Už v září jsem chtěl jet na sever, někam do Jeseníků. A nyní jsem naplánoval výpravu na Paprsek. Již jednou jsme oddílovou výpravu na Paprsek podnikli. Zapátral jsem v archivu a zjistil, že to bylo již v roce 2008! A, ačkoliv bylo počasí ne zrovna ideální, bylo zcela jistě lepší, než tehdy! To jsme tehdy sestupovali v pláštěnkách…

Vyrážíme pár minut před devátou „Bouzovem“, myšleno rychlíkem Českých drah. Nerez vytáhl takovou divnou křivou Rubikovu kostku. Snažím se přijít na způsob složení, proto jsem ho požádal o radu. Co se odehrálo potom, to bylo jak zaseknutý gramofon: „Jak dostanu ten roh na druhou stranu?“, „Musíš použít algoritmus!“, „No, a jaký?“, „Složitý!“, „A můžeš mi ho ukázat?“ a teď začalo něco, z čeho jsem si zapamatoval jen „slash“. Já ho asi zabiju. No, to ne, budu mu celou výpravu říkat Algoritmus!! Po hodince a půl vystupujeme na nejvýše položené rychlíkové stanici České republiky, v Ramzové. Tam už nás čekají Scott s Kryštofem, kteří jsou na chatě v Ostružné a, vyjde-li vše, stavíme se u nich při zpáteční cestě na čaj. Vyrážíme po hřebenovce směrem k Petříkovu. Himbajs, tady jsem se zamlada nalyžoval. Úplná nostalgie! Studenti víceletého Hejčínského gymnázia Paolo, Dan, Pedro a E.T. trasu poznávají, byli tu totiž na lyžáku.

Cestou míjíme tlupu, která musela „urobit prezenčku“. „Pane učiteli, dejte si s námi!“ volali na mě… První zastávku mám v plánu na rozcestí nedaleko Císařské lovecké boudy, kde je velký přístřešek, sloužící jistě i jako útulna. Moc útulno tu ovšem není. Lidi jsou zkrátka prasata. Ale kteří?? První soutěží je sestavení jednoduché zprávy z lístků ve znění „Existují dva druhy náplastí. Ta, která nejde přilepit, a ta, která nejde odlepit.“ Klasický Murphyho zákon! Pořadí R, V, L. Začínám sbírat lístečky. Bez vyzvání mi pomáhají Dan, Pedro a Simon – jsou odměněni známkou! Pokračujeme k cíli nějakých dva a půl kiláčku. Kurnik šopa, tady je lidu! Fronta na jídlo až ven, stoly obsazené. Nejprve čekáme venku a po zhruba půlhodince se situace zlepšila. Dokonce si sedáme k jednomu většímu stolu. Jen Pedro čeká u výdeje jídla. Objednal si Bláznivé mumie z Halloweenského menu. Nakonec na ně čekal čtyřicet minut!

Část cesty zpět je shodná až k útulně. Mlha se lehce zvedla a spatřujeme Dalimilovu rozhlednu na kopci Větrov. U útulny chvíli setrváme. Nejprve družiny hledají dominovou zprávu: „Na svatého Izáka první vrána zakráká“. Chtěl bych vidět můj výraz, když sem zjistil, že Vydry a Rysi dosáhli stejného času 8:42. Lišákům luštění trvalo o něco déle. Stolečků v útulně využíváme a rozdávám lístečky se čtvrtým kolem Radistické olympiády. Letos dokončíme loni započatý příběh Dobrodružství v Zemi nikoho. Se zprávou „Odpoledne byli pak všichni u Pepína.“ Si borci poradili v tomto pořadí: 1. Pedro, 2. Kroky, 3. Simon, 4. Sevak, 5. Theo, 6. Paolo, 7. Maty, 8. Scott, 9. E.T., 10. Dan, 11. Nerez a 12. Kryštof. Balíme a vyrážíme dál, dolů po zelené. Míjíme Císařskou boudu a za necelou půlhodinku jsme na chatě u Lebedů. Hrnec s čajem je již sundán z plotny, jen se doslazuje a už se ne nese k venkovnímu stolu spolu s mnoha hrníčky. Kromě chaty a jejího umístění nás zaujal luxusní domeček na stromě. Prý by tam nouzově přenocovaly tři osoby! To už je solidní šero. Do Ostružné dorážíme už za úplné tmy! Jízda vlakem pak utekla v dobré náladě jako nic, včetně přepřažení lokomotivy na elektriku v Zábřehu…