„Ty, Bobře, proč mám na fotkách z tělocvičny taková kolečka, či bubliny? Já vím, že ten foťák co jsem podědil, není nic moc. Ale ty bubliny mi vadí. A dokonce tak, že ani nemám chuť ty snímky představit!“, oslovuji Bobra. A Bobr mi vysvětluje, že příčinou bude nejspíše blesk, co zachytí i prachová zrnka. To jsou ty bubliny.

Ráno je pošmourné. Mezi domy a v ulicích se povaluje mlha, ale je docela teplo. Dnes je zde s námi i Antek, a tak zatím všechno dobře klape. Míče máme, i dveře jsou otevřeny. V kraťasech přijeli Koumes, Dodo, Štěpka a ... (Sněžka??); a samozřejmě Mona, co tvrdil, že šortky pověsil na hřebík, protože má letos 212 dnů v kraťasech bez přerušení. Nikdo další z Racků nedorazil, tak se vedoucí vydává do tělocvičny rozházet zaváté stopy zcela sám. 

A už je tu signál a my pádíme hledat stopy výpravy Johna Franklina. Na nástupu hlásí Rysové 38 stop, Lišáci 31, a Vydry 41 stopu. Zahajujeme už tradičním pokřikem a vrháme se na rozcvičovací hru „chobotničky“. Ale zástupci Lišáků, neboť dnes pouze z jejich družiny vybírá Antek „rybáře“ – což mnohé zaskočilo, pojali hru naprosto nepochopitelně. Tříska po několika minutách nemá chyceného ani jednoho pomocníka a jeho lov trvá téměř deset minut. Ani Tomáš, a nakonec i Sochor, si nevedou lépe. Družiny, už samostatně, staví hřiště na čtverylku. A opět se objevuje nepěkné chytráctví ze strany Rysů a později i Lišáků. Nejstatnější člen družiny se dobrovolně nechává vybít, aby se mohl urychleně zapojit do hry mimo hřiště a vyřadit tak co nejvíce hráčů soupeře. O tom, že se mu jeho záměr zcela nezdaří, není nutno pochybovat, protože na parketu se to mele jedna báseň. Po ukončení každé hry rozdávám známky. Už jsou dost ušmudlané, pomačkané a často nečitelné. Musím vytisknout nové. po třetím kole sčítáme výsledky. Nejlépe si dnes vedli Rysové. 13 bojovníků, Lišáci 9 přeživších a Vydry pouze 7 družiníků, co nebylo zasaženo.

Než si zavalíme plochu tělocvičny nářadím, rozhodujeme se o odehrání další kola ve snajpru. Na začátku osvěžení pravidel a už se to bije. V obou zápasech měli Vydry dobře našlápnuto, (neboť jsou to „ony“, co dnes hrají dva zápasy). U Rysů to dokonce už vypadalo, že zápas skončí debaklem, ale snajpr je taková krásná a strhující hra, že k převrácení výsledku může dojít během několika vteřin a vybití hráči se postupně vrací na hřiště, aby zametli se soupeřem, což se v tomto případě stalo. Vydry prohrávají s Rysy 4:11 a s Lišáky 6:12.

Nastává „zlatý hřeb“ dnešní tělocvičny – Opičí dráha. Mnohé „děti“ dnes poprvé uvidí tělocvičné nářadí, s nimiž se doposud neseznámili v hodinách tělesné výchovy, ba co víc, dokonce si na něm i zacvičí. Vytahujeme, švédské bedny, koně, kozy, můstky, velké i malé žíněnky, trampolíny. Do žebřin se zavěšují lavičky, spouštějí se kruhy a přeměřuje se dráha, kterou je nutno na nich překonat, staví se tunel, vytahují se svázané šplhací lana. Dorazili Kulajda a malý Kulajda.

