Výprava na Malý Rozsutec
…když je Velký ještě uzavřen.

Není nás mnoho, ani jsme nedokázali obsadit místa v autech. Celkem sedm účastníků. Se mnou jede teplákový Mýval, Talík a Lupínek. Infin veze bratry Kubku a Honzu.
Vyjíždíme v 5:00 od Lidlu. Trochu brzy, ale má to svůj důvod. Cesta bez komplikací, je svátek, kamionů minimum. Na parkovišti Biely potok jsme 6:40. Novinka – parkoviště je opatřeno vjezdovou a výjezdovou závorou.
Oblékáme si ještě bundy, teplota je blízko k nule. Od parkoviště přes Ostrvné a celé Nové Diery po Podžiar jdeme úplně sami. Na Podžiaru si dáváme první svačinu.
Nastupujeme na další kaskády a žebříky korytem Hlbokého potoka. Počet turistů začíná narůstat, ale nic dramatického. Prostor na focení je, občas někoho pustíme před nás.
Další přestávku si dáváme Pod Tanečnicou. Svačíme a odpočíváme zde, na tomto skalním útvaru pravidelně. Fotím první hořce.

Kolem rozcestníku Medzirozsutce jen projdeme. Odtud je to na vrchol Malý Rozsutec dvacet pět minut. Schválně si to měřím a čas souhlasí. Na vrcholu nafotíme povinné fotky. Nikdy se mi fotky z Malého Rozsutce nelíbily. Slunce je tam vždy ve špatné pozici.
Lupínke mi sděluje, že na něj bude maminka hrdá. Proč maminka? Sám na sebe buď hrdý, něco jsi dokázal. Není to nijak extrémní výstup, ale přeci jen určitá kondice a šikovnost je nutná. Už jsem viděl několikrát na posledním úseku výstupu na Malý Rozsutec „zaseknutého“ turistu, neschopného pohybu.
Lidí začíná být stále více. Rozhodujeme se pro ústup, čeká nás nepříjemný sestup po zelené.

Příliš strmé, příliš kamínků, které uklouzávají a postupně turisté, většinou Poláci, v protisměru. V životě jsem touto cestou nešel nahoru, je to asi nejhorší varianta, která se dá zvolit. Kubka, Honza a Talík si prozpěvují nějaké písně z minecraftu. Asi aby vytočili funějící turisty, kteří se plahočí proti nám. U jednoho stromu se zeptám Talíka na jeho název. Tak dub, buk ani smrk to není, nevím, asi Řehoř. Nevím, jestli si ten chlapec dělá srandu ze mě, nebo opravdu neví. Ale nepoznat lípu to je ostuda. U dalšího stromu řekl, že to je Jarek Maďal. Vtipálek.
Konečně se dostáváme k restauraci Zaťkov dvor. Na Rozsutci jsem v mapě vyčetl, že je otevřeno až od pátku, ale předpokládal jsem správně, že je svátek a otevřeno bude.
Dáváme si kofolu, Mýval nanuk a Kubka kapustnicovou polévku. Postupně také tři langoše. Nejprve nás odradila cena 8€. Hlad, spíše chuť tuto cenu překonala. Obří, na pizza talířích. Šmakovalo všem. Protože máme dobrý čas, volíme odpočinek s lehkým zdřímnutím.

Do cíle to máme už jen 2,5 kilometrů, příjemnou cestou přes louky. Neujdeme ani 50 metrů a já zjišťuji problém. Na mé botě odletěla podrážka. Skoro celá, od paty až do poloviny boty. Jít se s tím nedá. Prohledávám lékárničku a nacházím takovou mizernou, 1 cm širokou náplast. Přes moji nedůvěru, náplast vydržela zbytek cesty.
Moje boty značky Scarpa. Dohledávám podle fotek, jak dlouho je mám. První výprava, na kterých byly: Julské Alpy – září 2015. Téměř deset let. To už měly nárok protestovat. Já neprotestuji a děkuji. Koupím si stejnou značku, vlastně už potřetí. Ty první vydržely pět let.
Platíme parkoviště a odjíždíme domů. Parkovné 10€. Zlatej langoš. Parkování dvou aut nás stálo přes 500 Kč.
A proč jsme jeli tak brzy? Při odjezdu parkoviště úplně plné, parkuje se i za hlavní cestou na louce. Nechtěl bych být teď v Jánošíkových dierách. Nebudu nijak tento překrásný kout hanit. Vše je upraveno, spousta nových lávek, mostků a jistících řetězů. I ten závěrečný výstup na Malý Rozsutec je daleko víc jištěný. Kdysi tam byl jeden, volně plandající řetěz.

Ale je tam pořád krásně…