluníčku ani vidu, ani slechu. Blížím se na hlavní nádraží. Asi padesát metrů přede mnou vidím Goblina, jak vstupuje do nádražní haly. Beru to zadním vchodem a u trafiky, místa srazu, jsme téměř současně.

„Jdu si něco donést,“ oznamuje mi, bez pozdravu, Peťa a zamířil, kupodivu, k pokladně č. 1. Později se dovídám, že tam jízdenky prodává jeho babička. Po chvilce se Peťa vrací, v ruce třímajíc papírovou obálku, aby nám ukázal – kuchyňský nůž s fialovou rukojetí! Bubákem mu bylo hned obratem doporučeno, ať jej raději zanese zpět babičce do okýnka. Možná při putování po nádražní hale, možná už o něco dřív, si navíc při neopatrném pohybu rozbil termosku (starší, skleněný typ). Odchází opět za babičkou. Ještě štěstí, že je v tuto dobu na nádraží poloprázdno! S nafasovanými drobnými potom odchází do trafiky, aby si koupil něco k pití. Po chvíli vychází rozmrzele ven. „Já potřebuju velký pití“ a rukama ukazuje, jak velká láhev to má být. Záchranu našel v samoobsluze Point, kde si zakoupil litr a půl minerálky. (později, při čekání na autobus při návratu z výpravy bylo zjištěno, že vypil asi dvě deci…)

Nastupujeme do středního oddílu RegioNovy. Nadík s Goblinem si přisedli k postarším pánům oděným komplet do maskáčového oblečení. Z druhé čtyřky sedadel se dal přes uličku vypozorovat jasně patrný rozdíl mezi oběma generacemi, kdy naši borci si začali posílat mobily, zatímco zasloužilí trampové si začali posílat placatici rumu.

Vystupujeme v Uničově. Zdejší nádraží prochází rekonstrukcí, nelze projít budovou, proto musíme naokolo. Členové obsazují jedinou volnou lavičku. Máme totiž dvacet minut času, který využijeme pro luštění třetího úseku Radistické olympiády. Jelikož jsou na výpravě pouze tři Trojkaři, je pro nováčka Peťu v sázce 8 bodů. Bohužel. V limitu nestihl zprávu zašifrovanou Esromem vyluštit, takže má možnost získat aspoň jednu známku, pokud donese zprávu vyluštěnou na nejbližší oddílovku. Vyhrál Goblin, Nadík skončil druhý. V průběhu luštění se přiřítil pomačkaný stříbrný Fiat Tempra, který kolem nás zatočil téměř smykem, při čemž mi málem přejel Loap, a zaparkoval vedle lavičky. Vyskočili z něj tři naši spoluobčané. Skoro to vypadalo, že nám chtějí upravit ciferníky, ale naštěstí nás minuli!

Nasedáme do autobusu. Nemusíme sledovat zastávky, jedeme až na konečnou, kde také po čtyřiceti minutách vystupujeme. Oskava – Bedřichov. Tady to teda vypadá. Na první pohled je patrné, že se nacházíme v chudém kraji. Rozpadlé budovy, opuštěné areály bývalých továren. Přímo u točny autobusu prýští z pozinkované trubky pramínek vody. Tráva okolo dopadu pramínku vody je krásně namrzlá. Ledové bochánky připomínají kynoucí těsto. Proč ale pod trubkou vede obnažený kabel?

„Dobrý den, pane, odbočku na červenou jsme už přešli?“ ptáme se jediného spolucestujícího, který s námi dojel až na konečnou. „Je tady za tím keřem, ale vede do kopce. Tudy byste taky došli, ovšem je to tudy dál!“. Začínáme stoupat.

První soutěží, za kterou se získají body do Rodea, je Terénní kimovka. Rysové minuli hned první kartičku se sněhulákem. Vydrám – Nadíkovi – spadly do klína první tři dnešní body. Na Rabštejn to máme jen dva kilometry. Na lesní cestě ještě probíhá Hod na cíl. Turistickou značku na šedivé kůře statného buku se podařilo trefit první ranou Peťovi, což značí tři body pro Rysy. Všude na stromech, keřích i trávě je nádherná námraza. Jakoby tu pohádkový Mrazík použil svou berlu Mrazilku!

Namrzlá je i rabštejnská louka, i chata Rabštejn, jenž je tu nově postavena. Ta původní totiž lehla v roce 2002 popelem, a to těsně před jejím dokončením, kdy se přestavovala hájenka na horskou chatu. Namrzlá je také červená kopule stanu Hannah i plynový vařič, který stojí poblíž na dřevěném stolku. Obědváme. Goblin kupuje do klubovny turistickou známku.

Rodeo poté pokračuje signalizací, kterou vyhrávají Rysové. Vzápětí probíhá soutěž Běh k číslům, za kterou si tři body do tabulky připsaly Vydry. Při této soutěži jsme úspěšně vzbudili kojence, spícího v kočárku před chatou. Balíme si věci. Zbývá posledních pět set metrů k vrcholu. Pod příkrovem splývajících bukových větví objevujeme ještě jeden stan, tmavozeleného Jurka.

„Ahoj, co tady děláš? Jdeš nahoru?“ Poznávám kolegyni z práce, která je zřejmě tak překvapena, že mě tu vidí, že se nezmohla na lepší otázku, než onu „Jdeš nahoru?“. Na Rabštejně se pohybujeme velice obezřetně. Skála je namrzlá, nepříjemně klouže. Na stěně jsou na lanech zavěšeni horolezci, slaňují přední stěnu. My pokračujeme v Rodeu Setonovkou. Zde asi samotný Nadík neměl šanci, i když diagram nebyl kdovíjak složitý. K Bubákovi se odkudsi přišoural pes. Asi ucítil Bubákova Berta. Vysloužil si podrbání za ouškem. Panička se na něj pokoušela volat, ale jaksi neúspěšně, proto si pro něj musela dojít. „Vidím, že všichni psi jsou stejní!“ snažil se odlehčit situaci Bubák. „No víte, on už asi moc neslyší!“ nato panička.

Sestupujeme zpět na rabštejnskou louku. U turistické mapy vyhrál známku Goblin za to, že jako první nalezl na mapě Praděd, nejvyšší horu Jeseníků.

Předposlední soutěží, která se konala na lesní cestě při sestupu, byl Hod kládou. Podle očekávání byly třikrát dva hody Rysů byly delší, než třikrát jeden hod Vyder. Potom se klády chopil Bubák a málem překonal všech šest hodů Rysů. Hod kládou nás potom provázel asi kilometr, kdy jsme se všichni postupně střídali.

Na zastávku přicházíme akorát. Do příjezdu a zároveň odjezdu autobusu zbývá pět minut. Po nasednutí dostávají obě družiny po deseti kartičkách se zašifrovanými slovy s tím, že můžou luštit celou cestu. Jelikož bodová situace Rodea zaručovala vítězi soutěže Šifrování i celkové vítězství v třiapadesátém oddílovém Rodeu, všichni opravdu celou cestu poctivě luštili. Nadík vyluštil 7 kartiček, Goblin s Peťou pouze 4. Je rozhodnuto!

V Uničově navazuje na autobus vlakový spoj, takže jsme nemuseli čekat a po třičtvrtě hodince vystupujeme na třetím nástupišti olomouckého nádraží.