Již podruhé v tomto, nedávno zahájeném, tábornickém roce máme sraz před výpravou u klubovny. Oproti plánu však nepojedeme k Čelechovickým lomům, nýbrž vystupujeme o několik zastávek dřív - opět v Drahanovicích. Přímo před zavřenou nádražní budovou vyhlašuji Všímandu. Následně se Nadík odebral k nejbližšímu šípkovému keři. Ne, nebojte se, nepočítal červené plody. Mělo to daleko prozaičtější důvod! Při pohledu na oblohu přemítám, zdalipak dnes nezmokneme. Když si po několika metrech chůze rozevírám poznámkový papírek a chápu se pera, nikdo netuší, copak že si to zapisuji jako první otázku.
Týkala se kanárkově žlutého kontejneru na tříděný odpad. Všichni by řekli, že se sem ukládají plasty. Ovšem ouha. Půlmetrovými písmeny je tu napsáno SKLO! Papírek s otázkami se pomalu plní. Je přechod nasvětlen či nikoli? Jaké pivovary mají vývěsní štíty nad vstupem do Jamajského lokálu? Kolika procent dosahuje sleva při Skimánii? Kolik oken má, oddílem minule navštívená, Černá věž? Na jakou rychlost omezuje dopravní značka průjezd uličkou ke hřišti? A poslední, pár metrů od místa kontroly, Mlýnského rybníka – Jak se tento jmenuje? Družinový systém, jak je bohužel při posledních podnicích již smutnou tradicí, opět selhal, proto proti sobě dnes budou nastupovat Nadík s Jorim a Tomem proti Qéčkovi s Jirkou. Oba týmy získaly shodně po jediném bodu.
Procházíme podél plotů zahrádkářské kolonie. Dnes již není cítit charakteristická „vůně“ nakvašených padaných jablek, zato je hliněný povrch polní cesty ještě hodně měkký. Sluníčko se sem ještě přes hradbu stromů blízké stráně nedostalo. Bubák hlásí, že ho dostihl hlad! Před Kníničkami se napojujeme na zelenou turistickou značku. Zde jsme minule odbočovali vlevo ke Kosířům. Dnes se ovšem dáváme doprava směrem na Kníničky a Ludéřov. Jakmile jsme vešli mezi domky, míjíme houbaře ve vytahaných montérkách, kterému z košíku hřiby doslova „přetékají“. Ospalé Kníničky necháváme za sebou a putujeme po polní cestě, navzdory skutečnosti, že naše zelená značka do dálky svítí ze sloupu elektrického vedení uprostřed pole. Naokolo blíž se dostáváme na okraj Ludařova. Kluci si přes plot cosi vykládají s místními ovcemi, Bubák pozřel rohlík. Do první pauzy zbývá necelých čtyři sta metrů.
Torny shazujeme na plácku mezi barokní sýpkou, hospodou „O třech savic“ a kapličkou. Oběma týmům rozdávám předtištěný papír se „zjišťovačkou“. U každé otázky je několik odpovědí, označených písmeny. Pokud se potřebné údaje zjistí správně, prozradí písmena tajenku Taranis, jméno keltského hromovládného boha, jenž je přirovnáván ke slovanskému bohu Perunovi či římskému nejvyššímu bohu Jupiterovi. Drobnější, Nadíkem deklarovaná, neshoda v počtu herních prvků na přilehlém hřišti (počítal i domeček správce), nemohla zabránit těsnému vítězství Qéčka a Jirky.
Překračujeme silnici a po několika metrech odbočujeme a začínáme mírně stoupat. Jirka jaksi nemůže. Karamba, trénovaný fotbalista a nemůže? Nadík na to asi kápnul – on totiž při fotbale běhá jen po rovině! Po chvíli již zkoumáme nově (rozuměj několik roků) zde vztyčený pískovcový menhir, zdobený spirálami. Batohy odkládáme na objektu, odkud se při sportovní střelbě metají asfaltoví holubi, a odcházíme do lesa, kde jsou zřetelné valy bývalého keltského oppida, téměř čtvercového objektu o stranách zhruba stometrových. O známky hned běháme Okolokolo. Začíná Nadík, který společně se svými hochy dosáhl průměrného času na jednoho 150,6 vteřin. Qéčko s Jirkou byli o 13 vteřin na člověka pomalejší.
Vracíme se k věcem a sotva si týmy nachystaly papír s pisadlem, signalizuji morseovkou úkol „Nasbírejte 100 šišek“. Úkol to nebyl tak nesnadný, jak by se mohlo zdát, neboť v blízkosti menhiru se k nebi tyčí statná borovice černá a pod její korunou je šišek snad milión! Známečku si tentokráte vydobyli Qéčko s Jirkou, ač vyběhli k plnění úkolu znatelně později, než soupeři. To již Bubák rozvěšuje v herním území – keltském oppidu – dominové kostičky, kde jsou obrázky kombinovány s písmeny. Hoši zatím mají, každý samostatně, možnost výdělku při hodu šiškami na plechové poklopy jakýchsi šachet, tak zvláštně zde vystupujících nad zelený travní koberec. Všechny čtyři poklopy se na deset hodů podařilo trefit pouze Nadíkovi.
Sedáme si na okraj výše zmiňovaného betonového objektu, kde jsou, pod příjemně hřejícími slunečními paprsky, podrobně vysvětlena pravidla našeho Domina a po několika upřesňujících otázkách obě skupiny vybíhají pátrat do oppida. Správným seskládáním dominových kostech se mělo dojít k citátu “Tajemství silných spočívá v tom, že se neustále překonávají!“. I přes podrobné vysvětlení pravidel a předtištěný papír s pomocnými kostkami, začínají obě skupiny pátrat po dominových kostkách popořadě. Teprve Bubák oba týmy navedl ke správné strategii. Jako první se se zprávou přiřítili Jirka s Qéčkem a po zásluze získávají známku. Několik minut věnujeme nácviku základních uzlů a poté se již balíme a zkratkou po neznačené lesní cestě odcházíme směrem k Náměšti na Hané.
Potkáváme neuvěřitelné množství houbařů, kterým vládnou dvě babičky, sbírající i takové houby, které snad ani slimáci neriskují… V lese nedaleko amfiteátru hrajeme ještě několik kol oblíbené hry Laser. Za obezřetný postup ve hře, ačkoliv byli všichni „sestřeleni“, získávají známku Qéčko a také Jirka. Nedaleko od známého zámku se ještě stavujeme na méně známé zřícenině středověkého hradu, kde se Bubák, neb tu s námi nebyl na jarní cyklovýpravě, loguje do keše. O sto metrů dál si poslední známku vydobyl Nadík za donesení listu javoru klen. Všichni hoši se pro žádaný list rozběhli kamsi pryč, ačkoli se stačilo vrátit jen pět metrů, kde byly zlatožluté listy naváty u obrubníku. Na nádraží ještě zkoušíme hru na Paka, ale „není to ono“…
Ano, to je on! Díky!
Kassa...
@ntekBagr už byl za "svobody". Zařídil to tehdy Ludvův...
KassaNějak jsem tu tvoji zprávu nechápal, až jsem si...
@ntekBagr již jednou na Tvrzi koryto Věžnice upravoval...
Kassa