V polovině října první výprava? Inu ano, stalo se. Zářijová výprava, byla z důvodů nepřízně počasí, které vyústilo až ke katastrofálním záplavám na severu Moravy, zrušena bez náhrady. A další v plánu byla až ta dnešní. I nyní bylo několik dní před touto sobotou deštivých, ale "rosničky" slibují, pouze na sobotu, polojasno...

S tristní, málem jen poloviční účastí, odjíždíme z pátého perónu směrem na Hrubou Vodu. V cílové destinaci jsme za nějakou půlhodinku. Rychlý nástup na nádraží a můžeme vyrazit.

Překonáváme Bystřičku po mostu k areálu Parku sportu, míjíme bývalý hotelu Rudá hvězda, nyní Hluboký dvůr a stoupat. Čeká nás na relativně krátkém úseku stoupání zhruba dvě stě výškových metrů. Kovy nasadil zběsilé tempo. Musím se podívat, zda-li nemá klapky na očích, podobně jako pivovarský kůň! Nemá. I díky němu míjíme odbočku k bývalé štole Klára, kde se hlubinně těžila břidlice. Vyjde-li nám čas, zastavíme se tu při zpáteční cestě. Myslím, že vyjde, střelba se nám tentokráte, díky tristní účasti manšaftu, jistojistě neprotáhne… Cestou míjíme dva houbaře, přesněji řečeno jednoho houbaře a jednu houbařku s košíky plnými krásných velkých hřibů.

Je nádherný podzimní den! Sluníčko prosvítá zlatě žlutými listy javorů a obloha je blankytně modrá s bílými beránky! Až kýčovitě hezké!

Konečně přicházíme na Soví kámen, k bývalému břidlicovému důl, jenž se nachází již lehce za hranicí vojenského újezdu Libavá. Omlouvá nás snad jen to, že budeme střílet!

Zatímco oddíl rozbaluje svačiny, beru si kufr se vzduchovkou, lapač diabolek, celtu a nafukovací karimatku a připravují střelnici. Terč je dnes o něco dál, než předepsaných deset metrů. Odhaduji tak dvanáct a půl! Pár zkušebních ran a už k sobě volám prvního střelce. Je jím Theo. Nastřílel 13 bodů a to prý mířil úplně pod terč. Když se podobného „úspěchu“ podařilo dosáhnout i Pavláskovi a poté i po pár ranách Matymu, přikračuji k seštelování mířidel na vzduchovce. Má snaha se setkala s úspěchem. Maty poté nastřílel 69. Theo a Pavlásek budou mít později příležitost ještě jednou odstřílet. Nutno podotknout, že všichni střelci mohli použít opěru vzduchovky… Některým střelcům raději po pěti ranách měním terč, aby byly zásahy zřejmé! Program na tábořišti v průběhu střelby řídí Čedar. Postupně se na střelnici střídají další ostrostřelci – Nerez 57, Paolo 50, Kroky 68 (zklamán, že se mu nepodařilo překonat bratra), Buben 53 (v nástřelu trefil 10, 8, 7…), Kovy 72 (jedna desítka), E.T. 72 (dvě desítky), Simon 56. Poté ještě znovu Theo 14 (seřízení zbraně zřejmě nepomohlo…) a Pavlásek 27.

Na závěr si jde ještě zastřílet Čedar. Domluvili jsme se, že ostatním řekne, že nastřílel 88 a k tomu tři desítky. Po sbalení střelnice s připojuji k ostatním hochům a na čísi dotaz potvrzuji, že Čedar „nastřílel 89 nebo kolik ale k tomu tři desítky!“. Hoši byli - a teď nevím, jaké použít správné slovo – udiveni, zaskočeni, překvapeni. No věřili byste tomu (chi, chi, chi)?

Poslední soutěží o známky je seskládání zprávy z lístků, které jsou rozmístěny v břidlicové propadlině. Za správné a hlavně rychlé vyluštění zprávy „Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“ Získávají známku Kroky, Maty, Simon, E.T. a Buben.

Balíme se a odcházíme. Máme časovou rezervu, kvůli štole Klára, na kterou se chceme cestou zastavit. Ovšem odbočka je téměř zatarasena větvemi a možná právě tato skutečnost vedla k tomu, že branka do štoly je uzavřena. Kroky míní, že by si se šrouby poradil, ale raději volím ústup. Dole u hotelu Hluboký dvůr chvíli „zevlujeme“, pozorujeme ryby v nádrži, svačíme. Pak už jen několik desítek metrů na nádraží a po několika minutách fičíme RegioPanterem k Olomouci.