Již z dálky směřuji svůj zrak k zastávce s označníkem D v prostoru přednádraží, abych zjistil, kolik Trojkařů v dnešním nevlídném počasí na výpravu dorazí. Vidím hrozen lidí v němž rozeznávám „naše“ hochy. Za malou chvíli zjišťuji, že kluků se sešlo jedenáct a k tomu ještě musím připočítat Bubáka s Bertem. Ano, to je „ten s náhonem 4x4“.
První spoj po deváté hodině si, spolu s námi, vybralo dalších asi sto cestujících a tak jsme nuceni podstoupit strastiplnou cestu linkou č. 11 na Svatý Kopeček. Naši hoši jsou schopni se jen velmi sporadicky držet některého z madel, některé menší pak drží „za límec“ i ochotní spolucestující. Ani šofér nás nešetří. Zatáčky „řeže“ jak závodní pilot a tak se celá masa cestujících kolíbá ve voze ze strany na stranu, což zapříčiňuje téměř nepříčetné hulákání hochů. Navíc cítím, jak mi začínají po zádech a nohou stékat kapičky potu.

Konečně vystupujeme na zastávce u zoologické zahrady. Martýrium naštěstí končí.
Hned na parkovišti, kde již čeká Bubák, jedoucí se psem automobilem, musím hochy při nástupu spravit o tom, kterak se má slušně vychovaný jedinec v dopravním prostředku chovat a hned také vysvětluji Gonio.

Jeho velmi jednoduchou trasu pak vytyčuje Bubák také za pomocí kanystrů z kufru svého vozu. První se na start řadí chlapci od Vyder v čele s Qéčkem a na konci s Gorkou, jimž píská Nadík. Start. Při pohledu na snažení této družiny jsem trpěl, troufnu si říct, ještě více než Nadík. Cíl nakonec Vydry proťaly v čase 3:26 se sedmi doteky, tedy stopěti trestnými vteřinami. Upravený čas tedy je 5:11. Rysové, vedeni Xurym s „had“ uzavírajícím Montym a navigováni Goblinem, pak závodu nasadili korunu s časem 4:20 a šesti trestnými čtvrtminutami. Celkově tedy 5:50. Nutno dodat, že jsme k navigování využili píšťalky na přezkách nových batohů.

Následují přesmyčky a skrývačky, které jsme neodehráli na včerejší oddílovce. Zadáním je „V klubovně“, a proto se v řešení objevuji i slova jako liška, výlevka nebo popelnice. Rysové se po dnešním výsledku 15:10 dostávají v celkovém pořadí do trháku, který Vydry již zřejmě nedotáhnou.

Vyrážíme po žluté značce. Krátce po asfaltce, lemované odstavnými stáními, ale poté již vzrostlým smrkovým lesem putujeme k místní části Radíkov, kde se k naší žluté značce na několik stovek metrů připojuje zelená. Ještě dřív, než se u božích muk obě znovu rozdělí, začíná jemně mrholit. Naštěstí putujeme po lesních cestách a tak nám tato skutečnost příliš nevadí. Nevadí to zřejmě ani staříkovi (troufnu si ho tak nazvat), který se dvěma labradorskými retrívry svižně vybíhá kopeček před námi. Obdivuhodné! Přemýšlím, v jaké kondici budu asi já v jeho letech.

Čas oběda se nachýlil. Odbočujeme tedy z cesty, abychom rozdělali oheň k opečení špekáčků a jiných uzenin. Zrovna v okamžiku, kdy jej chceme zapálit, projíždí po šotolinové cestě Roomster Městské policie a tak se s Bubákem rozhodujeme, zanořit se ještě více do lesa abychom zbytečně moc neupozorňovali na náš přestupek s rozděláním ohně do 50m od hranice lesa. Přestává mrholit, což kvitujeme s povděkem. Při přípravě oběda slyším z úst Gorky a Milana neslušnou mluvu a to se mi nelíbí. Skaut je přece čistý v myšlení, slovech i skutcích! Po obědě předávám družinám k luštění Sudoku, které vyhrávají Vydry. Rysové se někde dopustili chybičky a následně se totálně zamotali ve změti oprav.

