Když jsem na 19. oddílovce 9. prosince opatrně zjišťoval, kam chce vyrazit oddílová omladina na prosincovou výpravu, modlil jsem se za to, že nikam. Byly však navrženy tři možnosti. Odehrát vánoční turnaj v discgolfu v Dubině a pokračovat ve výpravě až na „Konec světa“ do Prstné. Předpoklad – bez sněhové pokrývky, bo jak budeš hledat „létající“ talíř (bílý) ve sněhu?

Druhá výprava je „srdcovka“ – Skalka v Beskydách. „Mona, a bereme boby?“, ptá se Startér. Však venku není sníh, na co by nám ty boby byly. (Ó, jak jsem se mýlil! Už na konci oddílovky se opatrně rozesněžilo a během týdne napadaly takové hromady sněhu, co jsme už dlouho neviděli.)
Po vyhlášení třetího návrhu výpravy, zavládl aplaus. Naprostý souhlas. Vyrazíme na linii „bohumínských bunkrů“ I. republikového těžkého opevnění. „Učitel“ může jet na kole, (jako před třemi lety), a nakonec skončíme v aquaparku „Bospor“ v Bohumíně.

Proč právě tam a proč právě dnes?  „Osmička“ byla vybetonována jako první z 286 srubů linie těžkého opevnění, různých stupňů odolností – táhnoucí se od Bohumína (Oderberg), přes Opavsko, Jeseníky, Orlické hory, Krkonoše, Jizerky, Krušné hory, Šumavu – až na jižní Moravu, končící Bratislavou. Ne na všech úsecích byly stavební práce dokončeny, na mnohých místech nebyly vůbec započaty, (třeba v našem Černém lese v Mizerově – proti nepřátelskému Polsku!!) Jinde, kde tomu odpovídaly terénní podmínky a těžce neprůchodný terén, se s těžkým opevněním zatím nepočítalo. Linie opevnění nás měla ochránit před napadením nacistickým Německem, se kterým jsme v konečné fázi (po „Anšlusu“ Rakouska – 12. 3. 1938) měli hranice od Bohumína až po Bratislavu. A proč právě dnes? MO-S 8 „Dvůr Paseky“ byl vybetonován v adventním čase ve dnech 15. – 22. 12. 1935 stavební firmou Dr. Ing. Karel Skorkovský, Praha.