V klubovně hoří „betlémské světlo“. To se ještě nikdy v Trojce nestalo. To se ještě nikdy nepřihodilo! Lucernu, s hořící svíčkou, přinesl Saly. To Antek mu ji před klubovnou předal, obtěžkán dalšími bednami dárků. Aby jste rozuměli – v „Adventním čase“ se z Betléma v Palestině šíří světlo, oheň – je to plamínek zapalovaný každoročně před Vánoci v betlémské jeskyni, v níž se podle tradice narodil Ježíš Kristus. To světlo je rozváženo skauty do řady míst v mnoha evropských a také i jiných zemích. Zpravidla bývá nejprve letecky dopraveno do Vídně, odkud se dále šíří – většinou po železnici. K nám – do Česka, ho vozí brněnští skauti.

Rád bych si opatřil lucernu, do které bych si „Betlémské světlo“ odpálil. Pro jedinečnou sílu ducha, pro jedinečnou sílu okamžiku. A snad pak nastane čas, nastane doba, kdy celá rodina, fotřík ponese zhasnutou lucernu, přijdou na konec Vánoční nadílky.

Třeba na projekci oddílových filmů. A jejich syn jim potom dřívkem odpálí „betlémské světlo“. Nemusí být rodinní příslušníci věřící, fotr, maminka, sestra. Ale musí věřit, že jejich syn jim předal, skrze TROJKU, něco, co on bere, co on respektuje. A pak společně domů půjdou a ... Eh, konec plkatým řečem. Tak jak jsme do Vánoční nadílky vpadli, tak budeme i pokračovat.

Venku je nevlídno, neprší sice, ale je tam škaredě. A k tomu ještě kdosi rozhlašuje, že na rynku bude jakýsi koncert. Jak chceš hladit ovečku za rámusu tobě neznáme kapely? Shodujeme se s Antkem, že nikam nepůjdeme, stejně není sníh. Že do tělocvičny raději vyrazíme. Male gymnastky zde nejsou, nikdo tu není, hurá na jejich parket.

Jdou s námi i Rackové. Např. Saly přišel v kroji a má i svršky na převlečení (a dárečky pro svoji bývalou družinu, což se provalilo až později!). To už se tak nedá tvrdit o polovině členstva. Júňo si zapomněl kroj (nebyl sám!), Shrek dokonce tvrdí, že z kroje vyrostl, a o těch, co po parketách běhají ve fuskách, tak o těch se nebudu ani zmiňovat. Objevuje se zde i nováček Páťa, s jehož maminkou jsme si již dopisovali.

Na rozpohybování vybíjená dvěma míči, v rohu tělocvičny sice stojí žíněnky, ale jsou nové, tak je nebudeme používat. Přeživší neobdržují známky, ale mohou si z beden, Antkem přinesených, vybrat dárek. Ty jsou rozličné, třeba – kulatá kostka, hlavolam, kniha, pižďuch, list ginga, PC origo hra, apod.. Pokud si nic nevyberou, zbývá možnost sáhnout do jiné bedny a vybrat si čokoládové cukrátko. A hurá zpět do hry. Karamba, ale ten staniol z cukrátka hoďte zpátky do bedýnky!!

„Hej, brácho! Kombinované uzlování!“ Ale kde lasa vzít, když mají všichni tašky přinesené dárky narvané a, holt – na tenisky, a bohužel ani na lasa, místo nezbylo? Tak se to zkrátka nějak udělá, neběží všechny družiny najednou, ale pouze dvě. Ale vážou všichni. Posilou jsou, samozřejmě, Modří racci. Akorát nevím, co se dělo u Rysů, ale této družině se kombinované uzlování rozvázalo. Vyhrávají Lišáci, a jejich ukoptěné pracky se přehrabují v dárkových bednách.

A ještě jednou „jirásko“. Škoda, že nemůžeme využít nových žíněnek, to je následně jiné kafé! Přichází Pitrís, bývalý rádce Lišáků, Trojkař s nejvyšším počtem odsloužených měsíců v Trojce. (Do oddílu přišel jako malý hošík na konci první třídy a oddíl opouštěl jako téměř devatenáctiletý mladík!) Valím do klubovny pro konopné lano, oddíl se mezitím baví bojovkou „hadi“.

Následuji přetahy lanem, vítězné družstvo se následně hrabe v dárkových bednách a přecházíme ve hřeb tělocvičného klání – liščí ocásky. Nejprve bojují družiny proti sobě, a to hned dvakrát. Vítězí Lišáci před Vydry a Rysy (těm chybí nachlazený rádce!). Končíme ocásky soubojem jednotlivců, aneb všichni proti všem. Jako napsat, že o dramatické kousky nebyla nouze je ničím proti tomu, co se na parketě skutečně odehrávalo. Celkovým vítězem se stává Júňo – šup čokoládové cukrátko do pusy. Karamba, ale ten staniol zpátky do bedýnky!!

Ještě kopeme míčem na bránu, každý sám musí kopem poslat míč do sítě, a nebo ne, a potom už se všemi věci odchod do klubovny. Stolní tenisté přichází a vedení oddílu juda hraje ve své tělocvičně futsalu, dětičky zde dnes chybí.

V klubovně pouze radistická olympiáda – egyptské písmo. Připravujeme promítací plátno, projektor, zvuk, i oťas, co každou chvílí stávkuje a bručí. No, marné – když dostal zásah minometným granátem. A pak se světlo zhasíná, jen to „betlémské“ svítí a na plátně se oživují příběhy dávno prožité. Promítáme si poslední tábor (režie Kamo), nějaké tábory předcházející. I film z pařeniště „Tobrúk“. Projekci zakončujeme premiérou filmečku z „Expedice Maštale“. Na disku odpočíval přes dva a půl roku. Závěrečný potlesk je tečkou za oddílovým kinem. Sklízíme „kino“. Manšaft se hrabe v kabelách.

Nastává oddílová nadílka. Výbuchy smíchu, i uznalého mručení – jako zjišťovat, čím vším byli družiníci a kým obdarování, není smyslem tohoto zápisu. Mnohé jde odpozorovat z nedokonalých snímků. Antek sbírá papíry a obaly. A už je tu konec. Rackové se před chvílí rozloučili. Balíme, poklízíme. Nástup, slavnostní zakončení a s přáním všeho pěkného, se rozcházíme. Pouze úklidové komando dokončilo pořádek v klubovně a následně se rozchází. „Radostné Vánoce!!“

                                                                                                                                                                MOna, foto Mona