Před brankou areálu školy u jídelny se nás sešlo celkem třináct. Čtyři Vydry, šest Rysů, Kassa s Ludvou a Vojťas, Nadíkův bratr, jenž Vydry „posílil“. Přes staveniště upravovaného koridoru nás paní Geschwinderová vpouští do šatny a připravuje smlouvy k podpisu. Ochotně nám zapůjčuje i kompresor pro nahuštění našich míčů.

Ludva, ještě nepřevlečený, schovává po tělocvičně lístečky Zavátých stop a já v šatně oddílu vyprávím legendu a pravidla této první soutěže Zimní sedmičky. Zdá se, že všichni všechno chápou, proto můžeme odstartovat! Had hochů vyráží ze šatny, aby se hned za dveřmi dělil a poté všichni na vlastní pěst pátrají po Zavátých stopách. První sestavu odevzdávají Rysové. Celkem sestavili tři dvanáctice, Vydry jen dvě a po prvním kole získávají Rysové 25 bodů a Vydry 15 bodů.

Na prvním nástupu kvituji s povděkem, že Goblin zařídil při převlékání v šatně rozdělení černých a bílých triček mezi obě družiny. Takže Vydry jsou pro dnešek bílé a Rysové černí. Následuje Jirásko. Tři kola s tím, že vždy poslední dva, kteří zůstanou ve hře získají známečku. V prvním kole jsou to Goblin a Nadík (a také Vojťas, abych na něj nezapomněl), ve druhém Xury a Qéčko a ve třetím pak Milan a Monty. Pár hochů již chytá barvu, ale pro jistotu dokonalého zahřátí na provozní teplotu, dáváme ještě Honičku jezdců a Na orla a zajíce, kterou vyhráli třikrát Rysové.

Následně je vydán pokyn k vytažení zbytku nářadí, které v tělocvičně ještě zůstalo (hrome, na čem vlastně v hodinách tělocviku cvičíte?) a začínáme sestavovat Opičí dráhu. Jako první se na obložení ke startu připravují Rysové. Již na první části – šplhacích tyčích (které ještě byly navíc propojeny lasem), bylo zřejmé, že zdolání Opičí dráhy nebude zrovna jednoduché. Nakonec Rysové končí s časem neuvěřitelných 26 minut 46 vteřin se sedmi doteky země. Čas Vyder jsem si nepoznamenal, ale dařilo se jim zcela jistě lépe, a to nejen časem, ale i trestnými doteky. Vyměňujeme Milana od Rysů za Vojťase od Vyder, aby se síla družin více vyrovnala.

Před další soutěží, SACem, jsem se, po zkušenostech z minula, rozhodl, vyzkoušet si hochy, jak udělají kotoul. Málo, málo jich udělalo správný kotoul!! Spíše to byly takové „hybridy“ mezi parakotoulem (Xury) a stojem na hlavě (sourozenci Šnajdarovi)! Na dvou žíněnkách si kotrmlce několikrát zkoušíme a poté i při závodě některým hochům musím pomáhat! Vydry dosáhly na průměrný čas 42,8 vteřin, Rysové SAC zvládli s průměrem 45,3 vteřin na jednoho.

Ve zbývajícím čase hrajeme vybíjenou s překážkami, v jejichž třech kolech vždy zvítězili Rysi a také Krabanou s ragbyovou šiškou. Tu nejprve hrajeme po celé ploše tělocvičny, ale po chvíli ji rozdělujeme závěsem a hrajeme pouze na menší části na šíř. Obě družiny daly po jednom gólu a utkání tak skončilo nerozhodně.

Na závěrečném nástupu upozorňuji na posbírání všech věcí a apeluji i na sesbírání různých papírků od svačin, tyčinek a bonbónů, které zjevně v tělocvičně a nářaďovně ležely již před naším příchodem. Vždyť přece musíme opustit tábořiště (v tomto případě tělocvičnu) v lepším stavu, než v jakém se nacházelo při našem příchodu! Karamba, mýtné mám vybráno jen od pěti hochů! Doufám, že ostatní chlapci do oddílovky na svůj dluh nezapomenou!

Pod vedením rádců odchází všichni do klubovny. Já beru Milana a Ludvu autem a v klubovně stavíme stůl na ping-pong, neboť právě tento turnaj je na pořadu prosincového DOD. Hrací systém byl zvolen tak, že hraje v družině každý s každým a vždy tři nejlepší postupují do finálového turnaje. O 7.-10. místě pak rozhodují výsledky z rozřazovací části a vzájemné zápasy. Od Rysů postoupili Goblin, Monty a Xury, u Vyder byli nejlepší Qéčko, Nadík a Gorka.

Končené pořadí DOD Ping-pong: 1. Goblin, 2. Monty, 3. Qéčko, 4. Nadík, 5. Gorka, 6. Xury, 7. Radek, 8. Twist, 9. Zbyněk, 10. Milan

Fotky bohužel nejsou, aparát zůstal doma...