Počasí opět stojí za zlámanou grešli. Já vím, příroda potřebuje vodu. Ale proč, pro pána Jána, prší vždy, když mi chceme jet na výpravu? Nakonec padlo na oddílovce rozhodnutí, že podnikneme „výjezd“ na Hroudu, kde se odbude „střelba ze vzduchovky“ – říjnový závod DOD. Protože jsem věděl, že tam budu sám, bez pomocníka – u dvou činností, co si pomoc zaslouží, karamba – s jakou nechutí jsem podnik na schůzce vyhlásil. A setkal jsem se s vaší nebývalou radostí a nadšením. Tak ty chmury byly drobet zaplašeny.

Ráno je počasí všelijaké. Ani teplo, ani vlhko. Družiníci se sjíždějí přesně dle dohody. Těsně před devátou, nafasují výzbroj a odchází, či odjíždí na Hroudu. Děje se tak proto, že část oddílu přijela autem, jiní autobusem. Pouze Tříska, Dodo, Mates a Křižáci na kolech*. Dobaluji poslední zbraně, munici. Ještě by měl dorazit Vendy, tak velmi se na dnešní podnik těšil, ale Vendy nikde.

Nu, což? Nějaké potřeby mám v kletru nabalené, snad nepochybí. Jako poslední vyjíždím za humna, do polí směrem k Oblázku. Je „kouřmo“. Sluníčko je kdesi za mraky, ale hřeje. Hlína pooraných polí voní a listí stromů počíná měnit barvu. Nad hlavou kejhá káně, a z lesa sem doznívá skřek sojky. Pěšáci si to zrovna mašírují přes druhý železniční přejezd, „bikeři“ jsou už dávno kdesi pod Dakolem. Překvapuje mě, kolik Trojkařů vůbec neví, kam vlastně směrujeme. A ti, co zde už prokazatelně byli, ti si na nic nepamatují. Škrábu se do svahu Hroudy. Stezky jsou dávno utrženy. Směrujeme do středu Hroudy, na nástupiště. „Tak tady jsem nikdy nebyl!“ Jdou na mne mrákoty! „Jak nebyl? Však jsme tu byli, ehm, 19. října v roce 2013! Uff!!“

Tak se musí Mates(?) z Hroudy vracet dolů, aby zpět povolal pěšáky pod vedením Shreka, svižně mašírující dolů k nádraží. Po chvíli jsou tady a Shrek se dušuje, že zde opravdu ještě nikdy nebyl. Zajímavé! Však Shrek chodí do oddílu „padesát let“, nebo tak nějak.
Rozbíjíme tábor, převlékáme se. Fasuje se munice. Několik nezbytných vět o bezpečnosti, nejenom při samotné ASF klání, ale i o pohyb u po Hroudě a činnost, pod vedením rádců, může začít. Lišáci odchází se mnou na pole pod Hroudu s úkolem odehrát říjnový závod DOD – střelbu ze vzduchovky.           

Následně to frčelo jako na drátkách. Nevím sice jak na Hroudě – při samotném zátahu na odbojáře, co s vysílačkami běhali po haldě pronásledováni zbytkem oddílu, ale zde na střelnici naprostá pohoda. Na dostřel nic živého, nic co bychom ohrozili, vyjma traktorové vlečky stojící opodál. Tříska pátrá v remízcích po nějaké desce, co bychom na ni lapač broků zavěsili. A přichází z luxusním věšákem – polorozpadlou zahradní židlí. Jak ta se zde ocitla? kdo měl nutkání přinést si do lesa židli?

Júňo si nechce nechat natahovat vzduchovku jako to bylo činěno Kryštofovi a zápasí s ní sám. Vyčerpalo ho to tak, že se netrefil ani jednou. Ostatně, Kryštof si počínal stejně. Tříska zachraňuje čest družiny a posílá do terče broky na hodnotu 32. Proti nám ve strání se dolů po silnici valí hasičská auta. Pohled, co ti po zádech sype ostré krystalky ledu. Co se kde děje? Co se kde stalo? Píšťalou přivolávám další družinu.

Druhé střílí Vydry. Úsměvné je, jak Mates motající se kolem palebné čáry neustále tiše drmolí, že se netrefí do terče, protože s touto zbraní neumí střílet. Třináct ran má vystřelených Startér, třináct broků kamsi do polí, či do lapače, posla i Vítek a Mates neustále hořekuje. Domníval jsem se, že když zalehne na slamník, přestane hořekovat a předem omlouvat svůj neúspěch. Ale žbrblá i mezi nabíjením, ačkoliv všechny rány doposud zazvonili v lapači. Je dostříleno, sečteno Mates má prozatím nejvíce bodů. Zaléhává Dodo. Ale Dodo se nějak špatně vyspal, či levou noho stál, či kýho šlaka, Dodovi se dnes nedaří a dosahuje pouze 5-ti bodů. Jeho nejhorší výsledek za posledních, ehm osm let?!      

Ani Rysové svými výsledky nijak neoslnili. Séba dokonce vůbec netrefil židli. Balíme střelnici a škrábeme se nahoru do svahu, na Hroudu. Vyhlašujeme svačinu. Bojovníci se ukládají do trávy a zakusují se do gáblíku. Akorát Startér s nepřítomným pohledem šněruje vrchol Hroudy, aby mi vzápětí prozradil, že z jeho loapu se mu ztratila svačina. Pitíčko a „kroasant“! (Asi měl na mysli „loupák“). Zjišťuji, že Startérův loap byl jednou z „vysílaček“ na zádech prchajících radistů. Protože ho však měl špatně zazipovaný, batoh se „rozjel“ a nepozorný odbojář – mající ho v ten čas na plecích, vytrousil Startérovi loupák do listí Hroudy. Hoši ho litují a nabízejí mu část své svačiny, ale Startér usilovně pátrá dál po svém „kroasantu“. Vítězný pokřik, Starterino se vrací s pitíčkem a „kroasantem“, na tvářích „loupák“.     

Než se oddáme boje „červení proti modrým“, rozdávám rychle listy další listárny, protože „rozehráté“ bojovníky bych stěží donutil k testu. A už nic nebrání k uskutečnění nejjednoduššího scénáře, kdy „modří“ obsadí Hroudu a „červení“ se ji snaží dobýt. A naopak ve druhé hře, a potom ve třetí a ve čtvrté… A dost. V nejlepším je třeba přestat. Vracíme se ze „hřbitova“, vybíjíme zásobníky, převlékáme se. Poklízíme tábořiště.

Část pěšáků je vyzvednuta Norem přímo pod Hroudou, berou mi i kletr se zbraněmi, jiní čekají na starého Júňa před vrátnicí „Bekaertu“. Bikeři šlapou k nám domů. Vylézá slunce. Škodou je, že ze samotného klání nebyly pořízeny žádné žhavé snímky. Žádné fotografie nebyly ani aranžovány mezi boji ani po nich. Torzem tak zůstává zvěčněný vchod do „jeskyně“. Zkrátka jsme zapomněli na válečného“ zpravodaje. Ale to, jak mě Startér trefil do rtu, tak to mu nezapomenu!!       
                                                                                                                                              MOna, foto Mona

symboly: * a (?) prosím doplnit, popř. uvést na pravou míru. Děkuji!