Pokračujeme směrem k radíkovské pevnůstce – fortu č. 2 (jeden ze čtyř fortů Festu Svatý Kopeček) z druhé poloviny devatenáctého století, jež měl chránit město a hlavně vnitřní systém korunních pevnůstek před dělostřelectvem případného obléhatele vzdálením obléhací linie města. K tomuto účelu měly být vybudovány ještě další dva festy – na Chlumu nedaleko Krčmaně (je tam keška) a na Babě u Nedvězí (tam je zase pro změnu rekultivovaná skládka). Ale to už je „jiná pohádka“. My se zde zdržujeme jen na chvíli, abychom odházeli listopadový závod DOD – Hod granátem. Každý Trojkař pak má možnost z deseti pokusů „urvat“ co nejvíc bodů za zásahy lasem vyznačeného terče. S patnácti body vítězí Monty, o druhém až čtvrtém místě musel rozhodnout rozstřel tří čtrnáctibodových. Konečné pořadí je tedy následovné: 1. Monty 15, 2. Qéčko 14, 3. Goblin 14, 4. Michal 14, 5. Nadík 13, 6. Oliver 12, 7. Sky 11, 8. Xury 10, 9. Gorka 8, 10. Tomáš 6, 11. Zbyněk 5, 12. Radek 4, 13. Milan 4. Ještě posílám Montyho zakoupit turistickou známku, ale po chvíli se vrací s nepořízenou. Tak někdy příště.

Od fortu pak kolem věže vysílače klesáme po asfaltové lesní silnici až k rozcestí červené značky a naučné stezky. Zde, u jedné z informačních cedulí, skládáme své věci a svačíme. Poté, již posilněni a občerstveni, se družiny snaží zachytit vysílanou morseovkovou zprávu s úkolem, který zněl: „Dotkněte se skřítka“. Rysové zprávu zachytili, vyluštili, ale vykonat ji se jim dlouho nedaří. S mírným „nakopnutím“ nakonec úspěchu dosáhli. Skřítek byl vyobrazen na informační tabuli. Zato Vydry se nepředvedly v dobrém světle. Vyslané čárky a tečky nezachytily správně a jen nevěřícně koukají.

Napojujeme se na trasu naučné stezky a po cestě, lemující hranici lesa a pole, přicházíme k odpočívadlu, které se náramně hodí k luštění dalšího pokračování Radistické olympiády. Dnes konkrétně Esrom. Nejrychleji se s šifrou a zprávou „Dej si placku na čelo!“ vypořádal Nadík. Dále pak odevzdávají hoši svá řešení v pořadí Goblin, Qéčko, Monty, Xury, Sky, Zbyněk, Gorka, Radek, Michal a Tom. Milan s Oliverem si dnes tedy žádný bod nepřipisují. Ani dnes nemohou chybět další dvě čtené kapitoly legendy.

Od studánky Jiřího Wolkera nás v tuto chvíli dělí nějakých tři sta metrů, jinými slovy jsme tam „coby dup“ (znalcům filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ důvěrně známý překladatelský oříšek). Xury přejmenoval nešťastníka Wolkera na Jana, což Bubák vtipně komentuje slovy, že to byl Jiří Wolker a ne Johnnie Walker. Přes lávku ze dvou kmenů se vracíme na cestu a směřujeme svoje kroky zpět k ZOO. Cestou však ještě poměří obě družiny svoje síly a to v kombinovaném uzlování na rozcestí Nad Novými sady. Ano, v tom místě jako při naší poslední výpravě na Kartouzku. Ostrému pokusu předchází trénink uzlů a po prohraném losu si lasa připravují Vydry. Jejich čas z prvního kola 1:26 již nebyl překonán, proto vyhrávají, stejně tak, jako celou výpravu.

My pak již jen přidáváme do kroku, abychom stihli plánovaný spoj. Závěrečných sto metrů pak pádíme sprintem, neboť v okamžiku, kdy v poslední zatáčce vcházíme na hlavní cestu, vidíme autobus již na zastávce. Celkem se divím, že řidič, vidíce tlupů divochů valících se přes trávník k zastávce, nezavřel dveře a neodjel. Za to jsem rád, stejně tak za hojnou účast na výpravě navzdory nepříliš příznivé předpovědi počasí. Mám za to, že výprava se vydařila.