„Ty, Bobře, proč mám na fotkách z tělocvičny taková kolečka, či bubliny? Já vím, že ten foťák co jsem podědil, není nic moc. Ale ty bubliny mi vadí. A dokonce tak, že ani nemám chuť ty snímky představit!“, oslovuji Bobra. A Bobr mi vysvětluje, že příčinou bude nejspíše blesk, co zachytí i prachová zrnka. To jsou ty bubliny.
Ráno je pošmourné. Mezi domy a v ulicích se povaluje mlha, ale je docela teplo. Dnes je zde s námi i Antek, a tak zatím všechno dobře klape. Míče máme, i dveře jsou otevřeny. V kraťasech přijeli Koumes, Dodo, Štěpka a ... (Sněžka??); a samozřejmě Mona, co tvrdil, že šortky pověsil na hřebík, protože má letos 212 dnů v kraťasech bez přerušení. Nikdo další z Racků nedorazil, tak se vedoucí vydává do tělocvičny rozházet zaváté stopy zcela sám.
A už je tu signál a my pádíme hledat stopy výpravy Johna Franklina. Na nástupu hlásí Rysové 38 stop, Lišáci 31, a Vydry 41 stopu. Zahajujeme už tradičním pokřikem a vrháme se na rozcvičovací hru „chobotničky“. Ale zástupci Lišáků, neboť dnes pouze z jejich družiny vybírá Antek „rybáře“ – což mnohé zaskočilo, pojali hru naprosto nepochopitelně. Tříska po několika minutách nemá chyceného ani jednoho pomocníka a jeho lov trvá téměř deset minut. Ani Tomáš, a nakonec i Sochor, si nevedou lépe. Družiny, už samostatně, staví hřiště na čtverylku. A opět se objevuje nepěkné chytráctví ze strany Rysů a později i Lišáků. Nejstatnější člen družiny se dobrovolně nechává vybít, aby se mohl urychleně zapojit do hry mimo hřiště a vyřadit tak co nejvíce hráčů soupeře. O tom, že se mu jeho záměr zcela nezdaří, není nutno pochybovat, protože na parketu se to mele jedna báseň. Po ukončení každé hry rozdávám známky. Už jsou dost ušmudlané, pomačkané a často nečitelné. Musím vytisknout nové. po třetím kole sčítáme výsledky. Nejlépe si dnes vedli Rysové. 13 bojovníků, Lišáci 9 přeživších a Vydry pouze 7 družiníků, co nebylo zasaženo.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Než si zavalíme plochu tělocvičny nářadím, rozhodujeme se o odehrání další kola ve snajpru. Na začátku osvěžení pravidel a už se to bije. V obou zápasech měli Vydry dobře našlápnuto, (neboť jsou to „ony“, co dnes hrají dva zápasy). U Rysů to dokonce už vypadalo, že zápas skončí debaklem, ale snajpr je taková krásná a strhující hra, že k převrácení výsledku může dojít během několika vteřin a vybití hráči se postupně vrací na hřiště, aby zametli se soupeřem, což se v tomto případě stalo. Vydry prohrávají s Rysy 4:11 a s Lišáky 6:12.
Nastává „zlatý hřeb“ dnešní tělocvičny – Opičí dráha. Mnohé „děti“ dnes poprvé uvidí tělocvičné nářadí, s nimiž se doposud neseznámili v hodinách tělesné výchovy, ba co víc, dokonce si na něm i zacvičí. Vytahujeme, švédské bedny, koně, kozy, můstky, velké i malé žíněnky, trampolíny. Do žebřin se zavěšují lavičky, spouštějí se kruhy a přeměřuje se dráha, kterou je nutno na nich překonat, staví se tunel, vytahují se svázané šplhací lana. Dorazili Kulajda a malý Kulajda.