Dráha horko těžko sestavená! Procházíme si celou trať i s jednotlivými záludnostmi, na co je nutné si dávat pozor, za co lze obdržet trestné minuty, neboť každé šlápnutí na podlahu v nepovolených místech je proti pravidlům. Nastupují Lišáci a trať překonávají za 4 minuty a 51 vteřinu. Výsledný čas i s připočtením přešlapů a dotyků, jichž nejvíce získal díky své nepozornosti, Sobík. Shrek od Rysů mi pološeptem sděluje, že má strach z úseku na šplhadlech. „Ale vždyť si tuto dráhu už překonával loni, to jsi strach neměl?“, snažím se ho povzbudit. „Měl, a ještě větší než mám dnes!“ „Tak vidíš strach se zmenšuje, za rok se nebudeš bát vůbec!“, chlácholím ho. Rysové dosahují času 3,12 minuty. Obě družiny v prvním kole však předstihují Vydry časem 2,45 minut. Následuje druhé kolo. Lišáci si svůj čas zlepšují téměř o půl minuty a přesto výsledek 4,25 minut bude stačit tak na poslední místo. Domů, na nějaké rodinné „mecheche“, odchází Jack.

Na řadě jsou Rysové, ale marně volá hlavní rozhodčí, Aidiho družina není k nalezení, ačkoliv tu měla být už dávno připravena. Vzápětí na ně „praská“, že si v šatně pohrávali s „elektronickými hračičkami“, což je v oddíle přísně zapovězeno!! A tak ihned po absolvování závodu, kdy ještě ke všemu dosáhli o pět vteřin horšího času než v kole prvním, jsou hlavní aktéři – rádce Aidi a podrádce Koumes, vykázání z tělocvičny bez nároku na body za účast. Vzápětí se k nim přidává i Dalmi, třetí „šarže“, protože i on „dovalil“ na oddílový podnik „X-box“ či jak se tomu říká. Krásně jste, hoši, oslabili družinu v dalších zápasech. Ještě že opičí dráha ukrojila z druhé tělocvičny drahnou část vymezeného času.
Mančaft přemlouvá rozhodčí k odehrání „jiráska“ mezi nářadím. Ale není to ono. Je nás málo a menší hoši se schovávají do nářadí. Vytahuji Vénu ze švédské bedny, abych vzápětí v další hře spatřil Sněžku, kterak se souká do stejného „bunkru“. Po třech hrách končíme a uklízíme nářadí. Snažíme se ho vrátit na stejné místo. K tomu mají posloužit i snímky z první tělocvičny, kde si Mona vyfotil rozmístnění nářadí v nářaďovně. Leč snímky ve foťáku už nejsou. Jsou vyjmuty a vloženy do složky v „pecku“.

Rozehráváme úpolovou hru „ostrůvky“. Pronásledovaný Trojkař se může zachránit skokem na ostrůvek – žíněnku, odkud však může být za použití síly pronásledovateli vystrnaděn a vzápětí, po dotknutí se podlahy, plácnutím pešku, vyřazen. Aby nebyl hráč i s žíněnkou převrácen, obyčejně se na jednu žíněnku vleze 5-8 hráčů. A nešťastníkům, co se ocitnou úplně dole hromady, se většinou tato hra nelíbí!! Také plesknutí peškem občas štípe, ale alespoň není čas na diskuse, zda jsem byl či nebyl zasažen. Rysům zůstává v poli 5 cizích hráčů, Lišáci vyřadili všechny hráče za 51 vteřinu, Vydrám se podařilo vybít hráčů osm. Vítězí nejnižší číslo.

Odehráváme druhé kolo v „krabané“. Vydry poráží Lišáky 3:0, Lišáci deklasují Rysy 6:0. A to je krabaná kultovní disciplínou Rysů – ale to je tak, když někdo svým neuvážením jednáním porušuje nepsané oddílové zákony, a pak musí domů!!

Body zapsány, nářadí uloženo, pouze 6 velkých žíněnek zůstává. Hrajeme několik kol „jiráska“. Poslední, ještě nevybití hoši z každého kola, získávají známky. Musím vytisknout ty nové, to už se nedá!! Ukončujeme tělocvičnu, převlíkáme se a rozcházíme na sobotní oběd. Venku je stále pošmourné počasí. A to je dobře. Líto by mi bylo, že v pěkný den nejsme na výpravě.