Dráha horko těžko sestavená! Procházíme si celou trať i s jednotlivými záludnostmi, na co je nutné si dávat pozor, za co lze obdržet trestné minuty, neboť každé šlápnutí na podlahu v nepovolených místech je proti pravidlům. Nastupují Lišáci a trať překonávají za 4 minuty a 51 vteřinu. Výsledný čas i s připočtením přešlapů a dotyků, jichž nejvíce získal díky své nepozornosti, Sobík. Shrek od Rysů mi pološeptem sděluje, že má strach z úseku na šplhadlech. „Ale vždyť si tuto dráhu už překonával loni, to jsi strach neměl?“, snažím se ho povzbudit. „Měl, a ještě větší než mám dnes!“ „Tak vidíš strach se zmenšuje, za rok se nebudeš bát vůbec!“, chlácholím ho. Rysové dosahují času 3,12 minuty. Obě družiny v prvním kole však předstihují Vydry časem 2,45 minut. Následuje druhé kolo. Lišáci si svůj čas zlepšují téměř o půl minuty a přesto výsledek 4,25 minut bude stačit tak na poslední místo. Domů, na nějaké rodinné „mecheche“, odchází Jack.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Na řadě jsou Rysové, ale marně volá hlavní rozhodčí, Aidiho družina není k nalezení, ačkoliv tu měla být už dávno připravena. Vzápětí na ně „praská“, že si v šatně pohrávali s „elektronickými hračičkami“, což je v oddíle přísně zapovězeno!! A tak ihned po absolvování závodu, kdy ještě ke všemu dosáhli o pět vteřin horšího času než v kole prvním, jsou hlavní aktéři – rádce Aidi a podrádce Koumes, vykázání z tělocvičny bez nároku na body za účast. Vzápětí se k nim přidává i Dalmi, třetí „šarže“, protože i on „dovalil“ na oddílový podnik „X-box“ či jak se tomu říká. Krásně jste, hoši, oslabili družinu v dalších zápasech. Ještě že opičí dráha ukrojila z druhé tělocvičny drahnou část vymezeného času.
Mančaft přemlouvá rozhodčí k odehrání „jiráska“ mezi nářadím. Ale není to ono. Je nás málo a menší hoši se schovávají do nářadí. Vytahuji Vénu ze švédské bedny, abych vzápětí v další hře spatřil Sněžku, kterak se souká do stejného „bunkru“. Po třech hrách končíme a uklízíme nářadí. Snažíme se ho vrátit na stejné místo. K tomu mají posloužit i snímky z první tělocvičny, kde si Mona vyfotil rozmístnění nářadí v nářaďovně. Leč snímky ve foťáku už nejsou. Jsou vyjmuty a vloženy do složky v „pecku“.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Rozehráváme úpolovou hru „ostrůvky“. Pronásledovaný Trojkař se může zachránit skokem na ostrůvek – žíněnku, odkud však může být za použití síly pronásledovateli vystrnaděn a vzápětí, po dotknutí se podlahy, plácnutím pešku, vyřazen. Aby nebyl hráč i s žíněnkou převrácen, obyčejně se na jednu žíněnku vleze 5-8 hráčů. A nešťastníkům, co se ocitnou úplně dole hromady, se většinou tato hra nelíbí!! Také plesknutí peškem občas štípe, ale alespoň není čas na diskuse, zda jsem byl či nebyl zasažen. Rysům zůstává v poli 5 cizích hráčů, Lišáci vyřadili všechny hráče za 51 vteřinu, Vydrám se podařilo vybít hráčů osm. Vítězí nejnižší číslo.
Odehráváme druhé kolo v „krabané“. Vydry poráží Lišáky 3:0, Lišáci deklasují Rysy 6:0. A to je krabaná kultovní disciplínou Rysů – ale to je tak, když někdo svým neuvážením jednáním porušuje nepsané oddílové zákony, a pak musí domů!!
Body zapsány, nářadí uloženo, pouze 6 velkých žíněnek zůstává. Hrajeme několik kol „jiráska“. Poslední, ještě nevybití hoši z každého kola, získávají známky. Musím vytisknout ty nové, to už se nedá!! Ukončujeme tělocvičnu, převlíkáme se a rozcházíme na sobotní oběd. Venku je stále pošmourné počasí. A to je dobře. Líto by mi bylo, že v pěkný den nejsme na výpravě.
Ta výprava mě moc bavila děkuju za ni. Jak nás... Dan
Kam těm skautům ze Skaličky zmizel ze znaku pes?... MOna
Moc zajímavý článek „Heydrichův mercedes našli ve... MOna